Vážení přátelé, 
dnes jsme se sešli na tomto tradičním místě pro veřejná shromáždění, které připomíná vítězství i prohry českého lidu. Naši vzácní hosté přijeli, aby potvrdili, že nejsme se zdravým rozumem v Evropě sami. Hnutí Svoboda a přímá demokracie je velmi proevropské. Velmi nám záleží na budoucnosti našeho společného kontinentu. Říkám „našeho“, protože se ho nemíníme vzdát. 
 

Podle informace Euroskopu (ZDE) generální advokátka Soudního dvora Evropské unie Sharpstonová doporučila tomuto soudu, aby zamítl žalobu České republiky na unijní směrnici zavádějící přísnější pravidla pro nabývání a držení palných zbraní, kterou schválily země EU i europarlament předloni. Návrh získal podporu většiny unijních zemí a drtivé většiny europoslanců. Názor generálních advokátů pro soud není závazný, soudci však často doporučení potvrdí. 

EU je posedlá myšlenou kvót. Nápad na přidělování migrantů jednotlivým členským zemím podle kvót se loni podařilo na chvíli odrazit. A už je to tu zase. Minulý týden Evropský parlament schválil usnesení v němž vyzývá orgány EU i členské státy k zavedení pozitivní diskriminace černochů, kteří přišli z Afriky. A jak bychom to podle představ Bruselu asi měli provést, když nemáme dost černochů? Podle europoslanců asi budeme muset přijmout migranty. Tak jak nám to Brusel loni vnucoval - podle kvót. To už je ale opravdu obsese. 

Vážený pane ministře, obracím se na Vás ve věci  pana MUDr Yekty Uzunoglu, kurdského lékaře, spisovatele , překladatele a celoživotního bojovníka za lidská práva v České republice i jinde na světě. Pana MUDr. Yekta Uzunoglu znám od doby studia medicíny na Karlově Univerzitě, kde byl mým spolužákem.

Na Slovensku vyhrál Soros, Merkel, Macron a ti další a podobní globalizátoři a hubitelé národních států. Co k tomu ještě dodat.

Probíhající společenské procesy s sebou přinášejí zásadní změny a s nimi nová politická témata. V podmínkách Evropy a specificky v České republice vedou ke změně průběhu siločar. Do nedávna se politika odbývala v dimenzi tradiční pravice-levice. 

17. 2. 2008 v 15.50 hodin bylo Kosovo prohlášeno samostatným státem: „demokratickým, světským a multietnickým“ státem. V jeho čele jako premiér a pozdější prezident stanul válečný zločinec Hashim Thaçi. Kosovo bylo uznáno Spojenými státy a mnohými dalšími. Dnes jich je 108. Naši představitelé se ovšem také přidali. Konkrétně ministr Schwarzenberg na výjezdním zasedání vlády v Teplicích. Deset let před tím 23. 3. 1998 označil velvyslanec USA pro Balkán Robert Gebard UÇK, takzvanou Kosovskou osvobozeneckou armádu jako „nepochybně teroristickou organizaci“. 

Britské listy nás informují o nové vlně Bretschneiderů ZDE: Čeští elfové - tisková zpráva 15.2.2019:
"Rozsáhlá analýza Českých elfů odhalila 22 center, které produkují 60% proruské propagandy v českém kyberprostoru. Dále šetření řetězových mailů ukázalo čtyři časové vlny v daném čtvrtletí a jejich návaznost na domácí či zahraničně-politické události." Komentáře na jejich facebookové stránce ZDE však vyjadřují v drtivé většině názor příznivců svobody slova: 
Lucie Groene "Dokázali jste, že jiný názor nedokážete respektovat. Zatímco my tady fungujeme pod vlastními jmény, ty se hrdino schováváš za anonymní název. Nedokážeš ani pochopit, že když ti deset lidí řekne, že se chováš jako bolševický udavač, že to není koordinovaná akce ideologického nepřítele, ale že tě prostě velká skupina lidí považuje za debila."

V Praze se druhou únorovou středu uskutečnil seminář Mýty o moci médií, který zorganizoval bývalý ministr jinak psychiatr Ivan David. K panelu pozval komentátory současného dění především v médiích Petra Žantovského, Petra Štěpánka a Stanislava Novotného...

V čekárně ležely na stolku dnešní noviny. Dnešní Dnes. Nahlédl jsem a narazil na známou tvář MUDr. Olgy Sehnalové, MBA: „Evropa dvojího metru nemá budoucnost“, hlásal titulek. To mě zaujalo. Na co asi přišla po deseti letech v Evropském parlamentu usměvavá lékařka z Kroměříže? Začetl jsem se: „V posledních letech vyplouvají v EU stále zřetelněji na povrch rozpory, které se obracejí proti ní samotné.“ Jako hlavní vidí „propast mezi bohatými a chudými“ a jako hlavní důsledek, že lidé v produktivním věku odcházejí za lepším. Po jejich odchodu „chybějí lidé“. No to je svěží myšlenka! 

Senátor Jiří Drahoš se po včerejší konzultaci na Velvyslanectví USA prohlásil za nového dočasně dočasného prezidenta České republiky. Obdržel blahořání ke svému zvolení od prezidenta USA Donalda Trumpa a od představitelů demokratických zemí Evropy a Kanady a také předsedy vlády Babiše i ministra zahraničních věcí Petříčka. Prezident Drahoš oznámil, že jeho úkolem bude vyhlášení demokratických prezidenských voleb v nichž se bude ucházet o funkci definitivního prezidenta ČR. 

Angela Merkelová a Emmanuel Macron  patrně podepsali v Cáchách smlouvu o integraci. Juncker prohlásil, že přátelství Německa a Francie je garantem míru v Evropě.

„Pokud má být společnost svobodná, musí být spravedlivá…zákony mohou být dobré, špatné, ale musí platit stále a pro všechny. Změna pravidel během procesu je něco, co nesmí nikdy nastat. A když vláda dělá toto, tak jde proti vlastním lidem a rozkládá společnost“. (Milan Knížák citován Zdeňkem Jemelíkem ZDE) Kdo jsou to ti „vlastní lidé“ vlády? Kdo je to ta rozkládaná „společnost“? Proč mají i pro někoho „špatné“ a pro jiné „dobré“ zákony platit „stále“? Jak „spravedlivá“ má být společnost? Podle jakých pravidel? Proč „spravedlivě“ někoho zvýhodňující zákony mají platit stále? 

V minulých dnech jsme mohli číst a slyšet mnoho velmi zaťatých komentářů k zveřejněné veřejné zprávě BIS ZDE. Včera jsem například ve večerním pořadu "Dvacet minut Radiožurnálu" vyslechl nesmíně trapný pokus redaktorky Marie Bastlové grilovat europoslankyni za KSČM Kateřinu Konečnou ZDE. Mimo to, že ji nutila ke stanovisku k dotacím Agrofertu, také na ni tlačila, aby se vyjádřila ke zprávě BIS, samozřejmě hlavně k části o údajné zvýšené aktivitě ruských a čínských špiónů krytých diplomatickou imunitou. Mělo být demonstrováno, že komunisté jsou nezodpovědní a režimu neloajální a toto strašné nebezpečí bagatelizují. Dlužno dodat, že Kateřina Konečná odrážela útoky redaktorky velmi zdatně.

Dnes, tuším v 15.01 jsem ve Zprávách na Radiožurnálu slyšel jako jednu z hlavních informací, že předseda Pirátů Ivan Bartoš konstatoval, že hlasování o důvěře vládě posílilo prezidenta Zemana a premiéra Babiše. Což o to, sdělení je to veskrze pravdivé, ale jsem si jist, že kvůli tomu nám ho "veřejnoprávní rozhlas" nenaservíroval. Ale proč to udělal? Smysl mi uniká. Má snad být Ivan Bartoš nástupcem opotřebovaného Miroslava Kalouska, který byl hlavním komentátorem politických zpráv našich veřejnoprávních médií? Nemá sice jeho pohotovost a vtip, ale vyrovná se mu arogancí a předčí ho popularitou. Konstatování vůdce Pirátů jistě nemá mít význam prostého: "Hrozně jsme se snažili, ale prohráli jsme." Je snad výzvou k další zteči?

Asi před dvěma lety jsem se v jedné diskusi v nadsázce zmínil, že potřebujeme národní obrození. Byl u toho Jaroslav Bašta, který řekl, že národní obrození potřebujeme nutně. Brzy a zcela bez nadsázky. Zkusme si položit otázku, jaký smysl má národ. Jakýkoliv národ, je lhostejné, co ho spojuje, důležité je, jak silně. Člověk je tvor společenský. Podobně jako u společenského hmyzu, mravenců nebo včel, nemá jednotlivec bez ostatních členů kolonie smysl. Pokud někdo něco dokázal, pak jen ve vztahu k ostatním, z pohledu ostatních a někdy i proti ostatním.

Občas slýcháme, jaké máme povinnosti. My prý máme povinnosti a závazky, ale ne my, to oni se nabídli, že budou sloužit cizí moci. To oni věří, že je tato cizí moc udrží u moci v naší zemi. O to jde. Dříve se tomu říkalo normalizace nebo protektorát. Protektor, je ten kdo chrání, v tomto případě chrání svoji kořist proti konkurenci. Dnešní protektoři nejsou jiní. Ani dnešní kolaboranti nejsou jiní. Je to stále stejná verbež.

Po skončení slavnostního udílení státních vyznamenání prezidentem ČR u příležitosti 100. výročí vzniku Československa vysílala ČT předtočený rozhovor s prezidentem a premiérem ČR. Dávno jsem neviděl nic tak trapného. Asi se málo otužuji koupáním v mainstreamu. Pořad moderovala Světlana Vitovská. Otázky, které oběma kladla měly demonstrovat její loajalitu k bojovníkům proti Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi. Měly je dostat do defenzivy, aby přiznali, že jsou nedostatečně protirusští a antikomunističtí. O obou je všeobecně známo, že mají k Rusku nikoli nenávistný, ale racionální postoj, oba byli v KSČ, Miloš Zeman byl v roce 1969 vyloučen, protože se neohnul, a Andrej Babiš zahodil po roce 1989 legitimaci, která mu byla přítěží.

Ivan Bartoš vyfocený před českou vlajkou bagatelizuje svoje fotky s vlajkou Antifašistické akce nebo nápisem Good Night White Pride (dobrou noc bílá hrdosti, pýcho) jako nahodilé, hlásí se k liberalismu (to mu lze věřit, když Piráti hlasují s TOP09, ODS, STAN) piratskelisty. Naproti tomu v témže úvodníku píše: "V momentě, kdy pan Konvička, lidé z hnutí Úsvit, pan Okamura, antisemita Adam B. Bartoš a další výtečníci české rádoby národovecké vlny v Praze exhibovali do té míry, že na náměstích stavěli šibenice, cítil jsem jako svou morální povinnost, říci tomuto způsobu prezentace jasné ne." Samozřejmě, že lže, protože ani jeden z uvedených "nestavěl šibenice". 

Mnichov pro nás zůstává symbolem zrady spojenců. Čím jejich zrada rozšiřuje naši zkušenost? Mělo by pro nás být trvalým poučením, že spojenecká smlouva se snadno stane cárem papíru. Státy kladou svoje zájmy, tedy zájmy korporací, které je ovládají, nad zájmy kohokoli jiného, tedy samozřejmě i nás. Žijeme ve strategicky významném srdci Evropy a ti kteří se tváří jako spojenci od nás budou vždy chtít, abychom jim nepřekáželi, byli pevnou hrází proti těm druhým a vždycky nás ochotně nechají za svoje zájmy padnout.

Bakaloviny Hospodářské noviny přinesly 26. 9. článek Jana Štětky "Komunista Ondráček vítězí i bez pendreku". Ohrazuje se proti tomu, že Mandátový a imunitní výbor PS "se postavil za poslance KSČM Zdeňka Ondráčka" a doporučil sněmovně, aby ho nevydala k trestnímu stíhání. Soudí, že: "...opět zafungovala „alternativní“ sněmovní koalice, protože předlistopadovou „esenbáckou mlátičku“ podrželi poslanci za ANO, SPD a KSČM. Plus bývalý disident Marek Benda z ODS, což se dá pochopit snad jen jako pozdní výtrysk sametové velkorysosti." Dodává, že: "Většina členů výboru si prostě opravdu myslí, že poslanec dnes klidně může během prezidentské kampaně dehonestovat jednoho z kandidátů těmi nejhoršími nálepkami, aniž by mu za to měla hrozit sankce.... ...mohl být ovlivněn výsledek prezidentských voleb." Nějak zapomíná, kterak kde kdo dehonestoval nejhoršími nadávkami prezidenta a prezidentského kandidáta Miloše Zemana právě, aby ovlivnil výsledek prezidentských voleb. A činí tak dodnes v přesvědčení, že výsledek demokratické volby je irelevantní.

Označení "fašista" nebo "nácek" je oblíbenou nálepkou používanou s úmyslem někoho poškodit. Této nálepky většinou užívají lidé jimž je blízká ideologie tzv. neomarxismu a používají jí proti svým názorovým oponentům, například lidem pochybujícím o užitečnosti legalizace marihuany, nutnosti označení registrovného partnerství osob stejného pohlaví jako manželství, o vhodnosti inkluze mentálně retardovaných do standardní školy, o vhodnosti vítání imigrantů, odmítajícím německé stížnosti na vyhánění soukmenovců, zatímco předcházející vyhánění Čechů jaksi nevadí, atd., atd.

Před více než třiceti lety byla sovětská psychiatrická společnost vyloučena ze Světové psychiatrické asociace na základě obvinění ze zneužívání psychiatrie v SSSR. Jednak byli mnozí odpůrci režimu nedobrovolně „léčeni“ v psychiatrických nemocnicích, jednak byl „vymyšlen“ zvláštní druh schizofrenie, který se projevoval odmítáním sovětského systému. Nyní francouzský soud nařídil psychiatrické vyšetření vůdkyni opozice Marine Le Pen… Hrozí jí tři roky vězení za šíření „násilných zpráv, které podněcují terorismus nebo pornografii či vážně poškozují lidskou důstojnost”. 

Po skončení druhé světové války bylo Německo rozděleno na okupační zóny, britskou na severu, francouzskou na jihozápadě, americkou na jihu a sovětskou na severovýchodě. Sovětská skončila v devadesátých letech, ale americké, britské a francouzské vojenské základny jsou v Německu stále. O "okupačních zónách" se už nemluví, ale fakticky je Německo stále okupováno. Tímto konstatováním nechci bagatelizovat sovětskou okupaci, jen poukazuji na prapagandou všeobecně oblíbený dvojí metr.