Poslanecká sněmovna svým hlasováním z 6. června 2019 většinově vyhlásila, že privatizaci prý provázely excesy i zločiny se stamiliardovými škodami. Požaduje také, aby tyto zločiny mohly být i nadále vyšetřovány. Novináři ochotně dodávají, že šlo o „divokou privatizaci z 90. let“.

Děkuji vám všem za spousty projevů účasti a podpory poté, co jsem byl fyzicky napaden svými politickými odpůrci...

Nebudu nikomu radit v tak osobní věci, ale vyslovím názor, podle čeho by se podle mne měl volič nyní rozhodovat.

Prezident Václav Klaus byl hostem pořadu Interview Plus na stanici Český rozhlas plus a měl to být rozhovor o nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Hned druhá otázka moderátorova ale směřovala k tématu dvojí kvality potravin...

Co je to mzda? Je to cena práce. Jakákoli cena na trhu vzniká vztahem nabídky a poptávky a je výsledkem dobrovolného a vzájemně výhodného kontraktu kupujícího a prodávajícího.

Zmučeni a ztrápeni zprávou o mém zvolení členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání drásají si mnozí „demokraté“ hruď a vydávají vzlyky až ke klenbě nebeské. A od ní se hořekování vrací na zem už dva týdny.

Václava Klause mladšího vyloučilo vedení strany z ODS. Za jeden z asi tří hlavních důvodů uvedlo, že si pan poslanec dovolil veřejně podpořit v senátních volbách mě.

Myšlenka nějakým způsobem vytknout do právního řádu speciální právo pro homosexuály na adopci dětí je postavena na dvou zásadních omylech (kromě absence hodnotových základů, ale ty asi nelze přesvědčováním nikomu oktrojovat).

Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. To spolu s Viktorem Dykem vzkazuje Brusel všem vazalským zemím EU.

Pustíte si zprávy: Venezuela. Posloucháte rádio: Venezuela. Kouknete do novin, na zpravodajské weby: Venezuela. Kde to je? Někde v Latinské Americe. Mají tam velikou řeku - Orinoko. A ropu.

Co je tvoje, to je moje. A co je moje, do toho ti nic není. Tuhle průpovídku známe každý už od dětství. Zesměšňuje všechny, co si dělají nárok na to, co je ostatních, ale své si urputně drží.

Co přinesl a co odnesl osmnáctý rok nového tisíciletí? Co změnil na české politické scéně a v české společnosti?

Přežili jsme. Ne všichni, ne všichni stejně, ale v zásadě jsme přežili. Neupekli jsme se v globálním klimatickém šílenství, nesmetla nás cunami dětinských nezodpovědných novot, umíme se přátelit a mít rádi, překonávat životní trable a těšit se z životních darů. Ale co dál?

Oba to byli majitelé zodpovědní a prosperity svých podniků si hleděli. A tak oba ve stejnou dobu došli k závěru, že by bylo dobré, kdyby si pořídili nějakou bezpečnostní službu, která by dohlížela, jestli je mezi regály všechno v pořádku. A každý z nich si najal jinou firmu.

Naším největším nepřítelem je jízda. Ano, bylo to jezdectvo, které rozhodlo množství bitev v náš neprospěch.

Při hodnocení kandidátů do Senátu se už před volbami rozšířil zajímavý jev. Označovat vybrané mediální neoblíbence jako extremisty či exoty.

Bývalý ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Ladislav Jakl se domnívá, že je nutné ihned odejít z Afghánistánu. Své důvody popsal na facebookovém profilu. Mimo jiné uvedl, že je směšné tvrdit, že supermoderní robocopové kráčející pasteveckými vesnicemi chrání na konci světa bezpečnost České republiky.

Musíme odejít. A to nejen my, ale všechna cizí vojska. A nejen to, nikdy se tam nemělo jít. Je směšné tvrdit, že supermoderní robocopové kráčející pasteveckými vesnicemi chrání na konci světa bezpečnost České republiky.

Naším největším nepřítelem je jízda. Ano, bylo to jezdectvo, které rozhodlo množství bitev v náš neprospěch. Podceňovat ale nelze ani nebezpečí válečného loďstva, protože v dnešním propojeném světě si před jeho ničivostí nemůže být jist ani vnitrozemský národ. A co třeba letectvo! Co to už nadělalo zkázy. A dělostřelectvo! Všichni tito nepřátelé se neohlíželi ani na utrpení civilního obyvatelstva, ba často byli civilisté hlavním cílem jejich útoků, například kvůli podlomení naší morálky.

Při hodnocení kandidátů do Senátu se už před volbami rozšířil zajímavý jev. Označovat vybrané mediální neoblíbence jako extremisty či exoty.

Děkuju voličům, kteří mi dali svůj hlas. Jsem překvapen, že po Žižkově a Vinohradech žijí přes dva tisíce lidí, kteří si myslí, že v politice jsou důležité názory a ne umělý image, a kteří cítí, že v dnešní době jde o důležité věci a ne pouze o moralistická hesla. A v rámci republiky je nás určitě stokrát víc.

Je to předseda Ústavního soudu. Stojí nad zákony, posuzuje ústavnost rozhodnutí ostatních státních institucí a také rozhoduje zásadní spory. Smyslem jeho práce je chránit svobodu člověka. A úplně vážně přitom veřejně tvrdí, že svoboda slova je dnes obdobně nebezpečná, jako byly nacistické bojůvky při nástupu Hitlera k moci.

V cizí zemi umřel poslanec. A v českých médiích (i na politické scéně) to vypadalo, že tu snad máme náš domácí státní pohřeb.

Čtyři vyhaslé životy během několika hodin na jednom místě. Tragédie? Velké téma pro média? Vůbec ne. Normál. Nic se nestalo, život běží dál.