Český fotbal se otřásá kauzou Berbr a spol. a zdá se, že by v jeho vedení neměl zůstat kámen na kameni. Teď se ve všech pádech skloňuje slovo korupce, už tolikrát falešně rozehrané, a proto značně zprofanované. Do jaké míry prostoupila všemi patry českého fotbalu, to se teprve ukáže, bude-li vůle vše zjistit.

Několik českých vědců různých oborů kolem rektora ČTVUT Vojtěcha Petráčka a ředitelky SÚJB Dany Drábové vydalo v uplynulém týdnu výzvu veřejnosti k „osobnímu lockdownu“, tedy k individuální karanténě každého z nás. Výzva sice zapadá do aktuální atmosféry strachu, nezodpovědně vybičovávané médii a mnoha veřejně působícími osobami. Přesto nelze výzvu nechat bez kritické reakce. Výzva totiž do současné paniky přináší novou kvalitu a o to je nebezpečnější.

Celý národ se potýká se zákeřnou nemocí. Zástupy imunologů se snaží zamezit jejímu šíření, státní orgány zavádějí další a další drastická opatření. Přitom existuje jednoduché řešení.

V USA se vážně projednávají návrhy na mnohamiliardové reparace za zotročení. Měli by je dostat potomci někdejších otroků. Jak se poznají? Jsou to černoši. Od koho? Od všech ostatních.

Velká část národa se s jeho jménem setkala až letos na jaře v souvislosti s některými jeho extrémními výroky kolem covidové karantény. Já jsem se s ním ale potkal - nebo spíše utkal - už dříve.
 

Spojené státy jsou nejméně od konce Druhé světové války určující silou celého našeho západního světa. Tak tomu jistě bude i v příštích letech. Jenže co vlastně bude tato určující síla určovat nyní?

V zemích, kde zítra již znamená včera, s tím už začali. V Německu a v Americe se zcela vážně projednávají návrhy na zrušení policie. Myslím, že tyto návrhy zůstávají napůl cesty.

Moje generace to pamatuje dobře. Štvavé vysílačky, které údajně šířily mezi lidmi lži a pomluvy. Bylo třeba chránit veřejnost před jejich škodlivým působením.

Jak poznat nesvobodný režim? Vadí mu samizdaty. Zamyšlení s tímto názvem jsem napsal někdy před třema lety http://www.ladislavjakl.cz/?p=7567.

Narodil jsem se jako levák. Nemohu za to. A přitom jsem za to celý život trestán. Zažívám diskriminaci na každém kroku. Jako všichni leváci. Jako by na životech leváků nezáleželo.

Spojené státy americké čeká dramatický až tragický konec roku 2020 a začátek roku příštího. S tím, že důsledky příštích dramat nejspíše budou dlouhodobé, ne-li trvalé.
 

Forum 24 a Hlídací pes. Dva dezinformační weby, které si hrají na arbitra pravdy, peskují ty druhé a jiný názor než svůj označují za fake news. Sami ale fake news pilně šíří. Ondřej Neumann a Pavel Šafr, jejich provozovatelé, pravdu nehledají. Domnívají se, že ji vlastní. A jsou tak moc postiženi nenávistí, že jim je v jejich hrdinném boji s nenáviděnými každá lež dobrá. Říkají si patrně: to je takový lump, že nás to opravňuje použít proti němu cokoli. Pomluvu, výmysl, neověřený drb. Nemají argument, nezmůžou se na něj. 

Snížit daně! To je nejčastější požadavek na každou vládu kdekoli na světě v kterékoli době. Není divu.

Hodným fámám se říká „svoboda slova“, ošklivým „dezinformace“. ČT dva měsíce nevysílala žádné akce, ať ty ušetřené peníze vrátí poplatníkům, navrhuje radní Jakl.

Říká nám covidová epidemie něco nového o našem světě? Je náš moderní svět tak úplně jiný? Nebo je vlastně pořád skoro stejný?

I v době covidové, kdy svět řeší úplně jiné starosti, mají byrokraté potřebu strkat nás do Turecka. Turecké hospodářství u nás zatím nezavádějí, ale turecký čas ano.

Známe to z nedávných minulostí dobře. Objeví se vskutku zásadní problém (třeba zakřivenost banánů importovaných z Ekvádoru), a ihned se konaly summity.

Už jsem si tak zvykl, a najednou konec. Jak když utne. Po dobré dva měsíce to bylo trvalou součástí všech televizních zpráv, člověk se na to mohl spolehnout, a najednou zůstal jen pocit prázdna.

Podle michprdů má uvědomělý lid vyjít do ulic a manifestovat své odhodlání nejít cestou našich kolegů z V4 Maďarska a Polska.

Vypadá to, že do takové války jsme zatahováni. Dnes jsou v módě silácké výroky, že s „lumpy“ se nevyjednává, s těmi se prý bojuje.

Dnes pokračuje u Městského osudu v Praze soudní líčení se Sámirem Šehadehem, někdejším pražským imámem. A protože nic není staršího než včerejší noviny, nikdo se případu nediví. Ale měl by.

Život sám o sobě občas přináší různá neštěstí a utrpení. Nerozumným chováním si ale mnohá neštěstí a utrpení způsobujeme sami. Sobě i svému okolí. Především hazardem a propadáním závislostem.

Někteří lidé mají potíže se svou identitou. Není to nic nového. Různá zařízení jsou odedávna plna lidí, přesvědčených, že jsou někým jiným, než sami sebou.

Echo24 opsalo z aktivistických médií (až o den později doplnilo několika vytrženými slovy z následujícího mého vyjádření) povídání o tom, že Státní zástupce odmítl mou stížnost na nedostatečně vyšetřený útok na mou osobu v metru, a opatřilo ji titulkem: Jaklova rvačka byla vzájemnou potyčkou. A že to prý potvrdil státní zástupce. Fakt není nikomu blbé použít obratu „Jaklova rvačka“ o události, u níž nebyl a o které ani policie neví, jak proběhla? Jak ví redakce, že šlo o vzájemnou potyčku? Že by od státního zástupce?