Říká nám covidová epidemie něco nového o našem světě? Je náš moderní svět tak úplně jiný? Nebo je vlastně pořád skoro stejný?

I v době covidové, kdy svět řeší úplně jiné starosti, mají byrokraté potřebu strkat nás do Turecka. Turecké hospodářství u nás zatím nezavádějí, ale turecký čas ano.

Známe to z nedávných minulostí dobře. Objeví se vskutku zásadní problém (třeba zakřivenost banánů importovaných z Ekvádoru), a ihned se konaly summity.

Už jsem si tak zvykl, a najednou konec. Jak když utne. Po dobré dva měsíce to bylo trvalou součástí všech televizních zpráv, člověk se na to mohl spolehnout, a najednou zůstal jen pocit prázdna.

Podle michprdů má uvědomělý lid vyjít do ulic a manifestovat své odhodlání nejít cestou našich kolegů z V4 Maďarska a Polska.

Vypadá to, že do takové války jsme zatahováni. Dnes jsou v módě silácké výroky, že s „lumpy“ se nevyjednává, s těmi se prý bojuje.

Dnes pokračuje u Městského osudu v Praze soudní líčení se Sámirem Šehadehem, někdejším pražským imámem. A protože nic není staršího než včerejší noviny, nikdo se případu nediví. Ale měl by.

Život sám o sobě občas přináší různá neštěstí a utrpení. Nerozumným chováním si ale mnohá neštěstí a utrpení způsobujeme sami. Sobě i svému okolí. Především hazardem a propadáním závislostem.

Někteří lidé mají potíže se svou identitou. Není to nic nového. Různá zařízení jsou odedávna plna lidí, přesvědčených, že jsou někým jiným, než sami sebou.

Echo24 opsalo z aktivistických médií (až o den později doplnilo několika vytrženými slovy z následujícího mého vyjádření) povídání o tom, že Státní zástupce odmítl mou stížnost na nedostatečně vyšetřený útok na mou osobu v metru, a opatřilo ji titulkem: Jaklova rvačka byla vzájemnou potyčkou. A že to prý potvrdil státní zástupce. Fakt není nikomu blbé použít obratu „Jaklova rvačka“ o události, u níž nebyl a o které ani policie neví, jak proběhla? Jak ví redakce, že šlo o vzájemnou potyčku? Že by od státního zástupce?

Připadlo to zrovna na dnešek. Život se mi rozdělil vejpůl. Přesně jednu jeho půlku jsem prožil do 17. listopadu 1989 a přesně půlku po tomhle historickém datu.

Slýcháme poslední dobou, že prezident republiky je povinen jmenovat členem vlády třeba Ferdu Mravence, pokud mu ho premiér navrhne. Tak se nechal slyšet předseda Senátu Kubera.

Za poslední roky se s podnebím na Zemi nic zvláštního nestalo. Přitom hlasitost hysterického alarmismu se zvýšila několikanásobně. O čem to svědčí?

Slýcháme poslední dobou, že prezident Zeman porušuje ústavu a že u nás zavádí prezidentský systém, nebo že prezident je povinen jmenovat členem vlády třeba Ferdu Mravence, pokud mu ho premiér navrhne, jak se nechal slyšet předseda Senátu Kubera. Autoři obou výroků se velice mýlí. Prostě zafungovala ústavní pojistka.

Poslanecká sněmovna svým hlasováním z 6. června 2019 většinově vyhlásila, že privatizaci prý provázely excesy i zločiny se stamiliardovými škodami. Požaduje také, aby tyto zločiny mohly být i nadále vyšetřovány. Novináři ochotně dodávají, že šlo o „divokou privatizaci z 90. let“.

Děkuji vám všem za spousty projevů účasti a podpory poté, co jsem byl fyzicky napaden svými politickými odpůrci...

Nebudu nikomu radit v tak osobní věci, ale vyslovím názor, podle čeho by se podle mne měl volič nyní rozhodovat.

Prezident Václav Klaus byl hostem pořadu Interview Plus na stanici Český rozhlas plus a měl to být rozhovor o nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Hned druhá otázka moderátorova ale směřovala k tématu dvojí kvality potravin...

Co je to mzda? Je to cena práce. Jakákoli cena na trhu vzniká vztahem nabídky a poptávky a je výsledkem dobrovolného a vzájemně výhodného kontraktu kupujícího a prodávajícího.

Zmučeni a ztrápeni zprávou o mém zvolení členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání drásají si mnozí „demokraté“ hruď a vydávají vzlyky až ke klenbě nebeské. A od ní se hořekování vrací na zem už dva týdny.

Václava Klause mladšího vyloučilo vedení strany z ODS. Za jeden z asi tří hlavních důvodů uvedlo, že si pan poslanec dovolil veřejně podpořit v senátních volbách mě.

Myšlenka nějakým způsobem vytknout do právního řádu speciální právo pro homosexuály na adopci dětí je postavena na dvou zásadních omylech (kromě absence hodnotových základů, ale ty asi nelze přesvědčováním nikomu oktrojovat).

Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. To spolu s Viktorem Dykem vzkazuje Brusel všem vazalským zemím EU.