Při hodnocení kandidátů do Senátu se už před volbami rozšířil zajímavý jev. Označovat vybrané mediální neoblíbence jako extremisty či exoty.

Děkuju voličům, kteří mi dali svůj hlas. Jsem překvapen, že po Žižkově a Vinohradech žijí přes dva tisíce lidí, kteří si myslí, že v politice jsou důležité názory a ne umělý image, a kteří cítí, že v dnešní době jde o důležité věci a ne pouze o moralistická hesla. A v rámci republiky je nás určitě stokrát víc.

Je to předseda Ústavního soudu. Stojí nad zákony, posuzuje ústavnost rozhodnutí ostatních státních institucí a také rozhoduje zásadní spory. Smyslem jeho práce je chránit svobodu člověka. A úplně vážně přitom veřejně tvrdí, že svoboda slova je dnes obdobně nebezpečná, jako byly nacistické bojůvky při nástupu Hitlera k moci.

V cizí zemi umřel poslanec. A v českých médiích (i na politické scéně) to vypadalo, že tu snad máme náš domácí státní pohřeb.

Čtyři vyhaslé životy během několika hodin na jednom místě. Tragédie? Velké téma pro média? Vůbec ne. Normál. Nic se nestalo, život běží dál.

ROZHOVOR „Takže většina lidí si platí propagandu proti svým zájmům. Dokud budou státní média existovat, nelze zabránit tomu, aby si je neuchvátila úzká skupina. Proto takové média nemají vůbec existovat. Státní noviny také nemáme a nikdo po nich nestůně. Připadá mi ale komické, když o svobodě slova řvou lidé, kteří mají téměř monopol na celý komunikační prostor a kteří vedou kampaň proti těm několika ostrůvkům svobody slova na internetu, které u nás jsou,“ říká bývalý tajemník prezidenta Klause Ladislav Jakl.

To jsme to dopracovali. Aby se člověk dočetl pravdu, musí číst samizdaty. A protože pravda bruselským kolaborantům vadí, už zase jsou samizdaty potírány.