• Neděle, 16. prosinec 2018
  • Svátek má Rukojmí Albína

Jan Padych

Jan Padych

Jan Padych

Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Jan Padych: Když sudí píská pro svoji kapsu

Jan Padych: Když sudí píská pro svoji kapsu

Toho večera rozmlouvali o všem možném. Pepan o svém divadélku, které bude muset zavřít a zatím neví, co dál. Béďa o knihách, které se chystá napsat a doufá, že z nich budou bestselery. Květoš o tom, že to u policie balí a jde za kšeftem, vždyť, jak se dnes s oblibou říká, prachy leží na cestě, jenjen se pro ně sehnout.

...Celý článek
Jan Padych: Zavolejme si

Jan Padych: Zavolejme si

Před takovými čtyřiceti lety se telefonovalo úplně jinak než dnes. Třeba hlavně v té největší špičce, tedy mezi devátou a jedenáctou dopoledne se někoho dovolat hned na první pokus, to byl opravdu zázrak. Nezřídka jste potřebovali tři hovory, někdy až osm i více. To jste doslova rozehráli takovou zvláštní, přímo tajemnou, zvonkohru, aniž jste vůbec měli tušení, kam jste se to dovolali.

...Celý článek
Jan Padych: Konec jednoho divadla - (úryvek z románu „Bankéři z pergoly“)

Jan Padych: Konec jednoho divadla - (úryvek z románu „Bankéři z pergoly“)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí. Přesto je vidět, sotva kolik člověk potřebuje, aby do něčeho nenarazil. Béďa kráčí za Márou, který míří uličkou  mezi řadami židlí s dětmi. Úplně vpředu, na parketách, kryti zezadu židlemi a vpředu samotným pódiem, vysedávají nějací vlasáči. Dá se rozeznat několik kluků a dvě holky. Je vidět, jak od nich nahoru stoupá dým z cigaret. Občas se něco zablýskne, to když zvedají flašky, aby se napili.

...Celý článek
Jan Padych: Chlapci, hrejte si…

Jan Padych: Chlapci, hrejte si…

Vzpomínám si, stalo se před více než padesáti lety. S kamarádem Milanem, který bydlel ve vedlejším vchodě, jsme hráli fotbal ve stejném žákovském týmu. Vůbec nám nestačily zápasy, ani tréninky, museli jsme se scházet skoro každý den, ať bylo vedro nebo mráz, v kalužích i na ledě. Většinou jsme zaběhli na školní hřiště, kde jsme pokaždé našli víc takových jako my, ale někdy se nám nechtělo tak daleko, tak jsme si třeba vzájemně kopali na trávníku v našem dvorku. Na jednom okraji stál klepač na koberce s vykachlíkovaným prostorem, odděleným od trávníku křovím.

...Celý článek
Jan Padych: Nečum! Co čumíš!

Jan Padych: Nečum! Co čumíš!

Velmi rád jsem cestoval a setkával se s úplně neznámými lidmi. A naskytly se mi všelijaké situace. Třeba jako tehdy v Praze, v podloubí u Stáromáku. V osmdesátém roce, když byla spartakiáda a nás, obchodní inspektory, tam poslali jako posily, nebo spíš pro výstrahu nepoctivým obchodníkům a hostinským.

...Celý článek
Jan Padych: Něco jako výtržník

Jan Padych: Něco jako výtržník

Víte, jak se člověk stane středem pozornosti, aniž by chtěl? Jistě to sami znáte. Ale já vám prozradím, co se mi přihodilo někdy před pětatřiceti lety. Bydlel jsem v Havířově a pracoval jsem v centru Ostravy. Po práci jsem k zastávce autobusu chodil na náměstí za mostem.

...Celý článek
Jan Padych: Minuta ticha

Jan Padych: Minuta ticha

Začátkem sedmdesátých let jsem hrál závodně fotbal za dorost, takovou tu naši okresní třídu, říkali jsme tomu „horská liga“, protože jsme měli několik soupeřů v Beskydech.  Ve stejném týmu jsme hráli s mým sousedem z vedlejšího vchodu. Jmenoval se Milan a byli jsme si hodně podobní, takže nás mnozí považovali za bratry, ne-li přímo za dvojčata.

...Celý článek
Jan Padych: Kopačky na stožáru

Jan Padych: Kopačky na stožáru

Tehdy jsem hrál fotbal závodně za dorost. To víte, člověk občas něco řekne, a ani by to tak nemyslel, kdyby došlo na věc. No ale chlapské slovo platit musí, i kdyby...  No prostě musí. A já tehdy prohlásil, dokonce několikrát za sebou, před spoluhráči i před trenérem: „Jestli my někdy dostaneme v zápase deset gólů, tak s fotbalem končím a kopačky pověsím tamhle na stožár, kde visí ta vlajka!“

...Celý článek
Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Už se mi ty kulatiny blížily a já se cítil stále víc ztuhlý. Jasně, když člověku schází pohyb. Avšak přišel podnět. Od syna, třicátníka. Docela se vychloubal, že běhá na delší tratě a že mu to svědčí. Za nedlouho někde na nettu přečetl, že lepší než běh je ostrá chůze.

...Celý článek
Jan Padych: Sběratel věnečků

Jan Padych: Sběratel věnečků

Někdy zjara v roce sedmdesátém třetím jsme s naším souborem lidových tanců vystupovali v Krakově. Náš repertoár byl postavený na moravskoslezském folkloru. My nejmladší hoši, co jsme měli kolem osmnácti, jsme nejraději tančili nesmírně dynamický a razantní zbojnický tanec Ondráš, který vždy celé vystoupení ukončil s ohromnými ovacemi, ať to bylo ve Francii, v Polsku, nebo kdekoliv jinde. Celkově náš program byl sestavený nejen z takových razantních tanců, ale byly tam i tance nesmírně poetické, například tanec zvaný Vjanky, neboli Věnečky.

...Celý článek
Jan Padych: Vysoký start

Jan Padych: Vysoký start

Tehdy v roce sedmdesátém čtvrtém, když mě povolali na vojnu, poznal jsem tam několik zajímavých lidí, kteří se od ostatních docela odlišovali. Jedním z nich byl Milan, vyučený řezník, který byl se mnou v kuchařském kursu. V noci ho viděli otevřít svoji skříňku, vyjmout odtud sadu řeznických nožů i s ocílkou. Poté doslova obřadně obtahoval ostří svých nožů na ocílce. Byly to drahé nože a hodně si jich vážil, za ty dva roky vojenské služby je docela využil při své kuchařské činnosti.

...Celý článek
Jan Padych: Vršek od piva

Jan Padych: Vršek od piva

   Na jaře v sedmdesátém pátém mě odveleli jako kuchaře na stavbu, kde naši budovali železniční most přes celé údolí. Byl jsem tam sice jenom měsíc, než mě povolali zase zpět do posádky, ale zase jsem měl o nějakou tu zkušenost víc.

...Celý článek
Jan Padych: Třídní sprosťák

Jan Padych: Třídní sprosťák

   Bylo to v sedmdesátém třetím roce. Měli jsme ve třídě svého třídního sprosťáka, jako měli takové borce určitě i v mnohých jiných třídách. Tedy ne, že by byl kdovíjak sprostý, ale když všichni ostatní se snažili být slušní, tak u něho nebylo těžké v tom směru nějak vyniknout. Vlastně byla dlouhá období, kdy sice pronášel všelijaké vtipné průpovídky, ale sprostá slova vůbec žádná.

...Celý článek
Jan Padych: Borci

Jan Padych: Borci

   Vzpomínám si, v šedesátém devátém, když mi bylo patnáct. Chodil jsem na obchodní školu do Orlové a praxi jsem měl v jedné havířovské velkoprodejně. Z prvního ročníku jsme na stejné směně byli dva hoši (jmenoval se Jenda, stejně jako já) a jinak samá děvčata. Takže nějak tak samozřejmě nás dva mistrové nechaly dělat spolu. Ale jen zpočátku.

...Celý článek
Jan Padych: Takoví hodní vojáčci

Jan Padych: Takoví hodní vojáčci

V létě sedmdesátého pátého. Jako vojáka prvního ročníku, skladníka proviantu, mě převeleli na výpomoc do vojenského hotelu při polygonu na Vysočině. Setkal jsem se tam s Vlastíkem, se kterým jsem se znal z posádky a už tam na hotelu sloužil skoro půl roku. Zrovna měl narozeniny. Vytáhl mě na vycházku do městečka a pak, když jsme se vraceli lesem, napadlo ho, že mi předvede něco neobvyklého, nějaké zvláštní překvapení.

...Celý článek
Jan Padych: Když se tolik chce, všechno jde!

Jan Padych: Když se tolik chce, všechno jde!

 Na vojenském cvičení se nás sešlo asi čtyři desítky důstojníků a praporčíků v záloze.  V hodnosti poručíka jsme tam byli dva s Jardou, se kterým jsme se skamarádili už na druhý den. Hlavně proto, že právě my dva, na rozdíl od ostatních, jsme museli chodit za svými náčelníky, já za provianťákem, Jarda za výstrojákem.

...Celý článek
Jan Padych: Velitel Omachel

Jan Padych: Velitel Omachel

Zhruba před 40 lety. Povolali mě na manévry, vojenské cvičení, tehdy ještě jako poddůstojníka. Mým nadřízeným tam byl rotmistr, kterému všichni v útvaru přezdívali Omachel podle tehdy populárního filmového dobrodruha a zloducha v jedné osobě.

...Celý článek
Jan Padych: Starý pes, co dělal kariéru

Jan Padych: Starý pes, co dělal kariéru

Před deseti lety. Pracoval jsem ve vrátnici areálu, kde sídlilo několik větších firem. Měli jsme tam velkého starého psa, ovčáka. Jmenoval se Ariš. Nikdo nevěděl, jak je ve skutečnosti starý, protože si ho vzali z útulku a tam ho jako odchyceného toulavého psa přivezla městská policie.

...Celý článek
Jan Padych: Mařko, promiň…

Jan Padych: Mařko, promiň…

Stalo se před více než padesáti Silvestry... Hledal jsem kamarády u řeky, kdosi mi prozradil, že je viděl jít někde k ostrůvku, tak se říkalo zalesněnému břehu, kde se uchylovala trochu odrostlá mládež, kluci a holky, popíjeli tam laciné víno a kouřili laciná cigára, no a tak dále.

...Celý článek
Jan Padych: Vůdce bandy

Jan Padych: Vůdce bandy

Jako kluci zhruba desetiletí jsme zbožňovali všechny možné válečníky a hrdiny, o kterých jsme se dočetli v knížkách, anebo je viděli ve filmech. Kdo by neznal všechny ty slavné postavy z románů Karla Maye, J. F. Coopera, Eduarda Štorcha a další a další. Hodně nás inspirovaly také knihy Jaroslava Foglara. V jeden čas jsme byli mimořádně zaujati Foglarovými pouličními vůdci Losnou a Mažňákem. Kdekdo toužil být takovým proslaveným vůdcem. Jednou jsem se dočkal i já.

...Celý článek
Jan Padych: Žertík v tanečních

Jan Padych: Žertík v tanečních

Před čtyřiačtyřiceti lety… Ještě v patnácti jsem se přihlásil do kurzu tanečních, už jsem měl s tanečky nějaké menší zkušenosti z rodinných oslav, proto mě to tam lákalo a z mých spolužáků jsem byl jediný. Z hochů jsem tam byl zřejmě nejmladší. Líbila se mi tam hlavně děvčata, kterým to hodně slušelo, některá si pamatuji dodnes.

...Celý článek
Jan Padych: Přijel generál

Jan Padych: Přijel generál

Vzpomínám si, bylo to zrovna před třiceti lety. Povolali mě na manévry jako poručíka. Mezi záložáky nás bylo jen pár důstojníků, zbytek většinou vojíni a poddůstojníci. Poručíci jsme tam byli dva, na rozdíl od Pavla jsem měl tu výhodu, že jsem nemusel velet žádným záložákům a chodil jsem do proviantní služby, kde po mně kdovíjakou práci nevyžadovali, spíše jsem se měl seznamovat s agendou a celkovou činností proviantní služby, což jsem už dávno znal. Tak jsem se často vytratil do města, když jsem se sám nabídl, že třeba odnesu objednávku do pekáren nebo kde jinde bylo třeba, a docela jsem se poflakoval.

...Celý článek
Jan Padych: Jasně, machrovat se nemá!

Jan Padych: Jasně, machrovat se nemá!

Bylo to v r. 1971, pokud si vzpomínám, na jedné z krajských olympiád mládeže. Z nás tří ze stejného podniku, kdo se toho roku měl účastnit sprinterských disciplín, jsem akorát já měl nějaké ty úspěch z předchozích let. Moji dva kolegové a kamarádi, Petr a Luboš, byli spíše jen sváteční běžci ve smyslu, co by člověk neudělal pro svůj podnik.

...Celý článek
Jan Padych: Takové malé tajemství

Jan Padych: Takové malé tajemství

V sedmdesátém devátém roce jsem byl na svém prvním vojenském cvičení, tehdy ještě jako četař. Celé dva týdny jsme se společně s dalšími poddůstojníky v záloze zúčastnili školení v Terezíně a pak nás rozeslali do posádek. Spali jsme ve světnici po dvaceti, byla tam patrová lůžka, spodní postele se ve vojenské hantýrce nazývaly regály a horní zase bidla.

...Celý článek