• Neděle, 18. srpen 2019
  • Svátek má Rukojmí Helena

Jan Padych

Jan Padych

Jan Padych

Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

...Celý článek
Jan Padych: Kněžky lásky - Náš archaický svět

Jan Padych: Kněžky lásky - Náš archaický svět

Když před dvěma a půl tisíci lety některý cizinec navštívil město Babylón, jistě si nedal ujít možnost přijít ke slavnému chrámu bohyně lásky Ištar. Tady nepotřeboval znát jazyk země, neboť snadno pochopil obyčej, který zde vládl. Na prostranství před budovou chrámu snad každého muže hned upoutala dlouhá řada sedících, pestře oděných dívek s provázky kolem hlav na znamení služby, kterou naše kulturní duchovní atmosféra považuje přinejmenším za nezvyklou.

...Celý článek
Jan Padych: Duchovní mistři (úryvek z románu „Bouře ve sklenici piva“)

Jan Padych: Duchovní mistři (úryvek z románu „Bouře ve sklenici piva“)

Igor jezdil kamsi za Svitavy, kde v chaloupce u lesa prováděl své experimenty a bádání jeho mistr, který si nechal říkat Krakonoš z Vysočiny. A pohádkovému Krakonošovi se opravdu podobal ten už hodně starý muž, šedivý, s dlouhým plnovousem, chodíval ve splývavém plášti a v klobouku, kouřil dlouhou zahnutou fajfku a v chůzi se opíral o vyřezávanou hůl.

...Celý článek
Jan Padych: Otcova zahrada - (úryvek z románu „Bouře ve sklenici piva

Jan Padych: Otcova zahrada - (úryvek z románu „Bouře ve sklenici piva")

Přemýšlel, jestli by měl jet ještě dále tím směrem. Odtud, sice nějaký ten kilák, ale skoro na dohled, je kopec s kostelem a na svahu zahrádkářská kolonie. Otec si tam kdysi založil zahrádku, Pavel ji po něm pak převzal. V tom kostele měl svatbu s Naďkou, pokřtili tam Honzíka. Na hřbitově je hrobka, v níž stojí urny jeho otce a staršího bráchy.

...Celý článek
Jan Padych: Byznys a takové ty jemnosti

Jan Padych: Byznys a takové ty jemnosti

 Před čtyřiadvaceti lety, šestý rok po sametové revoluci. Kdekdo zkoušel podnikat v rámci svých možností. Někomu to šlo, někomu vůbec. Ani já jsem nezůstal stranou a také jsem přiložil ruku k dílu. A to nejednou. Nicméně zrovna tento příběh by jako rada pro začínající podnikatele zcela určitě neobstál.

...Celý článek
Jan Padych: Jánošík

Jan Padych: Jánošík

 Připomínám si jedno léto skoro před šedesáti lety. Tehdy jsem přestal chodit do školky a čekal mě nástup do první třídy. Na našem dvorku v Havířově u kina Radost nás, dětí ve stejném věku a jen o pár let starších, bylo poměrně mnoho a ne vždy se dařilo zahánět nudu. Zejména u těch, kteří své prázdniny zrovna netrávili někde jinde. Mnohé se v tom směru změnilo, když v parku za naším dvorkem se zčistajasna objevil hlídač, kterého okamžitě všichni začali přezdívat Jánošík.

...Celý článek
Jan Padych: Okamžik pravdy

Jan Padych: Okamžik pravdy

 Přesně před padesáti lety… V našem fotbalovém oddílu, v té naší okresní soutěži, mě převedli z žákovského družstva mezi dorostence. Hned v prvním soutěžním zápasu jsem vstřelil tři góly. V první půli jsem skóroval jako levý obránce, kdy jsem vydařenou hlavičkou z čáry velkého čtverce vyrovnal na 1:1.

...Celý článek
Jan Padych: Do hor se chodí tak i tak

Jan Padych: Do hor se chodí tak i tak

 Moje žena pochází z oravského města pod horami. Pokaždé jsem tam s úctou zíral na vysoké kopce všude kol dokola a sem tam na mě dolehl pocit, že mě to násilím táhne, abych přímo čelem uhodil do některého z oblých svahů, přesně do míst neporostlých vysokými stromy. Vzpomínám si na konec léta před více než třiceti lety…

...Celý článek
Jan Padych: No, pane řidiči, co to bylo?

Jan Padych: No, pane řidiči, co to bylo?

Před čtyřiadvaceti lety v létě jsem jezdil v modré škodovce po území naší republiky a nabízel knížky po městech a obcích knihovnám, knihkupectvím i muzeím. Zkrátka všude, kde se dalo. A když jsem někam přijel a parkoviště bylo plné a nikde jinde poblíž se zaparkovat nedalo, jedině na placeném stání, nerozpakoval jsem se zabrat místo, rezervované komukoliv, třeba i před nějakou firmou či úřadem. Tak jsem si šetřil čas i peníze a hlavně jsem to k zákazníkům neměl daleko. Tahle úsporná taktika, mohu-li to tak nazvat, mi vcelku vycházela skoro po celé to léto. Až jednou…

...Celý článek
Jan Padych: Vodní víla (před 2.600 lety na poblíž hradiště Molpír jz. Slovensku)

Jan Padych: Vodní víla (před 2.600 lety na poblíž hradiště Molpír jz. Slovensku)

     Byl rád, že to místo urychleně opustili. Ještě se několikrát ohlédl. Černí ptáci se opět slétali dolů. Gudmegis zatoužil se opláchnout. Tušil, že někde poblíž teče potok. Možná dokonce ten, v němž se s Dukanou vesele čvachtali a Burkis objevil zvědavého Bhela. Už slyší zurčení potoka, jak voda sjíždí po kamenech. Ukázal si směr a vykročil. Ani nečekal na oba své průvodce. Prodral se křovinami a stanul na břehu potoka. A co nevidí?

...Celý článek
Jan Padych: Kráska z doby bronzové (před 2.800 lety poblíž Moravského krasu)

Jan Padych: Kráska z doby bronzové (před 2.800 lety poblíž Moravského krasu)

Něco se pohnulo. To se otevřely dveře. Dovnitř vešla vysoká a štíhlá mladá žena v dlouhé sukni, s holými rameny, rusými vlasy načesanými nahoru a s těžkým náhrdelníkem na hrudi. Když přicházela ke spoutanému Kalanisovi, její náramky na zápěstích i na kotnících o sebe kovově zvonily jako na kobylce, když je nastrojena v zimě o svátcích rodícího se slunce a voděna po osadách, aby se všem dostalo božího požehnání.

...Celý článek
Jan Padych: Holky nezbedné - (před 2.800 lety poblíž Moravského krasu)

Jan Padych: Holky nezbedné - (před 2.800 lety poblíž Moravského krasu)

Opět si naproti ní přisedl. Stinka se dává do řeči, je mnohem sdílnější než předtím, snad tím chce odvést jeho pozornost od již vyřčených otázek. Moc ji neposlouchá. Uvažuje, jestli otec přežije, nebo ne. Pokud k němu doléhají nějaké její řeči, pak jenom takové, které ho příliš nezajímají. Co je mu do stinkesů, když neví, jestli otcovo tělo bude živé jako předtím.

...Celý článek
Jan Padych: Když sudí píská pro svoji kapsu

Jan Padych: Když sudí píská pro svoji kapsu

Toho večera rozmlouvali o všem možném. Pepan o svém divadélku, které bude muset zavřít a zatím neví, co dál. Béďa o knihách, které se chystá napsat a doufá, že z nich budou bestselery. Květoš o tom, že to u policie balí a jde za kšeftem, vždyť, jak se dnes s oblibou říká, prachy leží na cestě, jenjen se pro ně sehnout.

...Celý článek
Jan Padych: Zavolejme si

Jan Padych: Zavolejme si

Před takovými čtyřiceti lety se telefonovalo úplně jinak než dnes. Třeba hlavně v té největší špičce, tedy mezi devátou a jedenáctou dopoledne se někoho dovolat hned na první pokus, to byl opravdu zázrak. Nezřídka jste potřebovali tři hovory, někdy až osm i více. To jste doslova rozehráli takovou zvláštní, přímo tajemnou, zvonkohru, aniž jste vůbec měli tušení, kam jste se to dovolali.

...Celý článek
Jan Padych: Konec jednoho divadla - (úryvek z románu „Bankéři z pergoly“)

Jan Padych: Konec jednoho divadla - (úryvek z románu „Bankéři z pergoly“)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí. Přesto je vidět, sotva kolik člověk potřebuje, aby do něčeho nenarazil. Béďa kráčí za Márou, který míří uličkou  mezi řadami židlí s dětmi. Úplně vpředu, na parketách, kryti zezadu židlemi a vpředu samotným pódiem, vysedávají nějací vlasáči. Dá se rozeznat několik kluků a dvě holky. Je vidět, jak od nich nahoru stoupá dým z cigaret. Občas se něco zablýskne, to když zvedají flašky, aby se napili.

...Celý článek
Jan Padych: Chlapci, hrejte si…

Jan Padych: Chlapci, hrejte si…

Vzpomínám si, stalo se před více než padesáti lety. S kamarádem Milanem, který bydlel ve vedlejším vchodě, jsme hráli fotbal ve stejném žákovském týmu. Vůbec nám nestačily zápasy, ani tréninky, museli jsme se scházet skoro každý den, ať bylo vedro nebo mráz, v kalužích i na ledě. Většinou jsme zaběhli na školní hřiště, kde jsme pokaždé našli víc takových jako my, ale někdy se nám nechtělo tak daleko, tak jsme si třeba vzájemně kopali na trávníku v našem dvorku. Na jednom okraji stál klepač na koberce s vykachlíkovaným prostorem, odděleným od trávníku křovím.

...Celý článek
Jan Padych: Nečum! Co čumíš!

Jan Padych: Nečum! Co čumíš!

Velmi rád jsem cestoval a setkával se s úplně neznámými lidmi. A naskytly se mi všelijaké situace. Třeba jako tehdy v Praze, v podloubí u Stáromáku. V osmdesátém roce, když byla spartakiáda a nás, obchodní inspektory, tam poslali jako posily, nebo spíš pro výstrahu nepoctivým obchodníkům a hostinským.

...Celý článek
Jan Padych: Něco jako výtržník

Jan Padych: Něco jako výtržník

Víte, jak se člověk stane středem pozornosti, aniž by chtěl? Jistě to sami znáte. Ale já vám prozradím, co se mi přihodilo někdy před pětatřiceti lety. Bydlel jsem v Havířově a pracoval jsem v centru Ostravy. Po práci jsem k zastávce autobusu chodil na náměstí za mostem.

...Celý článek
Jan Padych: Minuta ticha

Jan Padych: Minuta ticha

Začátkem sedmdesátých let jsem hrál závodně fotbal za dorost, takovou tu naši okresní třídu, říkali jsme tomu „horská liga“, protože jsme měli několik soupeřů v Beskydech.  Ve stejném týmu jsme hráli s mým sousedem z vedlejšího vchodu. Jmenoval se Milan a byli jsme si hodně podobní, takže nás mnozí považovali za bratry, ne-li přímo za dvojčata.

...Celý článek
Jan Padych: Kopačky na stožáru

Jan Padych: Kopačky na stožáru

Tehdy jsem hrál fotbal závodně za dorost. To víte, člověk občas něco řekne, a ani by to tak nemyslel, kdyby došlo na věc. No ale chlapské slovo platit musí, i kdyby...  No prostě musí. A já tehdy prohlásil, dokonce několikrát za sebou, před spoluhráči i před trenérem: „Jestli my někdy dostaneme v zápase deset gólů, tak s fotbalem končím a kopačky pověsím tamhle na stožár, kde visí ta vlajka!“

...Celý článek
Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Už se mi ty kulatiny blížily a já se cítil stále víc ztuhlý. Jasně, když člověku schází pohyb. Avšak přišel podnět. Od syna, třicátníka. Docela se vychloubal, že běhá na delší tratě a že mu to svědčí. Za nedlouho někde na nettu přečetl, že lepší než běh je ostrá chůze.

...Celý článek
Jan Padych: Sběratel věnečků

Jan Padych: Sběratel věnečků

Někdy zjara v roce sedmdesátém třetím jsme s naším souborem lidových tanců vystupovali v Krakově. Náš repertoár byl postavený na moravskoslezském folkloru. My nejmladší hoši, co jsme měli kolem osmnácti, jsme nejraději tančili nesmírně dynamický a razantní zbojnický tanec Ondráš, který vždy celé vystoupení ukončil s ohromnými ovacemi, ať to bylo ve Francii, v Polsku, nebo kdekoliv jinde. Celkově náš program byl sestavený nejen z takových razantních tanců, ale byly tam i tance nesmírně poetické, například tanec zvaný Vjanky, neboli Věnečky.

...Celý článek