• Středa, 17. říjen 2018
  • Svátek má Rukojmí Hedvika

Jan Padych

Jan Padych

Jan Padych

Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Jan Padych: Sběratel věnečků

Jan Padych: Sběratel věnečků

Někdy zjara v roce sedmdesátém třetím jsme s naším souborem lidových tanců vystupovali v Krakově. Náš repertoár byl postavený na moravskoslezském folkloru. My nejmladší hoši, co jsme měli kolem osmnácti, jsme nejraději tančili nesmírně dynamický a razantní zbojnický tanec Ondráš, který vždy celé vystoupení ukončil s ohromnými ovacemi, ať to bylo ve Francii, v Polsku, nebo kdekoliv jinde. Celkově náš program byl sestavený nejen z takových razantních tanců, ale byly tam i tance nesmírně poetické, například tanec zvaný Vjanky, neboli Věnečky.

...Celý článek
Jan Padych: Vysoký start

Jan Padych: Vysoký start

Tehdy v roce sedmdesátém čtvrtém, když mě povolali na vojnu, poznal jsem tam několik zajímavých lidí, kteří se od ostatních docela odlišovali. Jedním z nich byl Milan, vyučený řezník, který byl se mnou v kuchařském kursu. V noci ho viděli otevřít svoji skříňku, vyjmout odtud sadu řeznických nožů i s ocílkou. Poté doslova obřadně obtahoval ostří svých nožů na ocílce. Byly to drahé nože a hodně si jich vážil, za ty dva roky vojenské služby je docela využil při své kuchařské činnosti.

...Celý článek
Jan Padych: Vršek od piva

Jan Padych: Vršek od piva

   Na jaře v sedmdesátém pátém mě odveleli jako kuchaře na stavbu, kde naši budovali železniční most přes celé údolí. Byl jsem tam sice jenom měsíc, než mě povolali zase zpět do posádky, ale zase jsem měl o nějakou tu zkušenost víc.

...Celý článek
Jan Padych: Třídní sprosťák

Jan Padych: Třídní sprosťák

   Bylo to v sedmdesátém třetím roce. Měli jsme ve třídě svého třídního sprosťáka, jako měli takové borce určitě i v mnohých jiných třídách. Tedy ne, že by byl kdovíjak sprostý, ale když všichni ostatní se snažili být slušní, tak u něho nebylo těžké v tom směru nějak vyniknout. Vlastně byla dlouhá období, kdy sice pronášel všelijaké vtipné průpovídky, ale sprostá slova vůbec žádná.

...Celý článek
Jan Padych: Borci

Jan Padych: Borci

   Vzpomínám si, v šedesátém devátém, když mi bylo patnáct. Chodil jsem na obchodní školu do Orlové a praxi jsem měl v jedné havířovské velkoprodejně. Z prvního ročníku jsme na stejné směně byli dva hoši (jmenoval se Jenda, stejně jako já) a jinak samá děvčata. Takže nějak tak samozřejmě nás dva mistrové nechaly dělat spolu. Ale jen zpočátku.

...Celý článek
Jan Padych: Takoví hodní vojáčci

Jan Padych: Takoví hodní vojáčci

V létě sedmdesátého pátého. Jako vojáka prvního ročníku, skladníka proviantu, mě převeleli na výpomoc do vojenského hotelu při polygonu na Vysočině. Setkal jsem se tam s Vlastíkem, se kterým jsem se znal z posádky a už tam na hotelu sloužil skoro půl roku. Zrovna měl narozeniny. Vytáhl mě na vycházku do městečka a pak, když jsme se vraceli lesem, napadlo ho, že mi předvede něco neobvyklého, nějaké zvláštní překvapení.

...Celý článek
Jan Padych: Když se tolik chce, všechno jde!

Jan Padych: Když se tolik chce, všechno jde!

 Na vojenském cvičení se nás sešlo asi čtyři desítky důstojníků a praporčíků v záloze.  V hodnosti poručíka jsme tam byli dva s Jardou, se kterým jsme se skamarádili už na druhý den. Hlavně proto, že právě my dva, na rozdíl od ostatních, jsme museli chodit za svými náčelníky, já za provianťákem, Jarda za výstrojákem.

...Celý článek
Jan Padych: Velitel Omachel

Jan Padych: Velitel Omachel

Zhruba před 40 lety. Povolali mě na manévry, vojenské cvičení, tehdy ještě jako poddůstojníka. Mým nadřízeným tam byl rotmistr, kterému všichni v útvaru přezdívali Omachel podle tehdy populárního filmového dobrodruha a zloducha v jedné osobě.

...Celý článek
Jan Padych: Starý pes, co dělal kariéru

Jan Padych: Starý pes, co dělal kariéru

Před deseti lety. Pracoval jsem ve vrátnici areálu, kde sídlilo několik větších firem. Měli jsme tam velkého starého psa, ovčáka. Jmenoval se Ariš. Nikdo nevěděl, jak je ve skutečnosti starý, protože si ho vzali z útulku a tam ho jako odchyceného toulavého psa přivezla městská policie.

...Celý článek
Jan Padych: Mařko, promiň…

Jan Padych: Mařko, promiň…

Stalo se před více než padesáti Silvestry... Hledal jsem kamarády u řeky, kdosi mi prozradil, že je viděl jít někde k ostrůvku, tak se říkalo zalesněnému břehu, kde se uchylovala trochu odrostlá mládež, kluci a holky, popíjeli tam laciné víno a kouřili laciná cigára, no a tak dále.

...Celý článek
Jan Padych: Vůdce bandy

Jan Padych: Vůdce bandy

Jako kluci zhruba desetiletí jsme zbožňovali všechny možné válečníky a hrdiny, o kterých jsme se dočetli v knížkách, anebo je viděli ve filmech. Kdo by neznal všechny ty slavné postavy z románů Karla Maye, J. F. Coopera, Eduarda Štorcha a další a další. Hodně nás inspirovaly také knihy Jaroslava Foglara. V jeden čas jsme byli mimořádně zaujati Foglarovými pouličními vůdci Losnou a Mažňákem. Kdekdo toužil být takovým proslaveným vůdcem. Jednou jsem se dočkal i já.

...Celý článek
Jan Padych: Žertík v tanečních

Jan Padych: Žertík v tanečních

Před čtyřiačtyřiceti lety… Ještě v patnácti jsem se přihlásil do kurzu tanečních, už jsem měl s tanečky nějaké menší zkušenosti z rodinných oslav, proto mě to tam lákalo a z mých spolužáků jsem byl jediný. Z hochů jsem tam byl zřejmě nejmladší. Líbila se mi tam hlavně děvčata, kterým to hodně slušelo, některá si pamatuji dodnes.

...Celý článek
Jan Padych: Přijel generál

Jan Padych: Přijel generál

Vzpomínám si, bylo to zrovna před třiceti lety. Povolali mě na manévry jako poručíka. Mezi záložáky nás bylo jen pár důstojníků, zbytek většinou vojíni a poddůstojníci. Poručíci jsme tam byli dva, na rozdíl od Pavla jsem měl tu výhodu, že jsem nemusel velet žádným záložákům a chodil jsem do proviantní služby, kde po mně kdovíjakou práci nevyžadovali, spíše jsem se měl seznamovat s agendou a celkovou činností proviantní služby, což jsem už dávno znal. Tak jsem se často vytratil do města, když jsem se sám nabídl, že třeba odnesu objednávku do pekáren nebo kde jinde bylo třeba, a docela jsem se poflakoval.

...Celý článek
Jan Padych: Jasně, machrovat se nemá!

Jan Padych: Jasně, machrovat se nemá!

Bylo to v r. 1971, pokud si vzpomínám, na jedné z krajských olympiád mládeže. Z nás tří ze stejného podniku, kdo se toho roku měl účastnit sprinterských disciplín, jsem akorát já měl nějaké ty úspěch z předchozích let. Moji dva kolegové a kamarádi, Petr a Luboš, byli spíše jen sváteční běžci ve smyslu, co by člověk neudělal pro svůj podnik.

...Celý článek
Jan Padych: Takové malé tajemství

Jan Padych: Takové malé tajemství

V sedmdesátém devátém roce jsem byl na svém prvním vojenském cvičení, tehdy ještě jako četař. Celé dva týdny jsme se společně s dalšími poddůstojníky v záloze zúčastnili školení v Terezíně a pak nás rozeslali do posádek. Spali jsme ve světnici po dvaceti, byla tam patrová lůžka, spodní postele se ve vojenské hantýrce nazývaly regály a horní zase bidla.

...Celý článek
Jan Padych: Dva oficíři

Jan Padych: Dva oficíři

V tomtéž roce, v sedmdesátém čtvrtém, když mě povolali na vojnu do základní služby, objevili se tam také dva důstojníci, podporučíci, oba blonďáci, ale zatímco ten jeden byl už na první pohled opravdu hezoun a nesmírně sympatický, ten druhý jako by byl jeho opakem. Už v prvních dnech, sotva se tam objevili, se říkalo, nejen mezi oficíry, ale i mezi mužstvem, že ti dva jsou si vzájemně odlišní snad jako noc a den a že spolu absolutně nemají vůbec nic společného.

...Celý článek
Jan Padych: Kočky jedou!

Jan Padych: Kočky jedou!

Začátkem léta sedmdesátého pátého roku mě převeleli jako kuchaře na stavbu mostu na jižní Moravě. Hned, skoro těsně vedle starého mostu tehdy vojáci stavěli most nový přes celé údolí, místy ve výšce, tuším, až šedesát metrů.

...Celý článek
Jan Padych: Když vaří záložáci

Jan Padych: Když vaří záložáci

To mě hned po revoluci povolali na manévry. Na kursu provianťáků se nás tehdy sešlo skoro čtyřicet. Většinou mladší kluci, rotmistři, nějací praporčíci, dva poručíci a já nadporučík. Hned prvního dne jsme se v učebně dozvěděli, že útvar je příliš malý a náš počet značně navýšil stavy pro stravování, takže dva z nás se budou střídat den co den v kuchyni.

...Celý článek
Jan Padych: Pořádek musí být

Jan Padych: Pořádek musí být

   Na jaře v roce sedmdesátém pátém. Část posádky odjela na cvičení. Velení převzal major, zástupce velitele štábu. Vlastně ho tam ty naše šarže, co na to cvičení odjely, nechaly s plným vědomím, ať po dobu jejich nepřítomnosti drží zbytek posádky železnou rukou. Raději, než aby na cvičení vymýšlel kdejaké nesmysly a otravoval tak své kolegy. V posádce prý toho tolik nenatropí, i když, kdo ví, co bude.

...Celý článek
Jan Padych: Havířské pořekadlo

Jan Padych: Havířské pořekadlo

Každá profese má celou řadu svých pořekadel. Z těch havířských si zrovna vzpomínám na jedno, které jsem si doslova prožil na vlastní kůži. Bylo to v zimě v roce sedmdesátém prvním. Bydlel jsem v Havířově a do školy jezdil autobusovou linkou, která měla zastávky u dvou šachet.

...Celý článek
Jan Padych: To ty rukavice!

Jan Padych: To ty rukavice!

 Někdy se člověk dostane do situace, že ani neví, co dělá. Jako tehdy v sedmdesátém druhém. V souboru lidových tanců jsme se připravovali na náš slavný zájezd do Francie. Soubor sídlil ve staré sokolovně na Kopaninách, což byla starší část Orlové.

...Celý článek
Jan Padych: Vojenská medicína

Jan Padych: Vojenská medicína

Připomínám si, když jsem byl na vojně před více než čtyřiceti lety. Byli tam dva takoví, co přesluhovali. Jeden čtyři roky, druhý dokonce až osm let. Prostě průseráři, kteří si poseděli v kriminále natvrdo a pak ještě museli dosloužit zbytek základní vojenské služby. Už na první pohled oba vypadali starší a také jako ti, kteří už se na věc dívají zcela jinak a jaksi samozřejmě očekávali, že všichni z jejich okolí to vše budou vnímat stejně jako oni, alespoň ve vztahu k nim, samo sebou. A tak jenom čekali, až nadejde jejich čas a oni se pořádně vydrhnou pod sprchou, obléknou si civil, projdou bránou a všechno to zlé pro ně bude jenom něco jako zpropadená minulost.

...Celý článek
Jan Padych: Jen počkej, frajere!

Jan Padych: Jen počkej, frajere!

 Člověk se někdy ani nenaděje, jak snadno se ocitne v prekérní situaci ani ne tak vlastním přičiněním, jako spíše vlivem okolností. Ne vždycky se z toho dá vyjít skvěle, někdy ale se ta troška skvělého štěstíčka sama přihlásí, což je moc dobře. A pak je aspoň na co vzpomínat.

...Celý článek
Jan Padych: Co v knihách jen tak nenajdete

Jan Padych: Co v knihách jen tak nenajdete

Někdy před čtyřiceti lety jsem dělal krajského metodika jakosti zboží. Práce to byla zajímavá a docela náročná. Neustále jsem dostával na stůl nové technické normy nebo jejich doplňky a změny, nové sbírky zákonů a vyhlášek, všelijaké brožury a další publikace a ze všeho jsem vždy sepisoval všelijak stručné oznámení a někdy i rozsáhlejší zprávy a články...

...Celý článek