• Pondělí, 06. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Vendula

Jan Padych

Jan Padych

Jan Padych

Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

...Celý článek
Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

...Celý článek
Jan Padych : Bankéři z pergoly (1)

Jan Padych : Bankéři z pergoly (1)

„Verun, jdu za Pepanem,“ vešel  Mára do předsíně, aby si nazul sandály. „Ani nemusím hádat, kam zase spolu zalezete,“ postavila se Veruna s rukama v bok do kuchyňských dveří. „Zase chlastat, co? Nic jiného neumíte, ani jeden z vás. Pepan má aspoň své divadlo a nějaké prachy domů nosí. Ale ty, co tě vyhodili z novin, dlabeš na všechno."

...Celý článek
Jan Padych - Lámání křížů (12.)

Jan Padych - Lámání křížů (12.)

Pseuďa vyslechl Brzdovo líčení vlastní krize s účastí, která rozhodně nebyla normální. Bylo vidět, že se křižák potí a třese. Brzda k němu přišel odpoledne až nečekaně brzy, takže Pseuďa si zřejmě nestačil obléct nic modrého. Ani kříž nebylo nikde vidět. Všude jenom knihy. Samé knihy. Jimi měl Pseuďa obložené stěny svého pokoje.

...Celý článek
Jan Padych - Lámání křížů (10.)

Jan Padych - Lámání křížů (10.)

 Manuel měl až nevídaně rozvité příbuzenstvo. Jejich vozy obklíčily kostel a skoro celý hřbitov. Aut a černých postav přibývalo, trochu to připomínalo výsadek před útokem. Brzdovi se zdálo, jako by z postav vycházelo něco divně mrazivého, vyvěrajícího odněkud z podzemí.

...Celý článek
Jan Padych - Lámání křížů (9.)

Jan Padych - Lámání křížů (9.)

Profesorka, zvaná Genocida, nebo také Geňa, vytvořila ve třídě správné dusno jako vždy, když vyhlásila zkoušení. Brzda měl jiné potíže, než padat před nějakým tasením k tabuli. Člověk neví, jestli zítra nezalehne k ledu, a tahleta blokáda s tím nadělá!

...Celý článek
Jan Padych - Lámání křížů (8.)

Jan Padych - Lámání křížů (8.)

„Ty vypadáš!“ neodpustil si otec, sotva mu otevřel dveře. Brzda se shýbl ke svým sandálům: „Ahoj.“

„Takhle mi domů chodit nesmíš!“ držel otec dveře, jako by váhal, zda má syna pustit do bytu.

...Celý článek
Jan Padych - Lámání křížů (7.)

Jan Padych - Lámání křížů (7.)

Předtím si myslel, že snese všechno, když i s Manuelovým odchodem se celkem srovnal. Člověk může lámat kříže na hrobech a rozbíjet květináče duchům o svátku mrtvých, ale když ho něco pořádně trefí, odpadne jako popel z cigára.

...Celý článek
Jan Padych - Lámání křížů (5.)

Jan Padych - Lámání křížů (5.)

Hezkých pár hodin trčel ve svém pokoji. Sotva mrštil tašku s učením do mezery mezi skříní a knihovničkou, hodil se na lůžko a ležel jako mrtvola. Kdosi několikrát nahlédl, ale on ani neuznal za vhodné se pohnout, aby viděl. Nechtěl se hýbat. Manuel se taky nehýbe. Drží ho někde v lednici, má úplně všechno za sebou. Satan s ním!

...Celý článek
Jan Padych - Lámání křížů (4.)

Jan Padych - Lámání křížů (4.)

Zřejmě z něho pořádně čpěl aceton, přestože toho večera až tak moc nečichal. Otec to ucítil, sotva otevřel dveře. „Sviňáku!“ křikl na syna. „Pořád v tom jedeš?“ Určitou dobu si dal od čichání pokoj, proto snad otec považoval věc za vyřízenou.

...Celý článek
Jan Padych - Lámání křížů (3.)

Jan Padych - Lámání křížů (3.)

Kluci ještě leželi v trávě jako pohozené mrtvoly, kapesníky a odervané kapsy z riflí na tvářích. Satan jim určitě dal sny, když jsou dosud v limbu. Ze šesti se to jednomu nepodařilo. Přece úspěch.

...Celý článek
Jan Padych - Lámání křížů (2.)

Jan Padych - Lámání křížů (2.)

Povážlivě se blížila šestá hodina. Škoda, posteskl si Brzda. Je to mizérie, že zrovna šestého dne šestého měsíce není v šest hodin večer ďábelská tma. Aby se třemi šestkami naplnilo Satanovo číslo šestsetšedesátšest, půjde do akce šest kluků. Pět zbývajících jistě už klátí nohama pod hospodským stolem.

...Celý článek
Jan Padych - Lámání křížů (1.)

Jan Padych - Lámání křížů (1.)

Otec už spal, jen tak, bez pyžama, jako by ho pohodil do peřin. Ležel naznak s ústy dokořán, vycházelo mu z nich rytmické chrčení, chvílemi tak silné a zaostřené, že připomínalo řezání dřeva. Brzda vkročil do ložnice, dveře ponechal otevřené, aby ho matka nepřekvapila, kdyby náhodou přišla.

...Celý článek
Jan Padych: Venuše z mořské pěny

Jan Padych: Venuše z mořské pěny

Toho dne se jim poměrně dařilo. Vždyť hned celou velkou krabici prezervativů prodali v nočním klubu, kam přišli ráno, a ani nevěřili tomu, že tam vůbec někoho zastihnou. Dokonce majitele, který zcela v rozporu s tím, co provozoval, zřejmě sám ani neponocoval, takže ráno se jim mohl náležitě věnovat. Zdvořilý a usměvavý padesátník s krátce střiženými vlasy. Při rozhovoru sám dokonce navrhl, že jim ukáže chloubu podniku. Samozřejmě vůbec neprotestovali a nechali se zavést do apartmá v prvním patře.  Jeden z pokojů byl situován částečně jako zahrada, částečně jako bazén s vodotryskem.

...Celý článek
Jan Padych: Docela maličký karneválek

Jan Padych: Docela maličký karneválek

…Vedle něho seděla právě černovláska s copem a velkýma černýma očima. Olga, jak se mu sama představila. Sám sebe přistihoval, jak dlouze hledí do velkých očí s černými duhovkami, nejspíš měkoučkými a hlaďoučkými jako samet, že se až přímo pozastavoval nad tím, že zrovna takové oči ještě tak zblízka dosud nikdy neviděl a nejspíš už asi neuvidí, takže by tuhletu zvláštní osůbku docela rád poznal, a to nejenom při poučování, jak správně vypsat blanket.

...Celý článek
Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

...Celý článek
Jan Padych: Kněžky lásky - Náš archaický svět

Jan Padych: Kněžky lásky - Náš archaický svět

Když před dvěma a půl tisíci lety některý cizinec navštívil město Babylón, jistě si nedal ujít možnost přijít ke slavnému chrámu bohyně lásky Ištar. Tady nepotřeboval znát jazyk země, neboť snadno pochopil obyčej, který zde vládl. Na prostranství před budovou chrámu snad každého muže hned upoutala dlouhá řada sedících, pestře oděných dívek s provázky kolem hlav na znamení služby, kterou naše kulturní duchovní atmosféra považuje přinejmenším za nezvyklou.

...Celý článek