Již dlouho platí, že fotografie vypovídá o duchu doby více než než dlouhé projevy či komentáře. Zejména máme-li k dispozici snímky ze dvou vzdálených, ale bohužel podobných historických událostí.

Nestává se často, aby úřadující prezident státu byl obviněn z účasti na válečných zločinech a vraždách stovky lidí.

Události posledních týdnů velmi barvitým způsobem ilustrují tezi filosofa Stanislava Komárka, že součástí historického vývoje západní civilizace je cesta k opaku.

Bouřlivé protesty proti policejní brutalitě se z Minneapolisu rozšířily nejen do 150 měst v USA, ale také do Evropy. Neměly všude stejný průběh, někde se rabovalo více, jinde méně či vůbec.

Když jsem tento týden přemýšlel o nedělním komentáři, vzpomněl jsem si na dva známé citáty George Santayany: Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat. Druhý praví - Když vítězové píší dějiny, mají poražení co falzifikovat.

Sedmdesáté páté výročí vítězství nad nacismem (či u našich sousedů ukončení Druhé světové války) je za námi a přišel čas rekapitulovat letošní mimořádně kontroverzní připomenutí této historické události.

Jednu z nepříjemných stránek totalitních ideologií představuje jejich schopnost vracet se v dobách, kdy už na ně zdánlivě všichni zapomněli.

Letošní 75.oslavy Dne vítězství původně měly být docela přelomové, protože u západních hranic Ruské federace velení NATO naplánovalo největší vojenské cvičení od skončení Studené války.

Máme-li věřit Respektu a mlčení–mlžení českých zpravodajských služeb, terorismus dorazil s plnou slávou do České republiky, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Na Velký pátek jsem si přečetl zprávu, že Vyšetřovací výbor Ruské federace zahájil trestní stíhání kvůli odstranění sochy sovětského maršála Ivana Koněva v Praze.

V dnešním komentáři se chci zamyslet nad tím, jak se naše země vypořádá s následky pandemie COVID-19. Stejně jako celá Evropa, také Česká republika bude muset přežít velmi bolestivé období rozpadu globalizovaného světa na menší celky.

Karanténa doprovázející současnou pandemii zasáhla do životů nás všech. Vytrhla nás ze zaběhaného rytmu našeho bytí a způsobila to, nač posledních třicet let skoro nikdo neměl čas – zpomalit a zůstat chvíli jen sám se sebou.

A vždycky měnily. Z krátkodobého hlediska svým dopadem na psychiku a chování lidí, z dlouhodobé perspektivy pak jednoznačně změnou genofondu postižené populace.

Ve svém komentáři před týdnem (Test koronavirem) jsem upozornil na to, že krize nemusí představovat pouze pohromu a zmar, ale někdy také cestu k nové naději.

Existuje jedna optimistická poučka, která tvrdí, že krize nepřinášejí jen problémy a zhoubu, ale také nové příležitosti a perspektivy.

Před více než 100 lety (1918 – 1920) vypukla pandemie chřipky, která dostala jméno Španělská, a jíž celosvětově padlo za oběť 80 – 100 milionů lidí (v českých zemích se počet úmrtí odhadoval na 50 – 80.000).

Příští týden, 27.února uplyne pět let od zavraždění ruského politika Borise Němcova. Přestože pachatelé atentátu byli rychle vypátráni (během týdne) a následně odsouzeni, mezi ruskou opozicí a jejími zahraničními sympatizanty přetrvává přesvědčení, že za vraždou stál někdo jiný.

Všudypřítomná panika kolem koronaviru v Číně nám názorně ukazuje, že nejúspěšnější ideologií současné evropské civilizace je strach. Ze všeho, nejvíce z naší budoucnosti.

Lidská fantazie je téměř bezbřehá a vyprávění strašidelných příběhů představovalo oblíbený žánr už u ohňů pravěkých lovců a sběračů.

Spíše mi připadá, že (Putin) připravuje Ruskou federaci na éru ‚Po Putinovi‘. Chápe, že za sebe nenašel ani si nevychoval rovnocennou náhradu, takže je třeba odejít od čistě prezidentského systému k variantě s vyšší rolí parlamentu a vlády, která by vyvažovala budoucího slabého či příliš autoritativního prezidenta.

Přiznám se, že když jsem slyšel první zprávu o bagdádském atentátu na íránského generála Sulejmáního, mylně jsem se domníval, že se jednalo o další kapitolu v dlouholeté nevyhlášené válce mezi Izraelem a Íránem.

Bývalý velvyslanec v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta varuje, že Zelený úděl Evropské unie povede k zániku naší civilizace. Klimatická politika EU hrozí energetickou chudobou a politickými otřesy.

Nejtemnější část roku, období kolem zimního slunovratu, odedávna v našich zeměpisných šířkách vyvolávala strach.

V pražském hotelu Intercontinental proběhla ve středu konference s názvem Bezpečnostní situace státu. Řešily se tu otázky bezpečnosti či součinnosti zpravodajských služeb. Bezpečnostní situace v ČR se vyvíjí zcela specificky po roce 2001, dále pak v posledních letech. Sputnik se optal na názor expertů Jana Schneidera a Jaroslava Bašty.