Traduje se, že tento výrok pronesl při jedné tiskové konferenci bývalý britský premiér Winston Churchill.

Můj dojem z programového prohlášení i z některých vystoupení tady je, že tato vláda se bude snažit oslabit zbytky naší suverenity. Nedivím se tomu, protože vládní pětikoalice poprvé v novodobé historii České republiky vyhrála volby kvůli bezprecedentnímu zásahu do nich ze zahraničí.

Přiznám se, že jsem již rok před volbami do Poslanecké sněmovny přesvědčoval zástupce všech menších politických stran a hnutí, že pro budoucnost České republiky bude hlasování v nich přímo osudové.

Na konci roku se asi málokdo vyhne odvěké zálibě v bilancování a srovnávání minulosti, aby tak odhadoval budoucnost.

Bez ohledu na vědecký a technologický pokrok také naše životy se řídí stejnými přírodními cykly jako u ostatních živých bytostí. Když je zima, tma, smutno až depresivně, zvolníme životní tempo a vzpomínáme na vše, co se v uplynulém roce odehrálo.

Existuje málo idejí, které by tak názorně ukázaly pravdivost Komárkovy teze o cestě k opaku, na níž se opakovaně vydává západní civilizace, jako je osud olympijské myšlenky.

V minulosti se každý, kdo nutně potřeboval znát temnou budoucnost, musel obracet na různá orákula, astrology, geomanty a já nevím, jaké ještě věštce.

Chtějí, abychom se smířili s tím, že někdo, koho nikdy nebudeme znát, nám diktuje, co smíme jíst a pít, čím a kam smíme jezdit, jak budeme bydlet, jaké náhubky máme nosit, a kdy můžeme opustit byt.

V příštím týdnu uplyne měsíc od skončení voleb, zvolna se formuje nová vláda a v naší rozdělené zemi se jedna (levicová) polovina voličů vzpamatovává ze šoku, který pro ni znamenal dosažený výsledek.

Jedinou obranu proti byrokratické zvůli Bruselu vidím v české samostatné energetické politice, která bude brát v úvahu pouze naše národní zájmy. Podobný postup od vznikající vládní koalice nečekám.

Po letošních volbách do Spolkového sněmu jsem si vzpomněl na tento bonmot, který se naposledy objevil v roce 2015, po německém otevření Evropské unie nelegální migraci pod heslem „My to zvládneme!“ (Wir schaffen das!).

Již před pěti lety statistiky ukázaly, že energetická chudoba hrozí 20 procentům českých domácností.

Dvacetiletá válka v Afganistánu skončila způsobem, který plně potvrdil tezi George Friedmana, že NATO je špatná aliance ve špatný čas, a čeká ji zásadní změna, neboť musí být nahrazena nějakým novým uskupením, které bude více odpovídat změněné situaci.

Když jsem před 14 dny psal o Sametové revoluci Talibánu v čínské režii, někteří moji přátelé měli pocit, že jsem se příliš nechal unést některými vnějšími podobnostmi, a ve svých závěrech jdu příliš daleko.

Mnozí historici, kteří se zabývají osudy lidských civilizací, dospěli k podobným závěrům jako evoluční biologové – naše dějiny neprobíhají stále stejným tempem, ale střídají období pomalého a rychlého času.

Když jsem viděl fotografii ozbrojenců Talibánu v pracovně bývalého afgánského prezidenta Gháního, vzpomněl jsem si na řadu kreseb, které zobrazovaly rudé námořníky a rolníky v Zimním paláci v Petrohradě v roce 1917.

Mé poslední komentáře se zabývají situací na severovýchodě Evropské unie, v Pobaltí. Přes svůj velmi malý počet obyvatel (Litva 2, 8 milionu, Lotyšsko 1, 9 milionu a Estonsko 1, 3 milionu) všechny tři země patří v mnoha ohledech k nejzajímavějším členským zemím Evropské unie.

Současné vedení Evropské unie již řadu let připravuje zásadní změny v životech všech občanů členských zemí.

Tento týden konečně zveřejnili text dohody mezi Spojenými státy a Spolkovou republikou Německo o plynovodu Nord Stream 2. Dokončení NORD Stream 2 bránily USA několik let uvalováním sankcí na investory a stavitele projektu. Smlouvu před více než týdnem podepsal americký prezident Joe Biden a německá kancléřka Angela Merkelová. Největší pozornost politiků a médií vzbudila pasáž, která se samotného plynovodu netýkala. Jde o kompenzace Ukrajině za to, že ruský plyn nebude proudit do střední Evropy přes její území. Hovoří se tam také o tom, že v případě politického zneužití dodávek energetických surovin, obě smluvní strany uvalí na Ruskou federaci sankce.

Již více než týden litevská armáda staví plot s ostnatým drátem na hranici s Běloruskem. Důvodem je příliv nelegálních migrantů ze Středního východu, který tentokrát neorganizují západoevropské neziskové organizace, ale běloruský režim.

Poprvé jsem se zabýval předvolební kampaní a jejími záludnostmi před více než čtvrtstoletím v roce 1996.

Převychovávat populaci je dřina. Toto si musí až do omrzení opakovat všichni pokrokáři, kteří i k nám do zapadlé české kotliny přinášejí zpoza Atlantiku výdobytky právě probíhající kulturní revoluce.

Jak už se stalo pro naší dobu příznačné, věcem důležitým novináři věnují jen minimum pozornosti. O to více se zabývají podružnostmi.

Život občas přináší nepříjemná překvapení, takže v uplynulých týdnech jsem po více než pěti letech nenapsal své nedělní komentáře.