Ne on sám, samozřejmě, to by se mu mohlo něco stát, ale aktivní v současné krizi kolem Ukrajiny by podle něj měli být vojáci.

Máme, jak známo, nového ministra školství. Jde o Petra Gazdíka, politika STANu, někdejšího učitele na základní škole v Bánově, později starostu obce Suchá Loz na  Uherskohradišťsku a ještě později poslance politické strany STANu.Všichni ho z jeho vystoupení na TV obrazovce známe a nejvíc nás asi zaujala jeho nejistota a plachost, jichž si je jejich nositel dobře vědom, a ve snaze tento svůj hendikep vymazávat a dělat na veřejnost dojem muže rozhodného a schopného, nasazuje do svého jednání i řeči cosi jako neustálou rozdurděnost a podrážděnost (v tom nápadná podobnost s novým ministrem financí Stanjurou), které ovšem nejpůvodnější dojem jeho nejistoty nezmenšují, ale spíše ji jen ještě víc a plastičtěji zdůraňují.

Když vás z mediálního prostoru zasáhne rána, třeba jako ta, že Petr Gazdík bude příštím ministrem školství, zapotácíte se, nejste po dobu dalších několika hodin schopen slova ani činu, ale pak se z té hrůzy přece jen vzpamatujete a o události načmáráte pár řádků. 

Myslím ne toho ještě fungujícího, ale toho, co teprve přijde. Toho, který čím méně vlastní to, zač by mohl být ctěn i uznán, tím fanatičtěji o to uznání usiluje. A když se mu ho v dostatečné míře ať už od jednotlivce, skupiny či státu nedostává, řádí, jak koncem října 2015 řádil až téměř k požadavku vypovězení války Česka Rusku. A to za ten hřích, že si pracovnícii moskevského letiště Šeremeťjevo poté, co zjistili, že na palubě letadla je víc osob, ne je uvedeno na celní soupisce, dovolili na pět hodin zdržet parlametní delegaci, mířící právě pod vedením tohoto muže do Uljanovska. 

„Když si komunisté balili věci z kanceláří (myšleno po letošních říjnových volbách), neměl jsem žádný sentiment“, řekl dnes 17.listopadu na Národní třídě předseda hnutí Starostové a nezávislí a pravděpodobně též budoucí ministr vnitra Vít Rakušan. 

SPD Tomio Okamury získala ve volbách 2021 20 poslaneckých mandátů, volilo ji 513 910 voličů,  což představuje 9,56% všech ve volbách odevzdaných hlasů, čímž se SPD v soutěži všech našich politických stran umístila na pátém místě a dosáhla lepšího výsledku než např. v pořadí šestá TOP 09 (14 poslaneckých mandátů), či v pořadí sedmí Piráti ( čtyři poslanecké mandáty).

Eurokomisařka Věra Jourová často mluví o svobodných médiích (nejčerstvěji v pořadu Evropské problémy nejen s energiemi), a o potřebě tato svobodná média podporovat. Člověk poslouchá, jak jí ten termín samozřejmě a volně splývá ze rtů, a ptá se, jaká média to má komisařka vlastně na mysli?  A když ji poslouchá dál, pochopí, že má na mysli všechna česká i všechna západní oficiální média, hovořící, jak víme, jedním hlasem. Hlasem Washingtonu a Bruselu o tom, že ďábel sídlí v Moskvě, případně i v Pekingu, duch božský se vznáší jen nad metropolemi Západu, a hlásat cokoli  mimo tuto představu je omyl a poklesek, ne-li dokonce cosi horšího.

Je přesně devět hodin v sobotu večer a na ČT 24 právě zní upoutávka na večerní program pro následující, to je nedělní večer, kterým bude pořad Newsroom.Upoutávku přednáší sám vedoucí tohoto pořadu redaktor Rosí s tím, že na přetřesu bude úloha tzv.alternativních webů, které prý do našeho politického života zanášejí roztodivné názory a informace, vzbuzující otázku, čemu že prý tohle asi slouží.  

Čtvrtek večer a na ČT 1 probíhá diskuzní pořad Máte slovo s M. Jílkovou. Téma: Zdraví prezidenta republiky. Měla by veřejnost mít právo znát zdravotní stav prezidenta? A otázka, o kterou zde jde především: MĚLY BY BÝT PREZIDENTOVI ODEBRÁNY PRAVOMOCI PODLE ČLÁNKU 66 ÚSTAVY ČR?

Není to podezřelé? Copak Vystrčil si článek 66, na jehož základě usiluje on a lidé kolem něj o to, aby byl prezident Zeman zbaven úřadu, NEPŘEČETL? Článek 66 se totiž k možnosti zbavit prezidenta úřadu vyjadřuje takto: „Není-li prezident svůj úřad ze závažných důvodů schopen vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, může být prezident zbaven svých pravomocí“.

Pražská kavárna vyhrála volby a poslední překážkou na její cestě k absolutnímu ovládnutí české země a jejího lidu je Hrad a prezident Miloš Zeman, který v něm se svým štábem sídlí. Prezidentem byl Zeman v přímé volbě zvolen dvakrát, naposled v lednu 2018, lid mu věří, takže v nejvyšších etážích pražské kavárny bylo rozhodnuto vést boj nikoli osobně proti němu, ale jít na věc oklikou. A to tak, že se zaútočí proti jeho oddanému štábu a na jeho místo se postaví štáb nový, oddaný už nikoli jemu, ale pražské kavárně. Ta ho bude na Hradě účinně izolovat a to až do doby volby prezidenta nového v roce 2023, čímž kavárna pro vše, co nám chystá, bude mít volný terén. A nad Českem bude možná vyhlášen interdikt, to znamená zákaz všech projevů a názorů, které by se staronovým oficiálním výkladem věcí u nás byly v rozporu.

Je to vysoká cena. A budeme ji platit všichni, tedy i my, kterých se ono poznání až za čtyři roky netýká, protože my už to poznání máme za sebou. Prožili jsme vládu Topolánkovu a Nečasovu a víme tedy, co tihle chlapíci umí. A teď si to zopakujeme – my, kteří jsme nastávající kalamitu nezavinili, spolu s těmi, kteří ji svou volbou přivolali. Trpět budeme tedy oba stejně a vlastně jen s tím rozdílem, že my budeme mít svědomí čisté. My jsme budoucí utrpení nezavinili.

V úterním povolebním programu ČT 24 rozebíral moderátor Takáč problém, vzniklý poté, co premiér Babiš dal veřejnosti vědět, že prezident Zeman mu před svou sobotní přepravou do nemocnice oznámil, že ho jako předáka strany, která v právě probělých volbách získala největší počet poslaneckých madátů (ANO 72 mandátů, SPOLU 71 mandátů. PirStan 37 mandátů), pověří sestavením nové vlády. Což je rozhodnutí (míním rozhodnutí pověřit sestavením vlády vůdce strany, která ziskává největší počet poslaneckých mandátů), které je plně v souladu s ústavou, a uplatňovalo se až dosud nejen u nás, ale ve všech demokratických zemích na světě, a jako takové je snad až dosud nikdo na světě ani nezpochybňoval.

Souhlasím s názorem Jiřího Vyvadila, že jsme prohráli volby proto, že jsme se nedokázali spojit tak, jak to učinili naši soupeři. Kdyby se totiž do předvolební koalice spojily tři menší levicové strany ČSSD, KSČ a Volný blok), které každá zvlášť hranici pěti procent, potřebnou pro vstup svých kandidátů do sněmovny poslanců nedosáhly, ale hravě by jí dosáhly, kdyby šly do voleb v jedné společné koalici, vypadala by povolební situace podstatně jinak, než vypadá teď, a nejspíše bychom se nyní radovali my.

Ve čtvrtek večer proběhla na kanálu ČT další předvolební debata, tentokrát sedmi lídrů kandidátek v Praze. Debatu vedl Jakub Železný, a to tak, že každému z kandidátů položil svoji otázku, na kterou mu lídři pražských kandidátek odpovídali.

Jako národ tvoříme zhruba dva stejně početné tábory. To je zhruba tábor těch,kteří volili Zemana, a tábor těch, kteří volili Drahoše. Takže kdybychom měli skutečnou demokracii bez přívlastků (v tomto případě je tím přívlastkem slovo liberální), měli bychom i dva stejně mocné tábory médií, z nichž jeden by podporoval zemanovce a druhý drahošovce.

Tak z téhle zprávy přechází jednomu skutečně zrak i sluch. A nezbývá mu, a též nám všem občanům tohoto státu, než uvědomit si cosi velmi smutného. 

Je to Bidenova chyba, Američané se neměli z Afghánistánu stáhnout všichni, měl tam zůstat omezený kontigent, který by ve válce proti Talibanu pokračoval dál, prohlásil dnes na ČT 24  typický představitel oficiálního proamerického žurnalizmu u nás a jinak též ředitel Občanského institutu a poradce premiéra Babiše pro zahraniční politiku a lidská práva Roman Joch.

Říká se, a je to nejspíš i pravda, že musíte být kýmsi velkým, abyste se dostali do mezinárodního úložiště dat zvaného Wikipedie. Tzn. velkým vědcem, hercem, zpěvákem, státníkem atd. Hlupáci tuto možnost samozřejmě nemají – s jedinou výjimkou ovšem. A to když jsou hlupáky velkými, známými a  nezpochybnitelnými. Pak tu možnost mají.

Už při prvním spatření jeho tváře a při prvním zaslechnutí jeho hlasu musel každý vnímavý člověk konstatovat jediné: tenhle odsvěcený farář  se přírodě a Bohu nepovedl, je to kaz, který se neštítí a ani v budoucnu nebude štítit jakéhokoli činu směřujícího proti dobru a lidství, a stejně jako se vzdal svého náboženského poslání, vzdá se v budoucnosti i zájmu národa, ze kterého vyšel. 

Je známou skutečností, že nejvyšší vojenský představitel NATO se vybírá víc s ohledem na politiku než na vojenství. Kterážto praxe se uplatňuje takto: Určí se země NATO, ve kterých je NATO nejméně populární, a nejvyšším vojenským představitelem NATO je pak Nejvyšší radou NATO jmenován generál právě z jedné z těchto NATO buď málo tleskajících či vůbec netleskajících zemí. Předpokládá se totiž, že občané země, která až dosud NATO tleskala nejméně či vůbec netleskala, bude po jmenování svého krajana do tak vysoké nadnárodní funkce natolik polichocena, že svou averzi vůči NATO buď odloží stranou, či ji dokonce promění v lásku.

Jste jakýsi takový nanicovatý a zapšklý člověk, kterému dělá dobře, když kousek jedu, který v sobě nosíte, chrstnete třeba na svého souseda? Když ho třeba obviníte z toho, že vám vybrakoval kredenc v době, kdy jste byl na poště? A že v tom kredenci vám teď chybí sto tisíc korun, které jste tam měl napěchované pod talíři?

Chtěli jsme pro novou Ukrajinu jen to nejlepší - a dopadlo to jako vždycky. Tzn. totálním hospodářským i politickým rozvratem země, dokumentovaným odchodem 20 milionů Ukrajinců ze země, ve které nenašli práci a tím pádem ani chleba.

Ano, vměšujeme (i finančně), a nijak jinak se současné naše nadšené křepčení kolem paní učitelky Cichanouské z Minska nazvat nedá. A vměšujeme se do běloruských záležitostí přesně tak, jako jsme se vměšovali do vnitřních záležitostí Ukrajiny s tím, že pro ni společně s USA a s EU chceme jen to nejlepší.