Pražská kavárna vyhrála volby a poslední překážkou na její cestě k absolutnímu ovládnutí české země a jejího lidu je Hrad a prezident Miloš Zeman, který v něm se svým štábem sídlí. Prezidentem byl Zeman v přímé volbě zvolen dvakrát, naposled v lednu 2018, lid mu věří, takže v nejvyšších etážích pražské kavárny bylo rozhodnuto vést boj nikoli osobně proti němu, ale jít na věc oklikou. A to tak, že se zaútočí proti jeho oddanému štábu a na jeho místo se postaví štáb nový, oddaný už nikoli jemu, ale pražské kavárně. Ta ho bude na Hradě účinně izolovat a to až do doby volby prezidenta nového v roce 2023, čímž kavárna pro vše, co nám chystá, bude mít volný terén. A nad Českem bude možná vyhlášen interdikt, to znamená zákaz všech projevů a názorů, které by se staronovým oficiálním výkladem věcí u nás byly v rozporu.

Je to vysoká cena. A budeme ji platit všichni, tedy i my, kterých se ono poznání až za čtyři roky netýká, protože my už to poznání máme za sebou. Prožili jsme vládu Topolánkovu a Nečasovu a víme tedy, co tihle chlapíci umí. A teď si to zopakujeme – my, kteří jsme nastávající kalamitu nezavinili, spolu s těmi, kteří ji svou volbou přivolali. Trpět budeme tedy oba stejně a vlastně jen s tím rozdílem, že my budeme mít svědomí čisté. My jsme budoucí utrpení nezavinili.

V úterním povolebním programu ČT 24 rozebíral moderátor Takáč problém, vzniklý poté, co premiér Babiš dal veřejnosti vědět, že prezident Zeman mu před svou sobotní přepravou do nemocnice oznámil, že ho jako předáka strany, která v právě probělých volbách získala největší počet poslaneckých madátů (ANO 72 mandátů, SPOLU 71 mandátů. PirStan 37 mandátů), pověří sestavením nové vlády. Což je rozhodnutí (míním rozhodnutí pověřit sestavením vlády vůdce strany, která ziskává největší počet poslaneckých mandátů), které je plně v souladu s ústavou, a uplatňovalo se až dosud nejen u nás, ale ve všech demokratických zemích na světě, a jako takové je snad až dosud nikdo na světě ani nezpochybňoval.

Souhlasím s názorem Jiřího Vyvadila, že jsme prohráli volby proto, že jsme se nedokázali spojit tak, jak to učinili naši soupeři. Kdyby se totiž do předvolební koalice spojily tři menší levicové strany ČSSD, KSČ a Volný blok), které každá zvlášť hranici pěti procent, potřebnou pro vstup svých kandidátů do sněmovny poslanců nedosáhly, ale hravě by jí dosáhly, kdyby šly do voleb v jedné společné koalici, vypadala by povolební situace podstatně jinak, než vypadá teď, a nejspíše bychom se nyní radovali my.

Ve čtvrtek večer proběhla na kanálu ČT další předvolební debata, tentokrát sedmi lídrů kandidátek v Praze. Debatu vedl Jakub Železný, a to tak, že každému z kandidátů položil svoji otázku, na kterou mu lídři pražských kandidátek odpovídali.

Jako národ tvoříme zhruba dva stejně početné tábory. To je zhruba tábor těch,kteří volili Zemana, a tábor těch, kteří volili Drahoše. Takže kdybychom měli skutečnou demokracii bez přívlastků (v tomto případě je tím přívlastkem slovo liberální), měli bychom i dva stejně mocné tábory médií, z nichž jeden by podporoval zemanovce a druhý drahošovce.

Tak z téhle zprávy přechází jednomu skutečně zrak i sluch. A nezbývá mu, a též nám všem občanům tohoto státu, než uvědomit si cosi velmi smutného. 

Je to Bidenova chyba, Američané se neměli z Afghánistánu stáhnout všichni, měl tam zůstat omezený kontigent, který by ve válce proti Talibanu pokračoval dál, prohlásil dnes na ČT 24  typický představitel oficiálního proamerického žurnalizmu u nás a jinak též ředitel Občanského institutu a poradce premiéra Babiše pro zahraniční politiku a lidská práva Roman Joch.

Říká se, a je to nejspíš i pravda, že musíte být kýmsi velkým, abyste se dostali do mezinárodního úložiště dat zvaného Wikipedie. Tzn. velkým vědcem, hercem, zpěvákem, státníkem atd. Hlupáci tuto možnost samozřejmě nemají – s jedinou výjimkou ovšem. A to když jsou hlupáky velkými, známými a  nezpochybnitelnými. Pak tu možnost mají.

Už při prvním spatření jeho tváře a při prvním zaslechnutí jeho hlasu musel každý vnímavý člověk konstatovat jediné: tenhle odsvěcený farář  se přírodě a Bohu nepovedl, je to kaz, který se neštítí a ani v budoucnu nebude štítit jakéhokoli činu směřujícího proti dobru a lidství, a stejně jako se vzdal svého náboženského poslání, vzdá se v budoucnosti i zájmu národa, ze kterého vyšel. 

Je známou skutečností, že nejvyšší vojenský představitel NATO se vybírá víc s ohledem na politiku než na vojenství. Kterážto praxe se uplatňuje takto: Určí se země NATO, ve kterých je NATO nejméně populární, a nejvyšším vojenským představitelem NATO je pak Nejvyšší radou NATO jmenován generál právě z jedné z těchto NATO buď málo tleskajících či vůbec netleskajících zemí. Předpokládá se totiž, že občané země, která až dosud NATO tleskala nejméně či vůbec netleskala, bude po jmenování svého krajana do tak vysoké nadnárodní funkce natolik polichocena, že svou averzi vůči NATO buď odloží stranou, či ji dokonce promění v lásku.

Jste jakýsi takový nanicovatý a zapšklý člověk, kterému dělá dobře, když kousek jedu, který v sobě nosíte, chrstnete třeba na svého souseda? Když ho třeba obviníte z toho, že vám vybrakoval kredenc v době, kdy jste byl na poště? A že v tom kredenci vám teď chybí sto tisíc korun, které jste tam měl napěchované pod talíři?

Chtěli jsme pro novou Ukrajinu jen to nejlepší - a dopadlo to jako vždycky. Tzn. totálním hospodářským i politickým rozvratem země, dokumentovaným odchodem 20 milionů Ukrajinců ze země, ve které nenašli práci a tím pádem ani chleba.

Ano, vměšujeme (i finančně), a nijak jinak se současné naše nadšené křepčení kolem paní učitelky Cichanouské z Minska nazvat nedá. A vměšujeme se do běloruských záležitostí přesně tak, jako jsme se vměšovali do vnitřních záležitostí Ukrajiny s tím, že pro ni společně s USA a s EU chceme jen to nejlepší. 

Ještě dřív, než se vzdáme nadějí na to, že Summit Biden-Putin vyústí v lepší vztahy mezi USA a Ruskem, měli bychom si vzpomenout na Summit Trump-Putin v Helsinkách v červenci 2018.  Tehdy Demokratická strana a americká média využila setkání Trumpa s Putinem k očernění  této události jako něčeho, co prý jen posílílo postavení Putina a současně učinilo postavení Ruska jako veřejného nepřítele USA číslo jedna jevem trvalým.

Režisérka Olga Sommerová, jedna to z nejurputnějších bitkařek pražské kavárny, je v současnosti zřejmě i její bitkařkou nejvysmátější. V nejbližších dnech zasedne totiž do poslanecké lavice na místo, které kvůli sexuální aféře opouští poslanec za TOP 09 Feri. 

Ministra protektorátní vlády Emanuela Moravce jsem viděl nesčíslněkrát na filmových záběrech a jednou dokonce i v reálu, když někdy kolem roku 1943 navštívil Třebíč. Vracel jsem se ze školy, když tento nesmrtelný symbol národní zrady spolu s farářem, který nás učil náboženství, vycházel z podchodu budovy stojící před bazilikou Sv. Prokopa v Třebíči-Podklášteří.

Na čtvrtečním diskuzním pořadu ČT 24 moderátora Kubaly se kromě jiného řešila i otázka, proč a jak se mohlo stát, že náš český bohatýrský výpad proti Rusku ve věci výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014 se v západních státech EU setkal s tak ubohou odezvou. 

Sněmovna se chystá vyjádřit vládě nedůvěru. Jistě. Za to, jak agresívně, bojechtivně a hlavně hloupě se tato vláda chovala, když jí byly předloženy nikoli důkazy o účasti Rusů na výbuchu munice ve Vrběticích, ale pouhé podezření, si vyslovení nedůvěry zaslouží.  Je zde ale jedno velké ALE.

Po dnešku už do budovy ČT ani nenahlédneš. Vůbec ses totiž neosvědčil. Odmítls nechat se vést nápovědmi zkušeného ohybatele lidských vyjádření moderátora Takáče, ani v nejmenším jsi mu slabomyslně nepřitakal, nenechal ses chytnout do léček, které ti  v průběhu čtvrtečního Interview ČT kladl, a nelekl ses ani až téměř do krutosti ztvrdlých rysů jeho tváře a prokurátorsky výhrůžného tónu jeho hlasu, kterými od tebe vyžadoval: „Věříte Vrběticím, nebo nevěříte? Odpovězte mi na tuto jedinou otázku!“

Děje se u nás cosi úděsně  hrozivého. Za zločin se z oficiálních médií i za strany opozičních a dokonce i vládních politiků označuje pochybnost, odlišný názor a diskuze. A jako jediná a žádoucí ctnost je vyzdvihována poslušnost a slepá víra v to, co je nám jako jediná povolená pravda k uvěření předkládáno. Pochybnosti jsou nepřípustné, považují se za zradu a nesmí ani jedinou z nich vyslovit ani prezident republiky. A pokud tak učiní, šikují se naše fašizující pluky v úsílí obžalovat tohoto prezidenta ze zrady republiky a tím jej zbavit úřadu. Zrovna v těchto hodinách zasílá skupina českých intelektuálů, vedená intelektuálem Kocábem, žádost Senátu, aby tuto žalobu inicioval. 

Ruský časopis Russian Free Press vyzval koncem dubna P.C.Robertse k interview na námět: Je možno vyhnout se konfliktu mezi Ruskou federací a Spojenými státy? Interview vyšlo v angličtině:
https://www.youtube.com/watch?v=xbT6vMmU6po , i v ruštině: https://www.youtube.com/watch?v=xbT6vMmU6po,  a P.C.Roberts pořídil z tohoto interview i stručný výtah.

„Vyjádřete se, prosím, jasně! Věříte nebo nevěříte?“ „Neuhýbejte prosím! Věříte nebo nevěříte?“ Urválkovsky výhružným hlasem a takto sjednocenou formulací otázky dotírají moderátoři ČT (včera večer to byla Augustová a na křesle odsouzence seděl poslanec SPD Kobza), na každého svého hosta, jenž se co nejspontánněji nepřidá do chóru těch, kteří vinu Ruska za výbuch ve Vrběticích berou za posvátné slovo boží, o němž není radno pochybovat. 

Co jste si to zas vymyslel za levárnu? Možnost výroku o vrbětickém případu je jenom jedna – a totiž ta, která se zakládá na zjištěních BISu o dvou ruských agentech.