Ve „velké daňové kauze“ u Krajského soudu v Brně probíhala jako každoročně od 11. prosince 2019 procesní přestávka. Po ní mělo hlavní líčení pokračovat třídenním blokem jednání od 24. února 2020. Na jeho zahájení přizval předseda senátu Aleš Novotný všechny obžalované včetně těch, jimž soud povolil neúčast při jednání. K  takovému shromažďování obžalovaných dochází v tomto řízení zřídka. Provázela je proto zvědavost obhájců a veřejnosti na to, co se bude dít.

Podle oficiální zprávy mluvčího Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) ze dne 14. února 2020 od ranních hodin pondělka 10.února 2020 zahájila olomoucká expozitura  NCOZ pod dozorem Krajského státního zastupitelství v Brně tažení proti skupině osob, podezřelých z pokusu o ovlivňování rozhodování zlínské pobočky Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci. Policie zadržela čtyři osoby, třem z nich sdělila obvinění a ve středu 12.února 2020 vzal Okresní soud v Uherském Hradišti dvě z nich do vazby. Výtečníci měli před obžalovanými předstírat, že mohou ovlivnit rozhodování  zmíněných soudů podplácením, ač takovou možnost ve skutečnosti neměli. Mnohamilionové částky na podplacení soudců požadovali po obžalovaných.

Vpodvečer 10.února 2020 se začali sjíždět do Zlína obhájci z kauzy zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, souzené senátem Jiřího Dufka, o které píši na svém blogu jako o „úklidu po soudkyni OLO“. Po dvouměsíční přestávce soud nařídil na dny 11. a 12. února 2020 pokračování hlavního líčení. Shodou okolností ve stejnou dobu se na Lidovkách objevily  články Martina Shabu o tažení protimafiánské policie proti „zlínské hydře“, jež se vztahovaly k činnosti jiného senátu téhož soudu. Obohatily soubor témat „volnočasových“ debat advokátů.

Dne 9. ledna 2020 vydal server Info.cz článek svého šéfredaktora  Michala Půra „Válková se v KSČ podílela na šikaně disidentů. S mužem, který poslal na smrt Horákovou,” v obsahu vyšperkovaný citacemi názorů Petra Blažka, historika, působícího v Ústavu pro studium totalitních režimů, a popisem zločinného nakládání orgánů protiprávního režimu s disidenty. Stylizace článku zlomyslně spojovala Helenu Válkovou s popisovanými hrůzami, jako by za ně skutečně nesla odpovědnost. Okomentoval jsem jej v článcích „Obrana Heleny Válkové“ a „Kauza Válková: omluva za omyl“.

V článcích „Hororový“ rozsudek z 19. prosince 2019 a Únos bez únosců, vydírání bez vyděračů z 18.1.2020 jsem věnoval pozornost druhému prvostupňovému rozsudku z řízení u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně ve věci vydírání dlužníka věřitelem s pomocí najatých „zakuklenců“. Pro oživení paměti případných čtenářů připomínám, že pan odsouzený marně vymáhá na panu poškozeném splacení dluhu v řádu stamilionů Kč, který dlužník v zásadě nepopírá.

Pokud laskavý čtenář z názvu vyvodí, že v tomto článku chci vyprávět o něčem, co se vymyká zdravému selskému rozumu, podezírá mě správně. Budu se zabývat rozsudkem ze 17.prosince 2019, vydaným senátem Radomíra Koudely zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, o němž jsem  na základě bezprostředního dojmu ze soudní síně psal v článku „Hororový rozsudek“  z 19.prosince 2019Pokud laskavý čtenář z názvu vyvodí, že v tomto článku chci vyprávět o něčem, co se vymyká zdravému selskému rozumu, podezírá mě správně. Budu se zabývat rozsudkem ze 17.prosince 2019, vydaným senátem Radomíra Koudely zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, o němž jsem  na základě bezprostředního dojmu ze soudní síně psal v článku „Hororový rozsudek“  z 19. prosince 2019.

Zájem o dění ve světě kolem mne ve mně jako malém klukovi poněkud předčasně probudilo gestapo v rámci tažení proti Sokolu vpádem do našeho bytu za účelem provedení domovní prohlídky a zatčení otce (jen pro pořádek podotýkám, že přišli po obědě, nevyrazili dveře a nedoprovázeli je řvoucí těžkooděnci). Podnětů k pozorování světa pak přibývalo. Mimo jiné jsem zaznamenal únorový puč v r.1948, zglajchšaltované volby a politické  procesy padesátých let, přirozeně bez  znalosti jejich pozadí.

Vulgarizace našeho politického prostředí dospěla do takového stavu, že na působení v politice je skutečně třeba „mít kačení žaludek“. Politická kultura poklesla natolik, že uchazeč o veřejnou funkci musí počítat s tím, že na něj odpůrci jeho zvolení vylijí kýbl výkalů, aby jej odradili a vyřadili z konkurence. Nezapomenutelná  byla štvanice na soudce Jana Sváčka, když se uvolil přijmout kandidaturu na soudce Ústavního soudu. Ač kandidát na členství v KSČ, nebál  se rozhodnout v neprospěch StB. To ale jeho pronásledovatelé nevzali v úvahu. Neměří se všem stejně: členství v KSČ u někoho vadí, u jiných se odbývá s tím, že od listopadové pseudorevoluce již uběhlo 30 let.

Převažující část prvních „Otázek“ letošního roku zasvětil Václav Moravec všehochuti problémů vězeňství, justice, státního zastupitelství i legislativní tvorby. Sestava hostů, které si mág mediálního ovlivňování přizval, slibovala hodnotný zážitek: přišla ministryně spravedlnosti Marie Benešová, čestný prezident Soudcovské unie, soudce Ústavního soudu Tomáš Lichovník, a čestná prezidentka Unie státních zástupců, pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Jednání bylo zajímavé, vzrušující, ale místy to byla docela legrace.

Evropský výbor pro ochranu proti mučení a nelidské nebo ponižující zacházení nebo trestání ( CPT - European Committee for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment) při kontrolních návštěvách České republiky dlouhodobě kritizuje nedostatky v zabezpečení péče o zdraví vězněných osob a v této souvislosti vyzývá k přenesení zdravotní péče o vězněné osoby na veřejná zdravotnická zařízení. Přestože to je odpovědným orgánům mnoho let.

Vánoční projev pana prezidenta chválím jednak proto, že jeho přesunutí na den 26.prosince je pokračováním masarykovské tradice, ale zejména jako pečlivě vycizelovaný kousek řečnického umění s bohatým myšlenkovým obsahem, pronesený bezchybnou češtinou. V záplavě blábolení politiků, často neschopných pronést souvislejší projev bez papíru a navíc mluvících pokleslým jazykem, působí jako fata morgana na poutníky vyprahlou pouští. Neúctu k jazyku považuji za neúctu k národu a připomínám, že národ i jazyk neměly daleko k zániku a  vděčnost za jejich zachování by nás neměla opouštět, nechceme-li o ně v budoucnosti přijít.

Dne 17. prosince 2019 dospěl u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně k druhému prvostupňovému rozsudku proces, vedený senátem Radomíra Koudely, o němž jsem opakovaně psal jako o „hororovém příběhu od zlínského soudu“.

Věc: VŠEM, KOHO TO MŮŽE ZAJÍMAT - Výzva panu prezidentovi republiky. č.j.Cham182/19/TZ - Praha 17.12.2019

Dne 18. prosince si vzpomenou tři obžalovaní z kauzy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod spisovou značkou   3T 91/2011, že přesně před rokem vyslechli šestý zprošťující rozsudek, vynesený v pořadí třetím senátem, který se jejich věcí  zabýval. Nebude jim veselo, neboť stejně jako v případě předcházejících pěti rozsudků státní zástupce Jan Lelek pokračuje v díle, započatém jeho předchůdkyní Šárkou Pokornou, a opět podal odvolání, ačkoli ve srovnání s předchozími koly došlo k drobnému doplnění dokazování ve prospěch obžalovaných (vzhledem k dlouhé době trvání procesu se změna důkazní situace nedá očeávat).

Dne 11. prosince 2019 proběhlo u senátu Jiřího Dufka zlínské pobočky Krajského soudu v Brně další kolo hlavního líčení ve věci bratří Lebánků & spol. Případem se původně zabýval senát kárně potrestané „soudkyně OLO“, tedy Ivety Šperlichové, který vyloučil záležitosti obž. Romana a Jana Šulyokových do samostatného řízení, zprostil obžaloby obž.  Jozefa Kajabu a rozhodl  o vině  a trestu ostatních obžalovaných. Ústavní soud uznal „soudkyni OLO“ za podjatou. Následně byla rozhodnutí jejího senátu v této věci zrušena a projednávání obžaloby probíhá znova od začátku před senátem Jiřího Dufka.

Ve středu 12. prosince 2019 pokračovalo u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně před senátem Radomíra Koudely hlavní líčení ve věci proti manželům Novotným & spol., o které jsem opakovaně psal jako o „hororovém příběhu od zlínského soudu“. V předchozím článku jsem se zmínil, že počínaje líčením ze dne 18.listopadu 2019 vyvstaly v řízení zádrhele, které zmařily záměr předsedy senátu ukončit věc vynesením rozsudku nejpozději dne 25.listopadu 2019.

Jako vždy, když se hnutí ANO nebo osobně Andreji Babišovi stane nějaká nehoda právní povahy, přichází do televize neměnně  loajální Helena Válková, která se vždy snaží malér zahladit, a není-li to možné, aspoň jej bagatelizovat. Obvykle si vede dosti dobře, protože projednávané problematice rozumí a snaží se nehrotit názorový nesoulad s ostatními účastníky debaty na ostří nože.

V rýnovické věznici si odpykává dvanáctiletý trest za -mírně řečeno- nevhodné nakládání s podřízenými ženami lékař Jaroslav Barták, kdysi se pohybující mezi společenskou smetánkou jako pstruh v proudící vodě, předseda Lions Clubu, s nímž se rád nechal vyfotografovat kdekdo, kdo něco ve společnosti znamenal. Pád do hlubin postavení vězně byl pro něj velmi tvrdý a zplodil hněv na všechny, o nichž si myslel, že mu k pádu dopomohli. Sám trest dvanácti let odnětí svobody se v jeho věku mohl snadno přeměnit na doživotí.

U zlínské pobočky Krajského soudu v Brně pokračoval ve dnech 3.-4. prosince 2019 senát Jiřího Dufka v „úklidu po soudkyni OLO“, tedy v novém projednání kauzy bratří Lebánků & spol., odebrané kárně potrestané „soudkyni OLO“ po jejím prohlášení Ústavním soudem za podjatou.

„Velká daňová kauza“, v které senát Aleše Novotného Krajského soudu v Brně soudí Shahrama Zadeha a skupinu spoluobžalovaných kvůli krácení daně s přidanou hodnotou v objemu přibližně 2,5 miliardy Kč, se plouží k značně vzdálenému rozsudku. Zatím soud počítá s třiceti třemi jednacími dny do konce prvního pololetí r.2020. Zda se přes ně propracuje k rozsudku, popř. zda dojde k nějaké odchylce, je zatím ve hvězdách.„Velká daňová kauza“, v které senát Aleše Novotného Krajského soudu v Brně soudí Shahrama Zadeha a skupinu spoluobžalovaných kvůli krácení daně s přidanou hodnotou v objemu přibližně 2,5 miliardy Kč, se plouží k značně vzdálenému rozsudku. Zatím soud počítá s třiceti třemi jednacími dny do konce prvního pololetí r.2020. Zda se přes ně propracuje k rozsudku, popř. zda dojde k nějaké odchylce, je zatím ve hvězdách.

Ve třech po sobě jdoucích  článcích s názvem  Ve Zlíně znova o „hororovém příběhu“ jsem se zabýval obnoveným hlavním líčením po zrušení rozsudku odvolacím soudem ve věci, o které jsem dříve psával jako o „hororovém příběhu od zlínského soudu“. Od počátku jsem zaznamenal svižné vedení jednání předsedou senátu Radomírem Koudelou a jeho snahu dovést případ k rozsudku během několika málo stání. Zaznamenal jsem pak, že různé okolnosti se staví jeho snaze do cesty. Podle upravených záměrů se ale stále dalo počítat s vynesením rozsudku dne 25. listopadu 2019.

V těchto dnech přichází na knižní trh další kniha Aleny Vitáskové, bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ). Autorka ji nazvala  Krvavé slunce pod gilotinou. Kdyby ji nazvala Žaluji, nebylo by to originální, ale daleko srozumitelnější a výstižnější: je to vášnivá obžaloba pokleslých jedinců v řadách policie, státního zastupitelství a justice, kteří ji pronásledují od jara r.2013, a vládnoucího systému, jenž umožňuje bezohledné zneužívání orgánů činných v trestním řízení k ničení životů nevinných lidí, kteří překážejí „mafiánským“ rejdům.