V nejbližších dnech stane před soudem Zdeněk Zemek st., zakladatel a šéf holdingu, jenž podlehl vábení státu a pustil se do výstavby fotovoltaických elektráren. Zatížil holding miliardovým úvěrem a jako mnozí jiní byl přinucen zúčastnit se běhu o závod s časem o získání licencí Energetického regulačního úřadu na provozování tří rozestavěných chomutovských fotovoltaických elektráren.  Startovním výstřelem bylo náhlé snížení  výkupní ceny elektřiny z fotovoltaických elektráren v listopadu r. 2010 s účinností od 1. ledna 2011. Snížení bylo likvidační, neboť ohrožovalo způsobilost holdingu splatit úvěr. Tím stát nepřímo navodil nebezpečí jeho krachu. Pokud by holding nedoběhl do cíle včas a stal se nezpůsobilým splácet úvěr, čtyřem tisícovkám zaměstnanců by hrozilo propouštění.

Každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán. Toto přísloví jsem si vybavil, když jsem se dověděl, že dohled Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen VSZ) vyzněl v neprospěch dozorového státního zástupce kauzy Čapí hnízdo Jaroslava  Šarocha: vyvolal v řízení průtahy tím, že vrátil policii případ k došetření až na konci srpna, ačkoli svědectví, jež si přál vyhodnotit, měl k disposici již v červenci. Takové hodnocení se může případně promítnout až do jeho kázeňského postihu. 

V článku „Česká justice převzala nepřesnou zprávu ČTK“ z 14.srpna 2021 jsem komentoval zprávu CTK z jednoho dílčího jednání zlínské pobočky Krajského soudu Brno, aniž bych řádně vysvětlil, o co se v procesu jedná. Není to ostatně zřejmé ani ze zmíněné zprávy ČTK. Proto se k příběhu vracím.

Předesílám, že nejsem voličem hnutí ANO. Pokud se tímto článkem ozývám, je to proto, že se znepokojením pozoruji usilovnou snahu různých institucí znevýhodnit ve volební kampani hnutí ANO útoky na jeho předsedu Andreje Babiše. Rovnost účastníků volebního klání je přitom základní podmínkou pro bezchybné fungování systému parlamentní demokracie, a tu zde ohrožují instituce, které k tomu nejsou oprávněny.

V článku „U olomouckého soudu zahřmí“ z 14.srpna 2021 jsem upozornil na blížící se jednání Vrchního soudu v Olomouci o odvolání obž. Ladislava Lebánka, Jana Lebánka, Radka Rajnohy, Ladislava Zupky, společnosti Vltava holding a.s. a státního zástupce proti rozsudku z 2. října 2010 zlínské pobočky Krajského soudu v Brně – senátu předsedy Jiřího Dufka, jímž byli zmínění obžalovaní odsouzeni k podmíněným trestům. Bratrům Lebánkovým a společnosti Vltava Holding a.s soud mimo to uložil peněžité tresty. V rozsudku se nedostalo na původního obžalovaného Romana Šulyoka, otce záměru vyrábět padělky cigaret Marlboro, jehož věc původní soudkyně kauzy Iveta Šperlichová vyloučila do samostatného řízení a pak jeho stíhání zastavila. Jeho mladšího bratra Jana senát Jiřího Dufka zprostil obžaloby, což patří k hlavním neuvěřitelnostem rozsudku. 

Pod názvem „Zlínský soud přijal prohlášení viny  dvou lidí v kauze ovlivňování soudů“ uveřejnila 12. srpna 2021 Česká justice zprávu ČTK o hlavním líčení u zlínského soudu, které proběhlo téhož dne. Netuším, co stočilo zájem právě k tomuto jednání, jež nebylo ani zahajovací, ani konečné, jen jedno z řady, na němž probíhala část dokazování. Pokud sehrála roli módnost institutu dohody o vině a trestu, podotýkám, že v „kauze Zadeh“ u Krajského soudu v Brně se pro tento postup rozhodlo šest obžalovaných včetně Shahrama Zadeha, jenž dosud úporně hájil svou nevinu.

Od října r.2010 čekají zlínští podnikatelé Lebánkovi a jejich souputníci na rozhodnutí olomouckého Vrchního soudu o jejich odvolání proti rozsudku zlínské pobočky Krajského soudu v Brně. Žijí v napětí, podobném tomu, jež pociťují senzibilové v tušení blízkého vypuknutí bouřky. A rozsudek, ať bude jakýkoli, budou  vnímat s intenzitou  zahřmění  hromu.

Každá vláda je svým způsobem špatná. Přesto není naděje, že bychom se někdy dožili zlatého věku, v němž bychom se bez takové instituce obešli. Platí to i o vládě v demokratickém zřízení, jež je nejpřijatelnější ze všech špatných způsobů vládnutí. Jeho předností  má být skutečnost, že všechna moc pochází z lidu a lid má takovou vládu, jakou si zaslouží. Snílci očekávají, že ti, již vzešli z vůle lidu, budou vládnout spravedlivě, účinně, bezchybně a nebudou zneužívat svěřené postavení ve svůj osobní prospěch na úkor celku.

V těchto dnech slovenská Národna kriminálna agentura zadržela dalšího soudce Nejvyššího soudu. Je to ojedinělý dozvuk mohutných otřesů, kterými od volebního vítězství strany Igora Matoviče procházejí slovenské orgány vynucování práva. Zadržený soudce je již třináctý v řadě. Do vazby se dostali také vysocí činitelé prokuratury a policie. Policejní  akce vyvolávají dojem, že postižené orgány jsou nemocné sklonem ke korupci, úplatkářství, zneužívání moci a  jejich ochoření bujelo, protože předcházející politická reprezentace se možná s nepoctivými policisty, prokurátory a soudci vezla, anebo aspoň jí chyběla politická vůle proti  zlořádům zakročit. Policie nesměla neřádstvo vidět, ale když jí politická moc uvolnila ruce, s chutí vyrazila na hon na otalárované škůdce.

Některé komentáře ke jmenování Igor Stříže nejvyšším státním zástupcem jsou nesouhlasné. Lidé připomínají jeho minulost vojenského prokurátora a člena KSČ, často s dovětkem, že ve sboru státních zástupců je dost osvědčených jedinců bez předlistopadové zátěže, takže vládou schválený výběr Marie Benešové byl nemístný. Igor Stříž odpovídá věcně, zdá se, že bez hněvu, a zdůrazňuje, že pro své jmenování neudělal vůbec nic. Prostě jen přijal nabídku. Nelze se divit: na sklonku kariéry již s další počítat nemůže. K výhradám k předlistopadové minulosti se staví odmítavě a zdůrazňuje, že při výkonu služby vždy dbal o zákonnost svých rozhodnutí a ostatně trestný čin odmítnutí nástupu vojenské služby znala i Masarykova republika a v zákonících jej měly a stále mají mnohé demokratické státy. 

Podle veřejných zdrojů (např. Seznam Zprávy 15.7.2021) podala Marie Benešová kárnou žalobu na bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, a to kvůli způsobu, jakým zasahoval ve prospěch svého známého do soudního sporu. Neměl bych být udiven, protože jsem sám během jejího mandátu podal několik podnětů k jeho kárnému stíhání a opakovaně jsem upozorňoval na jeho odpovědnost za „puč“ z 12.června 2013. Souhlasím s jejím názorem, že neměl vést v r.2014 jednání v bytě soudce Jana Czernina v zájmu svého známého Petra Habersbergera. 

Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Kdysi stát podnítil zájem investorů o budování  fotovoltaických elektráren nastavením přehnaně výhodné výkupní ceny za elektřinu, dodanou do  rozvodné sítě. Právní úpravu pravidel budování a provozování elektráren co nejvíce zkomplikoval. Kromě jiných omezujících podmínek pro provoz elektrárny a prodej vyrobené elektřiny bylo  nezbytné získat licenci, ač v té době to nebylo nutné v Německu a jinde a dnes se nevyžaduje ani u nás.

Stav, do kterého se v závěrečné fázi dostala „velká daňová kauza“ (též „kauza Zadeh“) Krajského soudu v Brně, je jedinečný a překvapující. První ohromující zvláštností je nenadálá kapitulace obž. č.1 Shahrama Zadeha, jenž po dlouhodobé obhajobě své neviny, přenesené až na půdu Evropského soudu pro lidská práva, se doznal i k jednání, o němž policie nevěděla a nebylo obsahem obžaloby. Podal současně bona fide usvědčující svědectví proti obžalovaným č.2-5, kterým aspoň zdánlivě doplnil propastné díry v důkazní situaci. Vysloužil si tím dohodu se státním zástupcem o vině a trestu, o jejímž osudu ovšem teprve rozhodne soud. Jeho příkladu následovaly všechny „malé ryby“, které se místy doznávaly i k hříchům, jichž se nemohly dopustit. Všechny dohody o vině a trestu dostaly své spisové značky. A pod původní spisovou značkou pokračuje pouze dohodami osekaný ostrůvek tvrdošíjných, kteří trvají na své nevině, ač jim žalobce nabízel výhodný obchod výměny doznání za mírné tresty. Nepřijali, budou trpět. „Malé ryby“ je většinou neznají, ale obžalovaní to mají marné, neboť žalobce je jasnovidný: sami sice daň z přidané hodnoty krátit nemohli, ale prostřednictvím dosud neustanovených osob řídili konečné články řetězců, u nichž konečně ke krácení docházelo.

Vracím se do soudní síně Krajského soudu v Brně, do okamžiku, kdy 16. června 2021 předseda senátu Aleš Novotný po odmítnutí požadavku obhájců na odročení hlavního líčení vyzval obhájce a obžalované k přednesení závěrečných řečí.

Dne 16. června 2021 nastal ve „velké daňové kauze“ či „kauze Zadeh“ historický okamžik. Kauza napadla ke Krajskému soudu v Brně kdysi dávno, přesně 18. března 2015 a od té doby se vlekla a zdálo se, že nikdy neskončí. V posledních měsících předseda senátu Aleš Novotný opakovaně vyprávěl, jak si představuje přednes závěrečných řečí, ale nikdy k nim nevyzval: nakonec se stále znova prosadila potřeba doplnění dokazování.

Až 16. června 2021 se předseda senátu pro jistotu ještě jednou zeptal obhájců, zda mají nějaké další návrhy na doplnění dokazování. Následně usnesením prohlásil dokazování za ukončené. S ohledem na klimatické podmínky povolil účastníkům řízení, aby sundali respirátory . Pak vyzval státního zástupce Aleše Sosíka k přednesení závěrečné řeči. Tato část jednání se již týkala pouze obžalovaných, kteří nepožádali o dohodu o vině a trestu, tedy majitelů a manažerů společností P.P.S. a Ecoll Invest, tj. obžalovaných č.2 Daniela Rudzana, č.3 Petra Dokládala, č.4 Elišky Coufalové, č.5 Petra Moštěka a jednoho z „malých ryb“,  č. 7 Radovana Chaloupky. Obž. č.7 Radovan Chaloupka se svěřil do rukou svého obhájce a nedostavil se, obž. č.4 Eliška Coufalová přišla až následující den pouze přednést poslední slovo a opět zmizela.  

Zdánlivě neukončitelná „velká daňová kauza“ či „kauza Zadeh“  se přece jen přiblížila k závěru v hlavním líčení, jež u Krajského soudu v Brně proběhlo ve dnech 15.-17. června 2021. Obsahově navazovalo na hlavní líčení z 3.-5. května 2016, během  něhož došlo k zveřejnění šokující dohody o vině a trestu, sepsané mezi obž. Shahramem Zadehem a státním zástupcem Alešem Sosíkem, a k navazujícímu ústnímu vyjádření obž. Shahrama Zadeha, jež se v detailech odchyluje od textu dohody.

Otázky Václava Moravce dne 13. června 2021 běžely v době, kdy jsem seděl ve vlaku. Viděl jsem je až později ze záznamu. Ozvláštnil je souběh výročí „puče“ ke svržení Nečasovy vlády v r. 2013 s posledním vystoupením nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana v tomto pořadu. Navíc je osvěžil neobvyklý pohled do tváří účinkujících bez roušek, jejichž výrazy nápadně kontrastovaly: zatímco tvář Václava Moravce s důležitě nakrabaceným čelem a živou mimikou vyjadřovala nadřazenost a nevlídný postoj k protihráči, Pavel Zeman nasadil masku sfingy, které se jen jednou zavlnily koutky úst náznakem úsměvu. 

Politikům a novinářům dělá hodně starostí nezávislost policie a státního zastupitelství na politických vlivech. Některým to ale vydrží jen tak dlouho, než policie sáhne na jejich lidi, neboť považují za nepatřičné, aby je vůbec obtěžovala prověřováním podezření, že se dopustili nezákonného jednání. Takže když se dostal do potíží místopředseda vlády Jiří Čunek, KDU-ČSL hrozila opuštěním vlády, pokud se její představitel dostane před soud. Vynucená opatření připravila Jiřího Čunka o možnost odnést si z veřejného soudního řízení zprošťující rozsudek. Jeho trestní stíhání bylo zastaveno. Ale vypukla „válka žalobců“, kterou uhasila až ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová zbytečnou, leč úspěšnou stížností pro porušení zákona, na jejímž základě Nejvyšší soud ČR rozhodl, že trestní stíhání Jiřího Čunka bylo od počátku nezákonné. Trestní stíhání bylo tehdy již dávno  nevratně zastaveno. 

Hledání nástupce Pavla Zemana provázejí od počátku menší nebo větší trapasy. Prvním byl požadavek opozičních stran, aby jej vyhledala a jmenovala až vláda, vzešlá z podzimních voleb. Projevily tím nepotlačitelnou chuť podřídit obsazení funkce stranickopolitickým zájmům, jejichž uplatnění je ale v tomto případě absolutně nežádoucí.

Podle platného zákona byl předlistopadový režim zločinný. Skutky na jeho podporu mohou být proto z dnešního pohledu považovány za nemravné s různým stupněm závažnosti, popřípadě i za zločinné. Ve Spolkové republice Německo se nacistické zločiny dosud stíhají jako nepromlčitelné. 

Protivládní televize provozuje dlouhá léta pořad Otázky Václava Moravce, o němž jsem v minulosti často psával jako o Otázkách Vymývače mozků. Od 5. ledna r.2020 až do 23.května 2021 jsem k němu nevyjadřoval, protože v něm nepřišly na přetřes záležitosti justice. Až dnes v něm vystoupil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který se snažil sehrál roli zkušeného, uvážlivého muže s rozvinutým právním cítěním. Z pohledu občanského aktivisty, který se dlouhodobě setkává s poškozováním práv občanů justicí a „přifařenými“ úřady, není ale přesvědčivost jeho výstupu dokonalá. S většinou jím projevených názorů lze ovšem souhlasit. Především jeho kritika „prostořekosti“ ministryně Marie Benešové je oprávněná. Jeden z mých kolegů o ní říká, že rychleji mluví než myslí. Takto se projevovala již jako státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze a tato nectnost s ní rostla. 

Protivládní  televize přinesla s týdenním zpožděním zprávu, že jakýsi Abdullah Zadeh  učinil po letech plné doznání ve „ velké daňové kauze“. Skutečně se tak stalo, ale jedná se o   obžalovaného MUDr. Shahrama Zadeha, kdysi hojně sledovaného Íránce s českým státním občanstvím. Byl jsem přítomen jeho překvapujícímu vystoupení  před soudem a 5.května 2021 jsem o něm „ještě za tepla“ referoval článkem, stejně jako dříve o  jiných událostech v jeho věci. 

Řídím se zásadou „ševče, drž se svého kopyta“ a běžně se nevyjadřuji k obecným politickým problémům. Tímto článkem činím výjimku, z které nehodlám v budoucnosti učinit pravidlo. 

Jsem si vědom, že opozice má mimo jiné v „popisu práce“ kritiku činnosti vlády. Její postavení je pohodové: nenese za nic odpovědnost  a ve srovnání s vládními politiky pracovní nasazení jejích představitelů je podstatně nižší. Opoziční politici žijí v bublině svých skupinových zájmů, a někdy jim uniká, jak jde život mimo její hranice.  V pohodlí poslaneckých lavic mají dost času na to, aby na činnosti vlády našli aspoň vši, pokud se jim právě nepodaří odhalit závažné chyby. Kdyby to nedělali, nemohli by sami věřit ve svou nenahraditelnost. 

Běžná kritická vystoupení mě nepopouzejí, některá mě pobaví  a s některými se ztotožňuji. Pouze se dosti často pozastavuji nad mírou nevkusu útoků na vládu a zejména osobně na Andreje Babiše, který na rozdíl od představitelů opozice nese na svých bedrech odpovědnost za stovky rozhodnutí a denně vydává neuvěřitelné množství energie. (Byl bych vděčný opozičním politikům za vysvětlení, kde bere čas a energii na ovládání Agrofertu, tedy uplatnění střetu zájmů.) Soudím, že slušnost by si vyžádala aspoň trochu ohledů na jeho pracovní nasazení.  Ovšem slušnost je v našem současném politickém životě neznámý pojem. 

Nepředvídaná resignace Pavla Zemana na funkci nejvyššího státního zástupce vyvolala zasloužený poprask. V jejím stínu zůstala zpráva o odchodu do civilu k 31.květnu Pavla Nevtípila, vyšetřovatele kauzy „Čapí hnízdo“. Pozoruhodná je časová souvislost: vyšetřovatel předvolal obviněné Janu Mayerovou a Andreje Babiše k seznámení se spisem na dny 24. a 25. května 2021 a podle zpráv z veřejných zdrojů má v úmyslu znova navrhnout podání obžaloby na oba. Není ovšem zdaleka jisté, zda to do 31. května stihne. Vyhodnocení spisu tak nejspíš zůstane na jeho nástupci. Není zatím známo, jak by na nový návrh na podání obžaloby reagoval dozorový státní zástupce Jaroslav Šaroch. Pokud by opět rozhodl o zastavení trestního stíhání, mohl by znova přijít ke slovu nejvyšší státní zástupce. Také v tomto případě by při troše štěstí už nemusel rozhodovat Pavel Zeman, ale jeho nástupce. K dokonalosti hry schází odchod Jaroslava Šarocha ze státního zastupitelství, jemuž ale zatím nic nenasvědčuje.