Rojava v kurdštině znamená západ a tak je vnímána západní část Kurdistánu, to znamená syrský Kurdistán.

S nástupem Donalda Trumpa dává americký vítr do pohybu vše, co jen může a vše ukazuje na to, co jsem již před 4 roky tvrdil, a to že se mapa středního východu změní a tím se změní i budoucnost tohoto regionu, který se tragicky zviditelnil pro běžného člověka nevídanou brutalitou islamistických zrůd.

S Donaldem Trumpem dorazil konečně americký vítr i do Evropy, i když jeho cesta nevedla přímo z druhé strany Atlantiku, ale přes Střední východ, to jest přes oblasti, které ještě nejméně do konce první poloviny našeho století budou mít pro náš svět význam jako jedna za mála vydatných fosilních zdrojů energie.

Donald Trump se po téměř 170 dnech svého zvolení prezidentem Spojených států amerických vydal na svoji první zahraniční cestou do nejcitlivější části naší zeměkoule a to na Střední východ a do Saúdské Arábie, abych performanci jeho návštěvy převedl do srozumitelné a jednoduché řeči, mohu toto učinit pomocí terminologie iránské tradiční hry "šach - mat".

Tak konečně americký vítr dorazil i do Evropy s osobou Donalda Trumpa. Dobře placení činitelé Evropského kontinentu, kterým jde výlučně o jejich osobní pozici a výplatu a nebýt politických či úřednických funkcí, nejsou ani schopni uživit sami sebe, jsou ve své apatii, pohodlnosti, rozkoši malého člověka bytostně tím větrem narušeni!

Turecký prezident Erdogan skončil svou grandiózní návštěvu u Donalda Trumpa a vrátil se zpět do své země. Přímo z istanbulského letiště jel rovnou na výroční schůzku asociace zaměstnavatelů, čili kapitálu. Hned se postavil před mikrofon, aby informoval zaměstnavatele. Ti netrpělivě čekali  - kvůli svým zájmům – na obsah rozhovoru Erdogana Trumpem.

Konečně jsme se s Donaldem Trumpem dočkali konkrétní koncepce! Po osmi letech Ameriky s Obamou v čele, kdy neexistoval jakýkoliv koncept nejen pro USA a Evropu, ale i pro Střední východ! Obama dovedl svět téměř k nenapravitelné katastrofě.

My jsme si s dcerou hráli na zemi, zvedl jsem hlavu a podíval jsem se směrem k tomu hlasu, jasně, že to byl hlas toho, koho jsem v onen okamžik vnímal jako Mefista v bílém. Jeho pohled a výraz v jeho očích, které směřovaly až do mého nitra, cítil jsem, jak prostřelily moji duši. Moje do toho okamžiku kompaktní duše byla rozervána jeho výrazem a jeho hlasem, který se ke mně nesl způsobem, co proděravěl moji duši jako zásah nemilosrdné střely...
 

Zlo zesiluje a dostává se do dimenze přesahující představivost autorů hororových děl, protože je nepředstavitelné i autorům novodobých produktů státních strážců země Franze Kafky.
 

Včera proběhlo v Turecku referendum, kdy turečtí voliči rozhodovali o osudu Turecka, zda bude jejich osud svěřen výlučně do rukou Erdogana, či nikoliv. 51 % voličů rozhodlo pro Erdogana, čili pro Sultanát.

Již čtvrtým rokem píši, že se Sýrie rozpadne tak jako Irák a dle všeho i to Turecko, státy, které byly na základě dvou diplomatů - Francouze a Angličana - ještě během I. světové války od stolu vymyšleny a následně vytvořeny. Snad se přece jen někdy v budoucnu hranice změní do svých přirozených podob, hranice, které uměle jeden velký národ rozdělují mezi čtyři státy.

Minulý týden jsem napsal pod titulkem "Syrská komedie" článek o tom, že to, co se odehrává mezi USA a Ruskem kolem Sýrie, je svérázná komedie a to ryze účelová, kvůli vnitropolitické situaci v USA, konkrétně kvůli podezření prezidenta Trumpa z "důvěrných -nežádoucích" vztahů s Ruskem.

Syrská armáda patrně zaútočila jedovatým plynem a zahynulo cca 100 lidí, mezi nimi civilisté i děti. Fotografie zavražděných dětí obletěly svět neobvyklou rychlostí a vše vyvrcholilo někde v New Yorku v OSN fotografiemi, se kterými srdcervoucím způsobem mávala Nikki Haley, velvyslankyně USA při OSN.

Kurdský spisovatel, překladatel, lékař a podnikatel Yekta Uzunoglu mluví o tom, v čem představuje turecký prezident hrozbu pro Evropu a jaký je jako osobnost. Jeho nebezpečnost mnoho lidí podle něj nevnímá.

Válka zpravodajců je věčný boj. Zpravodajci různých států či říší stále bojovali proti jiným. Po skončení druhé světové války a po polarizaci světa jsme znali hlavně válku zpravodajců zemí NATO se zeměmi Varšavské smlouvy, kdy často zpravodajci "západu" porušili i zákony svých zemí ve jménu svaté války proti největšímu zlu, to jest proti komunismu. Měli větší moc a možnosti, než jim zákony dovolovaly. 

Tristně sleduji, jak mnoho i investigativních žurnalistů z obou bloků -jak proruští, ale také protiruští žurnalisté - vyhodnocují Rusko -Turecké vztahy posledních měsíců emocionálně bez jakékoliv věcné opory, skoro bych už řekl, až typicky česky.

Transatlantický sever -  vše, co bylo pod tou čarou, bylo zdevastováno, vykořisťováno, zničeno. Aby nikdo, ale nikdo tomu nemohl zabránit, ustavili v jednotlivých státech jihu vojenské vlády, do jejich čela dosadili kde jakého zločince, který měl jen jeden úkol: poslouchat a spoluúčinkovat.

Kapital s nástupem Ronalda Reagana měl svůj fahrt-plán, který prosadil "přes mrtvoly". Každý z těch velikánů evropského kontinentu, kteří nesli na svých bedrech odpovědnost nejen za svůj kraj, za svou zemi, za Evropu, ale za celou naši planetu, byli uklizeni jeden za druhým a to na věky.

V 60. tých a 70. tých letech byla ještě doba, kdy evropská civilizace byla produktivní, plodná ve všech oblastech lidského života a tedy i v politice. To byla doba, kdy ještě evropská civilizace měla šanci najít cestu, jak se zotavit po dvou strašlivých světových válkách a dalších válečných, krvavých konfliktech, které se odehrávaly na tomto kontinentě během 20. století, zotavit se z těch krvavých jizev, které poznamenaly každého jedince toho kontinentu a tím celou společnost.

A "vyždímáme vás jako citron" křičí ve všech koutech Turecka a západní Evropy jeho národ, uspořádávají emotivní shromáždění ve velkých skupinách na nejrůznějších náměstích Turecka a evropských měst. Demonstrativně před občany hostitelských zemí rozpůlí citrony či pomeranče a vyždímají je s jasným signálem, že je čas na vyždímání "evropských nepřátel Erdogana", "káfirů".

Erdogan se pustil do křížku s Německem, s Holandskem. Je otázka, zda ještě jde o diplomatickou roztržku nebo o konfrontaci Turecka s EU. Přitom Erdogan jde na to dle svého jasného Fhart-Planu. Jak jeho národ, ale tak další islámské země chtějí konfrontaci s Evropou a průzkumy veřejného mínění z Turecka jasně ukazují, že konfrontaci či tažení do Evropy Turci vítají a stojí za svým sultánem jako pevnost...

Tariq se stal velvyslancem Iráku v Rakousku. Mohl si vybrat, proč se vyhýbal Česku a Německu nevím, ale jen tuším že člověk má přece někde schované stále krvácející rány… Bylo to někdy 30.10.1970, kdy jsem konečně mohl odletět z Istanbulského letiště do Evropy. Z těch pár starších bratrů (tak, jak se u Kurdů říká), kteří mně onen večer doprovázeli na letiště, kde jsme měli poslední rozloučení, dnes už nikdo nežije, buď byli v Turecku ve vězení upáleni nebo se utrápili ...

Celý Kurdistán ho zná jako Strýce Džalal, neúnavného bojovníka za demokracii a za svobodu. Narodil se 28. dubna 1933 v kurdském městě Kelkan. Ve svých 13 letech se stal členem Demokratické strany Kurdistánu a ve svých 18 letech členem ústředního výboru této strany. Souběžně se svojí politickou prací studoval v Bagdádu právo, stal se advokátem. To vše se dělo v době, kdy byli Kurdové v Iráku pronásledováni jako židé za Hitlera.

Jezdím po kurdských horách v severním Iráku a zastavujeme se v jedné vesnici, která nevypadá, že by byla bohatá. Za chvíli slyšíme v té ze "civilizaci" daleko ve vesnici zvuk hučícího motoru, nebyl to zvuk nějakého auta s prasklým tlumičem, byl to hluk traktoru přijíždějícího s vlekem nalezeným ovcemi. Mával na řidiče, aby se zastavil, on se zastaví, vystoupí muž s plnovousem, se sluncem opálenou tváři a na hlavě s kurdským turbanem. Zdvořile pozdraví. Jeho traktor má arabské nápisy, vypadá jako Zetor. Ptám se, co je to za značku, odpoví, že je to nesmrtelný československý traktor, aniž by se tušil, že přijíždím z Čech.