• Úterý, 19. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Alžběta

Že by?
Počet návštěv: 2095

Že by?

- Karel Sýs - Článek od - Karel Sýs -

Slavný francouzský hvězdář Camille Flammarion v knize Konec světa, vydané česky v roce 1894, popsal zkázu světa kometou ve 25. století. Blížící se vlasatice přirozeně budila obrovský zájem obecenstva a navzdory neodvratné katastrofě našli se lidé, kteří na všesvětovém neštěstí bohatli, ač věděli, že ho budou moci užívat jen několik zbývajících měsíců.

Flammarion byl vizionář, ale nepředstavoval si, že novinářská mizérie zachvátí svět nikoli až v červenci blíže neurčeného roku pětadvacátého století, ale již ve století dvacátém, v Čechách zejména po roce 1989.

„Denní časopisy vrhly do obecenstva pobuřující zprávu, provázejíce ji tragickými poznámkami a nekonečnými interviewy, v nichž vkládali učencům do úst nejpodivnější výroky. Přeháněly jeden víc než druhý přesná data výpočtu, dodávajíce jim vážného obsahu rozpravami více nebo méně plnými smyšlenek.

Ale již dávno staly se všechny časopisy na světě pouhými podniky obchodními. Tisk, jenž kdysi prokázal tolik služeb uvolnění lidské myšlénky, svobodě a pokroku, byl v nájmu vládnoucích a velkých kapitalistů, jsa stržen zřeteli finančními všeho druhu v kal bídáctví. Všechno, co slulo žurnálem, bylo způsobem obchodu. Pro každý z nich točilo se vše kolem jediné otázky, prodati každý den co možná nejvíce čísel a dáti si zaplatiti své řádky anoncemi více nebo méně zakrytými: ‚Dělati obchody‘, v tom vězelo vše. Vynalézaly klamné zprávy, jež nazejtří klidně prohlašovaly za nepravé, podkopávaly všelijakým způsobem pevné základy státu, překrucovaly pravdu, podkládaly učencům úmysly, jichž nikdy neměli, pomlouvali drze, špinily čest mužů i žen, tropily skandály, lhaly nestoudně, vykládaly obraty zlodějů a vrahů a rozmnožovaly počet zločinů s nevinnou tváří, jako by o tom ani tušení neměly, přinášely návody k výbušným látkám nejnověji vymyšleným, uváděly do nebezpečí své vlastní čtenáře a zrazovaly všechny třídy společenské zároveň, aby roznítily všeobecnou zvědavost až do nervosní podrážděnosti a ‚prodaly hodně čísel‘.

Vše bylo již jen honba po výdělku a reklamě. Vědy, umění, literatura, filosofie, studie a výzkumy byly věci, jimiž se žurnály již nezabývaly. Nějaký herec druhého řádu, nějaká bezvýznamná herečka, leckterý tenor, zpěvačky z tingltanglu, mistr tělocviku, běhoun nebo jezdec, kejklíř na chůdách, nějaký sportsman v cyklistice nebo povodní velocipedista stávali se přes jediný den slavnějšími, nežli nejvýtečnější z učenců a nejdůmyslnější z vynálezců. Celek byl zručně vystrojen vlasteneckými floskulemi, na něž se ještě trochu dávalo. Slovem osobní zájem žurnálu stál vždy při všem odhadování a oceňování nad zájmem všeobecným a nad péčí o skutečný pokrok občanstva.

Dlouho dávalo se obecenstvo tím šáliti. Ale v době, o níž jednáme, prohlédlo konečně zjevnou pravdu a nepřikládalo již žádné víry článkům časopiseckým, takže již ani nebylo žurnálů ve vlastním slova smyslu, nýbrž toliko anonční a reklamní listy sloužící obchodu.

První zprávu rozhozenou všemi denními tiskopisy, že ‚se s velikou rychlostí blíží kometa a že se setká se Zemí‘ v té a té napřed určené době, – druhou zprávu, že toulavá hvězda může přivoditi všeobecnou katastrofu otrávením našeho ovzduší k dýchání potřebného, – tuto dvojí předpověď nečetl nikdo leda letmo, aniž by jí i jen za mák věřil. Nevzbudila většího účinku nežli zpráva o objevení omlazujícího pramene ve sklepích Paláce Víl na Montmartru, kterážto zpráva byla puštěna do světa současně.

Karel Sýs

Literáti, básníci, umělci vzali si ji docela za záminku, oslavovati prosou, verši, kresbami, obrazy všeho druhu putování komet končinami nebeskými. Symbolické ty personifikace udržovaly obecnou zvědavost, aniž zvětšily prvotní leknutí. Lidé skoro přivykali myšlénce, že se Země setká s kometou, bez přílišných obav. Příliv a odliv dojmů u masy kolísá jako tlakoměr.“

Že by Flammarion vyčetl z hvězd příchod Metra, Reflexu, Respektu, Rudé krávy, Babylonu, Mladé fronty Dnes, Lidových novin a dalších hnojných tiskopisů, prašivých hlídacích psů tak zvané demokracie?

- Karel Sýs -
český básník, spisovatel a levicový novinář. V jeho tvorbě dominuje poezie, ale v posledních dvaceti letech se věnuje i české historii, satiře porevolučního politického vývoje a studiím lidové slovesnosti. Některá díla publikoval pod pseudonymy Václav Spán a Věra Sýsová.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Tříska se chtěl původně stát tanečníkem. To mu naštěstí rozmluvil legendární herecký bard Karel Höger (†67), který ho náhodou slyšel recitovat. V letech 1955 – 1959 proto vystudoval herectví na pražské DAMU, a poté se stal historicky nejmladším členem činohry Národního divadla, podobně jako kdysi Ladislav Pešek (†79).

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček okomentoval v polovině listopadu 2019 zařazení organizace Člověk v tísni na seznam společností, jejichž činnost je v Rusku považována za nežádoucí. Bude chtít vysvětlení od ruského velvyslance, řekl a na svých sociálních sítích prohlásil, že bude vysvětlení kroku vyžadovat od ruského velvyslance, neboť zákaz této „respektované organizace“ považuje za absurdní.

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Začnu zvesela anekdotou: Slepý zajíc skáče po lese a stoupne na hada. Zajíc: ”Promiňte, neviděl jsem Vás, jsem slepý” Had: “I Vy promiňte, také jsem slepý a neuhnul jsem. A co jste za zvíře?” Zajíc: “Nevím, nikdy jsem se neviděl. Osahejte mne a povězte jaký jsem.” Had se otočí okolo zajíce a povídá: “Máte jemný kožich, velké uši a malý čumák. Vy jste zajíc.” Zajíc se zaraduje. Pak osahá hada a povídá: “Jste tvrdý, studený, slizký a nemáte koule ani páteř… Vy musíte být Kalousek…”

 

Poslední domácí zprávy