• Pondělí, 17. květen 2021
  • Svátek má Rukojmí Aneta

Nebezpečná analogie
Počet návštěv: 1438

Nebezpečná analogie

Jaroslav Bašta Článek od Jaroslav Bašta

Přiznám se, že až do letoška mě nenapadlo, že vztah ke dvěma historickým událostem, které dělí skoro čtyři staletí, může v povědomí našeho národa přecházet od kladného k zápornému hodnocení.

Možná je to tím, že si jsou v kalendáři tak blízké. Minulý týden jsme si připomínali čtyřsetleté výročí bitvy na Bílé hoře, příští týden pak 31 let od 17. listopadu 1989. Letos asi poprvé tak otevřeně zaznívaly hlasy o tom, že porážka na Bílé hoře nebyla tragédie, ale naopak požehnání. Zachránila nás před germanizací, a možná snad i před poturčením.
   
Pominu to, že část publicistů, kteří o tom psali, obvykle považuje národ za překonaný sociální konstrukt, který v nové Evropě již nemá budoucnost. Zaujala mě více pozvolná změna hodnocení důsledků 17. listopadu a Sametové revoluce. Ta se možná opírá o skutečnost, že změna majetkových poměrů v neprospěch domácích vlastníků má jedinou historickou analogii ve Třicetileté válce.
   
Také dnes po třech desetiletích se jasně ukazuje, že listopadový sametový étos návratu ke svobodě a demokracii poněkud vyvětral. Svoboda vyjadřování pod dohledem různých elfů a eurokomisařek skomírá, lidé jsou nejen na sociálních sítích, ale také v zaměstnáních trestáni za své vyjadřování. Verbální trestné činy orgány činné v trestní řízení stíhají často a rády. Dokonce si kvůli tomu vymyslely nový gumový pojem „předsudečná nenávist“. Zásadně ho posuzují dvojím metrem. Skoro bych řekl, že totalitně třídně. Některé entity jsou nedotknutelné, u jiných projde i výzva k jejich podřezání.
   
Evropa, do které jsme se s takovým nadšením vraceli, začíná v posledním desetiletí pamětníkům připomínat poměry v Brežněvově Sovětském svazu. Stále více rozhodování přechází do rukou nikým nevoleného Politbyra, pardon, Evropské komise. Ta má jen jeden recept na každou krizi (ekonomickou, migrační, energetickou, bezpečnostní a nakonec i pandemickou) – více Evropy. Tedy více pravomocí pro ty, kdo o problémech dovedou pouze bezobsažně žvanit, nanejvýš se v případech terorismu semknout. A pak připomenout, že příliv nových teroristů v migrační vlně se nesmí zastavit.
   
Obávám se, že ta blízkost obou historických událostí nespočívá jen listopadovém kalendáři. Spojuje je ještě jeden moment, který se jak před čtyřmi sty lety, tak dnes dotýká většiny obyvatel naší země. Dějiny se tehdy vrátily a zase dnes vracejí k novému feudalismu a nevolnictví. Po roce 1620 to doprovodilo ještě dalších 28 let války. Tu nám ostatně slibují také dnes, jak vyplývá z právě publikované výroční zprávy Vojenského zpravodajství:
 
V průběhu roku 2019 se svět přiblížil konfliktu jako důsledku narůstající polarizace zájmů, názorů a rozdílných postojů, pokračující proměny dosavadního velmocenského uspořádání, prohlubující se multipolarity a úpadku principů mezinárodního práva. Chyběl standardní dialog a posilovala konfrontace jako způsob řešení narůstajících problémů a rozporů. Došlo ke zpochybňování role mezinárodních institucí, vojenských aliancí, odzbrojovacích dohod resp. záruk a jistot, které deklarovaly a poskytovaly. Byly zpochybněny i samotné jistoty dosavadního uspořádání světa. Zmanipulované myšlení, chybná východiska, neobjektivní závěry a z nich plynoucí jednání, spolu s absencí vědomí odpovědnosti, vyústily k nárůstu napětí mezi globálními rivaly: Spojenými státy americkými, Čínou a Ruskem. Vedly ale také k rozporům i mezi až dosud deklarovanými blízkými spojenci.

Abychom pochopili motivaci  autorů nápadu na rozpoutání Třetí světové války (a tím je částečně identifikovali), VZ nás informuje, že vlastně jde o svérázný podnikatelský záměr:  Otevřená konfrontace není chápána jako hrozba, ale je vnímána jako příležitost – těmi, kdo se domnívají, že by v konfliktu mohli být úspěšnější. S tím je spojena ideologizace a další polarizace postojů a názorů, a to jak mezi jednotlivými státy (jejich bloky), tak mezi společenskými skupinami.
   
Na rozdíl od našich předků ještě máme na výběr – do nového feudalismu a nevolnictví můžeme jít i bez války. O eventualitě, že bychom si tohle všechno neměli nechat líbit a zvolili si jiné politiky a jinou budoucnost, zatím jen sním.

Jaroslav Bašta
Jaroslav Bašta je český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident a signatář Charty 77, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, v letech 1998–2000 ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana, v letech 2000-2005 velvyslanec v Rusku, na Ukrajině a diplomat. Po sametové revoluci se zapojil do politického života. Brzy po revoluci vyhrál konkurs na ředitele Okresního muzea Plzeň-sever, ale pak nastoupil na Úřad na ochranu ústavy a demokracie na post ředitele odboru. V letech 1990–1991 byl náměstkem ředitele tajné služby a v letech 1991–1993 předsedou Nezávislé komise FMV (tzv. lustrační komise). Členem ČSSD se stal koncem roku 1994, od roku 1993 pro sociální demokracii působil v jejím odborném zázemí. Na FF UK v Praze studoval v letech 1967–1970 historickou archeologii. Zde se angažoval ve studentském Hnutí revoluční mládeže, za což byl v roce 1970 zatčen v roce 1971 a odseděl si 2,5 roku. V letech 2000–2005 působil coby velvyslanec v Ruské federaci a pak v období let 2005–2006 jako náměstek ministra zahraničních věcí. Následně byl v letech 2007–2010 velvyslancem na Ukrajině. Jaroslav Bašta je český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident a signatář Charty 77, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, v letech 1998–2000 ministr bez portfeje ve vládě Miloše Zemana, v letech 2000-2005 velvyslanec v Rusku, na Ukrajině a diplomat. Po sametové revoluci se zapojil do politického života. Brzy po revoluci vyhrál konkurs na ředitele Okresního muzea Plzeň-sever, ale pak nastoupil na Úřad na ochranu ústavy a demokracie na post ředitele odboru. V letech 1990–1991 byl náměstkem ředitele tajné služby a v letech 1991–1993 předsedou Nezávislé komise FMV (tzv. lustrační komise). Členem ČSSD se stal koncem roku 1994, od roku 1993 pro sociální demokracii působil v jejím odborném zázemí. Na FF UK v Praze studoval v letech 1967–1970 historickou archeologii. Zde se angažoval ve studentském Hnutí revoluční mládeže, za což byl v roce 1970 zatčen v roce 1971 a odseděl si 2,5 roku. V letech 2000–2005 působil coby velvyslanec v Ruské federaci a pak v období let 2005–2006 jako náměstek ministra zahraničních věcí. Následně byl v letech 2007–2010 velvyslancem na Ukrajině.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

16.11.2020 19:47

Protože národ mlčí a ve volbách dává hlasy stále stejným lidem,nelze nic změnit.Takže se vrátíme o 300let zpět,abychom se přiblížili úrovni islámu.Že vojenská rozvědka tuto zprávu vydala je pravda.Stejně tak je pravda,že zapadla bez většího povšimnutí,hlavně naší "pravdomluvné a veřejnoprávní" ČT.Tamní propagandisté si zřejmě vůbec nevšimli,že něco takového bylo řečeno.Nakonec je propaganda hlavní činností tohoto media.Asi by se to nehodilo do správného pohledu a korektnosti.Jen nevím,zda naše "chytrá" mládež si to vůbec uvědomuje při starostech,jakého jsou pohlaví.


 
Hamáčkovo vyjádření v Právu je nevěrohodné a značně nadhodnocené.

Hamáčkovo vyjádření v Právu je nevěrohodné a značně nadhodnocené.

Vicepremér, ministr vnitra a krátce (zcela účelově pro potřebu řešení kauzy Vrbětice a potřebou vyhoštění ruských diplomatů) bývalý ministr zahraničí Jan Hamáček, se v rozhovoru pro Právo (sobota 15.5.2021) naprosto nevěrohodně vyjádřil ke kauze Vrbětice, neboť v obsáhlém rozhovoru pro deník neřekl jediné slovo o důkazech, které by opravňovaly vládu obviňovat Ruskou federaci, resp. GRU z teroristické akce ve skladě munice ve Vrběticích. Jeho nadsazené, přehnané a hodně sebevědomé tvrzení, že akce Vrbětice byla „fenomenálním úspěchem vlády!“ je nejen směšné, ale také odsouzení hodné, protože toto vyjádření není hodno člověka, který zastává vysoké funkce, mj. silové ministerstvo vnitra. Je zcela nepochopitelné, proč v kauze Vrbětice, kontra agenti GRU připisuje takové zásluhy vládě, když vláda, kromě dramatického prohlášení v TV, žádnou zásluhu na vyřešení Vrbětic nemá! Tedy pokud nepočítáme bleskové a zcela nestandardní vyhoštění ruských diplomatů!

ČR je mistrem světa za cenu toho, že se Hamáčkovi údajně zhroutil svět.

ČR je mistrem světa za cenu toho, že se Hamáčkovi údajně zhroutil svět.

 Proč jsme mistři světa?? Inu stát po boku Spojených států a tím v první řadě mezi nepřáteli Ruské federace chce skutečně mistrovství v daném oboru. Nelze pominout, že hlavními tahouny týmu byli Andrej Babiš s Janem Hamáčkem a velmi zdatně jim sekundovali na křídlech příslušníci ODS a Pirátů. Nicméně každý takovýto souboj má i své oběti anebo bude mít. To ukáže čas, či zase nějaký jiný mistr světa.

Putin má pravdu, ne Zeman…

Putin má pravdu, ne Zeman…

V poslední době jsme si na Vrběticích uvědomili, že v podstatě můžeme plácnout cokoliv, protože v mezinárodním styku v krajním případě nás jen blahosklonně berou na vědomí.

Poslední domácí zprávy

Triumf

Triumf

Na českou zahraniční politiku se snad konečně usmálo štěstí. Dnes už je více méně jisté, že se žádná z klíčových postav západní...