• Čtvrtek, 26. listopad 2020
  • Svátek má Rukojmí Artur

Oslavujeme svobodu, která tu už není...
Počet návštěv: 642

Oslavujeme svobodu, která tu už není...

Eva Hrindová Článek od Eva Hrindová

Dnes ráno 17. listopadu otevřu internet a už to na mě skáče. Dojatí politici jedou povinnou jízdu. Oslavují svobodu, vzývají ji. Bijí se v prsa, jak ji budou chránit. Ale jaksi si nevšimli, že už tu svoboda dávno není.

Pokrytectví současných papalášů je nezměrné a je zcela srovnatelné s kecy papalášů let minulých. Ti také ignorovali realitu a stále si tleskali na sjezdech a pokládali věnce. Nu což, co jsme chtěli, to máme. Tak by mohla znít smutná odpověď.
Mnozí jistě rádi vyměnili svobodu za klid a jistotu. Aniž by si uvědomili, že takto získaný klid se stane značně neklidným a takto získaná jistota bude značně nejistou. Když totiž své věci svěříte do rukou jiným a přestanete je kontrolovat, mohou se dít věci.

Ale já jsem svobodu nikdy za jistotu nevyměnila. Nikdy jsem neschvalovala žádné kroky, které nám svobodu plíživě ukrajovaly. Vždy jsem protestovala, a dokonce jsem se aktivně bránila. Stala jsem se členkou politické strany a tam jsem aktivně burcovala, organizovala, apelovala. Až do úplného svého marginalizování. Pomluvy, petice, rušení. Než vůbec vznikly sociální sítě, ochutnala jsem pachuť blokování a rušení jaksi v reálu. Psala jsem a kladla jsem otázky, pomáhala jsem lidem otevřít své hlavy pro pochybnosti. Získávala jsem velkou čtenost až do pochopitelného rušení, mazání, zneviditelňování.

Nejsem v tom sama, vidím kolem sebe plno lidí, kteří sice byli odněkud vytlačeni, smazáni nebo vyhozeni, ale oni stále hledají cestičky, jak své otázky, apely a burcující řeči šířit dál mezi lidi. Využíváme k tomu všech možných cestiček a způsobů. Není nás málo a stojíme se svými komplikovanými možnostmi proti všem těm, co dnes velkohubě melou o svobodě. Oni, kteří ji svou nečinností nebo dokonce svým aktivním působením omezují. Dnes a denně ukrajují další a další kolečka a mluví o nich jako o průsvitných a téměř neviditelných opatřeních. Jenže ta průsvitná kolečka se skládají léta k sobě a svobody ubývá a ubývá. Není jí totiž nekonečno.

Na člověka až takové ráno, které je plné kytic a věnců a slavnostního vysílání České televize, padne chandra. Copak to nevidí, že je svoboda pryč a zbývá jí už jen maličký kousek? Nevadí jim to? Jak se mohou ohánět minulými dny, kdy jsme věřili, že se nikdy, nikdy nevrátíme zpátky? Do doby temna, zla a nátlaku? Co na tom, že dnes tím, kdo vykonává nátlak není stát jako takový. Ten jen poctivě slouží mnoha zájmům, které se ani nedají všechny rozklíčovat. Na špatných věcech jako je migrace, multikultura, vakcinace a epidemická opatření, vydělává plno lidí – na úkor jednotlivců, kteří musí ohnout hřbety a podřizovat se čím dál větším nesmyslům, které je ničí.

V USA dnes vidíme, jak začínají zvedat hlavu a začínají se bránit. Už nechtějí být tahouny zla. Držím jim palce, jejich sametová revoluce je v plném proudu. A když to vidím, říkám si: „Neměli bychom si to zopáknout i u nás?“

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

18.11.2020 20:05

Paní Hrindová je idealistka a proto také tak jedná.Ještě nikdy v historii žádné slovo nic nezměnilo.Každá doba si žádá činy,protože slovo samo nic nezmůže.A stát se členem politické partaje je výsměchem boji proti ubývání svobody.Partajní členové musí jednotně hlasovat podle příkazů vedení.A to platí v každé partaji.Ty jenom zajišťují svým vůdcům bezpracné a lehké živobytí.Politické partaje ukradly národu svobodu a nadále v tom pokračují.


 

18.11.2020 15:15

Paní Hrindová, teprve letos má to pokládání věnců na místě ubitého studenta nějaký smysluplný důvod. Virus Sars-2 z netopýra. Celá dlouhá desetiletí mi nebylo jasné, proč ty květiny a věnce nedonesou přímo studentu Šmídovi, který na onom památném místě ubit skonal, aby pak vstal z mrtvých, né jako Ježíš, ale tentokrát jako estébák Zifčák. Letos prostě virus návštěvám nepřeje.
Jinak si dovolím trochu nesouhlasu ohledně vydobyté svobody jmenovaným studentem. Příkladně můžete srovnat tu brutalitu, v tesilkách a s pokličkami před sebou, tehdy zasahující VB, (někteří naši novináři dokonce viděli masakr, asi ty tři známé rány pendrekem) a dnešní láskyplné rozhánění studentů, třeba ve Francii. Jak se tam, se smíchem na tváři seřezaní jak žito, po kolenou plazí do připravených antonů. Asi desítka se jich nedoplazila. Rodiče těch dětí můžou jen doufat, že také, jako tenkrát v Praze , přijde zázrak a děti jim obživnou.


 
Odvolací soud v Pensylvánii nařídil přezkoumat sporné hlasovací lístky zaslané poštou v rámci voleb prezidenta USA

Odvolací soud v Pensylvánii nařídil přezkoumat sporné hlasovací lístky zaslané poštou v rámci voleb prezidenta USA

Každým dnes se jeví jako pravděpodobnější, že o budoucím prezidentovi USA nakonec rozhodne Nejvyšší soud USA. Při projednávání volebních stížností a žalob na falšování voleb vyplouvají na povrch stále další skandální informace o obřím rozsahu volebního podvodu, který byl zřejmě spáchán při letošních prezidentských volbách. Je také zajímavé sledovat i rozdíly, jak o causách informují média v Evropě a v USA.

Chci žít po dny, které mě ještě čekají, jako orel

Chci žít po dny, které mě ještě čekají, jako orel

Jsem hrdý, ale nesmírně vytočený Čech. Jsem pragmatik a netvořím si vlastní názor podle mediokracie. Nehodnotím politický subjekt podle toho, jak se onálepkuje, nebo jak jej onálepkují media, ale podle programu a toho, jak jej plní. Pokud někdo fandí třeba senilnímu levičákovi Bidenovi, který si plete děti a vnoučata, mazlí se s holčičkama a ani neví, kam kandiduje a na mítingu tvrdí že do Kongresu, je to jeho věc. Nicméně, je tedy levičák, což je také jeho věc. Moje věc zase je, že si od něj nenechám kecat do života.

Poslední domácí zprávy