• Čtvrtek, 25. únor 2021
  • Svátek má Rukojmí Liliana

Žlute hvězdy a povinna barva masky
Počet návštěv: 655

Žlute hvězdy a povinna barva masky

Ladislav Větvička Článek od Ladislav Větvička

Nastupovali zme do letadla společnosti Noname. Venku bylo třicet stupňu ve stinu, v Kokakolombyji, kaj zme se chtěli na chvilu podivat, mělo byt ještě o pět stupinku vic. Přesto všeci dodržovali nesmyslne opatřeni bananove vlady. Každy si před odchodem z letištnich dveři našprycoval na ruky jakysik sajrajt, někteři si ho roztirali aji po pysku.

U vstupu do letadla byl dalši přistroj s podivnym gelem, kery si všeci naprosto automatycky střikali na ruky.

“Nesanytyzoval ste si ruce, seňor,” upozornil mě statny černoch v unyformě letecke společnosti a zahradil mi cestu.

“Mate pocit, že na tych padesati metrach z letištnich dveři se mi korona mohla nalepit na ruky?” vyvlil sem na teho cypa oči.

“Je to nařizeni vlady, seňor, bez teho vas nesmim pustit do letadla,” trval na svojem ten mily chlapec.

Dal sem ruku pod přistroj a prudce zmačknul tlačitko. Kypanec gelu proletěl okolo mojeho zapěsti a dopadnul černochovy na naleštěne lakyrky. Promnul sem si ruky, letuch si teho naštěsti nevšimnul, bo se sklaňal dozadu.

“Teď je to v pořadku, pane. Tady mate žlutu roušku, už je unor, nemožete mět svoju lednovu černu roušku.”

“To se u vas nosi jine barvy roušek každy měsic?” podivil sem se.

“Ano, bylo zjištěno, že mnoho lidi si roušky pravidelně neměni a tak ohrožuju okoli aji sebe. Takže vlada rozhodla, že každy měsic musime všichni mět roušky stejne barvy.”

“Mate moudrou vladu,” pochvalil sem černocha. Usmal se a spokojeně pokyval hlavou.

Let byl kratky. Z Hispaňoly do Kokakolombije to neni tak daleko. Těšil sem se na tu zemi. Do kafe si pry davaju taky bily prašek a pak tři dny nemusi spat. Na vychodu z letadla sem se pod žlutu hadru usmal na černocha a on mi spokojeně pokynul hlavu, bo splnil všecka nařizeni a tym zabranil šiřeni korony dle nařizeni vlady.

Uřednik za zdvojenu přepažku si mě přisně prohližal.

“Mate propadly koronovy pas, seňor, nemohu vas vpustit do země,” přikazal nekompromisně.

“To neni možne, aktyvoval sem ho před odletem, dokonce aji žlutu hvězdu mam, podivejte!” odkryl sem pažu, aby mohl uřednik vidět čarovy kod, bez kereho dle nařizeni blahoslavenneho doktora Blativeho nesměl nikdo opustit Republiku Moravskou.

“Tento kod na našem uzemi neplati, seňor. Od včerejška byly u nas zavedene misto čarovych kodu mikročipy, bo čarove kody se často falšovaly. Postavte se k te male skupince tam vlevo. Budete odveden do detenčniho zařizeni…”

“Cože? Nechci detenčni zařizeni! Mam svoju žlutu hvězdu v pořadku! Pusťte mě!” řval sem na ty kurvy, zatimco všechny ostatni cestujici ovce na mě s nezajem čuměly a opovrhovaly hajzlem, kery si dovolil ohrozit jejich bezpečnost.

——————————

Ještě chvilu sem se zpoceny převaloval v posteli, pak sem vyšel na terasu. Dole třiskaly vlny Sargasoveho mořa do černeho utesa, vzduchem voněly taštičky plněne kuřecim masem, na kere sem hned po vychodu slunka chodival k babce do male pekarni a po ulici chodili normalni Hispaňolci. Někteři měli hader na pysku, ale žluty nebyl žaden.

Zkurvene sny. Ještěže se člověk vždycky probudi.

Ladislav Větvička, Hispaňola
PS: Jednobarevne hadry přes pysk už su realitou. V lednu musel mět každy při nastupu do letadla Noname společnosti bleděmodru. Žlute hvězdy už fašistycka vlada připravuje.

Ladislav Větvička
Ladislav Větvička je svéráznou postavou ostravského regionu. Jeho svébytné texty, kresby, fotografie, hudba, divadelní, filmové scénáře a další a další aktivity si již více než dvacet let nacházejí své fanoušky nejen v Ostravě, ale i v celé České republice a okolních zemích, speciálně v Polsku a na Slovensku. Možná je to dáno tím, že jak říká - v každém Ostravákovi je kus Slováka, Poláka, Prajzáka, Moraváka a možná i kousek Čecha. Veřejnosti je znám převážně jako trojnásobný zlatý bloger roku a autor aktuálních postřehů a blogů na serveru iDNES a jako autor čtyř knih - "Ostravaci sobě", "Mamulovy děti", „Tajemství bohatých Ostravaku“ a „Osudové setkání 1913“. Ve svém díle využívá lašského dialektu a slangu, ale neomezuje se jen na dění v ostravském regionu. Právě naopak. Ostrava je pro něj domovským místem. Místem, odkud čerpá svůj sarkasmus a černý humor a vyráží na spanilé jízdy po zemích českých i daleko za obzor střední Evropy, aby vám o nich s humorem sobě vlastním povyprávěl na stránkách svého blogu.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

19.02.2021 17:24

Hadry přes pysk jsou dnes zavrženy a budou proklety. Dobu rouškovou vystřídá inovovaná, respirátorová. Respirátory připomínají morové zobce ze středověku. Je po legraci. Lidová tvořivost při výrobě roušek bere zasvé. Už žádné recese a omalovánky...Vše nahradí zobec s průduchem na vzduch. To je jednoznačné vítězství nad covidem. Covid má po legraci. Například v Izraeli jsou obyvatelé z poloviny očkováni. Očkovaná polovina by se neměla nakazit od té neočkované a naopak. To je logika. Jako napotvoru to ale nefunguje. Dusítka musí pořád nosit všichni. Vdech a výdech po celý den v dusítku působí zázraky! Lidé umírají po tomto nuceném doporučení jako diví. Než se dočkají covidu, je po nich. Fronta na koronavirus tak řídne. Jsou lidé, co nevytáhnou paty. Čekají na zázrak čučíc z okna a bez peněz. Však je vědátoři zachrání. Stačí tloustnout z podřadné stravy a bez pohybu. Úsilí vědců směřuje k zákazu vycházení. Jen profese nejdůležitější zůstanou zachovány. Na zvláštní propustku budou moci jít tito jedinci do práce. Jinak hausarest. Jen tak budeme zdraví. Zkrátka ARBEIT MACHT FREI. ....Mějte se hezky.


 
Francie se začíná bránit islámu

Francie se začíná bránit islámu

Pozdě, řeknete. Ovšem. Ale ještě tak dva roky zpátky bych nevěřila, že Frantíci někdy prohlédnou. Že fakticky najdou koule na to se aspoň krapítek ohradit vůči pomalé, nicméně už poměrně pokročilé islamizaci, která v zemi Galského kohouta probíhá.

 Nechceme aktivistický Ústavní soud

Nechceme aktivistický Ústavní soud

Ústavní soud České republiky začíná přitahovat stále větší pozornost. Už to je podivná okolnost, příliš nesvědčící konzervativní pověsti, kterou by měla být nejvyšší ústavní instituce proslulá.

Poslední domácí zprávy