• Pondělí, 24. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Matěj

Že by ČT již přešla na inkluzi?
Počet návštěv: 3151

Že by ČT již přešla na inkluzi?

Michal  Kotyk Článek od Michal Kotyk

Když jsem se včera díval na Události ČT, abych ukojil mou touhu po informacích, tak jsem značně znervózněl. Pomalu jsem měl pocit, že mne někdo zkouší zda nejsem mentálně postižený.  

Velice dobře vím, že teroristické útoky v Bruselu byly velkou zátěží pro novináře, ty televizní zvláště. Něco o tom vím, více jak třicet let jsem se tím živil. A takový den jako včera dá jednomu zabrat. Mám tedy něco jako soucit s „kolegy“. Včera mne ale zklamali. Tedy ti v Událostech od 19:00, prostě hlavní zprávy. Nějak jsem měl pocit, že nechápou, že chápu.

Vsadím se, že jsem si během půl hodiny v podstatě musel vše vyslechnout nejméně třikrát. Ke konci jsem už dokonce předříkával. Měl jsem skutečnou radost sám ze sebe. A ty obrázky jsem už také znal nazpaměť. Dokázal jsem je již samostatně komentovat. Pochopitelně, že jsem byl hrdý na to, že asi nejsem mentálně postižený.

Ale pak jsem se naštval. Jsou Události opravdu zkouškou mé inteligence? Nebo je to nová forma příspěvku pro to inkluzivní vzdělávání? Tedy mám se jako solidárně zapojit i já? Tedy s ohledem na pomalu chápající diváky? Dobrá, jsem člověk tolerantní, ale je to skutečně nutné?

A nebylo by možné produkovat jiné „Události“ pro ty normálně chápající? Já se klidně podřídím. Podívám se později, či na jiném kanálu. Docela bych to přivítal. Rád se dovím co je ve světě nového. Zatím si vypomáhám německou televizí. Není to špatné. Stručné a jasné. No prostě Němci. BBC moc nemusím a CNN nemám rád, protože tam na mne strašně řvou.

Rád bych tedy, pokud se tady mám cítit jako doma, kdybych mohl být informován česky. Nemám moc velké nároky. Může to být klidně tak dlouhé jako teď, ale srozumitelné. A taky bych byl právě rád, kdyby bylo možno brát ohled na to, že chápu celkem normálně. Tedy stačí, když to důležité bude vysloveno jenom jednou a pokud možno s patřičnými obrázky. Ty prosím také uveřejňovat v nějaké souvislosti s textem.

Nevím, kdysi se tomu říkalo profesionální novinářská práce. Možná, že se to dnes jmenuje jinak, možná, že se změnila i podstata samotného pojmu. Ach, teď mi napadá, zde nejsem přeci jenom mentálně postižený. Vždyť já tady žebroním o něco, za co vlastně platím. To jsou přeci ty televizní poplatky. Jsem to ale hlupák. Vlastně tady píšu asi nesmysly.

Měl bych to zahodit. Na druhé straně se ptám, zda se nemohu chovat jako ti „kolegové“ z ČT. Když už jsem se tolik snažil s tím ťukáním do klávesnice, tak to přeci nezahodím. Vždyť mohu také vysílat. Konec konců to dělám zadarmo. Nikomu netahám peníze z kapsy.

Takže co? Nic. Prostě to pustím do světa. A nikdo si nemůže stěžovat. Nikdo mne také neplatí za to, abych lidi informoval, nebo dokonce vzdělával. Nejsem přeci žádný veřejnoprávní zdroj informací.

 

Michal Kotyk
Trochu jsem se toulal po světě - celých 32 let. Napsal jsem o tom i knihu s podtitulkem "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo". K nalezení zde.Teď jsem se vrátil "domů" a mnohdy se velice divím, co to tu nacházím. Nemohu jinak, než se k tomu vyjádřit. Kdyby se o mně někdo chtěl dovědět poněkud více může tak učinit na www.mujcernobilysvet.cz nebo na www.mk-answer.com Mimo jiné jsem také aktivní zde www.filmovka.cz

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy