• Středa, 17. říjen 2018
  • Svátek má Rukojmí Hedvika

Též v Evropě nám zjistili nákazu virem terorismu; už ne jen Al-Kájda, ale hlavně nejbohatší zabijácká organizace IS-DAEŠ...
Počet návštěv: 4162

Proč se dnes stydím, že jsem kdysi zesměšňoval izraelský boj proti terorismu, který začal o 70 let dřív, než když ho halasně vyhlásily USA až po 11. září 2001…

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Ocitl jsem se v Jiříkově vidění; byl konec března 2016 a já uviděl na ulicích, v obchodním centru v Ostravě i na letišti Mošnov policisty v doprovodu dvojic vojáků s puškami, jež navíc kontrolovali vcházející do odletové haly. Pohotovostní stupeň číslo jedna, ještě že ne výjimečný stav jako v Bruselu či Paříži...

Hned jsem si vzpomněl na nedávné atentáty v Madridu, Paříži, Londýně či Bruselu se stovkami mrtvých, na kolaps Evropy v návalu milionů především muslimských běženců z Afriky a Blízkého východu. Též v Evropě byl tak definitivně potvrzen virus terorismu; neví se jen kdy, kde a jak, lék neexistuje; už ne jen Al-Kájda, ale nejbohatší teroristická organizace IS-DAEŠ, denně vydělávající v Sýrii a Iráku mj. na výpalném a prodeji kradené roky miliony dolarů.

Vybavily se mně mé cesty po Izraeli; přátelé v židovském státu mě varoval již před desítkami let, že když budeme lhostejní vůči muslimům, přijde pohroma. A je to tady... A to jsme měli židovský stát málem za vojenskou diktaturu s omezováním osobních svobod občanů. Nyní provinile vzpomínám na nejbezpečnější zemi světa v současném světě islamistického terorismu...

Při svém prvním letu El Al do Izraele jsem si sice opakoval slova: „Padne-li Izrael, padneme s ním my všichni“, jež napsal pro víkendové londýnské Times bývalý španělský premiér Jose Maria Aznar. „Opouštěním Izraele ukazujeme, jak hluboko jsme klesli. Nezapomínejme, že Izrael je v celém regionu nejlepším přítelem Západu..." Bral jsem je však na lehkou váhu a nejen já, hlavně v Bruselu, kde přišli naopak s projektem EUROMED... Barroso chce 80 milionů muslimů; Le Penová už raději ani jednoho…

Letěl jsem poprvé do Izraele a byl jsem přitom z Aznarových vět mírně v šoku; židovský stát přece vyniká porušováním osobních svobod, jak by mohl být nejlepším přítelem nás, co si žijeme po sametové revoluci jako v sametové bavlnce...? Zatímco u nás stačil bezpečnostní rám a běžný rentgen, kdo letěl do Tel Avivu, musel o dvě hodiny dřív k odbavení, aby stihl letadlo. Napřed dotazník, pak rentgenovací zařízení, které pasažérům doslova prolustrovalo každičkou součást zavazadla. Byrokracie, totalita  zbytečná šikana...? Ještě horší to bylo při cestě zpět...

Dnes se těmto svým úvahám hořce směji, teď už vím, že Izrael měl jako první civilizovaný národ svoji krutou zkušenost s islamisty, atentát stíhal atentát. To vše jen proto, že se Židé vrátili do své původní tisícileté domoviny. Že Židé jsou okupanti Palestiny? Mýtus Co je to Palestina? Umělý stát, který kdysi vytvořil římský císař Hadrián, antisemita, který svojí armádou ovládl i Judeu a Izraelské království. Pak je zrušil a nahradil jménem po největších biblických nepřátelích Filištincích a tak vznikla Palestina, něco jako Protektorát Böhmen und Mähren, v němž však žili Židé i Arabové také v době, kdy OSN odhlasovalo rozdělení Palestiny na židovskou a arabskou domovinu... Palestina je virtuální název jako byl Protektorát Böhmen und Mähren

Během prvních dvou týdnů po zmíněném hlasování v OSN zabili arabští teroristé osmdesát židovských obyvatel, rabovali jejich obchody, útočili na židovské autobusy. To vše už v prosinci 1947… Následně byl napaden autobus, v němž zahynula patoložka Nehama Cohenová z Hadassy, když se vracela z noční služby. Byla to první z 6000 židovských obětí, které byly zabity během této války. Mezi sedmi Židy, zabitými 27. prosince 1947 Araby v soutěsce Brána údolí, tedy pět měsíců před tím, než byl 14. května 1948 vyhlášen stát Izrael, byl i v Německu narozený Hans Beyth, jenž právě dokončil přípravy pro zajištění péče o 20 tisíc mladých lidí z Evropy, kteří přežili holocaust.

Martin Gilbert popisuje vznik židovského státu v “Dějinách Izraele” …“Když nastal 11. březen 1948, na nádvoří budovy Židovské agentury v Jeruzalémě přijelo auto generálního konzulátu USA s vlající americkou vlajkou a řízeného arabským řidičem. Nikoho nic zlého nenapadlo. Když šofér odešel, automobil explodoval a výbuch zabil třináct lidí. Mezi mrtvými byl i třináctiletý poslíček Chajm Polokov a 71letý dr. Lerib Jaffe, jeden z posledních pěti dosud žijících delegátů prvního sionistického kongresu v roce 1897…“

Prozatímní rada Izraele čelila v květnu 1948 významné převaze sedmi arabských armád, což by mohlo znamenat zničení budoucího státu. Ben Gurion Radě řekl, že by bylo hrozné a nebezpečné náhle odvolat probíhající vojenské přípravy a spoléhat na cizí milost, zejména když již získali těžké zbraně a masová mobilizace židovské mládeže je v plném běhu. “Jestli můžeme zvětšit naše ozbrojené síly, zintenzivnit výcvik a rozmnožit výzbroj z ČSR, potom se může ubránit a dokonce zvítězit…” Kolik by bylo lynčů, nebýt českých zbraní?

Přesto Židovská národní rada vydala prohlášení k Arabům: „Vyžeňte ty z vás, kteří si přejí prolévat krev, a přijměte ruku, jež je vám námi nabízena k bratrství a míru…“ Bez odezvy. A tak zatímco Židé bojovali s Araby, britské jednotky, jež měly na Blízkým východem mandát, jen nečinně přihlížely…

Když jsem říkal svým přátelům v židovském státu, že mají vojenský stát, který přece nemůže být demokratický, vyprávěli mi o sebevražedných atentátech palestinských muslimů. Proto museli být neustále vojáci v pohotovosti; prohlíželi lidi při vstupu do obchodních domů, kaváren a všech institucí, o letištích ani nemluvě. Proto museli stavět bezpečnostní zeď, zatímco my v Evropě jsme naopak hrdě hranice rušili v rámci Schengenského prostoru, abychom nyní budovali narychlo po celé Evropě stovky kilometrů dlouhé ploty z ostnatých žiletkových drátů; od Řecka, Makedonie a Slovinska, až po Maďarsko a Rakousko...

Židé mě varovali, abychom nejásali předčasně a blahořečili Miloše Zemana za jeho tvrdý postoj proti islámu. Vypomohli si příměrem, který Izraelci z historie židovského znovuosidlování Svaté země a zúrodňování nehostinného terénu dobře znají: „Pokud se chcete zbavit komárů, nestačí je zabíjet, musíte se postarat i o bažinu.“ Je islám anticivilizace, když preferuje islámské právo šaria, aneb Urazil tedy prezident Zeman islám…?

Dodnes si proto povinně jako pokání a omluvu svých milým Izraelcům připomínám svůj první zážitek z návratu z Izraele; s úsměvem a také s lítostí, že jsem si ze svých izraelských přátel dělat legraci. V roce 1996 jsem na vlastní kůži poznal to, co nyní registruji také v Evropě. Bohužel, kdybych naslouchali lépe Aznarovi... Teď mě s odstupem času šokuje moje drzost a namyšlenost...

Už před letištním areálem náš autobus zastavil na bezpečnostním checkpointu. Policista a celník  vstoupil do autobusu, prošli jeho uličkou autobusu, přičemž se přísně dívali každému z cestujících do očí. Následoval vstup do letištní haly, sotva jsem přišel na řadu, skautík z vnitřní ochrany Šabak si mě vychutnal. S gustem začínajícího mocipána mně rozkuchal kufr a upatlal objektivy. Připadal mě jako mešuge, dnes vím, že tím bláznem jsem byl já...

"Ata medaber ivrit?” testoval mě hebrejsky mladík se satenovou jarmulkou.

"Nemluvím hebrejsky!” pokrčil jsem rameny.

"Jsi Arab...?” zkusil to skautík anglicky.

"Alláhu akbar!” zahrával jsem si a všichni se po mně otočili, jako bych se dopustil svatokrádeže, přinejlepším vlastizrady.

"Takže jsi Arab!” skrčil Žid své albínské obočí.

"Čech z Valašska! Mám to v pase, stačí si ho přečíst,” vztekl jsem se.

"A k čemu máš tu galábii?” přeháněl to s horlivostí letištní inkvizitor, co si napřed navlékl rukavice, aby se mohl přehrabávat v nevypraných ponožkách a z mého kufru vytáhl dlouhou bleděmodrou košili.

"Jsem náměsíčník!” zívnul jsem provokativně.

Galábie byla z lehounké a pot skvěle sající látky, bez níž by subsaharští nomádi nepřežili jediný úmorně sálavý den. Za šest usmlouvaných satanských dolarů jsem ji koupil na trhu v Gaze, měl jsem doma už jednu. Hodila se jen do soukromí a na maškarní bály. Za veder jsem pod ní býval nahý a volný jako pták, i když mi sahala až po paty a měla kapuci. Navíc jsem v ní vypadal štíhlý; v parnu chladila, v zimě držela teplo i chuť na sex a slušela i mé paní.

"Máš drogy?” zahájil Žid ofenzivu a čichnul k němu, jak cvičený ratlík.

"Ne!”

"Nějaké zbraně?” podezřívavě si mě zrzek prohlédl a poblíž stojící voják pevně sevřel své Uzi.

"Ne!” zalapal jsem po dechu a mezi zuby mi zaskřípal judský písek.

"Balil sis sám zavazadla?” zeptal se mladík, jenž nabyl přesvědčení, že jedině jeho ostražitá neoblomnost ochrání stát Izrael před zánikem.

"Sám jsem si je naházel i našlapal...” řekl jsem podrážděně a zavrčel svou uklidňovací formulku o blahoslavených chudých duchem.

Za rozhřešení jsem pak musel odpovědět na dalších sedmadvacet otázek a třicet podotázek. Svěřit jsem se musel i se svými muslimskými známostmi, s důvody, proč jsem přiletěl do Izraele, za kým, kde jsem bydlel a kde na to beru...

Teprve potom, jsem mohl i se zavazadly absolvovat rentgen a nasednou do letadla El Al. Až později jsem se dozvěděl, že izraelská letecká společnost je nejbezpečnější na světě též proto, že má vždy mezi pasažéry na palubě letadla svého agenta - marshalla, jemuž v případě únosu nečiní potíž zlikvidovat teroristy, a jenž i sám v krajním případu umí s letounem i přistát... Navíc ještě žádný letoun společnosti El-AL nebyl unesen, ani nikdy neexplodoval náloží teroristů... Kdyby se stejně přísně kontrolovali nedávno pasažéry na bruselském letišti a v tamním metru, nebylo by dnes přes třicet v zavražděných lidí... http://www.rukojmi.cz/clanky/1343-je-dnesni-vrazdeni-v-bruselu-pouze-dalsim-z-tragickeho-dedictvi-utoku-z-11-zari-2001

Při každé mé další cestě po Izraeli jsem už vždy s úlevou vnímal vojáky s M-16 přes ramena, když se procházeli po nábřeží v Tel Avivu. dychtivě jsem nabízel svoji fotobrašnu k prohlídce, jelikož jsem věděl, že čím víc prohlídek, tím větší bezpečnost. Ani jsem neskřípal zuby v roce 2003, když jsem byl akreditován na mimořádné volby do Jeruzaléma a během týdne mě kontrolovali celkem dvanáctkrát. A i když jsem byl vybaven oficiální akreditací a průvodním dopisem od izraelského velvyslance v Praze, přesto vojáci volali do hotelu, zda tam opravdu bydlím. Zdůvodnili to lapidárně slovy: "Víte, kolik takových padělaných listin jsme už viděli...?" Zemřel Ariel Šaron – jestřáb jestřábů, král Izraele a buldozer Arik

Izrael je totiž v permanentní válce s obyvateli okolních arabských států. Nepřekvapí proto ani další známá věc; v Izraeli je zavedena povinná vojenská služba pro muže i pro ženy. Chlapci musí do zeleného sukna na tři roky, dívky na 22 měsíců. Důvodem, proč mají izraelské dívky povinnou vojenskou službu je rovněž fakt, že také na straně nepřátel Izraele se do ozbrojeného boje zapojují muslimky, v nejhorším případě i sebevražedené atentátnice šahídy. Každý sedmý atentát v současnosti páchají muslimské ženy; v úhrnu již jde o desítky případů nejen v Izraeli. Emancipované Židovky; armáda, sex i judaismus a spousty peněz…?

Izraelské dívky mají povinnou vojenskou službu na 22 měsíců... foto: Reuters...
Změna nepřátelské pozice arabských států vůči Izraeli v pragmaticky reálný stav nastala po přiznání, že teroristé Islámského státu jsou již nadosah Golanským výšinám. Proto tehdejší egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí po útoku IS na Sinajském poloostrově, při němž zahynulo na sto jeho vojáků a policistů, zavelet k protiútoku. K ofenzívě se rozhodl přizvat také Izrael, s nímž kdysi bojoval právě na Sinaji v šestidenní a jomkipurské válce. Doufala Evropa před 37 lety, že Egypt vymaže Izrael z mapy…?

A Izrael nebyl proti. Jeho premiér Benjamin Netanjahu už naznačil, že je ochoten se na eliminaci teroristů v regionu podílet. "Terorismus IS nám klepe na dveře. Islámský stát už nepůsobí jen na Golanských výšinách, ale také v egyptském Rafáhu. Jinými slovy - na našich hranicích. Proto budeme s Egyptem a dalšími státy na Blízkém východě společně čelit extrémnímu islámskému teroru," řekl listu The Jeruzalem Post.

Byl jsem nedávno v Jeruzalémě ubytován v The Jeruzalem Tower Hotel, když na Jeruzalém dopadly během šabatu vůbec poprvé dvě rakety. Poprvé v životě jsem zažil zvuk sirény ohlašující raketový útok, ne cvičný, ale opravdový. Obranný systém Železná kupole (Iron Dome, Kipat Barzei) však zlikvidoval nejméně rakety mířící na Tel Aviv, k jejichž odpálení se v prohlášení přiznali teroristé Hamásu; jedna se však zaryla do silnice na okraji města…

Účinnost této "kopule" je zázračná. Proto ji chtějí od Izraele odkoupit kdysi úhlavní nepřátelé Židů -  státy Perského zálivu - Saúdská Arábie, Omán, Katar, Emiráty a Bahrajn. Je to přece Katar, který podporoval gazanský Hamás, jehož na 1200 raket právě Železná kopule lehce likvidovala. Státy Perského zálivu by za tento ochranný deštník Iron Dome zaplatily řádově stovky miliard dolarů. Zájem je rovněž o izraelský tzv. Davidův prak, jenž Izraele zatím vyvíjí, ale už symbolika Davida a Goliáše hovoří za vše...

Inu, prorocká slova snesou i opakování: „Padne-li Izrael, padneme s ním my všichni“, napsal bývalý španělský premiér Jose Maria Aznar. „Opouštěním Izraele ukazujeme, jak hluboko jsme klesli. Nezapomínejme, že Izrael je v celém regionu nejlepším přítelem Západu..." Zapomněl jsme na ně, dokonce jsme se těmto slovům pošklebovali, současné teroristické útoky islamistů z řad běženců nám zasazují jasné KO... Jak si zkrátka kdo ustele, tak si i lehne...

Snímky Břetislav Olšer (6)

http://www.rukojmi.cz/clanky/1343-je-dnesni-vrazdeni-v-bruselu-pouze-dalsim-z-tragickeho-dedictvi-utoku-z-11-zari-2001

Proč ještě nemá Izrael svoji Ústavu a prý je Blízký východ díky zbraním z ČSR centrem terorismu…?

Izrael před soud do Haagu pro zločiny na palestinských dětech…?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

02.04.2016 08:20

Citát z koránu: "Ó vy, kteří věříte, (muslimové) neberte si židy a křesťany za vaše přátele a ochránce. Jsou přáteli a ochránci navzájem. A ten z vás, kdo se k nim obrátí, (přátelí se s nimi) je jedním z nich. (Korán 5, 51, Súra Al-Maidah). ...Mějte se hezky.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

01.04.2016 19:03

Ustupování islámistickému zlu je novodobou pohromou pro Židy žijící v EU. Nemohou se nikde cítit bezpečně. Jsou i budou první na řadě jako cíl sebevražedných, zfanatizovaných útočníků. Mnoha Židům hrozí při odchodu ze života, jako poslední co zaslechnou, výkřik "Allahu akbar"! Ta děsivá představa se stále víc stává konkrétní hrozbou. Tentokrát ne vlaky s dobytčáky, které svážely "méněcennou rasu" do továren na smrt, ale fyzická likvidace přímo na místě, v objektech, kde žijí. Možnost přežití takto vedených útoků bude nulová. Proto ruský prezident V.V. Putin vyzval západoevropské Židy, aby se přemístili na území Ruska, kde budou vítáni jako drazí hosté a později obyvatelé. Je přesvědčen, že budou pro RF přínosem. I my musíme být připraveni na emigranty před zlem, kteří k nám budou proudit z islámisty ohrožených států..... Ani křesťanští utečenci u nás nechtějí zůstat, protože naše mzdy pro ně nejsou atraktivní. Na záběrech TV bylo vidět, jak jsou zde nešťastní. Proto je důležité, aby k nám přišli kvalitní lidé, kteří budou přínosem pro naši zemi. Vítejme je u nás a poskytněme jim zázemí před terorismem. Situaci komplikuje přítomnost amerických okupačních vojsk na nově obsazených a dobytých územích. Mezi ně, bohužel, patříme i my. ...Mějte se hezky.


 
Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Letošní říjen znamená nejen 100. let založení Československa, ale je rovněž doslova napěchován dramatickými chvílemi i lidskými tragédiemi. Ta, která se týká Milady Horákové, je velmi ponurá a začala de facto v Moskvě, kde s ní vedli dlouhé rozhovory, o kterých není veden žádný záznam.

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Už se mi ty kulatiny blížily a já se cítil stále víc ztuhlý. Jasně, když člověku schází pohyb. Avšak přišel podnět. Od syna, třicátníka. Docela se vychloubal, že běhá na delší tratě a že mu to svědčí. Za nedlouho někde na nettu přečetl, že lepší než běh je ostrá chůze.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek vna kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek na kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Přečetl jsem si v Lidových novinách článek Ivany Milenkovičové, specialistkou na protitibetskou propagandu, její další rozhovor, tentokrát ne s Tibeťankou paní Nyimou Lhamovou, neteři lámy a duchovního vůdce Tenzina Deleka Rinpočheho, nýbrž s předsedou exilové tibetské vlády Lozangem Sanggjänem.

„Míšení ras. Cílem je vznik světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí přijmout 1,5 milionu přistěhovalců ročně.“ Na půdě Sněmovny padla slova, ze kterých mrazí

„Míšení ras. Cílem je vznik světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí přijmout 1,5 milionu přistěhovalců ročně.“ Na půdě Sněmovny padla slova, ze kterých mrazí

Na půdě Poslanecké sněmovny se konal seminář s názvem „100. výročí vzniku Československa v době neutichající evropské integrace“ s podtitulem „Přežijí národní státy snahu o evropský superstát?“ Seminář pořádal poslanec Jan Skopeček (ODS), který si přizval zajímavé hosty z různých částí politického spektra. O budoucnosti Evropy mluvil proděkan Národohospodářské fakulty Vysoké Školy Ekonomické v Praze Miroslav Ševčík, výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl, režisér a někdejší předseda KSČM Jiří Svoboda a analytik Ondřej Krutílek z think-tanku Pravý břeh.

Poslední domácí zprávy