• Úterý, 12. prosinec 2017
  • Svátek má Rukojmí Simona

Tak už jsme zase v době, která by prý už nikdy neměla nastat: v čase terorismu, bezpečnostních zdí a trezorových filmů...
Počet návštěv: 2668

Tak už jsme zase v době, která by prý už nikdy neměla nastat: v čase terorismu, bezpečnostních zdí a trezorových filmů...

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Po půl století komunistické tyranie, nesvobody a době trezorových filmů, přišla sametová revoluce a s ní svoboda, demokracie, možnost si říkat, co se nám zlíbí. Nic nesmí být před národem utajeno. Třikrát sláva. A Svědomí hrdinů?

Je to právě šest roků, kdy vznikl trezorový film "Svědomí hrdinů". Že to bylo rok 2009 a to už všecky trezorové filmy uviděly zase světlo nové demokracie. Povídali, že mu hráli - začalo nové stádium trezorování, nejen filmů. Ale od počátku. S novinářem, scénáristou a režisérem Miroslavem Kačorem se známe snad odnepaměti. Scházeli jsme se na Masarykově náměstí v Ostravě, kde spoluorganizoval v listopadu 1989 při natáčení a vysílání demonstrací přímo ze studia Krátkého filmu, jehož byl též scénáristou. Byli jsme spolu točit reportáž ve věznici Mírov, protestovalí jsme s Litevci ve Vilnjusu proti ruským vojákům Omon a přijal nás i prezident Litvy Landsbergis. Psali jsme rovněž scénáře pro Českou televizi, pro jejíž ostravské studio nyní pracuje. Vlastně pracoval...

Je autorem více než čtyř stovek scénářů k filmům a audiovizuálním pořadům různých žánrů. Do povědomí televizních diváků se zapsal řadou dokumentů a několika dokumentárními cykly. Mezi nejznámější patří projekty “Zapomenuté výpravy” o putování československých občanů do nejrůznějších zemí světa, které byly ve své době výjimečné, ale jež už dnes zavál čas. “Osudové okamžiky” byl další dokumentární seriál, zobrazující rekonstrukce tragických československých událostí z let 1926 až 1983. Příběhy vyšly i knižně. Nyní rozpoutal vášnivou polemiku svým publicistickým filmem “Svědomí hrdinů”.

Tento film už ale leží v trezoru. Ne, nejsou to “Skřivánci na niti”, ale další filmové dílo, které patrně zase nesmí spatřit oko divákovo. Důvody? Zkoumal jsem, zda neporušil trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů nebo trestný čin hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení. Nic takového jsem ve filmu neobjevil, natož ve stejnojmenné knížce, kterou vydalo nakladatelství Rybka Publishers, jež česká média umně bojkotují. jo, kdyby vydal “Mein Kampf”, to by se mohly sdělováky potrhat.

Miroslav Kačor u prezidenta Litvy Landsbergise.... Snímek Břetislav Olšer

Je to dnes taková móda, bez logické motivace vše, co je proti oficiálnímu dosti zhůvěřilému politickému proudu, hanět a špinit. Jde vlastně návrat k dávným praktikám, kdy jsme si opět všichni rovni, jen někteří jsou rovnější. Prostě, kdo nejde s námi, jde proti nám… Kauza bratrů Mašínů, věčně obhajovaný i proklínaný čin. Sedm vražd stačí, drahoušku, mohl bych parafrázovat českou komedii. V ní však šlo pouze o ztřeštěnou parodii na západní krváky. Zabiti lidé v tragédii exulantů Mašinů byli kdysi z masa a kostí, žili, měli své plány, radosti a strasti, rozhodně nesnili o své zákeřné smrti…. http://blisty.cz/art/33789.html

„Rozhodli jsme se po roce 1949, že něco začneme dělat. Roznášet letáky nemělo význam, protože jen za to byl trest deset let,“ říkal novinářům Milan Paumer. „Tak lepší bylo začít s něčím více výrazným, třeba někoho zastřelit. A když vás chytnou, tak ta druhá strana je o jednoho člověka, o jednoho komunistu slabší,“ sdělil, že na věc nahlíží z ryze teroristického hlediska.

Milan Paumer byl jedním ze skupiny bratrů Josefa a Ctirada Mašínových, kteří se na počátku 50. let prostříleli z Československa do NDR, poté do SRN a dál do USA. Zabili při tomto útěku sedm nevinných lidí. Proč tedy, pokud jim šlo pouze o zabití co nejvíce komunistů, nespáchali sebevražedný útok na mnohočlenné plénum ÚV KSČ. Ta druhá strana by byla o desítky komunistů slabší a nešlo by o obyčejné roznášení letáků…

„V sobotu Mašínovci tátu zavraždili, v pondělí nám přišel kondolovat ředitel továrny a zároveň nám řekl, že musíme začít vyklízet byt, protože je podnikový,“ vypráví 65letý Stanislav Rošický, syn účetního zabitého Josefem Mašínem. O tátu přišel 2. srpna 1952, dva měsíce před svými desátými narozeninami.

Josef Rošický s penězi původně odjet neměl. V továrně Kovolis v Hedvikově na Čáslavsku, kde se vyráběly slitiny a nástroje, pracoval jako hlavní účetní. A přepravu peněz na výplaty měl na starosti pokladník. Jenže ten byl podezřelý z krádeží v továrně, tak ho vedení pro peníze do čáslavské banky poslat nechtělo. Nahradil ho jeho nadřízený, Josef Rošický. Z Hedvikova vyjel spolu s dalšími třemi lidmi do 19 kilometrů vzdálené Čáslavi.

Mašín: Daj-li mi tu medaili, čí nedaj-li...?

„Tátu zavraždili. Byla to loupežná vražda a Mašínové jsou loupežní vrazi,“ říká Stanislav Rošický. Podle něj táta nemohl ani převážené peníze vydat. Do znárodnění továrny byl totiž prokuristou u továrníka a kdyby výplaty mladíkům dal dobrovolně, mohla by to odnést jeho rodina. Nevěří ani verzi, že se otec zabil sám při tahanici o zbraň. „Uměl střílet. Za první světové války bojoval v Itálii. A proč měl u sebe zbraň? Ta se při převozu peněz vozí. A pokud vím, když Mašín střílel, ležel můj táta omráčený na zemi…“ Ve filmu vypovídají i pozůstalí po policistovi Jaroslavu Honzátkovi. “Oni teď udělají z Mašínů hrdiny, ale vždyť to byl teror,” říká syn policisty Honzátka Karel. Podvody České televize…

V knize “Svědomí hrdinů” autor ukazuje odvrácenou tvář “odbojové činnosti” bratří Mašínů a jejich společníků, která dodnes názorově polarizuje českou společnost. Vrací se k činům, které skupina spáchala počátkem 50. let minulého století na československém území. Na rozdíl od ostatních publikací zabývajících se touto tematikou Miroslav Kačor nabízí pohled z „druhé strany“: Poprvé promlouvají potomci, příbuzní a blízcí těch, kteří se stali nepřímým terčem některého z násilných činů dnes oslavovaných a vyznamenaných “odbojářů”.Kdypak dostane též dvojnásobný vrah Vocásek Řád Zlaté lípy…?

A také poprvé promlouvají dosud nezveřejněná fakta: autor rekonstruuje události na základě svědectví a dosud nezpracované kriminalistické dokumentace (výpovědí obviněných a svědků, pitevních protokolů obětí, fotografií z místa činu atd.). Jak se ve skutečnosti odehrály ony známé události, při nichž byli zabiti Oldřich Kašík, Jaroslav Honzátko a Josef Rošický a vážně zraněn Jan Lecián? Kdo a jací byli ti, kteří se podle bratrů Mašínů v nesprávnou dobu ocitli na nesprávném místě? Jak hodnotí odboj Mašínů lidé, kolem nichž prošla reálná, nezvratná smrt? A jak jej máme posuzovat my? Mají být Mašínové opravdu za své činy vyznamenáni? Kniha se snaží odpovědět na všechny tyto otázky; vznikla na základě stejnojmenného filmového dokumentu, který dosud nevysílala žádná televize.

„V letech 1993 až 2006 vzniklo několik dokumentů a publicistických pořadů přibližujících divákům tzv. kauzu bratrů Josefa a Ctirada Mašínů. Všechny bez výjimky se víceméně stavěly na stranu obhajoby jejich činů. Můj naivní pokus využít možnosti svobody výměny názorů, kterou zaručuje Ústava a pluralita v programové skladbě “apolitických” televizí, a natočit dokument s odlišným pohledem na věc, vyzněl naprázdno…” říká smutně Mirek Kačor.

V noci z 27. na 28. září 1951 po násilném odzbrojení strážmistra Jaroslava Honzátka a pod hrozbou zastřelení na stanici byl omámen chloroformem, pak svázán a poté bezbranný byl podřezán skautským nožem Ctiradem Mašínem... Hrdinou svědomí... Už víme, odkud vzali tyto manýry teroristé Islámského státu...

Žádná z televizních společností a výrobních skupin neměla o projekt zájem. Na kontroverzní téma, rozdělující národ, není možné prezentovat, ani tolik let po sametové revoluci, názor jiný než ten divákům po celá léta servírovaný. A tak námět na dokument, v němž by tvůrci dali slovo i potomkům obětí “hrdinů”, chvíli poletoval jako cár papíru mezi dramaturgy, aby se nakonec cárem papíru opravdu stal, přestože příprava byla kvalitní, důkladná a téma jistě divácky zajímavé.

“Audiatur et altera pars. Budiž slyšena i druhá strana. Tato demokratická samozřejmost je pro nemalou část českých médií takřka neznámá. Čestné výjimky potvrzují pravidlo. Zůstal jsem se svým projektem sám a nejednou si uvědomil, že jsem asi jediný, který může. A když je člověk jediný, který může, tak musí. Projekt jsem chtěl za každou cenu realizovat, a tak jsem hledal pomoc v nezávislých sférách…”

Nakonec našel. Filmový dokument vznikl. Těžce, s minimem finančních prostředků a s obrovským nasazením všech, kteří se na něm podíleli. A na základech osmadvacetiminutového filmu vznikla tato stejnojmenná kniha, kde se Kačor pokouší sdělit čtenáři také všechno to, co se do krátké stopáže dokumentu “Svědomí hrdinů” nevešlo.“ Zdali se k divákům někdy dostane, to je ve hvězdách, těch televizních.

V trezoru, kde bude asi umístěn, se zřejmě potká i s medailonkem herečky Jiřiny Švorcové “Po stopách hvězd”, jehož vysílání bylo rovněž zakázáno… “Naši dramaturgové po sledování filmu zůstali v němém úžasu. Mluví tam známí a herečtí kolegové a celé to působí dojmem sebeobhajoby toho, co dělali za komunismu. Hemží se to tam výroky typu, že to dělali pro republiku a podobně,” vysvětlil směšným alibismem tiskový mluvčí ČT.

A co asi dramaturgové očekávali? Že si Jiřina Švorcová a její herečtí přátelé budou sypat popel na hlavu, kát se a nadávat na totalitní scénáristy? Co oni napsali, to herci hráli. Jsou přece reprodukční umělci, ne tvůrci ideí. Že by měli nadávat i na bezkonkurenčního fenoména všech televizních dob Jaroslava Dietla…? Navíc pořad se přece jmenoval “Po stopách hvězd” a ne “Třináctá komnata Jiřiny Švorcové”…

Inu, to zase bude dopisů, komentářů a navztekaných nicků…http://pohlednasvet.webnode.cz/news/maji-bratri-masini-svedomi-/

http://www.youtube.com/watch?v=FYg7YqBO12

Dva filmy o Mašínech; trhák o penězích a dokument o pravdě…?

V Lošanech, rodné vsi Mašínů, na ně nikdo nechce ani vzpomínat…

Kdyby Zeman vyznamenával Mašíny, rektoři by stáli ve frontě na Hrad

Legdan, oceněný bojovník třetího odboje? To už dejte medaili i bratrům Mašínům a spol…

Zde… Proč by měl platit poplatky někdo, o kom lže Česká televize?

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Ivan Drabálek

Ivan Drabálek

10.07.2015 18:59

Pane Olšere, ja jsem celou tu dobu prožil. Úvodní stať: "Po půl století komunistické tyranie, nesvobody a době trezorových filmů" jsem si řekl, že Vy znáte jiné Československo. Považuji Vaše slova za, mírně řečeno, diskutabilní. Lidé, které znám, tu dobu takto neviděli, problémy s vládou KSČ si řešili a nebáli se. Nebáli se! A dnes? Škoda řeči, spějeme k rozkladu a zániku v a lidé to vědí a cítí. Prosím, nepřikládejte polínko lži na oheň spalující pravvdu o naší minulosti.


 
                                      P.C.Roberts: Spojte se se mnou a změňme svět!

P.C.Roberts: Spojte se se mnou a změňme svět!

Vědci Harvardu se shodli, že Margaret Mead má pravdu. I jen pár lidí dokáže změnit svět.

Podle poslední (a falešné) zprávy vlády a presstitutek je dnes počet amerických nezaměstnaných nejnižší za posledních 17 let, zatímco ke zvýšení mezd a platů nedošlo.

Jak si vysvětlit plnou či dokonce až přeplněnou zaměstnanost, jež se obejde bez tlaku na vyšší příjmy?

Poslední domácí zprávy