• Úterý, 19. říjen 2021
  • Svátek má Rukojmí Michaela

Evropské konvenci lidských práv: ani ti nejzvrhlejší vrazi a teroristé nesmí být podrobeni degradujícímu jednání... A co základní lidská práva rodičů, pozůstalých a přátel mučivě zavražděných obětí..?
Počet návštěv: 3962

Evropská konvence lidských práv tvrdí: ani ti nejzvrhlejší vrazi a teroristé nesmí být podrobeni degradujícímu jednání... A co základní lidská práva rodičů, pozůstalých a přátel mučivě zavražděných obětí..?

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Svět se zmítá v nevídaném brutálním násilí islamistických teroristů a média se zabývají tím, že když masoví vrazi zaviní smrt svých obětí a hlavně žal milionů jejich pozůstalých, samotka je prý pro tyto zločince nelidským mučením.

A nejčtenější český deník se opět předvedl, když souhlasně napsal, že samotky pro masové vrahy jsou proti Evropské konvenci lidských práv, jelikož ani ti nejzvrhlejší vrazi a teroristé nesmí být podrobeni mučení, nelidskému a degradujícímu jednání. Copak asi napíše Tomáš Lébr na fakt, že norský soud ve včerejším usnesení konstatoval, že norský stát Breivikova základní práva pošlapal tím, že ho v izolaci držel, aniž se staral o to, co pobyt o samotě udělá s jeho duševním zdravím. „Zákaz porušování základních lidských práv a ponižujícího zacházení je základní hodnotou v demokratické společnosti. To se vztahuje na kohokoliv včetně teroristů a vrahů,“ konstatoval předseda senátu.

A co základní lidská práva rodičů, pozůstalých, přátel a známých mučivě zavražděných obětí. Copak na to Evropská konvence lidských práv, když je sama tím nehorším jejich popíračem...? Ovšem, není samotka jako samotka. Proto má třeba norský masový vrak Anders Behring Breivik, odsouzeny na 21 roků ve své tělocvičně a třech celách internet a bachaři s ním navíc musí komunikovat a hrát ping pong či florbal, dochází za ním kněz i právník.

"Jsem psychicky týrán, budu na protest držet hladovku, nemohu studovat, takže se nedostanu ani na univerzitu. Hladovku neukončím, dokud ministr spravedlnosti a ředitelka věznice se mnou nepřestanou zacházet hůř než se zvířetem a neustále mně dávat pouta, když někam jdu..." říká a při příchodu k soudnímu jednání zvedne svoji pravici, aby s ní patřičně důrazně a beztrestně zahajloval...

Navíc si stěžuje, že má ve vězení jen zastaralé PlayStation 2, které chce nahradit novější trojkou, dále mu v cele chybí pohovka a křeslo. Mimo jiné požaduje také zdvojnásobení týdenních diet. 300 norských korun (asi 1000 Kč) mu je málo. Velkou část peněz mu prý spolkne intenzivní korespondence; připravuje se přece ke studiu politologii. Rektor univerzity v Oslu Ole Petter Ottersen oznámil, že škola Breivika přijala. "Všichni vězni v norských věznicích mají právo na vyšší vzdělání, pokud splní přijímací podmínky," uvedl Ottersen.

Vrah Breivik bude studovat ze své cely. O přijetí na univerzitu žádal již před dvěma lety, tehdy ho však škola odmítla s tím, že pro studium nesplňuje předpoklady. A nikdo nic o tom, že ročně stojí jeho věznění Norsko několik milionů dolarů. Andreas Breivik, člověk, který několika desítkám lidí upřel jejich základní lidské právo na život, se od těch, které nechal naživu, domáhá respektování svých lidských práv...?

Nejčtenější český deník rovněž souhlasně napsal, že samotky pro masové vrahy jsou proti Evropské konvenci lidských práv, jelikož ani ti nejzvrhlejší vrazi a teroristé nesmí být podrobeni mučení, nelidskému a degradujícímu jednání. Copak asi nyní napíše Tomáš Lébr o skřípovském případu? Olomoucký vrchní soud včera zpřísnil o dva roky na 19 let trest Martinu Balharovi za brutální loupežnou vraždu poštovní úřednice ve Skřipově na Opavsku.

Osmadvacetiletý muž, invalidní důchodce, ženu podle rozsudku napadl v roce 2013. Vnikl do prostoru za přepážku a zasadil oběti osm ran do hlavy a temene neznámým tupým předmětem. Úřednice se snažila rány vykrýt a bránila se. Útočník jí mimořádně trýznivým způsobem přivodil mnohačetné poranění včetně krvácení do mozku a žena na místě zemřela. Z trezoru si poté muž odnesl 200 tisíc korun a utekl. Bude muset mít dle Evropské konvence lidských práv, aby se bez vnějších stimulů jeho intelektuální schopnosti nezhoršovaly, aby neztrácel paměť a nakonec se z tohoto mučení a týrání nezbláznil. A probůh, co kdyby ho, chudáčka, ještě dali na samotku...?

Marně jsem listoval ve zmíněné evropské konvenci, abych nalezl, jaká lidská práva se vztahují na otce a matky, jimž zvrhlá krutost vražedných bestií vzala to nejdražší, co na světě měli, na jejich umučené a zblízka dobíjené děti. Jaké studium mohly tyto děti absolvovat, kolik „breivikovských“ univerzit? Kolik psychologů hraje s rodiči a dalšími blízkými příbuznými brutálně zavražděných obětí rozverné hry, aby nebyli ve svém tragickém smutku ponižování a osamoceni....?

Osmý článek Evropské konvence o lidských právech říká, že i nejtěžší zločinci mají právo na soukromí a rodinný život. Bez vnějších stimulů se prý intelektuální schopnosti těchto nebohých lidí zhoršuje, mohou ztrácet paměť a dokonce se zbláznit... Není to náhodou omyl a konvence nepopisuje stav vězně, ale rodiče jeho obětí? Ne, není to omyl, ale realita současného vězeňství. Zářným příkladem této justiční blahosklonnosti vůči brutálním vrahům je Jigal Amir, který během mírové manifestace 4. listopadu 1995 v Tel Avivu několika ranami z pistole zastřeli premiéra Izraele Jicchaka Rabina.…

Snímek Břetislav Olšer

Byl za to odsouzený na doživotí, ve vězení i ve své cele je pod dozorem jedenácti kamer, což mu však nebránilo, aby pečlivě studoval Tóru. Když jsem byl v Izraeli v roce 2005, veřejnost byla šokovaná; řešila se otázka, zda bude tento vrah též otcem. Po dlouhé právní bitvě získal totiž možnost návštěv své manželky, včetně manželského sexuálního styku ve věznici. Kdoví, jestli i při této reprodukční činnosti ho sledoval kamerový systém. Na doživotí odsouzený Amir dokázal propašovat z vězení své sperma, byť poslanec knesetu za stranu Důchodců Moše Šaroni tvrdil, že „Jigalu Amirovi nesmí být dovoleno přivést na svět potomky, neboť dítě, jehož otcem bude Amir bude ubohé a ponese Kainovo znamení na svém čele po celý život.“

Potomek však na svět přišel a jeho rodiče si vůbec hlavu s nějakým Kainovým znamením nelámou. S Larissou se Amir oženil v roce 2005. Jejich syn se narodil v neděli 28. října 2007 v nemocnici Bikur Cholim v Jeruzalémě, kde byla přijata kvůli matce a dítěti přísná bezpečnostní opatření. Amir požádal o možnost, aby mu na brit milah (rituální obřízku) syna byla povolena vycházka nebo aby se konala za jeho přítomnosti ve věznici.

Obřízka byla plánována přesně podle pravidel na 8. den po narození, tj. 4. listopadu, což je podle gregoriánského kalendáře 12. výročí Rabinovy smrti. Geula, matka Jigala Amira, byla novináři tázána, zda jméno novorozence nebude Jicchak. Údajně se otázce začala smát a tuto myšlenku odmítla slovy: „Proč? On nebyl členem naší rodiny….“ Amir si dál odpykává trest doživotního vězení bez možnosti předčasného propuštění ve věznici Rimonim v Even Jehuda u Netanje.

Drtivá většina Čechů požaduje trest smrti, já jsem proti. Už to slyším; jo, kdyby tobě někdo brutálně zabil dítě, asi bys byl jen krátce humanistou. Pravdou je, že bych byl v šoku a chtěl v afektu smrt za smrt, ale hlavně bych si sám sobě mínil ukončit svoji trýzeň sebevraždou. Načež bych zjistil, že vlastně pro sebe chci to, co pro vraha svého dítěte. Zasloužil by si „ránu z milosti“? Zatímco pozůstalí by do konce svého života naříkali žalem, vrah by měl po starostech. Nic by ho nebolelo, nic by nedělal, neměl by k dispozici na doživotí jen omezený prostor, ze kterého by se při správném právním řádu neměl právo ani hnout. Den, týden, rok, deset roků, padesát roků… Až do konce svého bídného života. Je snad krutější trest než doživotí, s těžkou prací, bez šance na amnestii či propuštění na svobodu za dobré chování.

“Představ si, že budeš v cele tři krát čtyři metry sám, s televizí, v teploučku, to bude pohoda, ale budeš tam, jako kůl v plotě, nejen rok, ale deset roků, třicet, prostě až do své smrti. A nic než čtyři stěny, občas procházka mezi drátěnými ploty pod dozorem policistů se psy. Ani v baru bys nevydržel celý život, pokud by ses z něho nemohl hnout. Buď bys z toho zblbnul, nebo by sis „hodil mašli“ přímo na baru…” hájil doživotí před trestem smrti můj známý krajský státní zástupce.

Důkaz? Přímo z praxe. Skupina vězňů odsouzených v Itálii na doživotí požádala dopisem prezidenta, aby země obnovila trest smrti. Vězni tvrdí, že jsou v situaci, kdy „nejsou mrtví, ani živí“ a doživotí označují za nelidský vynález a nepředstavitelnou ukrutnost. „Vyčerpává nás, že každý den po kouscích umíráme. Rozhodli jsme se umřít pouze jednou a žádáme vás, abyste změnili naše doživotní rozsudky na trest smrti,“ napsalo 310 vězňů v dopise. Itálie zrušila trest smrti po 2. světové válce. Odsouzení na doživotí mohou až po „odsloužení“ 26 let trestu požádat o podmínečné propuštění.

Trest smrti je zkrátka alibismem společnosti, jež si nedokáže poradit se zločinností a místo toho, aby ji řešila, chce mít raději „čistý stůl“, ať se děje, co se děje…Navíc není nikde jisté, že absolutní trest může být omylem. V roce 2001 se konečně blýsklo na časy - Florida po čtvrté žádosti povolila otevřít staré případy a provádět testy DNA. Za vším nehledej ženu, ale kyselinu deoxyribonukleovou; manuál zapsaný chemickým kódem DNA…

Od roku 1989 se tak prokázalo, že ve vězení sedělo 248 nevinných lidí. Sedmnáct z nich dostalo za zločiny, které nespáchali, dokonce trest smrti. Jen loni uniklo injekci se smrtícím roztokem devět nevinných mužů. Skoro tři sta naprosto nevinných osob bylo nemilosrdně odsouzeno na doživotí, dokonce k hrdelnímu trestu. Většinou pouze na základě křivých svědectví nevěrohodných svědků a nepřímých důkazů. Taková byla svévole chlouby anglosaské justice, co si vymohla právo považovat se za tu relativně nejskvělejší spravedlnost.

Je nebezpečné pohrávat si bez afektu s trestem smrti. Nezabere ani příklad Američana Jamese Baina, jenž strávil posledních 35 let svého života v krušném vězení. Soud ho poslal v roce 1974 za znásilnění devítiletého chlapce na doživotí za mříže, ve věznici na Floridě začátkem prosince 2009 díky testům DNA zjistilo, že James Bain byl uvězněn neprávem. Před časem, po děsivých 35 letech, opustil věznici a loňské Vánoce tak mohl už 54letý muž strávit doma se svou nemocnou matkou.

Foto: Reuters...

Přestože anglosaské právo se řídí základní tezí; ve státech této právní kultury nemůže být žádný člověk odsouzen na základě tvrzení, tušení či pravděpodobnosti, a již vůbec ne pod hlavičkou onoho morálního “common sense – selského rozumu”, nýbrž pouze na podkladě jasných důkazů. Po strašlivých čtyřiceti letech věznění propustili ve státě Severní Karolína v USA na svobodu sedmdesátiletého Amerčana Joseph Sledgeho, který dostal doživotí za dvojnásobnou vraždu. Na základě testů DNA se ukázalo, že byl nevinný. Případ prozkoumávala tříčlenná porota a uznala jej zcela nevinným. Sledge má nyní právo na odškodnění, a to ve výši 750 tisíc dolarů.Joseph Sledge měl podle původního obvinění ubodat v září 1976 Josephine Davisovou a její dceru Aileen v domě v Elizabethtownu.

Dlouhých 27 let musel též strávit ve vězení rovněž James Lee Woodard za vraždu, kterou nespáchal. Jeho nevinnu prokázal opět až test DNA a Woodard se dostal na svobodu. Odsouzen byl za údajnou fyzickou likvidaci své přítelkyně v roce 1981. V roce 2004 se Ryan Matthews stal sto patnáctým vězněm v USA od roku 1973, který byl propuštěn z cely smrti proto, že byl shledán nevinným. Prostě – vyšetřování skončilo, zapomeňte na tři desítky roků týrání, znásilňování a stres ve věznicích USA.

Zastánci trestu smrti také argumentují, že doživotí je mnohem ekonomicky náročnější; rozhodně ne v USA, kde je průměrná doba čekání na vykonání hrdelního soudu 15 roků. Když si tento čas vynásobíme náklady na speciální cely smrti a ostrahu odsouzenců, na spoustu soudců a právníků, kteří musejí v nekonečném kolotoči demokratických soudních odvolání a revizí fungovat za neskromné honoráře, vyjde nám, že trest smrti je v konečné fázi mnohonásobně dražší, než doživotí. V roce 1994 poslaly soudy na smrt 328 vězňů. Kolik bylo mezi nimi nevinných, Bůh suď…

Stát Kalifornie utratí ročně za tresty smrti kolem 140 milionů dolarů. Doživotní tresty by ji přišly na více než desetkrát míň. Nejvíce stojí až desetiletí trvající odvolací procesy. Mnoho vězňů, hlavně jejich právníci, se snaží uměle odsouvat definitivní odchod ze svého života zdravotními důvody – slepotou, demencí, srdečními problémy či jinými neduhy…

Vězeň Zdeněk Vocásek na  Mírově.... Snímek Břetislav Olšer

Měl jsem možnost poznat psychiku těchto odsouzených; navštívil jsem ve věznici Mírov posledního československého odsouzence na smrt Zdenka Vocáska pro dvě brutální vraždy a jeden pokus o ni. Seděl jsem s ním na pelesti jeho kavalce v cele na doživotí, ve které mu byl změněn trest smrti po jeho zrušení, a naslouchal obhajobě “nevinného” člověka. Přestože byly zjištěny otisky jeho prstů na vražedných zbraních a krev obětí na jeho oděvu, on měl svoji konstrukci. Jeho žalobci mi vysvětlili, že každý vězeň, jehož rozsudek nabyl právní moci, má nárok na svůj kompletní trestní spis. V něm si pak studují a kombinují, až svým vizím o vlastní nevině nakonec sami uvěří…

Inu, ať žijí úředníci Evropské konvence lidských práv, co zřejmě myslí na zadní kolečka, až se oni ocitnou za mřížemi, a proto se už nyní snaží vytvořit co nejlepší podmínky ve vězení, aby se jejich intelektuální schopnosti nezhoršovaly, neztráceli paměť a dokonce se nezbláznili a nebyli podrobeni mučení v podobě nelidskému a degradujícímu jednání při poslouchání rokenrolu z PlayStation 3... Lidská práva: 47 politických vězňů či 248 bez viny s trestem smrti?

Rotace kádrů, aneb Jak se zločinec vrátil na místo činu…?

Kdy Češi pochopí, proč vrahům raději doživotí než trest smrti…?

http://www.rukojmi.cz/clanky/1462-pozaduji-okamzity-tvrdy-trest-vezeni-pro-novodobe-cenzory-a-tez-sefy-muslimskych-obci-v-cr-kteri-na-rozdil-od-konvicky-jiz-semleli-do-masokostni-moucky-nasi-svobodu-a-demokracii-kdyz-verejne-souhlasi-s-kamenovanim-lidi-a-bitim-deti

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Bůh s námi, přátelé...

Bůh s námi, přátelé...

Jsem na Floře v Olomouci a celý den mám možnost komunikovat s lidmi, kteří mají rádi přírodní léčbu nebo hledají alternativu k lékům, které jim už nezabírají. Deziluze z lékařského stavu je více než zřejmá. Bohužel si za to lékaři mohou sami svou arogancí, neochotou vyslechnout si pacienta a bagatelizovat jeho potíže. Lékaři se lidem vysmívají za jejich pokusy porozumět sami vlastnímu tělu. Apriori odmítají zabývat se stravou a zkoumat vliv vitamínů a živin na naše zdraví.

Stát jako hračka

Stát jako hračka

Parlamentní volby jsou za námi. Byly referendem o postavení Andreje Babiše. Hnutí ANO sice zvítězilo se 72 mandáty, ale je to nevýhra: nemají šanci postavit vládu s důvěrou Sněmovny. Vítězí slepenec pěti nesourodých stran, jejichž předáci se v povolebním opojení radují jako děti, jež dostaly novou hračku: těší se, že  si se státem pěkně pohrají. A opájejíce se vítězoslávou, dávají najevo, že jen na nich záleží, zda se vítěznému ANO dostane důstojného zastoupení ve vedení Sněmovny. Tradiční slušnost v zacházení vítězů s opozicí není zaručena.

         P.C.Roberts: Amerika je kráčejícím mrtvým mužem

P.C.Roberts: Amerika je kráčejícím mrtvým mužem

Bude Amerika existovat za dalších 10 či 20 let? Pravděpodobně nikoliv.

Pochopil jsem, že je s Amerikou konec, když blahosklonní a lhostejní hlupáci umožnili korupčnickému establishmentu ukrást prezidentské volby a za prvního muže pro agendu establishmentu nastolili nulu.

Poslední domácí zprávy

Stát jako hračka

Stát jako hračka

Parlamentní volby jsou za námi. Byly referendem o postavení Andreje Babiše. Hnutí ANO sice zvítězilo se 72 mandáty, ale je to nevýhra: nemají...