• Sobota, 25. leden 2020
  • Svátek má Rukojmí Miloš

Vlastimil Vondruška : Špatně mě vychovali aneb O vlastenectví a vlastizradě
Počet návštěv: 3893

Vlastimil Vondruška : Špatně mě vychovali aneb O vlastenectví a vlastizradě

-  Rukojmí.cz - Článek od - Rukojmí.cz -

 Od mládí mi vštěpovali úctu k našim předkům a lásku k této zemi. Učil jsem se národní dějiny a českou literaturu, navštěvoval jsem památky spjaté s českou minulostí, chodíval do divadla, kde zněla čeština, navštěvoval folklorní festivaly, kde ožívaly tradice mých předků. Jásal jsem jako dítě, když naši sportovci vítězili, na stožár stoupala česká vlajka a zněla hymna, která opěvuje naši nádhernou a požehnanou zem.

 Učili mne, že tohle jsou Čechy a žije tu český národ. Je to naše vlast, za kterou jsme odpovědní, a budeme se mít dobře jen tehdy, pokud o ni budeme pečovat svědomitě, s úctou a láskou. Učili mne, že si musím brát příklad z předků, kteří pro svou vlast umírali, bojovali s nepřáteli a postavili se i přesile, neboť cítili odpovědnost za svůj domov. V těžkých dobách, kdy jsme měli cizí panovníky, čeština byla pronásledovaná a česká inteligence vyháněná, mí předkové chovali pevně v srdcích lásku a úctu k téhle zemi a dokázali vybojovat zpět ztracenou svobodu. Dokázali to v roce 1918, 1945, stejně jako v roce 1989. Učili mne, že se nemám sklonit před nepřítelem a mám pohrdat vlastizrádci. Kdysi byl za vlastizradu trest smrti. Učili mě, že vlastizradou je to, pokud by chtěl někdo vydat tuto zem a její lid nepříteli. Pro celé generace mých předků byla vlastizrada tím nejhorším, čeho se mohl Čech na Čechovi dopustit. Bylo to stejné jako vrazit bratrovi dýku do zad. Bylo toho hodně, co mě učili a čemu jsem věřil. Vychovali mě divně, protože všechno to, co jsem miloval a v co jsem věřil, je prý dnes špatně. Zločinem vlastizrady je dnes vlastenectví. Dozvídám se, že tahle země nepatří nám, Čechům, ale patří všem, celému světu. Dozvídám se, že o svém osudu nesmíme rozhodovat my, ale za nás myslí OSN, NATO, Evropská Unie, lidskoprávní organizace a mezinárodní soudy. Dozvídám se, že národy, které dobře hospodařily, mají své bohatství odevzdat těm, kteří hospodařili špatně. Nejsem ekonom, jsem pouhý historik a spisovatel, ale přiznám se, neznám v lidských dějinách analogickou situaci, aby se bohatý národ dobrovolně vzdal svého bohatství, pokud nepočítám chiliastické a komunistické orgasmy. Ty ale nikdy netrvaly dlouho a vždycky skončily naprostou katastrofou. Mnohým z nás padli prarodiče a rodiče v obou světových válkách 20. století, když bojovali za svobodu. Bojovali proto, aby jejich rodiny mohly žít ve svobodných Čechách. Dnes se dozvídám, že není správné bránit vlast, je lepší se sebrat a odejít. To samozřejmě neznamená, že nechci pomoci potřebným. Učili mě, že mám být velkorysý, laskavý a štědrý. Pokud někdo o pomoc požádá a já mohu pomoci, mám to rozhodně udělat. A dělám to. Dělají to všichni, pokud ovšem ten, kdo pomoc potřebuje, si ji nevynucuje silou a nechce víc, než mu můžeme dát. A nerozhodují o tom byrokrati, ale naše srdce. Nelze pomáhat všem a vždycky jsem si myslel, že je věcí mého svědomí, komu chci pomáhat. A pokud někomu z jakéhokoli důvodu pomáhat nechci, neudělám to. Je to mé nezadatelné právo. Od středověku do téhle země přicházeli cizinci a usazovali se tu. Existovaly jen tři podmínky – přijmout naši víru, ctít zákony českého krále a poctivě se živit. České království bylo pohostinnou zemí a ten, kdo chtěl s námi žít v míru, byl vítán s otevřenou náručí. Nejsme národ, který by byl sobecký. Jsme jen národ, který se vždycky choval rozumně, a pokud možno spravedlivě. A s hrdostí. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Mohou mi spílat, že jsem xenofobní a já nevím co ještě, ale já zůstanu Čechem a vlastencem. Budu dál milovat tuhle zem, budu psát knihy o českých dějinách a budu chválit naše předky za to, že tuhle zem chránili proti nepřátelům, že ji budovali k obrazu svému, že z neúrodné krajiny sevřené horami vybudovali zemi medem a strdím oplývající. Odmítám vlastizradu a budu se dál chovat tak, abych se mohl v budoucnu podívat do očí svým dětem a vnukům. 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Ladislav Krivjanský

Ladislav Krivjanský

26.04.2016 16:39

Pravdivé, výstižné a statečné. Díky.


 
dědek Josef

dědek Josef

23.04.2016 12:29

Potvrzuji každé slovo pane a děkuji za povzbuzení v této podivné době.


 
Ivan Podlásek

Ivan Podlásek

23.04.2016 12:04

Nelíbí se mi, že jde o článek uveřejněný původně před několika týdny v MFD, což by mělo snad být uvedeno jako odkaz. Jinak samozřejmě plný souhlas, p. Vondruška mi mluví přímo z duše.


 
Zahájení 2. sv. války - Landsmašaft – Polsko. Šéf rakouského Landsmanšaftu Zeihsel poznamenal: “Kdyby Beneš splnil Konradem Henleinem dlouho požadovanou autonomii v rámci Československa, neměl by Hitler žádný důvod k zásahu.”, neměl by Hitler žádný důvod k zásahu.”Zahájení 2. sv. války - Landsmašaft - Polsko

Zahájení 2. sv. války - Sudety – Benešovy dekrety. Šéf rakouského Landsmanšaftu Zeihsel poznamenal: “Kdyby Beneš splnil Konradem Henleinem dlouho požadovanou autonomii v rámci Československa, neměl by Hitler žádný důvod k zásahu.”

Když bylo v říjnu 1918 vyhlášeno Československo, němečtí předáci v pohraničí vyhlásili provincie Sudetenland. Třeba ta opavská vznikla 30. října téhož roku a měla i svoji zemskou vládu. Dle historika Ondřeje Koláře ze Slezského muzea v Opavě, kdysi hlavním městě zdejšího pouze jen několik, týdnů existující vlády Sudetenlandu.

 

Než zemřel Ariel Šaron – jestřáb jestřábů, král Izraele a buldozer Arik...

Než zemřel Ariel Šaron – jestřáb jestřábů, král Izraele a buldozer Arik...

Někdejší izraelský premiér Ariel Šaron, přezdívaný "Arik" a později také "král Izraele" se narodil jako Ariel Scheinermann 26. února 1928 v kibucu Kfar Malal v Palestině, kam jeho rodiče utekli před pogromy v Sovětském svazu. V roce 2006 zemřel. Třináct let byl v komatu, kdy po mozkové mrtvici lékaři prohlásili, že jeho mozek přestal reagovat a že žil jen zásluhou umělého dýchání. Přesto ho jeho synové odvezli do farmy v Negevské poušti...

Poslední domácí zprávy