• Pondělí, 09. prosinec 2019
  • Svátek má Rukojmí Vratislav

Václav Havel v Torontu, pak zase v Riádu a nakonec Rok Václava Havla v Kyjevě, kde litují, že nevěděli nic o jeho sexuálních avantýrách…
Počet návštěv: 5794

Václav Havel v Torontu, pak zase v Riádu a nakonec Rok Václava Havla v Kyjevě, kde litují, že nevěděli nic o jeho sexuálních avantýrách…

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Tak nám pořádají v Kyjevě Rok Václava Havla na Ukrajině. Je za tím dobrovolnický tým, kterému vévodí Břetislav Rychlík  a České centrum v Kyjevě s ukrajinským Národním dramatickým divadlem Ivana Franka. Havlovu "Asanaci" tam inscenuje právě Rychlík, který je přesvědčen, že "Ukrajinci Havlovi rozumí". Přesto prý musí "občas vydat spoustu sil", aby vysvětlil hercům, mnohdy i národním umělcům, proč Havel použil zrovna tu či jinou metaforu v té či jiné situaci...

Když jsem si to přečetl v LN v článku: "Havel vylepšuje kredit Čechů v Kyjevě", smál jsem se jako divý, jelikož ho totiž napsala Petra Procházková, známá to česká pohádkářka, která před lety dokázala popsat jako skutečnost hranou smrt gruzínského prezidenta Saakašviliho. Teď za nesmysly v elaborátu v podstatě nemohla, poněvadž jen psala to, co slyšela.

Tedy i již vyřčený fakt, že ukrajinští herci údajně Havlovým textů rozumějí... Těm textům z jeho absurdních her, založených "na konfrontaci umělosti a přirozenosti. Umělý svět je zde budován na umělém jazyku Havlem nazvaného „ptydepe“, jenž má zajistit štěstí vyloučením emocionality, nepřesností či mnohoznačnosti...."

Tomu musí přece rozumět i analfabet. A tací v mém případě v Kanadě jistě nebyli, přesto měli díky Havlovi těžké dny. Pustil jsem si proto jednu z kazet, kterou jsem si před časem natočil v torontské Hospůdce u Vlastičky, kde se pravidelně scházeli česko-slovenští ochotníci emigrantského Nového divadla. Dnes už se setkávají asi jinde, jelikož milá Vlastička už svoji hospůdku, vonící po vepřo-knedlo-zelo a prazdroji zavřela. Kazeta předla a já jsem si připomněl spoustu interesantních věcí také o Václavu Havlovi a jeho specifickém pojetí abstraktního dramatu.

Foto: ČTK

Dne 25. července 1988 byl členům Nového divadla v Torontu napsán v Praze dopis Václavem Havlem, jehož hru „Pokoušení“ torontští Čechoslováci právě studovali. „Zpráva, že chcete uvést mou hru, mne samozřejmě velice potěšila. Budu vám držet palce, aby to dopadlo přinejmenším tak dobře, jako v anglickém Royal Shakespeare Company (a nikoliv tak špatně jako ve Vídni). Vaše milé pozvání ovšem, bohužel, přijmout nemohu; tam by mne snad pustili, ale určitě by mne nevpustili zpátky. A to riskovat nechci…“

A co říkal na dramata Václava Havla torontský režisér Pavel Král?

„Je to můj názor, ale myslím si, že Havel není světový dramatik. Až jeho politicko-disidentská sláva pomine, jeho hry se už moc hrát nebudou. Možná, že se ale pletu. Snad až skončí svoji prezidentskou éru, že teprve napíše něco fantastického, protože má určitě spoustu zážitků.“ Potom všechny znovu upozorňoval, že mluví jen sám za sebe a nebere jiným jejich názory, ale hned dodal: „Havlova „Zahradní slavnost“ je jedna z nejlepších her, potom jsou dobré i „Audience“ a „Vernisáž“, kterou jsme také hráli, ale tu už lidé nechápali, o čem to je.“

„Ale já jsem dělal „Vernisáž „anglicky a lidé to normálně kapírovali,“ bránil Havla herec Tomáš Mašek. Herec Bohuš Máca dodává, že Havel je výborný, ale měl by jít blíž k lidem. „To není fráze. Neměl by to zkrátka dělat tak intelektuálně. Měl by psát lidovou mluvou. Lidé jeho textům nerozumějí,“ hájí se.

„Když jsem se učil jeho roli, musel jsem se to našprtat úplně nazpaměť. Když napíše něco Hubač, je to lidské a ty jeho věty vám doslova samy lezou z úst. U Havla ne. Někdy jsem u něho musel hledat ve slovníku, co které slovo znamená. Babičky, co k nám chodí do divadla, nám říkaly: Co to má znamenat? Tomu nerozumíme. Nevíme, o co šlo…“ pokrčil rameny Bohuš.

,,Buďme rádi, že už to nemusíme dávat. Ne že by to bylo až tak špatné, ale hlavně, že už to není politicky nutné, že tam u nás doma máme zase klid!“ přidává se Tomáš Mašek. „Nás ale lidé nutili a přiměli, abychom ho hráli. A my to chtěli hrát, když byl Havel ve vězení. Bylo to moc důležité.“

Členové Nového divadla v Torontu...

„Spousta disidentů psala knihy a také ne každá byla dobrá,“ souhlasí Pavel Král. „Havel mohl trpět, jako zvíře, to všechno uznávám a klaním se před ním hluboce, ale to ještě neznamená, že je to literát, dramatik, nebo muzikant. Havel nikdy klasikem nebude také proto, že nemluví normální češtinou. To jeho „Pokoušení“ byla fakt moc těžká hra, stavba jeho vět je strašně komplikovaná.“

„Hráli jsme přece i Havlovu „Žebráckou operu“ a to byl spíš okopčený Brecht a John Gay, ale přiznám se, že jsem mu ani tady moc nerozuměli!“ říká Bohuš Máca. ,,Znovu vám říkám, že by mohl být klasik, pokud by se vyjadřoval normální češtinou…“

Ale teď zpět do dnešního Kyjeva, odkud se šíří do Česka radostná zvěst, že s Rychlíkovým režijním debutem na Ukrajině se její národní umělci rozjedou brzy i do Prahy, kde učiní jistě radost velikánskou hlavně v knihovně Václava Havla, kde jistě nebude chybět na premiéře ani hlavní sponzor této bohulibé instituce mnohonásobný miliardář Zdeněk Bakala.

Divadlo erotiky a sexu Afrodita... Snímek Břetislav Olšer

To vše mně hned dodalo spoustu elánu. Kyjev byl totiž kdysi mým druhým domovem, v němž jsem potkal „Těatr erotiky a sexu Afrodita“. Vlastně jsem na stanici metra Křešťatiku objevil jeho plakát. Nemohl jsem si to nechat ujít; bývalé sovětské komsomolky měly zcela neohroženě předvádět veřejně v rámci svých rolí dramaturgicky zajímavě ztvárněný striptýz. Úspěšně jsem našel malý kulturní dům na Lvovském náměstí a v něm partu mladých lidiček, kteří hráli mimo jiné i jednoaktovku od Bernarda Shawa – Playboy. https://www.youtube.com/watch?v=iKcWu0tsiZM

Možná by měla po filmu Upír z Feratu Dagmar Veškrnovou-Havlová šanci na nějakou roličku v Těatru erotiky a sexu Afrodita....

Šlo o příběhy dívky, která si objedná domů fotografa, a mladé ženy, jejíž touhou je sex s neznámým džigolem. Oba pánové se však omylem, aniž to však tuší, dostanou ke svým opačným ženským protějškům. Takže mladá žena, která je přesvědčena, že k ní přišel pravý playboy, dělá ke zděšení fotografa vše, co je spojeno s náznaky milostné předehry. Skutečný playboy, jenž se naopak vetře do přízně nevinné dívky toužící po své fotografii, pak marně jako erotoman útočí na její panenský stud…

Dialogy, slovní hříčky či repliky byly docela komické, když fotograf mluvil o fotografování a žena byla nadšena, jak rafinovaně s ní džigolo flirtuje. A přitom samozřejmě nechyběly ani erotické scény, s obnažováním všeho podstatného na ženském těle. Kde by mě v roce 1990 napadlo, že jednou vyjde o prezidentu Václavu Havlovi životopisná knížka „Havel“ od Michaela Žantovského (65). A zvláště, že je plná nemanželského sexu hlavního protagonisty. Kdyby si v ní dnes Julie, Olga či Nataša a režisér z Divadla erotiky a sexu četli, co čtu o smilníku Havlovi já a miliony jiných čtenářů, jistě by si jeho hry vybraly pro svoji inscenaci.

„Olga stála při něm spíš jako maminka než manželka,“ předeslal Havlův vztah s Olgou Žantovský. Popisuje vztah Vaška s Olgou, na kterém se podepsaly nejen nevěry, ale i jeho několikaleté paralelní vztahy s Annou Kohoutovou, Janou Tůmovou či Jitkou Vodňanskou. Jedna z nich byla v té samé době i současně milenkou Havla, herce Landovského i jednoho z bratrů Saudků...

 „Nevěrný byl už dříve a častokrát se cítil zvláštně povinován o tom Olgu informovat, nějakým způsobem se s tím dokázala vyrovnat,“ píše se v knize. "Bývalá první dáma manželovy nevěry tolerovala a připisovala to jeho bohémské povaze. Určitě jí ale nebylo příjemné, když ji o svých milostných dobrodružstvích informoval. Záliba, se kterou jí vyprávěl o svých milostných úspěších, a když byl později ve vězení, posílání jejím prostřednictvím něžných vzkazů a básniček ne jedné, ale rovnou dvěma jiným ženám, hraničí s nepochopitelností,“ komentuje Havlovo chování Žantovský. „Bylo ale jasné, že to, co je drží pohromadě, nebylo sexuální povahy, rozhodně ne v druhé polovině sedmdesátých let..."

Ze strany Václava Havla se nezměnilo nic, ani když byl zvolen prezidentem. Jeho milostné vzplanutí k herečce Dagmar Veškrnové (61) se navíc netýkalo jen jeho a Olgy, ale celého Hradu. „I v jedinečném dramatu Havlova milostného života museli jeho přátelé podstupovat zkoušku věrnosti. Mnozí byli cele oddáni Olze. Jiní si dělali starosti o prezidentovu pověst. Aby byly věci ještě složitější, existovaly i další adeptky na Havlovu přízeň,“ praví Žantovský ve své knize s tím, že zřejmě Dagmar nebyla jeho jediná favoritka. http://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/101970/skandalni-kniha-o-havlovi-tajny-seznam-milenek-daval-jim-ptaci-prezdivky.html

Pak přišla další životním kapitola prezidenta Václava Havla, říkejme jí "byznys se Saúdskou Arábií". Navštívil v roce 2001 tuto teokratickou zemi, jež "vyprodukovala" i devatenáct teroristů právě z 11. září 2001. Při této příležitosti si ohřál svoji polívčičku; byla podepsána dohoda o zřízení vyslanectví Saúdské Arábie v Praze, aby splnil přání svých sponzorů z USA ukázat Saudy nejen v teroristickéím světle. Ambasáda byla otevřenä v roce 2002. Česko od té chvíle s královstvím spolupracuje v oblasti politické, školské, vědecké, kulturní a obchodní. V roce 2011 byla Saúdská Arábie čestným hostem a hlavním tématem veletrhu Svět knihy. V témže roce byla podepsána Dohoda o vzájemné ochraně a podpoře investic.

Hodně mi o Havlovi napověděl český velvyslanec a arabista Ing. Jiří Voleš, když nechal vytisknout v arabštině hru tehdejšího prezidenta ČSFR a ČR „Memorandum“. Tato další absurdní hra je založena na konfrontaci umělosti a přirozenosti. Jak bylo již výše uvedeno, umělý svět je zde budován na umělém jazyku Havlem nazvaného „ptydepe“, který má zajistit štěstí vyloučením emocionality, nepřesností či mnohoznačnosti. A tato knížka byla k mání mezi turistickými průvodci na stole v předsálí velvyslancovy pracovny, kterou mám doma dodnes jako vzácný suvenýr…

Nyní se muslimové chlubí svou nejnovější produkcí; Havlovou esejí “Moc bezmocných”. Náklad tisíců výtisků o české zkušenosti se sametovou revolucí šel i do Saúdské Arábie. Nakladatelství al-Arabí ji vyslalo do celého arabského světa. Vystavila ji i na veletrhu v Maroku, Ománu, Abú Zabí… Jako podpora tamních arabských revolucí. Ano, je tam asi málo mrtvých, je třeba arabské domorodce ještě víc rozeštvat. Prostě vývoz Havlovy revoluce po česku.

Je to skvělá příležitost pro režiséra Břetislava Rychlíka, aby si koupil neprůstřelnou vestu a vydal se s nějakou Havlovou absurdní dramatickou hříčkou do Riádu. Třeba tam nacvičí "Odcházení", aby se mu líp odcházelo, až se s ním pohrají muslimští potenciální mučedníci prahnoucí se skrze umění založeném na umělém jazyku „ptydepe“ dostat do čtvrtého muslimského ráje...

Snímek Břetislav Olšer

Petra Procházková nyní půjde z pohádky do pohádky; brzy jistě vyjde v LN její další happy end o tom, jak se ukrajinská Popelka Jamala- Džamala, krymskotatarská zpěvačka, dostala v soutěži Eurovision Song Contest, jejíž finále se uskutečnilo ve Stockholmu, až na stupeň vítězů nejvyšší; přišla, zazpívala píseň "1944" která je věnována krymským Tatarům deportovaným sovětským režimem za druhé světové války a  zvítězila. Dvaatřicetiletá zpěvačka píseň věnovala své prababičce...

Procházková sice bude tleskat a snažit vyvrátit fakt, že Eurovision Song Contest zakazuje dle jejích pravidel plést do zpěvu politiku, ale skutečností je, že opět nezvítězil nejlepší zpěvák či zpěvačka, ale nejaktuálnější politické téma, jímž je krymské referendum... Regule neregule, hlavní je že Švédové mají s běženci, které ještě před nedávnem milovali až za hrob, potíže a rvou si vlasy ze své nejlepší sociální politiky na světě, lákající uprchlíky jako na turecký med, pročež se mimochodem mstí na kom jiném, než na momentálně jediném politicky relevantním fackovacím panáku - Rusku... Než Švédsku někdo opět nezastřelí premiéra či ministryni zahraničí... http://www.rukojmi.cz/clanky/76-krym-a-exprezident-francie-valery-giscard-d-estaing

Kdoví, co by, kdyby byl v soutěží Argentinec, který by zpíval píseň o tom, jak Britové zavraždili mezi stovkami jeho krajanů při jejich invazi na Falklandy jeho pradědečka. jenž neuznával anglický název jeho ostrovů Falklandy, tisíce kilometrů od Velké Británie, ale argentinské Malvíny...

Blíží se však 5. říjen a s ním nedožité 80. narozeniny Václava Havla; hodilo by se tedy, aby Národní divadlo v Praze či jiná významná české scéna uvedla nastudování některé z jeho dle režiséra Rychlíka srozumitelných dramat. Přesto to bude asi pouze on, kdo zrežíruje v Kyjevě s národními hereckými umělci Ukrajiny Havlovu "Asanaci", aby s ní přijel do našeho hlavního města oslavit nedožité kulatiny našeho humanitárně bombardujícího prezidenta...

Inu, oslav se jistě zúčastní také hlavní sponzor Havlovy knihovny Zdeněk Bakala, jehož charita činí v oblasti OKD miliardy zisku a přes sto tisíc horníků na dlažbě, což dá jistě patřičný zvuk vzpomínce na Václava Havla, aby tak jeho další pravda a láska opět zvítězily nad lží a nenávistí...  Další sci fi Petry Procházkové; nyní o tajném plánu Gorbačova a miliardáře Malofejeva…

http://www.rukojmi.cz/clanky/1324-je-rusko-jediny-evropsky-stat-jenz-anektoval-uzemi-ciziho-statu-a-co-gibraltar-falklandy-severni-irsko-kosovo

Krym a exprezident Francie Valery Giscard d’Estaing

Válka Ruska s Ukrajinou? Kdyby Rusové chtěli, uplácali by zdecimované Ukrajince svými čepicemi…

http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/senator-stetina-clenstvi-v-ksc-jsem-nikdy-nezapiral/

Separatistům ulehčí boj neschopní ukrajinští vojáci; vystřílejí se sami…

http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/5247-ostre-sledovany-projev-putina-a-jeho-odpoved-novinari-z-bbc-kdo-koho-ohrozuje

https://www.youtube.com/watch?v=lVTixgK_LmM&index=3&list=UUt3bpcEkpibEqITN8RuGkEw

https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=Ay9CMGRElCU

http://www.rodon.cz/print/clanek.php?id=4154

Lidové hlasování v monarchii bez ústavy; whiskey, dudy a kilt…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Napřed o rabování Poláků na hrobech Židů vyšly knihy Jana Tomasze Gross - Zlatokopové a Sousedi, dnes zase jen opakování těchto zvěrstev od autora Piotra Reszka: Hledači židovského zlata

Napřed o rabování Poláků na hrobech Židů vyšly knihy Jana Tomasze Gross - Zlatokopové a Sousedi, dnes zase jen opakování těchto zvěrstev od autora Piotra Reszka: Hledači židovského zlata

Opět je v Polsku v prosinci 2019 další pozdvižení; přinesla ho kniha s názvem "Hledači židovského zlata", obraz svědectví o tom, jak lidé z obcí sousedících s vyhlazovacími tábory Belzec a Sobibor v Lublinském vojvodství na jihovýchodě Polska ještě i několik desetiletí po konci druhé světové války vykrádali masové hroby židovských obětí nacismu.

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí "demokracii" a vraždí po celé planetě.

Jednou z ukázek USA, země neomezených možností a splněných přání, bylo během desetileté americko-vietnamské války se třemi miliony zavražděných Vietnamců a Laosanů, též vánoční bombardování Hanoje koncem šedesátých let, kdy nechal pouze prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války. Šlo bezpochyby o nejbrutálnější nálet v historii. 

Zase je 18. prosinec 2011, datum skonu Václava Havla. Ať je mu země lehká, byť nechal zmizet svazky StB se svými kamarády z „mokré čtvrti“; od Petra Cibulky si za to vysloužil nesmrtelnou větu:

Zase je 18. prosinec 2011, datum skonu Václava Havla. Ať je mu země lehká, byť nechal zmizet svazky StB se svými kamarády z „mokré čtvrti“; od Petra Cibulky si za to vysloužil nesmrtelnou větu: "Vašku, jsi prase, jsi prase, jsi hovado“

Tak si opět připomínáme 18. prosinec 2011, datum skonu Václava Havla. Nyní pokus o připomenutí mého nezvyklého nekrologu; o mrtvých jenom dobře, budiž jim země lehká, nicméně není od věci dodat, že díky němu byla vyměněna naše svoboda za lichvu exkomunistických oligarchů.

Proč světu vadí islámský terorismus bez výhrad, kromě muslimských vrahů z Číny, krvežíznivých Ujgurů; prý vězňů absurdistánu. A co potom byli saúdskoarabští atentátníci z 11. září 2001...?

Proč světu vadí islámský terorismus bez výhrad, kromě muslimských vrahů z Číny, krvežíznivých Ujgurů; prý vězňů absurdistánu. A co potom byli saúdskoarabští atentátníci z 11. září 2001...?

„Čína roste, Čína je silná, Čína má tak velký trh! Každý to opakuje – a tím přikrmuje zlo. Všichni víme, jaké zločiny má Komunistická strana Číny na svědomí,“ říká v rozhovoru pro ČT24 Rušan Abbásová, proslulá ujgurská aktivistka. Dobře ví, o čem mluví. Její rodinu prý spolkl koncentrační tábor.

Poslední domácí zprávy