• Středa, 17. říjen 2018
  • Svátek má Rukojmí Hedvika

Na čí straně chameleon Gorbačov vlastně byl? Nestačilo mu, že se podbízel Reaganovi, který po invazi USA na Grenadu v roce 1983, jejímž důsledkem byly desítky mrtvých, jen cynicky řekl: „Tohle ani nenarušilo mou snídani...“
Počet návštěv: 4081

Na čí straně chameleon Gorbačov vlastně byl? Nestačilo mu, že se podbízel Reaganovi, který po invazi USA na Grenadu v roce 1983, jejímž důsledkem byly desítky mrtvých, jen cynicky řekl: „Tohle ani nenarušilo mou snídani...“

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Do třetice dnes ještě zmínka o akci nejmocnějších jestřábů světa - summitu NATO ve Varšavě, tentokrát "ošperkovaného" včerejším výrokem toho nejsebestřednějšího politika všech dob Michaila Gorbačova, který asi nikdy nezažil pocit studu. "Veškerá rétorika NATO je prodchnuta možností vyhlásit Rusku válku, řekl ke zbraněmi harašícímu summitu Severoatlantické aliance tento poslední sovětský prezident. "Aliance se připravuje na přechod ze studené války k válce horké", dodal, aniž by se slovem zmínil, že to byl právě on, kdo se stal tragickým studenoválečným hrdinou...

Jak uvedla agentura AP, Gorbačov, který se před lety zhlédl v krvavém pozlátku mocipánů Západu, právě prohlásil, že Varšavský summit přináší do vztahů s Ruskou federací stále větší napětí. „NATO začíná s přípravami na přechod od studené války na válku horkou. Veškerá tato rétorika ve Varšavě je prosáklá téměř přáním vyhlásit Rusku válku,“ cituje agentura Interfax. Gorbačov přitom podle ní dodal, že „NATO hovoří o obraně, ale ve skutečnosti se připravuje na útočné operace“. A opět tak Gorby "objevil Ameriku", přičemž to byl právě on, kdo  byl na počátku těchto militaristických konců NATO... http://www.novarepublika.cz/2016/07/gorbacov-nato-pripravuje-valku.html

Po těchto výrocích muselo každého napadnout, že tento týpek se řídí pouze heslem: "Kam vítr, tam plášť..." Patologický egoista viděl jen svůj laciný populismus, když se bez ostychu družil s lidmi, co měli krev na rukách; musel přece vědět o bezpočtu amerických invazí a státních převratů, přičemž však nabídl svoji zemi právě těmto zlosynům. Stojí za to si připomenout, co byl Gorbačov za rozporuplnou bytost, jež se nestyděla žádného úlisného činu. „Rok, kdy Gorbačov zvedl oponu…“ napsala jiná nevýznamná osoba v ještě víc nevýznamných novinách. Nechtěla prostě vnímat, že právě na jaře1991, kdy ve Vilniusu oplakávali své mrtvé a zlořečili za to Gorbačovovi, měla dle ní nastat přelomová chvíle, v níž se právě zásluhou Gorbyho "zvedla opona" a Nejvyšší sovět SSSR schválil „se skřípěním zubů jeden z klíčových zákonů perestrojky – zákon o svobodném vycestování do zahraničí…“

Patnáct roků poté shromáždila obžaloba 13 svazků důkazů o masakru litevských civilistů. Z 65 viníků stanuli na lavici obžalovaných jen dva: bývalý důstojník Gennadij Ivanov, který žije v Litvě a se soudem spolupracuje, a Jurij Mel, velitel tanku, který byl zadržen v roce 2014 při návštěvě Litvy. Oba popírají jakoukoli vinu. Chyběl však ten hlavní viník, jímž je Michail Gorbačov, který vojáky do Litvy poslal a způsobil tak definitivní rozpad SSSR, mocnosti, která byla solí v očích hlavně USA. Litva si tak 11. března 2016 připomenula 15. výročí vyhlášení nezávislosti země a přejmenování Litevské SSR na Litevskou republiku. Tímto dnem také začal rozpad Sovětského svazu. Gorbačovova akce „Vilnius“ v podstatě jen kopírovala invazi na Grenadu jeho idolu prezidenta USA Reagana…

Nejtragičtější předehra začala již 8. ledna 1991, kdy se ve Vilniusu pod záminkou zajištění nástupu litevských branců do sovětské armády objevily sovětské zvláštní jednotky Omon. Napřed Michail Gorbačov požadoval obnovení účinnosti sovětské ústavy. Podpořila ho demonstrace rusky hovořících obyvatel u budovy parlamentu. Iniciátorem demonstrace bylo promoskevské hnutí Jednota a tehdy vyzval prezident Landsbergis všechny vlastence, aby přišli hájit budovu parlamentu; co se všechno stalo?

V případě, kdy je řeč o Gorbačovovi, je na místě opět připomenout můj rozhovor, kdy jsem se mj. zeptal ve Vilniusu v roce 1991 prezidenta Litvy Vytautase Landsbergise, jak zákrok speciální jednotky OMON- AFLA, resp. oddílů milice zvláštního určení, začal:

“Napřed rádio Sovětská Litva vysílala opakovaně provolání Výboru národní spásy o vyhlášení výjimečného stavu a zákazu nočního vycházení v celé Litvě. Občané neměli opouštět bydliště, pořádat mítinky, demonstrace, shromáždění a stávky, používat zbraně stejně jako filmové a záznamové techniky. Byla taktéž zakázána činnost ozbrojených a polovojenských seskupení, jejichž existenci neschválilo sovětské zákonodárství…” Landsbergis nenávidí Gorbačova a Putina, Putin nesnáší Gorbačova…

Jaký máte názor na Michaila Gorbačova...? Snímek Břetislav Olšer

“Gorbačov se projevil v tom nejhorším světle; poslal na nás komando, které právě řádí ve Vilniusu. Oddíl Alfa 13. ledna 1991 obsadili televizní věž, zabili čtrnáct Litevců a sedm set jich zranili, některé přejely tanky. Viděli jste, že celé sídlo Parlamentu je obehnáno barikádami. Naši lidé jsou ale stateční. Gorbačov je populista s perestrojkou a glasností. Viděli jste tanky v ulicích, to je ta jeho glasnost. Faktem je, že jsou hodně slyšet…” řekl a tiše se zasmál, vsadil bych se, že si dal na svém sarkasmu dosti záležet.

Není to tak nedávno, kdy Gorbačovovi hrozili soudem poslanci ruské Stání dumy. Její různé frakce připravili generálnímu prokurátorovi RF Juriji Čajkovi požadavek provést prověrku událostí v době rozpadu SSSR a zahájit trestní stíhání, mj. vůči Michailu Gorbačovovi. Žádost uvádí, že přes 76 procent sovětských voličů se v referendu vyslovilo pro zachování SSSR, ale představitelé i tak provedli řadu nelegálních kroků, jež vedly k rozpadu země. Sovětská prokuratura chtěla koncem roku 1991 Gorbačova stíhat, ale pod nátlakem Kremlu od tohoto záměru ustoupila... Zatím...

http://olser.cz/wp-content/uploads/ruskoa18.jpg

Veteráni hledají své kamarády z bojů…Snímek Břetislav Olšer

Pár let poté jsem měl před sebou lákavou trasu po SSSR; Sevastopol, Moskva, pak ze Šeremetěva do Volgogradu, následně do Irkutsku a lodí po Angaře až do Listvjanky u Bajkalu. Čekal jsem koncem roku 1987 na odlet Tu 154 v Oděse. Byl jsem nedočkavý a naštvaný, jelikož mně borci s kalašnikovy zabavili film, na který jsem si vyfotil kotvící vojenské lodě v přístavu. Už jsem měl na jazyku sdělení, že jsem nedávno byl v italském Janově na křižníku NATO, který měl Den otevřených dveří a fotek jsem měl na kila.

Naštěstí se ozval z reproduktoru hlas, co oznamoval, že let bude opožděn, jelikož bude mít v televizi mimořádný projev Michail Gorbačov. Nuda. Ješita, co byl šťastný, že ho proslavila “glasnost” a perestrojka”. Tvářil se veledůležitě, jak bedna kytu a sdělil národu, že mu zachránil mír, když 8. prosince 1987 podepsal ve Washingtonu Smlouvu o úplné likvidaci raket středního doletu... bla, bla, bla... Chamberlain též po Mnichovu rozhlašoval: „Přátelé, toto je podruhé v naší historii, kdy byl z Německa na Downing Street přivezen čestný mír. Věřím, že to je mír pro naši dobu.“

“Kašmar. Eto durak, katorij vljulbilsa do halyvudu i Reagana,” zafuněl vedle mě na barové židličce statný Sergej, veterán afghánské války, co se chystal na vánoční svátky do Moskvy. “Dejte nám láhev šampaňského – Sovětskoje polosuchoje,” zavelel symbolicky a hrdě si poplácal na medaile na svátečním sáčku. “Napřed “suchý zákon”, pak vodka Gorbačov. Durak – nevěděl, že už báťuška car Petr Veliký dával každému, kdo přijde do muzea, stakan vodky a hrst kaviáru…?” A pak ještě vztekle dodal, že na havárii AE Černobyl Moskva zareagovala až za tři týdny. Tovaryšť Michail Gorbačov v rámci “glasnosti” mlčel jako hrob. Po třech týdnech pronesl 14. května 1986 srdceryvný proslov: “Potkala nás tragédie, nehoda na jaderné elektrárně Černobyl. Způsobilo to bolest mnoha sovětským lidem a vyvolalo paniku v zahraničí…”

Gorbačov s vyčůraností sobě vlastní sice ve svém nejčerstvějším prohlášení roztrhal na cucky americký kapitalismus, ale suchou nit nenechal ani na Putinově kultu osobnosti a jeho dominantní politické straně Jednotné Rusko. Dnešní Ruská federace není podle Gorbačova „plně demokratickou zemí s fungujícím parlamentním systémem a nezávislou justicí…“ Těmito slovy myslel asi na zadní kolečka, kdyby ho chtěli náhodou popohnat za perestrojku a glasnost k soudu. Moc dobře ví, že to nebyl v Litvě s Omonem Putin, ale on...

„Je to strana byrokratů, která připomíná tu nejhorší verzi KSSS. Co se našeho parlamentu týče, nemohu říct, že je nezávislý, a ani naše justice se plně neřídí ústavními články,“ dodal bývalý státník, který nedávno oslavil 80. narozeniny. A vzápětí si též Putina rychle udobřuje, kdy horuje pro svoji víru, že „alespoň Ukrajina, Kazachstán a Bělorusko, které mají s Moskvou těsné ekonomické a v některých případech i politické vazby, s Ruskem jednou znovu vytvoří společný státní útvar…“ Neodpustil si ani tento nehorázný blábol, jako by ani fašistické majdanské Ukrajiny nebylo...

Gorbačov se ve svém životě netajil tím, že měl blízký vztah rovněž k papeži Janu Pavlu II. Vyměňovali si dopisy až do papežovy smrti; lísal se mu tím, že údajně též jako pokrytec number one bojoval proti komunismu, který byl ale svým způsobem také náboženstvím. A papež na oplátku uznával Gorbačovovu perestrojku a kritizoval kapitalismus, když drtí lidského ducha. Pro Gorbačova byl Ježíš Kristus prvním socialistou. Ještě silnější duchovní vliv měla v jeho rodině zesnulá manželka Raisa, jejíž rodiče byli popraveni za druhé světové války bolševiky za to, že měli v domě vystaveny pravoslavné ikony.

Dnes nesnáší ruský „pirátský kapitalismus“ a není mu jasné, "proč dělat na Ukrajině z Chodorkovského hrdinu; má údajně sice talent, (nevím přesně na co...  pozn. autora), ale vyhýbal se placení daní a v Americe by byl dávno za mřížemi a byl by tam ještě i bez amnestie. Byla to chyba Borise Jelcina..." Proč na to přišel Gorbačov až nyní a ne ve své první fázi exhibicionismu zvaného perestrojka a glasnost…?

Jelikož byl v první řadě naivní a nebezpečný snílek, který se klaněl dosti zmateně tomu, komu se mu zlíbilo – od Reagana, Thatcherové, iráckého mafiána Toni Blaira, až po Jana Pavla II… Čirá fantasmagorie... Filosof na baterky, stigma jeho likvidace SSSR mu však nikdo nesmaže, sám neví, jestli jeho existence byla dobrem nebo zlem, a to je největší potíž jeho svědomí. Proto teď opět pro jistotu v cestě za svojí katarzí hlásá zastuzenou glasnost; kdysi byl protagonistou zahájení studené války, nyní se snaží jako slepý věštec varovat před jejím dalším pokračováním…
Gorbačov prohrál, nejen protože se zhlédl v hollywoodském herci Reaganovi, v pozlátku amerického stylu života, kdy byl uchvácen praskajícím ohněm v krbu jeho kalifornské rezidence, Se svojí nebohou Larisou se dívali na filmy s Reaganem a byli šťastní, s jak velkou osobností si to tykají, zpronevěřili se památce 27 milionů zabitých Rusů ve 2. sv. válce a snaze země Sovětů po lepším životě, který jim Spojené státy s biliony státního dluhu rozhodně dát nemohly…

Gorbačov ani nechtěl slyšet, jak Reagan a Margaret Thatcherová nazývali jeho vlast Říší zla a klidně se s Reaganem objímal na Maltě i na Islandu a podepsal naivně konec studené války, potažmo kapitulaci své země. Nejhorší však bylo, že tento podpis sám považoval za svoji velikánskou výhru, kterým přinesl světu nekonečný mír; On byl přece tím rozhodujícím na naší planetě. Houby, jen bláhový člověk spadlý z Marsu…

Klidně bez mrknutí oka naslouchal, jak je jeho země "říší zla", přičemž moc dobře věděl, že v letech 1967 až 1975, kdy byl Reagan guvernérem Kalifornie, poprvé uplatnil svou tvrdou ruku při potlačování protiválečných demonstrací i komunit hippies. Během protestů v People's Parku v roce 1969  poslal 2200 členů Národní gardy do kampusu University of California. Zásah si vyžádal smrt studenta. V projevu v dubnu 1970 prohlásil: "Jestli to má být masakr, ať je to teď. Appeasement není odpověď…“ (Appeasement - usmiřování protivníka ústupky)
Protesty v People's Parku v roce 1969... 

Gorbačov podlehl komfortu a jakoby ve svém obluzení nechtěl ani vědět, že zatímco Rudá armáda vítězila v bojích o Leningrad, Moskvu, Stalingrad či Kursk, Truman rozhodoval o použití atomových bomb v Japonsku a Koreji, poté Johnson s Nixonem rozhodli o třech milionech mrtvých ve Vietnamu, Reagan o invazích do Grenady a mnohých zemí „zadního dvorku“ Latinské Ameriky…

Inu, napřed byl Michail Gorbačov prospěchářským skalním komunistou, co zapřel černobylskou katastrofu, pak jako šéf SSSR nahnal komando Omon-Alfa do Litvy, aby si poté jako marnotratný syn začal z plezíru s křesťanstvím a položil Sovětský svaz na lopatky, což mu vyneslo obvinění Státní dumy, avšak aplaus Západu… Na Forum 2000 do Prahy nepřijel, aby se nesetkal s Vytautasem Landsbergisem; smutný pohled na Gorbačova, tragikomickou a nikam nepatřící figurku z dantovské tragédie…

Foto: Reuters...

http://www.rukojmi.cz/clanky/977-v-litve-zacal-proces-se-sovetskymi-vojaky-schazi-hlavni-vinik-perestrojkovy-gorbacov

http://www.rukojmi.cz/clanky/287-alexandrovci-se-vali-na-prahu-mame-je-vypiskat-aneb-ludek-navara-vali-same-kydy-jeden-za-druhy-mame-mu-zatleskat

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Letošní říjen znamená nejen 100. let založení Československa, ale je rovněž doslova napěchován dramatickými chvílemi i lidskými tragédiemi. Ta, která se týká Milady Horákové, je velmi ponurá a začala de facto v Moskvě, kde s ní vedli dlouhé rozhovory, o kterých není veden žádný záznam.

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Už se mi ty kulatiny blížily a já se cítil stále víc ztuhlý. Jasně, když člověku schází pohyb. Avšak přišel podnět. Od syna, třicátníka. Docela se vychloubal, že běhá na delší tratě a že mu to svědčí. Za nedlouho někde na nettu přečetl, že lepší než běh je ostrá chůze.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek vna kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek na kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Přečetl jsem si v Lidových novinách článek Ivany Milenkovičové, specialistkou na protitibetskou propagandu, její další rozhovor, tentokrát ne s Tibeťankou paní Nyimou Lhamovou, neteři lámy a duchovního vůdce Tenzina Deleka Rinpočheho, nýbrž s předsedou exilové tibetské vlády Lozangem Sanggjänem.

„Míšení ras. Cílem je vznik světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí přijmout 1,5 milionu přistěhovalců ročně.“ Na půdě Sněmovny padla slova, ze kterých mrazí

„Míšení ras. Cílem je vznik světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí přijmout 1,5 milionu přistěhovalců ročně.“ Na půdě Sněmovny padla slova, ze kterých mrazí

Na půdě Poslanecké sněmovny se konal seminář s názvem „100. výročí vzniku Československa v době neutichající evropské integrace“ s podtitulem „Přežijí národní státy snahu o evropský superstát?“ Seminář pořádal poslanec Jan Skopeček (ODS), který si přizval zajímavé hosty z různých částí politického spektra. O budoucnosti Evropy mluvil proděkan Národohospodářské fakulty Vysoké Školy Ekonomické v Praze Miroslav Ševčík, výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl, režisér a někdejší předseda KSČM Jiří Svoboda a analytik Ondřej Krutílek z think-tanku Pravý břeh.

Poslední domácí zprávy