• Středa, 19. červen 2019
  • Svátek má Rukojmí Leoš

Jen těžký psychopat může lhát o pomníku USA v Chebu a srovnávat pohraničníky ČSR s vojáky SS, co v dobových uniformách vzpomínali, jak za Hitlera bojovali za vlast...
Počet návštěv: 11622

„Nesmíme k nám pustit nikoho, o němž nevíme kdo je, co je a proč chce k nám,“ řekl po Nice ministr vnitra Chovanec; nemyslel pane Zídku na pohraniční stráž po krachu Schengenu?

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

„Nesmíme k nám pustit nikoho, o němž nevíme kdo je, co je a proč chce k nám“ řekl po Nice ministr vnitra Chovanec; nemyslel přitom, pane Zídku, na vámi pohaněnou pohraniční stráž ČSR po krachu Schngenského prostoru…? Kdyby měli takovou stráž ve Francii, řeba by terorista ve francouzském městě Nice nevraždil s 25tunovým kamiónem a policistům střežícím okolí oslav Dne pádu Bastily by netvrdil, že je dodavatelem zmrzliny. Teprve po děsivém činu ho policie identifikovala jako polovičního Tunisana Mohameda Lahouaieje Bouhlela. Mezi 84 oběťmi je několik dětí a nejméně dva Američané, jedna Ruska, Arménka a Ukrajinec.

Co by asi po včerejšku napsal pejorativně Petr Zídek v článku v LN "Oslava Dne pohraniční stráže" o nebezpečných pohraničnících, kteří by hlídali státní hranici přesně dle návodu ministra vnitra Chovance? Navíc jen těžký psychopat může srovnávat tyto pohraničníky ČSR s vojáky SS, co v dobových uniformách vzpomínali, jak za Hitlera bojovali za vlast...

Ještě nedávno jsem byl přesvědčen, že prudce inteligentní je v Česku pouze učitelka dějepisu Štěpánová z Brna se svým televizním tvrzením, že "Evropu od Hitlera osvobodily USA", dnes už vím, že ještě víc prudce inteligentní je historik Zídek, u něhož asi nejvíc překvapí, že ač nestudoval v Plzni, přesto jeho titul jeví znaky rychlokvašného studia á la plzeňská práva... K čemu ho přirovnat? Jak praví můj přítel ve svém úsměvném bonmotu:" Mám doma čivavu, není to žádný pouliční voříšek Karl von Bahnhof, a naivně jsem ji cvičil, aby reagovala na nějaký složitější úkon, ale marně. Zlatého retrívra z ní prostě neudělám. Ten dvoukilový pejsek se přitom snaží, vidím mu to na očích; chce, ale nemá na to…“

Historik Petr Zídek zkrátka opět fantazíruje, když si v inkkriminovaném článku vymýšlí báchorky o tom, jak se, cituji, "Klubu českého pohraničí, který sdružuje všechny, kdo na železnou oponou vzpomínají s nostalgií, podařilo na vrchu Dyleň vztyčit (dávno z Chebu odstraněné) sousoší Na stráži míru. Čtyřmetrový (údajně dle Zídka) žulový pohraničník svírá v obou rukou samopal a dychtivě vyhlíží nějakého narušitele, do kterého by mohl vyprázdnit zásobník. Kdyby jej zradila zbraň, věrný vlčák po boku by rozkaz "neprojdou" splnil..."

Tolik blábol. A fakta z minulosti? U příležitosti 65. výročí přijetí zákona o ochraně státních hranic, jenž býval slaven jako Den Pohraniční stráže, bylo zásluhou právě pohraničníků jen na přelomu 40. a 50. let zlikvidováno na československých hranicích na 2000 agentů zahraničních rozvědek, teroristů, sabotérů, vrahů a zlodějů majetku a ve stejném období zahynulo při plnění úkolů 49 ochránců hranic a na 290 bylo zraněno. Jména některých příslušníků PS, kteří zemřeli při ostraze hranice, jsou uvedena v malém muzeu, jež se nachází také na vrcholu Dyleň.

A teď máme určité nejasnosti: Socha pohraničníka prý byla odhalena v roce 1955 v Gottwaldových sadech v Chebu na místě, kde stával pomník amerických vojáků padlých při osvobození města. Ovšem fakta mluví o poněkud něčem jiném, o čem pan Zídek mlčí. V chebském parku sice stával zmíněný pomník pohraničníka, který byl však po roce 1989 odstraněn a v současné době je zde zpátky americký pomník, jenž byl ale sňat po zahájení korejské války Spojenými státy vroce 1955.

"Zachráněný" pomník americkým vojákům již opět stojící v Městských sadech daroval městu Cheb jeho majitel, chebský občan Aleš Kučera. V roce 1990 totiž právě Aleš Kučera organizoval návrat “amerického” pomníku do Městských sadů, na místo po soše pohraničníka se psem. Ten ovšem stál na místě, kde byl za Rakouska-Uherska v prusko-rakouské válce mj. i pomník vojákům c. k. 73. pěšího pluku, jenž byl taktéž odstraněn. Proč, o tom Zídek nepíše.  O jeho instalování však psal Časopis „Deutsche Arbeit“ v roce 1913, "odhalení Mayerlova válečného památníku 29. června minulého roku stalo se velkou vojenskou slavností, jakou Cheb zřídka kdy viděl..."

Cituji: „důstojník ve středu, jehož ruka reflexivně sahá na zranění, voják po jeho pravici, který se připravuje puškou k strašnému úderu, a ten po levici, který tasí šavli, aby zachytil ránu nepřítele. Jak mistrně a směle je tato chránící paže zkrácena“. Uzavírá slovy: „Lvem po pravici válečníka a reliéfem pomníku dosáhla tvořivá síla Adolfa Mayerla vrcholu jeho dosavadní práce.“

Ale zpět do 50. let; byl opravdu důvod pomník americkm vojákům před šedesáti lety odstranit? Byla záminka o rozpoutání korejské války relevantní? Jak jde tato situace s plácáním hysterického historika Zídka? Na rozdíl od něho uvedu skutečná fakta; občané Chebu měli jen pár roků po skončení hrůzostrašné války v živé paměti, když jejich město americká letadla napadla 25. března 1945 a zničila i obytné domy v dnešní Žižkově, Havlíčkově, Riegrově a Palackého ulici. Při náletu bylo zabito na 800 osob, včetně mnoha politických vězňů. (Kdepak mají asi pomník?) Americké bomby zasáhly tábor, ve kterém byli u Chebu koncentrováni. Přes 70 francouzských antifašistů a nezjištěný počet sovětských zajatců při tom zahynulo.

Další velký nálet spojenců postihl Cheb 8. dubna 1945. Bylo při něm zničeno nejen nádraží, důležitý dopravní uzel, ale v troskách skončila odhadem asi třetina Chebu. Přestože již 18. dubna 1945 překročila americká vojska u Trojmezí české hranice a do Chebu to měla jen několik desítek kilometrů, o dva dni došlo k bombardování chrámu sv. Mikuláše v Chebu. Podle dobových svědectví po lidech, kteří chtěli lokalizovat vzniklý požár kostela, bylo údajně stříleno z palubních zbraní bombardéry doprovázejících amerických stíhaček.

A pak Zídek bagatelizuje údajné přání občanů Chebu po těchto zlých zkušenostech s Američany zrušit pomník jejich hrdinů, když se dozví, jak někde znovu zabíjejí lidi... Jak vůbec vznikla korejská válka? Když po 2. světové válce USA zákeřně atomovýmá bombami zdecimovaly Japonsko, uvědomily, že není vše tak růžové, jak si rýsovaly; pokud by totiž chtěly být i nadále světová velmoc, musí zastavit pronikání komunismu a postavit se mu čelem. Východní Asie se tak stala rozhodujícím místem střetu dvou světových ideologií.

Tzv. Dullesova pyramidová teze, že padne-li za oběť komunistického tažení další země, vyvolá to lavinovou reakci, jejíž konec by měl pro světovou stabilitu nedozírné následky. Nastínil ji jeden z vysoce postavených státníků v USA. Prohlášení CIA se týkalo ochrany jihu Koreje, který se tak stal akutním ohniskem boje proti komunismu. Hranicemi nově vzniklých území měla být 38. rovnoběžka, která dělila Severní Koreu, výspu stalinistického režimu, a Jižní Koreu, vychovávanou západně orientovanými státy.

Důvod rozdělení byl prostý; zatímco jižní část Koreje byla zbavena fašistických armád spojeneckými jednotkami, jejich severní soused byl osvobozen Rudou armádou a čínskými polovojenskými jednotkami. Smyslem války bylo sjednocení Koreje, v nekomunistický poloostrov. Z iniciativy Sovětských vůdců ale došlo po třech letech krvavých bojů naštěstí k několika mírovým schůzkám znepřátelených stran – Severní a Jižní Koreje.

Z nich vzešla 27. června 1953 dohoda o příměří, byl z toho však jen smír, nikoliv mír, který ve své křehkosti trval až do těchto dnů, než ho Kim zrušil na protest proti sankcím OSN. A válečné ztráty bojů, které k ničemu nevedly, protože sever zůstal komunistický a jih proamerický? USA přišly o více než 50 tisíc vojáků, Jižní Korea o 1 250 000, Severní Korea ztratila na 500 tisíc bojovníků, Čína  900 tisíc a OSN skoro o tři tisíce; celkem padlo přes 2,7 milionů vojáků. SSSR rovněž přiznal ztrátu 120 pilotů…

Za co též měli američtí vojáci v Chebu své pomníky...?

Bombardováním Chebu si Američané chtěli připravit pole, pro své okázalé hrdinství. Pětadvacátého dubna 97. pěší divize totiž dobyla Cheb, avšak zřejmě byli svým bombardováním nedůslední; US Army totiž za to zaplatila 46 padlými a 150 raněnými, kdežto Němci se jen v úseku 387. pěšího pluku vykázali se 142 mrtvými, 184 raněnými a 1474 zajatými.

A těch amerických habaďur bylo víc; Američané totiž mohli osvobodit Plzeň již 30. dubna, ale generál Patton, aby ušetřil své vojáky, alibisticky čekal, až v Plzni vypukne povstání místních občanů (5.května 1945) a pak teprve bez boje Plzeň "osvobodil" (6. května 1945 rbyly vidět ozjásané ulice) nažehlený generál Patton s ohromným množstvím žvýkaček a voňavek.... To musel být dozajista těžký, žvýkačkový boj. Byl zabit jeden americký voják. a proto se tam musí každoročně dělat mohutné oslavy osvobození města USA...

Jak psal tehdejší tisk: „Vojáci USA u nás bojovali v rytmu swingu“; lidé je hostili pivem, Američané na oplátku rozdávali cigarety, čokoládu, konzervy a silonové punčochy a získali si obdiv hlavně paní a dívek svým dokonalým vybavením a skvělým zásobováním. Pro USA byla i 2. sv. válka velkým byznysem… Mezitím Sověti, co přišli od Leningradu, Stalingradu a Kursu přes Duklu a celé Československo, měli 27 milionů padlých, z toho na 13 milionů vojáků. Kolik svých mrtvých amerických vojáků během téže války? Děsivě moc, něco přes 400 tisíc… Opravdu, jasné počty a argumenty. A kolik padlo vojáků při osvobozování Československa? Opět jsou zde zcela neoddiskutovatelná fakta: asi sto deset amerických vojáků proti téměř 150 tisícům rudoarmějců…

Proto byl odstraněn pomník americkým vojákům. Byl to však již druhý pomník US Army. Ten první byl příslušníkům americké armády - 1. pěší divize, postaven a tyčící se do dneška do desetimetrové výšky u křižovatky silnic několik kilometrů před Chebem, nazývané Ypsilonka. Desetimetrový šestiboký jehlan je ze žuly a má tvar šestibokého jehlanu a jsou na něm vyryta jména 639 padlých. (proč 639, když za osvobozování ČŠR padlo asi jen něco málo přesd sto amerických vojáků...). Památník byl v roce 1946 vybudován z prostředků amerického lidu a pozemek má statut diplomatické půdy...

Jeho stavbu zaplatili Američané. Místo pod ním mělo diplomatický statut. Už v roce 1945 totiž tehdejší okresní správa věnovala pozemek vládě Spojených států. Na slavnostní odhalení 27. dubna 1947 přijel tehdejší ministr Jan Masaryk i generál Ludvík Svoboda, účastnil se taky velvyslanec USA Laurence Steinhardt. O rok později už byl památník nežádoucí, zbourat či nějakým způsobem ho odstranit ale nemohli, byl na louce patřící USA, což pan Zídek nějak opomněl připomenout¨.

Dnes už pozemek pod památníkem patří městu Cheb. Nedávno se tu památce svých padlých krajanů poklonil i americký velvyslanec v Česku Andrew Schapiro... Že nesepsal petici proti pomníku pohraničníka¨? Asi proto, že se jeho socha naštěstí dočasně nacházela v lapidáriu ve dvoře za chebským františkánským klášterem...

A pan Zídek svůj elaborát "Oslavy Dne pohraniční stráže" končí slabomyslným povzdechem: "Představme si, že by si někdo v Německu na soukromém pozemku postavil čtyřmetrovou sochu ozbrojeného příslušníka SS a pořádal u ni srazy bývalých druhů ve zbrani, kteří by v dobových uniformách s nostalgií vzpomínali, jak za Hitlera hrdinsky bojovali vlast a Evropu..."

Čeští badatelé na rozdíl od Zídka studují oběti na hranicích dnešního Česka s Rakouskem a bývalou NSR. Výsledky svého pátrání zveřejnil Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu před sedmi lety. Podle nich v letech 1948 až 1989 zemřelo při pokusu dostat se na Západ na hranicích s Rakouskem a Německem 282 konkrétních lidí. Zastřeleno bylo 143 lidí, 95 zemřelo v elektrických zátarasech, 17 spáchalo sebevraždu z obav před zatčením a 11 utonulo. Po pěti lidech zemřelo při pokusu zdolat hranici vzduchem a při pokusu prolomit automobilem pohraniční zátarasy. Další zabila mina, jednoho roztrhal služební pes a jeden zemřel nejspíše na infarkt po zatčení.

A jak to tedy bylo, Zídkova pohádko s československými pohraničníky? Jen na německé a rakouské hranici dohromady přišlo o život 450 civilistů a 654 pohraničníků. Po osvobození v květnu 1945 byla ochrana hranic svěřena jako za první republiky finanční stráži, která měla bránit zejména pašování zboží. Zároveň ale dostala střežení hranic na starost část pohotovostního pluku Národní bezpečnosti, který nejprve bojoval s různými záškodnickými skupinami a později se specializoval na ilegální přechody: z Bavorska se vraceli odsunutí sudetští Němci pro ukrytý majetek, opačným směrem se naopak snažili dostat příslušníci Ukrajinské osvobozenecké armády (tzv. banderovci).

Následně byl 31. srpna 1945 na základě dohody ministerstev vnitra, národní obrany a financí vytvořen nový systém ochrany pohraničních oblastí. Součástí tohoto systému byla Finanční stráž, Pohotovostní pluk 1 NB, příhraniční stanice SNB, armáda a rychlé zálohy. Cílem Finanční stráže bylo zejména zajišťování chodu hraničních přechodů a výkon pochůzkové činnosti za účelem odhalování trestných činů hospodářské povahy. Již v prvorepublikové encyklopedii se dočítáme, že: „Československé hranice jsou střeženy ozbrojenou a uniformovanou finanční stráží, která vykonává dozor nad osobami a zbožím při přestupu celní čáry.“

Inu, suma sumárum: Od roku 1945 do února roku 1948 bylo na československých hranicích za tři roky zastřeleno asi šestkrát víc potenciálních teroristů, než činil počet 282 zastřelených ekonomických československých uprchlíků za 40 let; od roku 1948 po 1989... Kolik by dnes bylo pod jejich ochranou mrtvých v NIce...?

PS: A skutečný osud sochy pohraničníka, co nebyl z žuly, ale ze sádry a později z pískovce? Pískovcová socha pohraničníka v nadživotní velikosti byla součástí památníku, který až do počátku 90 let stával v tehdejších Gottwaldových sadech (dnes Městské sady) v Chebu. Socha původně stála na cca 2 m vysokém podstavci, který nesl nápis Na stráži míru. Počátkem roku 1990 byla socha pohraničníka sejmuta a přemístěna k tehdy již bývalému Klubu PS pod kasárnami (dnes Klubu Policie ČR), podstavec byl zlikvidován.

Zhruba v polovině 90 let byla socha opět přemístěna, a to do areálu bývalé Roty Mýtina (cca 10 km od Chebu). Po opuštění areálu Pohraniční policií byla socha vrácena zpět do Chebu a umístěna do dvora františkánského kláštera, do chebského lapidária, kde ve společnosti soch Lenina a Fučíka stála čtvrt století do minulých dnů. Před nedávnem byl na vrcholu Dyleň poblíž Dolního Žandova v Karlovarském kraji, jen pár set metrů od česko-německé hranice, bylo v sobotu slavnostně odhaleno sousoší pohraničníka se psem, jež nese název "Na stráži míru"....

US Army zamítla a zakázala zbraně i auta pro dobrovolníky na pomoc květnové Praze

http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/2223-svedectvi-politickeho-vezne-zbynka-cerovskeho-o-presidentu-vaclavu-havlovi.aspx

US Army zamítla a zakázala zbraně i auta pro dobrovolníky na pomoc květnové Praze

Drážďany – nejzbytečnější smrtící nálety nejen 2. světové války…

http://www.rukojmi.cz/clanky/827-polaci-se-vzepreli-proamericko-eurounijnim-mediim-a-ct-protestuje-ze-tim-nici-demokracii

http://www.rukojmi.cz/clanky/183-zlodej-uz-rok-krici-chytte-zlodeje-rusko-chce-ukrizovat-presila-vice-nez-30-zemi-nato-eu-a-osn-jejimz-hlavnim-sponzorem-jsou-navic-usa

http://www.rukojmi.cz/clanky/1653-nocni-vlci-teskne-vyji-karavana-ceskych-demagogu-lze-klidne-dal-a-vse-svadi-na-smlouvu-ribbentrop-molotov-aniz-by-zminila-ze-mnohem-driv-se-hitlerovi-zbabele-oddalo-polsko

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-svatozář

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jan Kříž

Jan Kříž

23.07.2016 23:09

Historik Petr Zídek není blbec, je to amorální sketa


 
Ondřej Dvořák

Ondřej Dvořák

15.07.2016 20:01

Když se rozhovoří polistopadoví znalci, tak to chce pořádně si nalíznout malíčky.


 
Je Británie výkladní skříní demokracie, či jen chaosem populismu?  Proč? Jelikož místo premiérky Mayové, co hlasovala proti brexitu, nastoupí do čela vlády asi šašek Boris Johnson, co veřejně lhal

Je Británie výkladní skříní demokracie, či jen chaosem populismu? Proč? Jelikož místo premiérky Mayové, co hlasovala proti brexitu, nastoupí do čela vlády asi šašek Boris Johnson, co veřejně lhal

Kdepak asi skončí Velká Británie, dnes varovný příklad světové demokracie? Podle  ankety z 12. června 2019 by konzervativci s ohledem na jednokolový volební systém, ve kterém vítěz „bere vše“, obsadili v parlamentu 395 mandátů. Labouristé by byli druzí se 151 poslanci. Liberálové by skončili až čtvrtí s 26 křesly a Faragova strana by jako v minulosti „ostrouhala“. Třetí by byla Skotská národní strana s 59 zástupci v dolní komoře britského parlamentu.

Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 explozí, ke kterým došlo v Hirošimě. A co havárie reaktoru TMI-2 ? Dle Drábové se nelišila od rozsahu poškození reaktoru v Černobylu

Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 explozí, ke kterým došlo v Hirošimě. A co havárie reaktoru TMI-2 ? Dle Drábové se nelišila od rozsahu poškození reaktoru v Černobylu

Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 explozí, ke kterým došlo v Hirošimě. Jak to tedy bylo? Výbuch v Hirošimě byl rovnocenný asi 13 kilotunám TNT (54 TJ). Podle největších odhadů účinek výbuchu v Hirošimě okamžitě zabil asi 70 000 lidí.

Trump „honí několik zajíců“; na Floridě zahájil volební kampaň za své druhé zvolení, poslal tisíce vojáků na Blízký východ proti Íránu a souhlasil, že hranici s Mexikem bude chránit jen ocelová bariéra. Na sumě 5,7 miliardy USD ale trvá

Trump „honí několik zajíců“; na Floridě zahájil volební kampaň za své druhé zvolení, poslal tisíce vojáků na Blízký východ proti Íránu a souhlasil, že hranici s Mexikem bude chránit jen ocelová bariéra. Na sumě 5,7 miliardy USD ale trvá

Donald Trump si vzal velké sousto; „honí několik zajíců“ najednou; na Floridě zahájil kampaň za své druhé zvolení do Bílého domu. Navíc poslal tisíce vojáků na Blízký východ v kampani proti Íránu a „na žádost demokratů“ souhlasil v Kongresu, že hranici s Mexikem bude chránit jen ocelová bariéra. Na 5,7 miliardách USD (cca 127 miliard Kč) šéf Bílého domu trvá.

Místo epilogu - DOPIS MATCE VŠECH

Místo epilogu - DOPIS MATCE VŠECH

Milá Přírodo, už tomu bude třiasedmdesát let, co jsi dovolila, abych přišel na tento svět. V té době ještě zuřila druhá světová válka a moje rodička musela prchat se mnou v kočárku před nálety bombardérů do úkrytu na břehu řeky Odry. Tam jsem coby půldruha roku starý klučina spal při zurčení vody na brodech;, baldachýn hustých pobřežních houštin mě skrýval před pálícím sluncem, ale už jsem vnímal pískot komárů a trylky zpěvného ptactva. Když válka končila, louky voněly a kvetly kopretiny, zvonky, vlčí máky, pryskyřníky, kohoutci, chrpy, pomněnky, lilie zlatohlavé… Nejrannější mládí jsem doslova prožil v čase Tvého rozkvětu. 

Poslední domácí zprávy

Máme fašistický senát

Máme fašistický senát

Je to neuvěřitelné, ale je to tak. A já sám tomu uvěřil, lépe řečeno jsem si tuhle skutečnost poprvé uvědomil ve středu minulého týdne, kdy...