• Úterý, 12. prosinec 2017
  • Svátek má Rukojmí Simona

Proč nemají Kurdové se 40 miliony obyvateli ještě svůj vlastní stát?
Počet návštěv: 12754

Proč nemají Kurdové se 40 miliony obyvateli ještě svůj vlastní stát, aneb Turecko útočí na bojovníky s Islámským státem...?

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

MUDr. Yekta Uzunoglu (kurdským jménem Yekta Geylanî, narozen 10. května 1953 Silvan, Turecko) je kurdský lékař a podnikatel s arménskými kořeny (mezi jeho předky byli turečtí Arméni, oběti Arménské genocidy na konci 1. sv. války.)  

Je například autorem překladů částí Bible a děl Karla Čapka do kurdštiny, a naopak kurdské poezie i prózy do češtiny a němčiny. Má trvalý pobyt v ČR a od roku 1996 německé občanství. Případ lékaře s dobrými politickými styky začal před dvanácti lety. To ještě netušil, že vytvoří český rekord v době trvání svého pobytu 2,5 roku ve vazební věznici; jednatřicet měsíců nepředstavitelného stresu. Policie zatkla Uzunoglua v září 1994 a policista Jiří Gregor, který za zatčením stál, v tiskové zprávě uvedl, že Uzunoglu “obchodoval se zbraněmi a drogami”. Dodatečně přibyla ještě obvinění z loupeží, podvodů, mučení, nedovoleného ozbrojování a přípravy vražd. Navzdory protivenstvím osudu zůstává však pořád věrným Kurdem a proto mu není situace v turecko-kurdských vztazích lhostejná...

Od okamžiku, kdy nedostalo Turecko zelenou pro vstup do EU, uraženě dělá jen naschvály, aby přitížilo Kurdům, co jako jediní bojovníci mohou k neštěstí Turecka teroristy Islámského státu porazit; Turci jim proto házejí pod nohy jeden klacek provokativního nezájmu za druhým, Američané však mají také za ušima, porumsfeldsku si vylhali i válku v Iráku… http://www.youtube.com/watch?v=zaP7ZrmkcuU

Požádal jsem MUDr. Yektu Uzunoglu o rozhovor:

Irák je nyní na pokraji rozpadu; Obama se falešně rozčiluje, že se irácká armáda od Američanů za těch deset let nic nenaučila, když utíká z boje s islamisty, kteří mají stále větší moc. A v Iráku je krutá bilance; na půl milionů mrtvých Iráčanů, tisíce spojeneckých vojáků. A místo slibovaného míru, demokracie a svobody se k moci dostává sunnitská radikální skupina Islámský stát v Iráku a Levantě. Dnes IS... Kdo za to může?

Za to může ten, kdo sice nechal nastolit moderní ústavu v Iráku, ale nedbal na to, aby ta ústava byla dodržována. Podle mě za to tedy může Obama! Neměl z Iráku odejít dřív, než byl zaveden demokratický právní řád, a když už odjeli, tak neměli nechat osud Iráku v rukou Malikího! Na to prostředky měli. Malikí, místo aby integroval sunnity a Kurdy, se v Iráku před očima Obamy snažil založit své panství, a byl tolerován tak dlouho, než se stalo, co se stalo. Stačí jen porovnat, jak vypadal svět před Obamou ,a jak vypadá nyní...

A jediní z Iráčanů, kteří jsou schopni islamistům vzdorovat, jsou již mockrát podvedení Kurdové, jež cítí, že mají nyní opět šanci na vznik vlastního nezávislého státu. Na rozdíl od vládních jednotek, zbaběle prchajícím z bojišť, se dokázali postavit sunnitským radikálům.... Pořád věříte ve vznik Kurdistánu?

Kurdové nikdy nepřestali věřit na samostatný, demokratický a právní Kurdistán, a to ani v dobách té největší represe ve všech čtyřech státech, kde žijeme. Dnes jsme o hodně dál. V Iráku jsme po roce 2003 dokázaly v kurdské oblasti vytvořit demokratický, právní malý Kurdistán, který má svou vlastní ústavu, lidem zvolený parlament, vládu a prezidenta. Bez váhání můžu říct, že ústava, kterou máme, je demokratičtější, než ve většině zemí, co znám, a to především co se týče práv menšin. Ústava jim zaručuje zastoupení a reprezentaci v kurdském parlamentu, i kdyby neměly dostatek hlasů. Ve stejné době, kdy vznikala kurdská ústava, vznikala též irácká ústava. Stačí jen porovnat fungování ústavy a zákonů v Iráku a Kurdistánu. Přitom jsme, na rozdíl od iráckých Arabů, neměli vůbec žádné zkušenosti s vedením státu.

Aby těch lapálií nebylo málo, začaly USA milostivě shazovat Kurdům přepravky plné zbraní. Ovšem “nešťastnou náhodou” se jedna ze zásilek ocitla v rukách islamistů. Američané se sice vydali do leteckého boje proti Islámskému státu, nedopatřením mu však také pomáhají, ke zmíněným chemickým zbraní nyní patří i zbraně konvenční. Jednu z dodávek zbraní a munice, která měla směřovat do rukou kurdských obránců Kobani, totiž pravděpodobně ukořistili islamisté. Ti umístili na internet video, na kterém zásilku prozkoumávají. takže mohou Spojené státy lhát, jako diví, video je přistihlo při další lži. Jak se lze v takové situaci držet ústavy a zákonů...?

K fungování práva v tom malém Kurdistánu bych uvedl jen jeden příklad: Loni na podzim se díky výše uvedeným faktům Kurdové v Iráku nacházeli v neuvěřitelně urputné válce s ISIS, v té době ale bylo zjištěno, že náčelník kurdské armády bojující proti ISIS je podezřelý z korupce – ten náčelník byl na příkaz soudu zadržen doslova na bitevním poli a předveden před soud!

Irácký Kurdistán je po všech stránkách životaschopný stát, a rádi bychom už vyhlásili samostatnost. To by ale současná US a EU administrativa nesměly být proti. Proto musíme čekat na volby v USA! Tedy to posvátné právo na sebeurčení národa v případě Kurdů neplatí. Až vznikne Kurdistán v Iráku, doufáme, že se k němu někdy též připojí i turecký a íránský Kurdistán. To bude trvat ještě dlouho, ale nemůžou 40 milionový národ toužící po svobodě vyhubit!

Kurdové se ale zdráhají věřit západním partnerům, kteří je v minulosti už několikrát podvedli. Třeba během války v Iráku, kde americké jednotky postupovaly společně s pešmergy, kurdsky „na smrt jdoucími”, což významově odpovídá latinskému moriturus. Tehdy Američané místo vděku Kurdy zatlačili z Kirkúku zpátky na sever, kde je po odchodu US Army Husajn v desítkách tisíc vyvraždil. Turecko se dnes před NATO vymlouvá, že jejich vojáci bojují se zakázanou Stranou kurdských pracujících (PKK), tedy s teroristy... Turecká vojenská letadla dokonce bombardují její tábory v sousedním Iráku. Jak to tedy je?

USA měly již v roce 1991 (při první invazi do Iráku) možnost dobýt Bagdád, anebo dovolit Kurdům založit v Iráku svůj stát. To se ale nestalo. Tak, jak říkáte, dovolili Saddámovi, aby Kurdy vytlačil nejen z Kerkúku, ale i z dalších oblastí, které Saddám začal následně násilně arabizovat. To znamená, že tam sestěhoval Araby a Kurdy nechal buď vyvražďovat, nebo je vyhnal z jejich domovů do pouště, na smrt.

Ani po roce 2003 a druhé invazi nedovolili připojení těchto oblastí ke Kurdistánu, i když v nich dle článku 140 irácké ústavy mělo proběhnout referendum, zda se jejich obyvatelé chtějí připojit ke Kurdistánu, či nikoliv. Tento článek irácké ústavy ale nebyl nikdy aplikován, a to i přes neustálé volání Kurdů po splnění této ústavou dané povinnosti – a to jak v době přítomnosti americké armády v Iráku, tak i po jejím odchodu. Avšak marně. Až loni, když se irácká armáda ve strachu před ISIS rozutekla a nechala tamější obyvatele na pospas islamistům, obsadily tyto oblasti v zájmu zajištění bezpečí civilistům kurdské jednotky a od té doby jsou to oblasti de facto kurdské. Jak je vidět na příkladu Kurdů, uzavřené dohody bohužel neplatí, a to ani, když jsou zakotveny v ústavě! Přitom Američané měli dostatek prostředků k donucení Bagdádu, aby respektoval svou vlastní ústavu, a bylo nastoleno panství práva!

PKK znám prakticky od jejího zrodu, a Öcalana jsem vždy vnímal jako velice kontroverzní osobu. Ale bohužel ta nelidská represe Kurdů ze strany tureckých vlád vedla Kurdy k radikalismu – tedy k PKK! Když národu zakážete jeho mateřštinu, poslech jeho hudby či nošení národních krojů a spoustu dalších věcí – a porušení zákazů budete s největší možnou brutalitou trestat – a to už od roku 1923, tak se nemůže někdo divit, že se část Kurdů radikalizuje. Já osobně, jako ředitel Kurdského institutu, jsem už od roku 1984 neustále apeloval na civilizovaný svět, aby Turecku, členskému státu NATO, nedovolil pošlapávat veškeré lidské hodnoty, že takový přístup musí zákonitě vést jen k další radikalizaci Kurdů v Turecku, což se také následně stalo! Turecký přístup byl doslova donutit pod hlavněmi pušek kurdské vesničany s odpuštěním „sežrat vlastní výkaly“, a pak říkat – vidíte, šli bojovat do hor, jsou to teroristé!

Ta válka trvala 30 let a druhá nejsilnější armáda NATO nedokázala Kurdy porazit, i když statisíce kurdských vesničanů byly donuceny opustit své vesnice a více jak 40 000 Kurdů bylo usmrceno – je více než jasné, že bez podpory Kurdů v Turecku by strana PKK již dávno nemohla existovat.

Snímek Břetislav Olšer

Autonomní Irácký Kurdistán de facto vznikl místo slibovaného nezávislého státu jako šidítko hned po první válce v Zálivu, kdy si nad zdejší oblastí vynutila OSN bezletovou zónu. O více než deset let později se pak Kurdové opět přidali k západním jednotkám, které konečně svrhly Saddáma Husajna. A slibovaný samostatný Kurdistán zase nikde?

Těch slibů za posledních 50 let bylo… Dnes, kdy už Kurdové svépomocí přes veškeré represe, nátlak a bojkot ze strany Turecka, Íránu a ostatních zemí de facto založili svůj fungující a od teroru vyčištěný právní stát, Obamovy demokratické USA jim nedávají možnost k vyhlášení samostatnosti.

Irácký autonomní Kurdistán, ležící na území bohaté na ropu a zemní plyn, by rád exportoval až tři miliony barelů ropy denně, přičemž první ze dvojice nových ropovodů má kapacitu 700 tisíc barelů denně a druhý “nejméně jeden milion”. Jeho zásoby činí zhruba 45 miliard barelů ropy, což je šesté největší naleziště na světě. Kurdové také chtějí vyvážet minimálně deset miliard kubických metrů plynu ročně, což odpovídá pětině kapacity velkého ruského plynovodu Nord Stream. Co k tomu můžete říct?

Ano, Kurdistán jako takový by se s klidem mohl zařadit mezi nejbohatší státy na zeměkouli. A to je také důvod, proč ho po první světové válce Anglie, Francie a USA raději rozdělily mezi 4 státy! To bohatství se stalo naším největším neštěstím. Jenom ropa z iráckého Kurdistánu patří k těm nejkvalitnějším na světě. A náklady na jeden vrt jsou v našich podmínkách nejméně 100x menší než v Saúdské Arábii apod. Rezervy jsou navíc obrovské, protože kvůli neustálým válkám zůstala naše naleziště prakticky nedotčená. Dnes už se těží kolem 900 tisíc barelů denně, a kdyby nás nechali, už bychom těžili kolem 2 milionů barelů.

Vedle ropy a plynu má Kurdistán ještě daleko cennější bohatství, a tím je voda! Největším problémem 21. století bude nedostatek pitné vody, a přitom Kurdistán disponuje kvalitní, levnou vodou v téměř neomezeném množství – ta voda doslova stříká z našich hor. Od Kurdistánu až po Jemen, tedy nejméně 2000 kilometrů, není voda skoro nikde. To znamená trh s nejméně 200 miliony lidí, kde se kvůli přírodním podmínkám voda konzumuje více, než v Evropě, a přitom jeden litr jí tam stojí nejméně třikrát více, než litr benzínu.

A dalším bohatstvím Kurdistánu jsou zemědělské produkty. Tam, kde končí irácký či syrský Kurdistán, začíná poušť. A v té poušti 200 milionů lidí, kteří si vše k životu musí kupovat. Kurdistán má velice kvalitní půdu, nakonec samotný Bůh tu oblast označil za biblický Ráj. Jak známo, Kurdové jsou zemědělci a pastevci. Vše, co produkují má odbyt, bez větší konkurence. Naše bohatství je takřka nekonečné, a to je také naše největší neštěstí, které vedlo k tak nelidským represím Kurdů.

Současní Kurdové tedy obývají území na hranicích čtyř států. Největší území leží v Turecku, dále v Íránu, Iráku a Sýrii. O Kurdech se mluví jako o největším národu, který nemá svůj vlastní samostatný stát. A ani ho v moderní historii nikdy neměl. Na světě jich žije až 40 milionů; zhruba 14 milionů v Turecku, významnou menšinu tvoří i v Íránu, Iráku a Sýrii. Kurdský osud je celosvětově znám zejména právě v souvislosti s Tureckem. Zde už přes osmadvacet let vede svůj boj ozbrojená Strana kurdských pracujících. Od roku 1984 si prosazování jejich národních zájmů vyžádalo už 45 tisíc mrtvých. Copak to NATO nevidí?

A copak to někoho v NATO zajímá? Copak někoho v NATO někdy zajímalo, jak museli kurdští vesničané pod hlavněmi evropských pušek v rukou tureckých vojáků NATO jíst vlastní výkaly? Copak někoho zajímalo, jak byli křesťané vyháněni z jejich tisíce let obydlených vesnic a měst v tureckém Kurdistánu? Nebo snad někoho zajímalo, jak byl Kurdistán „čištěn“ a vylidňován od kurdských jezídů?

Dnes už vím, jak se chovat v Turecku. Kdysi jsem si myslel, že jsem nesmrtelný mistr světa, takže jsem si dovolil na bazaru v Istanbulu vyslovovat slova jako “Kurdové” a byl oheň na střeše; bylo to těsně po dopadení vůdce PKK Abdullaha Öcalana v roce 1999, nedávno jsem zjistil, že ani jméno Atatürk brané nadarmo, je nepatřičné... Udělal jsem nějakou chybu v komunikaci?

Vy jste neudělal chybu v komunikaci, akorát jste si neuvědomil, že jedete do země zákazů, tabu a stále existujícího kultu osobnosti. Dodnes platí v Turecku zákon chránící Atatürka. Nemůžete ho kritizovat, to je zakázané.

O Öcalanovi ale už mluvit smíte, a to protože s ním turecká vláda donedávna po 3 roky jednala, než jednání jednostranně přerušila. A to ještě před 3 lety byla řada osob odsouzena jen proto, že řekli „pan Öcalan“. Ne za jméno Öcalana, ale za to, že ho označili „pan“!


Vy jste prchl před islamisty, ale co když brzy bude Evropa ve znamení černých praporů IS?

Obávám se, že se současným postojem státníků EU to zas tak dlouho trvat nebude. Evropa se nyní nachází ve fázi regrese a eroze, eroze ve všech stránkách a oblastech lidského života. Skupiny jako IS ten rozpad mohou akorát urychlit, a to pochopitelně s pomocí evropských úředníků, policejních činitelů a politiků. Ty osud evropské civilizace nezajímá, jak by od nich dalo očekávat, že budou myslet na budoucnost evropské civilizace, když už jen to je jimi samotnými vnímáno jako trestuhodný extremismus!

Děkuji za rozhovor...

izraelské osudy - Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

                                      P.C.Roberts: Spojte se se mnou a změňme svět!

P.C.Roberts: Spojte se se mnou a změňme svět!

Vědci Harvardu se shodli, že Margaret Mead má pravdu. I jen pár lidí dokáže změnit svět.

Podle poslední (a falešné) zprávy vlády a presstitutek je dnes počet amerických nezaměstnaných nejnižší za posledních 17 let, zatímco ke zvýšení mezd a platů nedošlo.

Jak si vysvětlit plnou či dokonce až přeplněnou zaměstnanost, jež se obejde bez tlaku na vyšší příjmy?

Poslední domácí zprávy