• Neděle, 09. srpen 2020
  • Svátek má Rukojmí Roman

Neštěstím pro střední Evropu nejsou politici jako Zeman nebo Orbán, ale Kiska
Počet návštěv: 38089

Neštěstím pro střední Evropu nejsou politici jako Zeman nebo Orbán, ale Kiska

Josef Nožička Článek od Josef Nožička

V pátek a v sobotu proběhla v Polsku schůzka prezidentů zemí Visegrádské čtyřky. A opět se na ní ukázaly některé výrazné názorové rozdíly mezi slovenským prezidentem Kiskou a ostatními prezidenty.


Andrej Kiska hned v první den jednání prohlásil, že Visegrádská čtyřka má v současné době nejhorší obraz ve své historii. Na což český prezident Miloš Zeman kontroval tím, že společenství čtyř středoevropských zemí je moudřejší než zbytek Evropské unie. Navíc dodal, že země Visegrádu by ze sebe neměly dělat někoho, kdo se v EU hrbí (viz odkazzde). Kdo z těchto dvou středoevropských státníků má tedy pravdu?
Je zřejmé, že slovenský prezident ve svých slovech narážel především na to, že vrcholní bruselští politici i někteří další západoevropští členové EU opakovaně kritizují země Visegrádu za jejich „nevstřícný“ postoj k migrační krizi, především pak odmítání povinných uprchlických kvót. Naproti tomu Andrej Kiska v nedávné minulosti například opakovaně prohlásil, že je naší morální povinností uprchlíkům pomáhat a odmítl spojování uprchlické krize s narůstajícím terorismem v západoevropských zemích.
V tomto je postoj slovenské hlavy státu zásadně odlišný od postojů českého, polského i maďarského prezidenta, ale i od názorů slovenského premiéra Roberta Fica. Největším Kiskovým protipólem v otázce uprchlické krize je pak z vrcholných středoevropských politiků maďarský premiér Viktor Orbán. Proto není divu, že zatímco Kiska je obvykle bruselskými špičkami nejvíce chválen, maďarský premiér je naopak terčem jejich kritiky již řadu let.
Již před 5 lety mu špičky EU vytýkaly tehdejší znárodnění soukromých penzijních fondů, výrazné zdanění bank a velkých energetických společností či podobu mediálního zákona. Dokonce mu bylo ze strany Bruselu několikrát vyhrožováno zavedením ekonomických sankcí. Loni byl Orbán pro změnu terčem kritiky za to, že v reakci na prudký příliv uprchlíků z Blízkého východu nechal na hranicích své země se Srbskem a Slovinskem vybudovat plot.
Orbánovi odpůrci, kteří tehdy mluvili o budování nové železné opony, pak asi hodně těžko nesli, když postupem času ke zbudování hraničních zábran přistoupily další země, včetně například Rakouska. Také Orbánova ekonomická opatření se nemusí některým liberálním ekonomům líbit, ale fakt je ten, že během jeho vládnutí se maďarská ekonomika pozvedla a na rozdíl například od Řecka nepotřebuje od Evropské unie stálé finanční injekce.
Obdobně, i když přece jen méně častěji jako Orbán, jsou některými západoevropskými politiky kritizováni český prezident Zeman, slovenský premiér Fico a jeho polská kolegyně Szydlová. Byť se mnou zcela jistě ne všichni čtenáři budou souhlasit, jsem přesvědčen, že současná situace v některých západoevropských zemích (především v Německu, Francii či Belgii) dává naopak za pravdu těm, kteří jsou v Bruselu za své „nevstřícné“ postoje k migrační krizi kritizováni.
Pomáhat těm, kteří to potřebují, je určitě správné. Ale jak velké procento těch, kteří během posledního roku a půl dorazilo do Evropy z Blízkého východu či severní Afriky, sem skutečně přišlo kvůli obavám o svůj život a nikoliv kvůli lákavosti štědrého sociálního systému? Zvlášť nesmyslné pak je požadovat po všech členských zemích EU, aby si uprchlíky rozebraly na základě povinně stanovených kvót, když vysněným cílem cesty většiny z nich bylo Německo či jiná evropská země se štědrým sociálním systémem. Bylo proto dobře, že Slovensko, Maďarsko i Česká republika povinné kvóty odmítly a slovenský premiér Fico dokonce proti nim podal žalobu k Evropskému soudnímu dvoru. A je faktem, že v současné době vrcholní bruselští politici ani německá kancléřka Merkelová již o povinných uprchlických kvótách příliš hlasitě nemluví.
Bylo by proto dobře, kdyby politici Visegrádské čtyřky i nadále zastávali v postojích k migrační krizi, ale i v dalších zásadních sporech s EU, jednotu a automaticky se nepodřizovali všemu, co se centrálně nařídí v Bruselu. Z tohoto důvodu je škoda, že slovenský prezident Kiska tuto jednotu kazí. Sice bude téměř jistě za své názory chválen jak v Bruselu, tak i ve většině domácích médií, obyvatelům střední Evropy však svými postoji slovenský prezident bohužel škodí.

 

Josef Nožička
Rád se podělím o své názory s ostatními. Dělám to i tehdy, kdy jdu vědomě "proti proudu".

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

16.10.2016 18:30

Puberťák již se ozval.Kdo nesouhlasí,ten je bolševik,Putinův agent,rasista, xenofob,islamofob a bůhví,co ještě.Puberťáci typu Luboš Černý mají lehké rozlišení lidí.


 
Luboš Černý

Luboš Černý

16.10.2016 16:01

Kdo by diskutoval s takovým podělaným bolševikem?


 
Svědci covidovi a šíření strachu

Svědci covidovi a šíření strachu

Proč státy považují roušky za nástroj ochrany? Chtějí ukázat, že dělají aspoň něco. Mnoho „epidemiologů“ podporuje nošení roušek, protože to udržuje lidi ve strachu a v pocitu, že se musí něco dělat a tím zůstává zachován jejich status „zachránců“.

Martina Navrátilová čelí mediální kampani ze nesouhlas se začleňováním transsexuálů do sportu

Martina Navrátilová čelí mediální kampani ze nesouhlas se začleňováním transsexuálů do sportu

Známá tenistka Martina Navrátilová čelí mediální kampani kvůli tomu, že podepsala dopis, ve kterém více než 300 sportovkyň vyjádřilo nesouhlas se začleňováním transsexuálů do sportu. Ten následně atletky poslaly Radě guvernérů National College Athletic Association. Přitom tento požadavek je naprosto racionální, neboť muži, kteří se nechají přeměnit na „ženu“, porážejí své ženské soupeřky, protože fyzická kondice a větší síla jim zůstala. Podobně se před časem vyjádřila i spisovatelka Jane Rowlingová. Ta upozornila na muže, kteří se deklarují jako ženy, ale na dámských záchodech mohou znásilnit ženy.

Poslední domácí zprávy

Agrese mocných

Agrese mocných

Srpnové události 1968 už mizí v historii. Před 52lety „soudruzi v SSSR“ udělali chybu, místo dialogu vsadili na agresi. Využili situace, v té...