• Úterý, 26. září 2017
  • Svátek má Rukojmí Andrea

Pane Zálome, takhle také ne.
Počet návštěv: 854

Pane Zálome, takhle také ne.

Jaromír Bradávka Článek od Jaromír Bradávka

V minulých dnech vyšel na portálu parlamentni.listy.cz článek s názvem „Senátore Čunku, tak takhle ne!“ Jeho autor v něm polemizuje s Jiřím Čunkem o znovuzavedení povinné základní vojenské služby a uvádí řadu argumentů proti tomuto kroku, kromě jiného též zmenšování a omezování naší už tak osekané svobody.

Jako člověk starší generace, který prožil delší část života v socialismu a mimo jiné absolvoval i základní vojenskou službu v délce 12 měsíců (jako absolvent vojenské katedry VŠ) u ženistů, jsem nucen panu Zálomovi oponovat a jeho argumenty vyvrátit.

Za prvé: Doporučuji p. Zálomovi nejdříve si objasnit definici a obsah pojmu svoboda a vlastenectví. K tomu nechť mu poslouží odkazy uvedené na konci článku. Jen stručně připomenu, že absolutní svoboda neexistuje, a pokud se o ni někdo snaží, sklouzne nevyhnutelně k anarchii a dříve nebo později se dostane do konfliktu s právem.

Za druhé: Povinnost bránit svou vlast a svou rodinu je přirozenou povinností každého občana. Vyplývá jednak z přirozených instinktů (u rodiny), jednak z pocitu lidské sounáležitosti a správně vypěstovaného vlastenectví (u vlasti).

Souhlasím s autorem v tom, že od r. 1989 došlo už u dvou generací k takovému pokroucení morálky a k takové šíři a hloubce ztráty vědomí o lidských hodnotách (správně formulováno: ztrátě povědomí o přirozených lidských svobodách, právech a povinnostech), že nastal čas tuto situaci napravit. Pokud se k tomu neodhodláme a pokud s tím nezačneme co nejdříve, za několik dalších generací se společnost rozpadne a nastane období chaosu a temna, podobnému jako po rozpadu říše Římské. Netvrdím tím, že ona obnova svobody morálky, práv a povinností má být tvrdě dirigována shora (státem). Naopak, musí začít odspodu, to znamená v rodině. Je třeba najít odhozené tradice, obnovit přetrhané vztahy a rekonstruovat klasickou tradiční rodinu, která jediná je základem státu a tedy celé společnosti.

Povinná základní vojenská služba je jen příspěvkem státu k upevnění jedné společenské struktury sloužící k ochraně státu samého.

Dále autor uvádí: „Svoboda je absence iniciace násilí.“ Existuje i lepší definice: „Svoboda je poznaná nutnost.“ Bohužel žijeme v době, kdy násilí v ve společnosti existuje a dlouho ještě existovat bude. Lidé však nejsou andělé, a dokud zde násilí bude vznikat, je třeba se mu bránit. Pokud bych dotáhl autorovo myšlení dokonce, musel bych požadovat i odstranění nebo aspoň minimalizaci policie, protože ta plní podobnou úlohu jako armáda, jen na trochu jiném poli. To však nelze z řady důvodů, které jsou každému zřejmé a které by vydaly na samostatný článek.

Stát je dnes tím největším násilníkem a nejvážnější hrozbou naší svobodě.“ Další mylný výrok autora. Stát jsme my, občané, a jaký stát jsme si vybudovali, takový máme.

Správné znění: „Naši politici a představitelé, které jsme si zvolili a naše členství v nadstátních a nadnárodních strukturách, do kterých jsme prostřednictvím svých politiků vstoupili, jsou největší hrozbou naší svobodě“. Protože naši politici se zpronevěřili svým předvolebním slibům a zavlekli nás tam, kam jsme vůbec nechtěli. Což se někdo občanů ptal, zda chceme do NATO? Což se někdo občanů ptal, zda chceme Lisabonskou smlouvu? Což se někdo občanů ptal, zda si přejeme dlouhodobé oslabování koruny? Mohl bych položit celou řadu dalších takových otázek.

Takže nikoliv stát, ale jen lidé v jeho čele , kteří prodali své svědomí za hrst dolarů (eur či cokoliv jiného) jsou pro nás největší hrozbou.

Definice státu:

Stát je lidské společenství nacházející se na ohraničeném území, tvořené lidmi se společným etnickým, jazykovým a kulturním původem a spravované určitým, lidmi přijatým způsobem.

Funkce státu:

1. Ochrana vnějších hranic a udržování vnitřního pořádku.

2. Tvorba, ochrana, dodržování a vymáhání práva.

3. Výběr a správa daní.

4. Zajišťování veřejných služeb občanům.

Pokud stát existuje, lidé v něm žijí, tvoří hodnoty, rozvíjejí svou kulturu a stát plní své základní funkce, je tento stát domovem pro své občany a vždy je jejich povinností jej bránit. Bráníme tím svou vlastní existenci a pár desítek či stovek politických zrádců, anarchistů, pokrytců či malověrných nám v tom nemůže a nesmí bránit.

Nejhorším a nejhanebnějším výrokem, který se senátor Čunek při své obhajobě povinné základní vojenské služby dopustil, je tato věta: "Naučil by se poslouchat."

Už stará lidová moudrost praví: „Kdo chce poroučet, musí se nejdřív naučit poslouchat!“

Nevím jakým způsobem byl pan Zálom vychován, ani kolik je mu let, ale od pradávna platilo, že děti poslouchají své rodiče, žák učitele, tovaryš mistra, student profesora a zaměstanec šéfa. Na vojně se mladí muži naučili kázni, získali nové znalosti, upevnili pocit kolektivní spolupráce, odpovědnosti i sebevědomí z dosažených výsledků a do civilu se vrátili dospělí. Jak se říká – vojna z kluků udělala chlapy. Dnes jsou zejména města plná třicetiletých mamánků, kteří nejsou schopni se postarat o sebe, natož v případě potřeby o jiné. Úroveň jejich myšlení zhusta zůstává někde na 16 letech. Kdejaký absolvent, zejména vysoké školy, chce hned dělat vedoucího a myslí si, že může poučovat nebo dokonce rozkazovat lidem s dvacetiletou praxí. Vojenská služba tyto trendy odstraní v zárodku. Zároveň dá každému možnost překonat svou slabost a s pomocí kolektivu dosáhnout stejné úrovně jakou mají ostatní.

Mnozí zastánci povinné vojenské služby tvrdí, že profesionální armáda není schopna žádný stát ubránit.

To je pravda. Kdyby se Sovětský svaz v r. 1941 spoléhal na pouhých 750.000 členů armády, jakou má dnes, skončilo by východní tažení Wermachtu za pár týdnů dobytím a zničením celé evropské části SSSR a jeho následným nevratným rozbitím. 23.000 českých vojáků, z nichž značná část vůbec není připravena, natož vycvičena k obraně republiky, naši vlast neubrání. Není ani schopna ochránit hranice před nezákonným překračováním ze strany nelegálních migrantů z třetího světa. Tak k čemu ji vlastně máme? Abychom podporovali cizí velmoci při jejich dobývání a plundrování třetích zemí (Afghánistán, Irák, Lybie)? A navíc za peníze daňových poplatníků? Současný profesionální voják, který vojenskou službu koná pro peníze a je ochoten jít kamkoliv, protože mu za to dobře platí, nikdy neubrání svou vlast, protože není vlastenec, ale jen nájemný zaměstanec. A kecy o tom, že „v Kábulu se bojuje za Prahu,“ nechť si politici strčí za klobouk!

Prvotním a vlastně jediným úkolem armády je ochrana vnějších hranic státu a obrana před vnějším napadením. Vedlejším úkolem může být např pomoc při živelných katastrofách, apod. Toť vše. Čím více lidí tyto činnosti ovládá, tím vyšší úroveň ochrany státu. Bez ohledu na to, kdo zrovna stojí v čele politické reprezetace.

Umíte si představit, že by dnes byla vyhlášena všeobecná mobilizace? Co by si důstojníci počali s milionem mladých mužů ve věku 18 – 35 let, kteří většinou živého vojáka nikdy neviděli, ví o něm jen to, že nosí uniformu a nějakou pušku, kteří jsou odkojeni filmy o Rambech, Likvidátorech, Terminátorech a jim podobných a teď by najednou měli hlídat hranice nebo dokonce bojovat s útočníkem? Velká část z nich by okamžitě začala shánět všemožná lékařská potvzení o nejrůznějších nemocech, které jim brání nastoupit na vojnu, další by pokrytecky prohlašovali, že jim svědomí nedovoluje nosit zbraň, a jiné výmluvy. O fyzické kondici našich branců je lépe se nezmiňovat.

Co se týče rozpočtu a struktury armády, jsme na tom podobně jako většina evropských zemí. Jestli je armáda podfinancovaná, nevím. Ale určitě je financováno mnoho zbytečností (předražené pandury, 4 transportní letadla CASA, z nichž jedno je stále mimo provoz, či zmanipulovaná zakázka na neprůstřelné vesty) a na jiné potřebné se nedostává. Struktura je podobná spíše expedičním sborům než obranné síle, z čehož plyne naprostá nepřipravenost k obraně. Těch pár pronajatých (!) stíhaček, několik desítek vrtulníků a pár stovek tanků a obrněných vozidel nás neubrání ani čtrnáct dní, nehledě na to, že značná část ručních zbraní pro záložní jednotky byla dávno rozprodána tzv. umírněným povstalcům, aby se následně objevila v rukou teroristů. (Viz rukojmi.cz/ceske- zbrane-v-rukou-povstalcu-v-aleppu) 

Jak z toho ven?

V prvé řadě zapomenout na „imperiální choutky Ruska“. Rusko má tolik starostí samo se sebou a se svou obranou, že nemá čas na nějaké dobyvačné myšlenky nebo dokonce plány.

Za druhé, je třeba úplně přepracovat systém kolektivní bezpečnosti v Evropě. Ten současný je v troskách a dávno se přežil. Je nutno definovat hrozby, kvalifikovat je, kvantifikovat je a vypracovat nový systém evropské bezpečnosti. Vzhledem k současné politické situaci, která se mění rychlostí splašeného spřežení, je otázkou s kým vlastně spolupracovat, protože letošní volební rok v může politickou mapu Evropy výrazně změnit. Teprve potom je možno zvážit zapojení do mezinárodních vojenských obranných struktur, ale do té doby je lepší se spolehnout na vlastní síly a vlastní finanční prostředky; uvědomte si, za co chcete bojovat. Zda za svobodu (a potom nemá smysl být k takového boji donucen), nebo za Čunky.

To je nesprávně formulované dilema. Vždycky bojujeme za svou svobodu a a svou vlast, bez ohledu zda v čele země stojí zrádci či hrdinové. Myslíte si, že za protektorátu či ve Slovenském národním povstání lidé bojovali za někoho (pro někoho)? Ne! Bojovali za svou svobodu, za svobodu svých rodin, sousedů, přátel, vesnic a své vlasti. Stačí se zeptat pamětníků – partyzánů. Stačí si přečíst v pamětech, jaký pocit měli vojáci 1. československého sboru, když 6. října 1944 stanuli na východním Slovensku na československých hranicích. A nezáleželo na tom, zda to byl Čech, Moravan nebo Slovák, zda byl Prahy, Chebu, Znojma nebo Popradu. Osvobozovali svou vlast a nestarali se o to, zda je prezidentem Hácha, Beneš, Tiso nebo někdo jiný.

To, že existuje branná povinnost, je v pořádku. Méně v pořádku je to, že jsou do ní zahrnuty i ženy. Ženám zbraně do ruky nepatří, i když při obraně svých potomků je matka neodvážnějším a nejstatečnějším ze všech živých tvorů. Ženy i za války musí především pečovat o děti a tvořit zázemí. Méně v pořádku je i to, že valná část branců je k nepoužití. Tady právě musí nápravu sjednat za prvé rodina a za druhé stát, jak o tom bylo pojednáno výše.

Shrnutí:

Za současného morálního stavu společnosti, za současné bezpečnostní situace ve světě a v Evropě zvlášť, je obnovení povinné základní vojenské služby krokem ke zvýšení bezpečnosti státu. Neboť čím více bezpečnosti zajistí stát, tím méně ji musí zajišťovat občané individuálně. Dějiny to dokazují.

Výchovou mladé generace k čestnosti, poctivosti, skromnosti a vlastenectví zahájíme etapu obnovení tradiční rodiny a normálních vztahů mezi lidmi, v současnosti omezených na konzum, požitky a zisk.

Povinná vojenská služba omezí i rozvoj některý sociopatických jevů ve společnosti, zejména mezi mladými lidmi a zvýší jejich vlastenecké a kolektivní povědomí.

Neboť jen sjednocená společnost dokáže čelit extremnímu individualismu, jevům z něj plynoucích a jej doprovázejích, a povznést společnost na vyšší úroveň myšlení i konání a na vyšší, lidskou úroveň společenských a mezilidských vztahů.

http://eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/9041-senatore-cunku-tak-takhle-ne-.aspx

http://www.rukojmi.cz/clanky/domaci-politika/1682-nekolik-slov-o-svobode-moralce-lidskych-pravech-a-lidskych-povinnostech

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2016/05/12/co-je-to-vlastne-ta-svoboda-a-demokracie/

http://www.novarepublika.cz/2016/05/strach-jde-z-tech-kteri-se-boji.html

http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/o-vlastenectvi-161105.htm

 

 

 

 

 

 

 

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jaromír Bradávka

Jaromír Bradávka

30.01.2017 14:56

Dobrý den, pane Majevský. nepíšu knihu o povinné základní vojenské službě. Jen občas napíšu svůj názor na dění kolem sebe a pošlu jej panu Olšerovi. Jednu knihu téměř napsanou mám - vlastně dvě. Jedna je soubor povídek, které s politikou (až na jednu či dvě výjimky) nemají nic společného - ty dvě vyšly i na rukojmí.cz v sekci povídky) a ta druhá se bude jmenovat ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY a LISTINA SVOBOD, PRÁV A POVINNOSTÍ. Dokončuji poslední formulace a zvažuji kdy, jak a případně s kým s ní vyjít na veřejnost. Volby se blíží...


 
Petr Majevský

Petr Majevský

29.01.2017 22:01

Pan Bradávka zde asi představuje osnovu pro svou novou knihu.Článek je zbytečně dlouhý a je v něm příliš mnoho zbytečných slov.Jeho definice státu je sice perfektní,ale nějak v ní chybí skutečnost,která se ze státu v dnešní době stala.Jestli má pan Bradávka možnost ovlivňovat nějakým způsobem dění ve státě,měl by se s námi o tuto skutečnost podělit.Po volbách,ve kterývh jsou poslanci zvoleni,nastoupí do parlamentu a hned je veselo.Podle ústavy i podle poslanecké přísahy mají rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.Ve skutečnosti už dávno podepsali prohlášení,že budou rozhodovat podle názoru partajního vedení.Může mi pan Bradávka ukázat způsob,jak tuto situaci ovlivnit?Z naší armády se stal expediční sbor,plnící úkoly ve prospěch cizích mocností.Že byla zredukována na parodii na armádu není vina občanů,ale státu.Tedy těch, kteří rozhodují a svou pozici si zajistili zákonem o neodvolatelnosti.Musím podotknout,že možnost odvolat poslance tady byla za tzv.totality.Sice si neuvědomuji,že by byl někdy použit,ale ta možnost tady byla.Předseda sněmovny Hamáček to bez uzardění zapře.To je ta demokracie v podání ČSSD.


 
Ani Třískův tolik milovaný Shakespeare by nevymyslel tak fatální tragédii; objímat z lásky sochy dávných Čechů, říkat, jak se mu tam líbí a pak spadnout do své i Smetanovy Vltavy…

Ani Třískův tolik milovaný Shakespeare by nevymyslel tak fatální tragédii; objímat z lásky sochy dávných Čechů, říkat, jak se mu tam líbí a pak spadnout do své i Smetanovy Vltavy…

Zemřel herec Jan Tříska, bylo mu 80 let. Podlehl následkům pádu z Karlova mostu. Režisér Mádl k tomu dodal: "Několikrát mi říkal, že vždycky před natáčením chodí čerpat sílu a prosit o štěstí na Karlův most, kde sahá na sochy. Podle všeho se tam stalo něco nešťastného…"

Fejeton: Letiště Ruzyně...

Fejeton: Letiště Ruzyně...

Dne 5. října uplyne 5 let od úředního přejmenování mezinárodního letiště Praha-Ruzyně na Letiště Václava Havla Praha. Uplyne tedy 5 let od okamžiku, kdy bylo na základě rozhodnutí vlády vypuštěno z názvu naší brány do světa starodávné označení  místa, na němž se letiště nachází.

Poslední domácí zprávy