Doba mezi konspirační teorií a praxí se zkracuje
Žijeme v opravdu zajímavých časech a každý, kdo se snaží najít bližší historické analogie k současnému dění, se musí vrátit zhruba o sto let zpátky do období konce I. světové války.
Dle toho, co bylo napsáno v úterní MF DNES, na debatu dorazilo jen něco málo přes sto lidí. To tedy opravdu není moc, na druhou stranu do začátku prezidentských voleb zbývá ještě téměř 10 měsíců a řada potenciálních uchazečů o pražský Hrad se na rozdíl od Michala Horáčka dosud ani nevyjádřila, zda výzvu ke kandidatuře vůbec přijme.
Spíše mě zajímalo, s jakou konkrétní vizí zahraniční politiky textař, producent a bývalý majitel sázkové společnosti Fortuna přijde. Mnohé ovšem naznačoval již výběr jeho tří hostů, které představil jako své poradce: herečku a bývalou československou velvyslankyni v Rakousku Magdu Vašáryovou, bývalého europoslance Libora Roučka a politologa Michaela Romancova. Těm, co občas sledují politické debaty v českých médiích, je nejspíš známo, že pan Romancov se obvykle projevuje jako velký kritik Ruska (Rusko samozřejmě kritizuje řada politiků, ale pan Romancov na mě obvykle působí téměř jako „rusofob“). V souvislosti s paní Vašáryovou si asi mnozí zase vzpomenou na její dřívější emotivní výroky ohledně uprchlické krize, kdy obyvatele střední Evropy označila za lidi, ochotné kolaborovat za cokoliv, a dále například prohlásila, že starost o psy je u těchto lidí větší než starost o syrské děti, putující Evropou (viz odkaz zde).
A dle toho, jak je popisován průběh debaty v článku na iDNES, se tato domněnka vcelku potvrdila. Z úst pana Romancova tradičně zněla slova o nebezpečné rozpínavosti Ruska, bývalý europoslanec Rouček obhajoval Evropskou unii tak, jako by šlo téměř o božský Olymp, paní Vašáryová zase prohlásila, že po dvou Antievropanech (Klausovi a Zemanovi) by měl konečně přijít prezident Evropan...
Komu dám příští rok v lednu svůj hlas, ještě rozhodnut nejsem (opravdu ne), ale s ohledem na vizi možné zahraniční politiky to pan Horáček zcela jistě nebude. Proč? Nejsem rusofil a nemyslím si, že by snad Rusko mělo být naším spojencem, ale to stálé strašení Putinem od lidí typu pana Romancova mi prostě přijde přehnané. Zvlášť v kontextu s tím, že zemí, která v současné době začíná ohrožovat demokracii v civilizované Evropě, není Putinovo Rusko, ale Erdoganovo Turecko. A jen málokteří evropští politici jsou schopni zaujat vůči Turecku tak rázný postoj, jaký učinilo před několika dny Nizozemsko.
Nejsem také radikálním stoupencem toho, že bychom měli z Evropské unie co nejrychleji vystoupit, ale pochlebování Evropské unii a hlásání jakési větší poslušnosti vůči Bruselu se mi rovněž nelíbí. Taktéž nejsem islamofob či xenofob, ale nadšený vítač uprchlíků také ne. Proto pana Horáčka jako příštího českého prezidenta nechci a pevně věřím, že se jím ani nestane.
Zdroj: http://nozicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=592948Dle toho, co bylo napsáno v úterní MF DNES, na debatu dorazilo jen něco málo přes sto lidí. To tedy opravdu není moc, na druhou stranu do začátku prezidentských voleb zbývá ještě téměř 10 měsíců a řada potenciálních uchazečů o pražský Hrad se na rozdíl od Michala Horáčka dosud ani nevyjádřila, zda výzvu ke kandidatuře vůbec přijme.
Spíše mě zajímalo, s jakou konkrétní vizí zahraniční politiky textař, producent a bývalý majitel sázkové společnosti Fortuna přijde. Mnohé ovšem naznačoval již výběr jeho tří hostů, které představil jako své poradce: herečku a bývalou československou velvyslankyni v Rakousku Magdu Vašáryovou, bývalého europoslance Libora Roučka a politologa Michaela Romancova. Těm, co občas sledují politické debaty v českých médiích, je nejspíš známo, že pan Romancov se obvykle projevuje jako velký kritik Ruska (Rusko samozřejmě kritizuje řada politiků, ale pan Romancov na mě obvykle působí téměř jako „rusofob“). V souvislosti s paní Vašáryovou si asi mnozí zase vzpomenou na její dřívější emotivní výroky ohledně uprchlické krize, kdy obyvatele střední Evropy označila za lidi, ochotné kolaborovat za cokoliv, a dále například prohlásila, že starost o psy je u těchto lidí větší než starost o syrské děti, putující Evropou (viz odkaz zde).
A dle toho, jak je popisován průběh debaty v článku na iDNES, se tato domněnka vcelku potvrdila. Z úst pana Romancova tradičně zněla slova o nebezpečné rozpínavosti Ruska, bývalý europoslanec Rouček obhajoval Evropskou unii tak, jako by šlo téměř o božský Olymp, paní Vašáryová zase prohlásila, že po dvou Antievropanech (Klausovi a Zemanovi) by měl konečně přijít prezident Evropan...
Komu dám příští rok v lednu svůj hlas, ještě rozhodnut nejsem (opravdu ne), ale s ohledem na vizi možné zahraniční politiky to pan Horáček zcela jistě nebude. Proč? Nejsem rusofil a nemyslím si, že by snad Rusko mělo být naším spojencem, ale to stálé strašení Putinem od lidí typu pana Romancova mi prostě přijde přehnané. Zvlášť v kontextu s tím, že zemí, která v současné době začíná ohrožovat demokracii v civilizované Evropě, není Putinovo Rusko, ale Erdoganovo Turecko. A jen málokteří evropští politici jsou schopni zaujat vůči Turecku tak rázný postoj, jaký učinilo před několika dny Nizozemsko.
Nejsem také radikálním stoupencem toho, že bychom měli z Evropské unie co nejrychleji vystoupit, ale pochlebování Evropské unii a hlásání jakési větší poslušnosti vůči Bruselu se mi rovněž nelíbí. Taktéž nejsem islamofob či xenofob, ale nadšený vítač uprchlíků také ne. Proto pana Horáčka jako příštího českého prezidenta nechci a pevně věřím, že se jím ani nestane.
Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků
Žadný rukojmí ještě nediskutoval
Žijeme v opravdu zajímavých časech a každý, kdo se snaží najít bližší historické analogie k současnému dění, se musí vrátit zhruba o sto let zpátky do období konce I. světové války.
Mezi lidem obecným je hojně rozšířená pověra, že nejdůležitější osobou ve výchově dítěte je matka, jejíž lásku nic nenahradí. Je to ale pouze pověra, kterou vyvracejí úvahy a postupy některých inženýrek dětských osudů z oddělení sociálně právní ochrany dětí (dále jen OSPOD). Vyvedly mě z mylné víry v platnost pověry, když jsem se zapletl do jejich sporu s matkou samoživitelkou tří kouzelných dětí ve věku 5-9-14 let.
Je na čase připravit se na život v podzemí. Je to myšleno samozřejmě obrazně. Nicméně je jasné, že už nelze doufat v nějaký zvrat, který by nás otočil zpátky ke svobodě. Je lepší si to přiznat a zařídit se podle toho.
ŽÁDNÉHO ROZVAŽOVÁNÍ NENÍ TŘEBA - TI, KDO UŽ MOC MAJÍ, JI ŽÁDAJÍ - JEDINOU OTÁZKOU JE, NA JAK SILNOU OPOZICÍ TATO MOC NARAZÍ