Dle toho, co bylo napsáno v úterní MF DNES, na debatu dorazilo jen něco málo přes sto lidí. To tedy opravdu není moc, na druhou stranu do začátku prezidentských voleb zbývá ještě téměř 10 měsíců a řada potenciálních uchazečů o pražský Hrad se na rozdíl od Michala Horáčka dosud ani nevyjádřila, zda výzvu ke kandidatuře vůbec přijme.
Spíše mě zajímalo, s jakou konkrétní vizí zahraniční politiky textař, producent a bývalý majitel sázkové společnosti Fortuna přijde. Mnohé ovšem naznačoval již výběr jeho tří hostů, které představil jako své poradce: herečku a bývalou československou velvyslankyni v Rakousku Magdu Vašáryovou, bývalého europoslance Libora Roučka a politologa Michaela Romancova. Těm, co občas sledují politické debaty v českých médiích, je nejspíš známo, že pan Romancov se obvykle projevuje jako velký kritik Ruska (Rusko samozřejmě kritizuje řada politiků, ale pan Romancov na mě obvykle působí téměř jako „rusofob“). V souvislosti s paní Vašáryovou si asi mnozí zase vzpomenou na její dřívější emotivní výroky ohledně uprchlické krize, kdy obyvatele střední Evropy označila za lidi, ochotné kolaborovat za cokoliv, a dále například prohlásila, že starost o psy je u těchto lidí větší než starost o syrské děti, putující Evropou (viz odkaz zde).
A dle toho, jak je popisován průběh debaty v článku na iDNES, se tato domněnka vcelku potvrdila. Z úst pana Romancova tradičně zněla slova o nebezpečné rozpínavosti Ruska, bývalý europoslanec Rouček obhajoval Evropskou unii tak, jako by šlo téměř o božský Olymp, paní Vašáryová zase prohlásila, že po dvou Antievropanech (Klausovi a Zemanovi) by měl konečně přijít prezident Evropan...
Komu dám příští rok v lednu svůj hlas, ještě rozhodnut nejsem (opravdu ne), ale s ohledem na vizi možné zahraniční politiky to pan Horáček zcela jistě nebude. Proč? Nejsem rusofil a nemyslím si, že by snad Rusko mělo být naším spojencem, ale to stálé strašení Putinem od lidí typu pana Romancova mi prostě přijde přehnané. Zvlášť v kontextu s tím, že zemí, která v současné době začíná ohrožovat demokracii v civilizované Evropě, není Putinovo Rusko, ale Erdoganovo Turecko. A jen málokteří evropští politici jsou schopni zaujat vůči Turecku tak rázný postoj, jaký učinilo před několika dny Nizozemsko.
Nejsem také radikálním stoupencem toho, že bychom měli z Evropské unie co nejrychleji vystoupit, ale pochlebování Evropské unii a hlásání jakési větší poslušnosti vůči Bruselu se mi rovněž nelíbí. Taktéž nejsem islamofob či xenofob, ale nadšený vítač uprchlíků také ne. Proto pana Horáčka jako příštího českého prezidenta nechci a pevně věřím, že se jím ani nestane.
Zdroj: http://nozicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=592948Dle toho, co bylo napsáno v úterní MF DNES, na debatu dorazilo jen něco málo přes sto lidí. To tedy opravdu není moc, na druhou stranu do začátku prezidentských voleb zbývá ještě téměř 10 měsíců a řada potenciálních uchazečů o pražský Hrad se na rozdíl od Michala Horáčka dosud ani nevyjádřila, zda výzvu ke kandidatuře vůbec přijme.
Spíše mě zajímalo, s jakou konkrétní vizí zahraniční politiky textař, producent a bývalý majitel sázkové společnosti Fortuna přijde. Mnohé ovšem naznačoval již výběr jeho tří hostů, které představil jako své poradce: herečku a bývalou československou velvyslankyni v Rakousku Magdu Vašáryovou, bývalého europoslance Libora Roučka a politologa Michaela Romancova. Těm, co občas sledují politické debaty v českých médiích, je nejspíš známo, že pan Romancov se obvykle projevuje jako velký kritik Ruska (Rusko samozřejmě kritizuje řada politiků, ale pan Romancov na mě obvykle působí téměř jako „rusofob“). V souvislosti s paní Vašáryovou si asi mnozí zase vzpomenou na její dřívější emotivní výroky ohledně uprchlické krize, kdy obyvatele střední Evropy označila za lidi, ochotné kolaborovat za cokoliv, a dále například prohlásila, že starost o psy je u těchto lidí větší než starost o syrské děti, putující Evropou (viz odkaz zde).
A dle toho, jak je popisován průběh debaty v článku na iDNES, se tato domněnka vcelku potvrdila. Z úst pana Romancova tradičně zněla slova o nebezpečné rozpínavosti Ruska, bývalý europoslanec Rouček obhajoval Evropskou unii tak, jako by šlo téměř o božský Olymp, paní Vašáryová zase prohlásila, že po dvou Antievropanech (Klausovi a Zemanovi) by měl konečně přijít prezident Evropan...
Komu dám příští rok v lednu svůj hlas, ještě rozhodnut nejsem (opravdu ne), ale s ohledem na vizi možné zahraniční politiky to pan Horáček zcela jistě nebude. Proč? Nejsem rusofil a nemyslím si, že by snad Rusko mělo být naším spojencem, ale to stálé strašení Putinem od lidí typu pana Romancova mi prostě přijde přehnané. Zvlášť v kontextu s tím, že zemí, která v současné době začíná ohrožovat demokracii v civilizované Evropě, není Putinovo Rusko, ale Erdoganovo Turecko. A jen málokteří evropští politici jsou schopni zaujat vůči Turecku tak rázný postoj, jaký učinilo před několika dny Nizozemsko.
Nejsem také radikálním stoupencem toho, že bychom měli z Evropské unie co nejrychleji vystoupit, ale pochlebování Evropské unii a hlásání jakési větší poslušnosti vůči Bruselu se mi rovněž nelíbí. Taktéž nejsem islamofob či xenofob, ale nadšený vítač uprchlíků také ne. Proto pana Horáčka jako příštího českého prezidenta nechci a pevně věřím, že se jím ani nestane.