• Neděle, 24. září 2017
  • Svátek má Rukojmí Jaromír

Válečné příběhy – Kurt Lanzer, jediný Čech, který byl v roce 1949 v první paradesantní brigádě Izraele, s vděkem vzpomínal na generála Ludvíka Svobodu; zachránil mu život v Buzuluku a byl jako jeho druhý táta…
Počet návštěv: 1942

Válečné příběhy – Kurt Lanzer, jediný Čech, který byl v roce 1949 v první paradesantní brigádě Izraele, s vděkem vzpomínal na generála Ludvíka Svobodu; zachránil mu život v Buzuluku a byl jako jeho druhý táta…

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Máme květen a s ním další připomínku 72. let od osvobození Československa i další osudy, dnes jeden z těch nejspletitějších v podání Kurta Lanzera, jenž se o naši svobodu také zasloužil...

„Narodil jsem se v Ostravě-Petřkovicích a v roce 1933 jsme se přestěhovali do Michálkovic, kde už přes dvě stě let bydlel rod Lanzerů, před druhou světovou válkou to bylo šest rodin. Otec měl šest bratrů a tři sestry, provdané za nežidovské muže. Všichni žili v části ostravského obvodu, jemuž se dodnes říká Lanzerovec. Přežil jsem také zásluhou generála Ludvíka Svobody, na kterého proto pořád vzpomínám dodnes, i když jsem se vystěhoval do Izraele…“lanzer 2

S rodinou Kurta Lanzera... Snímek Břetislav Olšer

Seděli jsme v jeho velkém bytě v Ramet Jicchak u Haify, z jeho slov bylo znát, jak rád na tato setkání vzpomíná. Jak by ne. Generál Ludvík Svoboda byl jako jeho druhý táta. Prožili společně všechno dobré i zlé. Byl svědkem Kurtova dětství. Zrání v muže…

Když vypukla válka, všechny Židy Němci vyhnali také z Ostravy. Kurtovi bylo jedenáct let. Celá rodina musela prchnout. Zbyly jim jen kalhoty a košile, někomu i kabát, přitom každý z Lanzerů měl v Michálkovicích nějakou výnosnou živnost – obchod, řeznictví či povoznictví…

„Otec měl v devětatřicátem dobrého kamaráda pana Neboráka v Rychvaldu, který nám sehnal nějaké polské peníze, kolem pěti stovek zlotých, dal nám bochník chleba a dvě štangle salámu. Jeho čeledín nás zavedl přes Fryšták k hranicích do Českého Těšína, Třetího září jsme byli v Krakově…“

Ještě ani neopustili Ostravu a už byly jejich byty sousedy vykradeny, veškeré vzácné předměty si lidé odnesli, protože si mysleli, že už se nikdy nevrátí… Chtěli na východ, co nejdál od Německa. Záchranou jim měl být Sovětský svaz. Zastavili se až ve Lvově.

„Zatímco já jsem ve Lvově chodil do polské školy a bratr Valter studoval na gymnáziu, otec dělal číšníka v kavárně Ritz a druhý bratr Norbert dělal dlaždiče. Pak začala válka Německa se Sověty, kteří internovali všechny cizince, podezřelé ze špionáže. Nás odvezli dobytčáky až do gorkovské oblasti, do lágru Panino. Cesta tam trvala skoro měsíc….”

Přes rok bydleli Lanzerovci v lágru uprostřed nehostinné tajgy. Dostali jeden dřevěný srub, o který se dělili s utečeneckou polskou rodinou. Deset lidí se tísnilo ve třech pokojích. Otec se staršími bratry pracovali v lese, Kurt chodil sbírat hřiby a borůvky. Pak dělal z kůry břízových kmenů „laptě”, nuzné boty pro náhodné zájemce.

Koncem roku 1941 se začaly skupinky utečenců stěhovat z Kavkazu na jih za teplem. Tak i pětičlenná rodina Lanzerů přešla do Uzbekistanu, kde byli ubytování v táboře u Tadžických hranic. V tamním kolchoze už pracoval při výkopech zavodňovacích kanálů s otcem a bratry i třináctiletý Kurt.

Veterání Vlastenecké války se vzájemně hledají po krutých bojích… Snímek Břetislav Olšer

Pak se náhodou se dozvěděli o Buzuluku. V roce 1942 zde začal spolu se Svobodou divizní generál Heliodor Píka formovat jednotku čs. armády z československých občanů, internovaných v sovětských zajateckých táborech. Společně dokázal čelit tlaku Klementa Gottwalda na zpolitizování jednotky.

“Pokud se chcete najíst a zase se vrátit domů, pomůže vám jedině armáda, jejíž 1. československý samostatný polní prapor organizuje v Buzuluku Plk. Ludvík Svoboda!” řekli jim Rusové. Na zveřejněnou výzvu v rozhlase a v novinách se začali sjíždět ze všech koutů Sibiře mladí i staří, muži i ženy, kteří se hlásili k české a slovenské národnosti. Přihlásit se mohly též osoby, které měly československé státní občanství; z Podkarpatské Rusi, Židé, nebo i Němci – antifašisté.svoboda 5

Ti, co reagovali na tuto výzvu, byli propuštěni z pracovních táborů – gulagů, a taktéž byli uvolněni ti, co byli ve vyhnanství ve Střední Asii nebo na Sibiři. A tak otec Lanzer i s bratry odjeli v otevřených vagónech do Buzuluku mezi prvními. Spoluvytvořili jednotku o síle 979 mužů a 38 žen, která začala působit v červnu 1942 a podléhající čs. vojenské misi pod velením plukovníka Heliodora Píky, po válce u nás popraveného paradoxně pro vlastizradu…

“Já s maminkou jsme ještě zůstali v lágru. Pak jsme si ale podali písemnou žádost, že chceme jako dobrovolníci také ke Svobodovi. Museli jsme žádat, nebylo mi ještě patnáct. V srpnu 1942 jsme přijeli do Buzuluku, kde jsme zjistili, že můj otec již nežije; zemřel na následky těžké infekční choroby dysentérie,“ odmlčí se a zhluboka se nadechne, když si na terase jeho bytu povídáme.

„Během deseti dnů cesty onemocněl úplavicí, přesto narukoval, stejně jako bratři, z nichž ten starší musel podstoupit amputaci několika prstů na nohou, které mu silně omrzly,” popisuje Kurt jedinou jistotu své rodiny, již se stala armáda. Setkali se tam s dalšími Židy. Byli to právě Židé, kteří vytvořili základ Svobodovy armády.

“Byl jsem přidělen ke kulometné rotě, v níž sloužil i můj bratr Valter. Jako příliš mladý jsem zůstal v týlu u náhradního praporu. Oba bratři a dva bratranci padli hned první den bojů u Sokolova, kde zahynula polovina vojáků české jednotky…,” pokyvuje vážně hlavou. „Plk. Ludvík Svoboda ve svém hlášení o bojové činnosti praporu pro velitele Voroněžského frontu F. I. Golikova z 20. března 1943 uvedl, že prapor během bojů u Sokolova 8. března 1943 ztratil 125 mrtvých a 40 raněných…“

Mezitím Kurt prodělal parašutistický výcvik u druhé paradesantní brigády, útvaru vojska speciálně vycvičeného k vysazení ze vzduchu, která byla nasazena do Slovenského národního povstání. Generál Svoboda mu však jako jeho veliteli osobně účast zakázal se slovy, že když mu padli už dva bratři a zemřel otec, není nutné riskovat život dalšího Lanzera. Tak se stal radistou…

S týlem armády postupovala přes Duklu jako zdravotní sestra i Kurtova maminka. Když se dostali do Boskovic, přišel konec války. Celá jejich jednotka pak byla převelena do Prahy, kde se zúčastnila slavnostní přehlídky.

Pochodovali na jaře 1945 ze Staroměstského náměstí až na Pražský hrad. Koncem září téhož roku byl od svého praporu v Turnově propuštěn do civilu. První jeho cesta vedla do rodné Ostravy, z níž se po dvou letech vydal do nově vytvořeného státu Izrael, kde mu o rok později premiér Ben Gurion gratuloval jako jednomu z členů první paradesantní brigády nového židovského státu.

To už měl po mnoha tahanicích konečně vízum do Československa, kde po něm tesknila jeho matka. Měl také lodní lístek do Janova a pak vlakem na Moravu. V době, kdy měl odcestovat, vypukla ale 30. října 1956 Sinajská válka a jeho jednotka musela do bojů, takže to nestihl. Až o mnoho let později, když už jeho maminka nežila, mohl k jejímu hrobu. Poté byl na řadě telefonát generálu Ludvíkovi Svobodovi.

“Když jsem poprvé přijel z Izraele na návštěvu Ostravy, měl jsem od přátel privátní telefon generála Svobody. Zavolal jsem mu: Tady je Lanzer, který sloužil pod vašim velením v Buzuluku. A on na to: Kterej Lanzer? Říkám: Malý Lanzer. Nás bylo totiž narukovaných v Buzuluku sedm Lanzerů. Tři bratři, náš otec, dva přímí bratranci a jeden vzdálený bratranec. Vyřídil jsem mu pozdrav od jeho důstojníků, kteří žili také v Izraeli. Tak mě pozval k sobě. Poznal mě, znal naši rodinu. S mojí maminkou se setkával skoro při každé své návštěvě Ostravy. Ať už tam přijel jako ministr národní obrany nebo prezident…” vzpomíná s dojetím Kurt.

„Ireně Stratilové bylo dvaadvacet, když se seznámila na plese v Kroměříži s tehdejším kapitánem Čs. armády Ludvíkem Svobodou, co na začátku první světové války odmítl bojovat za Rakousko-Uhersko a nechal se zajmout Rusy. Později vstoupil do československých legií, se kterými stál i proti bolševické Rudé armádě. Vzali se asi po půlroční známosti, 11. června 1923, na Velehradu, který byl symbolem českého vlastenectví na Moravě. Krátce po svatbě důstojník Svoboda dostal nabídku na převelení na Podkarpatskou Rus do Užhorodu, vyšší plat a povýšení do hodnosti štábního kapitána…“ Na válkou zoceleného muže vypráví o generálku Svobodovi s dojetím v hlase, ostýchavě si utíral slzy…lanzer 7

“Při bojích na Dukle se Ludvík Svoboda dozvěděl, že jeho syn Miroslav byl ve svých necelých 18 letech za spolupráci s parašutisty, kteří byli vyslání Čs. vojenskou misí v Sovětském svazu, byl 7. března 1942 v Mauthausenu zavražděn. V Rawensbrücku 4. dubna 1945 zemřela matka jeho manželky Anežka Stratilová a popraveni byli švagři Eduard a Jaroslav v Mauthausenu 7. května 1942 a synovec Jaroslav Doležal 5. června 1944 v koncentračním táboře Svatobořicích…” připomíná mi Kurt a dodává i Svobodovy velké problémy…genmarál svobodfa

V říjnu roku 1948 totiž vstoupil Ludvík Svoboda do KSČ. Začátkem listopadu 1952 při jedné z cest z Vysočiny do Prahy byl ale na Hlavním nádraží zatčen. Právě běžely procesy s bývalým generálním tajemníkem R. Slánským a skupinou stranických funkcionářů. V roce 1952 krátce vězněn a po propuštění pracoval do roku 1954 v JZD v Hroznatíně. Divizní generál Bedřich Reicin byl v roce 1941 v Rusku v táboře Oranki jako informátor NKVD; měl zjišťovat smýšlení a chování internovaných československých vojáků. Poté začal proti Svobodovi připravovat materiál, který ho měl usvědčit, že připravoval vojenský převrat. Kdo jinému jámu kopá… Sám byl popraven v procesu se Slánským.

„V roce 1954 přijel na 10. sjezd KSČ N. S. Chruščov. Již při příletu se na letišti zeptal: „Kde je můj válečný přítel generál Svoboda?“ Straničtí funkcionáři upadli do rozpaků, ani nevěděli, kde vlastně je. N. S. Chruščov sám po něm nechal pátrat, aby se s ním setkal na sjezdu. Přišel rok 1968, Ludvík Svoboda se ztotožnil s reformním programem Dubčekova vedení komunistické strany, s programem demokratizace společnosti a 30. března 1968 byl zvolen Národním shromážděním prezidentem Československé republiky. Na rozdíl od dosavadní praxe Ludvík Svoboda jako prezident nebyl členem stranických orgánů a ani se nestal členem ÚV KSČ. V tom se promítalo v té době nové pojetí funkce prezidenta republiky…“IZRAEL HANA

Na hostině u Chany a Kobiho Rožanských... Foto: Břetislav Olšer

Zbytek svého života žil se svou manželkou Irenou v Praze – Břevnově, v rodinné vilce, kterou Svobodovi vlastnili ještě před nástupem do prezidentské funkce. Zemřel 20. září 1979. Irena Svobodová ho následovala za deset měsíců 17. července 1980; přežila manžela jen o deset měsíců. Prožil na vlastní kůži tolik válečných i politických hrůz, co se nepodařilo žádnému z československých prezidentů před ním. Proto o něm platí mé osobní motto: „Lidská nesmrtelnost je přímo úměrná lidské paměti…“lanzer 3

Také manželka Kurta, která bedlivě všemu z našich řečí naslouchala, přidala i své stručné curriculum vitae. „Pocházím z Krakowa, z rodiny polského právníka. Chtěli jsme pryč z toho polského antisemitismu, povolení vycestovat do Izraele jsem ale dostala jen já. Tak jsem se vydala v roce 1957 z Krakowa do Haify, kde jsem měla tetu a sestřenice. Pak jsem byla půl roku v kibucu na syrských hranicích. Tehdy jsem se ještě jmenovala Kristýna, ale můj učitel hebrejštiny mi řekl, že to není jméno pro Židovku a tak mě přejmenoval na Karmelu – Zahradu…“

Inu, v březnu 1939 museli Lanzerovi prchat před nacisty a ještě ani neopustili Ostravu a už byly jejich byty sousedy vykradeny, veškeré vzácné předměty si lidé odnesli, protože si mysleli, že už se nikdy nevrátí… Chtěli na východ, co nejdál od Německa. Záchranou jim měl být Sovětský svaz. Zastavili se až ve lvově, aby se po anabázi sibiřskými lágry vrátili do Československa se Svobodovou armádou… Před pěti lety Kurt Lanzer zemřel v Izraeli… Požehnaná vzpomínka…http://www.skrytapravda.cz/domaci/753-armadnimu-generalu-ludviku-svobodovi-navzdy-dekujeme?tmpl=component&print=1&layout=default&page=

http://www.rukojmi.cz/clanky/3801-valecne-pribehy-chanu-ringovou-rozanskou-pozval-reziser-spielberg-na-zaver-nataceni-filmu-schindleruv-seznam-prezila-osvetim-zasluhou-oscara-schindlera-jelikoz-byla-na-seznamu-zamestnancu-jeho-tovarny

http://www.rukojmi.cz/clanky/3777-valecne-pribehy-peter-bachrach-ktery-utekl-jako-kluk-z-transportu-do-osvetimi-a-pak-bojoval-ve-slovenskem-narodnim-povstani-v-izraeli-branil-zidovsky-stat-a-dotahl-to-az-na-podplukovnika

http://www.rukojmi.cz/clanky/123-sir-nicholas-winton-kdyz-neco-neni-nemozne-musi-existovat-zpusob-jak-to-uskutecnit

Rudá armáda osvobodila Osvětim, ale Putina na výročí Židé nechtějí?

Sir Nicholas Winton: „Když něco není nemožné, musí existovat způsob, jak to uskutečnit…“

Osvětimská genocida aneb Jak Spielberg proslavil nacistu Schindlera

http://www.rukojmi.cz/clanky/151-genocida-je-kdyz-aneb-staci-jen-zavirat-oci-pred-vrazdenim-a-pak-nesoudit-ty-kteri-ho-zbabele-nechali-pachat

http://www.rukojmi.cz/clanky/2428-mstitele-v-cele-se-sionistou-abba-kovnerem-chteli-otravit-vodu-v-hamburku-mnichove-vymaru-frankfurtu-n-m-a-norimberku-za-kolektivni-vinu-nemcu-v-holocaustu-jich-mely-zemrit-miliony-v-nemeckych-mestech

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

18.05.2017 21:36

Takových bylo více.Dějiny se budou opakovat,protože si lidé nevzali žádné poučení z historie.Jen hlavní osoba bude z USA,protože nemají v podstatě žádnou historii,ze které by se mohly poučit.Nějakých 200 let existence není žádná historie.


 
Michal  Sandr

Michal Sandr

18.05.2017 18:45

Velmi dobře zpracováno!!! Měli bychom si uvědomit, že naše dějiny se NEDAJÍ ZMANIPULOVAT i když politika v tomto směru hraje velkou roli! Každý z nás by si měl také uvědomit, že ŽÁDNÝ NÁROD A STÁT BEZ DĚJIN NEMŮŽE FUNGOVAT!!! Jestliže národ nemá dějiny nebo je zapírá, není již NÁRODEM!!!


 
Trump se jen vymlouvá na Kima, aby utajil, že mu jde o novou studenou válku naostro nejen s Ruskem, ale i se Severní Koreou, která si však jen buduje raketovou obranu proti atomovým hlavicím, které mají USA v okolí Soulu už od roku 1957…

Trump se jen vymlouvá na Kima, aby utajil, že mu jde o novou studenou válku naostro nejen s Ruskem, ale i se Severní Koreou, která si však jen buduje raketovou obranu proti atomovým hlavicím, které mají USA v okolí Soulu už od roku 1957…

Vypadá to totiž, že se Donald Trump, 45. pan domácí v Bílém domě, stal novým příznivcem lživé tzv. Dullesovy pyramidové teze z 50. let; padne-li za oběť komunistického tažení další země, vyvolá to lavinovou reakci, jejíž konec by měl pro světovou stabilitu nedozírné následky…

Vzpomínka na pohřeb T. G. Masaryka a dobu, kdy většina států byla vytvořena mečem či vyrostla z kolonizace. Česko-Slovensko je dítětem propagandy. A propaganda se skládá, jak známo, ze zamlčování důležitých skutečností, pomluv a lží…

Vzpomínka na pohřeb T. G. Masaryka a dobu, kdy většina států byla vytvořena mečem či vyrostla z kolonizace. Česko-Slovensko je dítětem propagandy. A propaganda se skládá, jak známo, ze zamlčování důležitých skutečností, pomluv a lží…

Můj táta, venkovský učitel, měl svoji tradici uctívání pohřbu prvního prezidenta samostatného a nezávislého Československa Tomáše Garrigua Masaryka, jenž se narodil se 7. března 1850 v Hodoníně na Moravském Slovácku. Tam o 80 let později začínal můj otec svoji učitelskou kariéru v nedalekých Šardicích a Kyjově.

Poslední domácí zprávy