• Pondělí, 24. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Matěj

Přišel čas se bránit
Počet návštěv: 2968

Přišel čas se bránit

- Jan Veleba - Článek od - Jan Veleba -

Před více než měsícem prezident republiky Miloš Zeman vystoupil s dnes už klasickými třemi větami směrem k uprchlíkům a poté sdělil, že je třeba postavit na hranici vojsko.

Reakce jeho odpůrců byly odmítavé, část jako vždy, jak praví bonton Pražské kavárny posměšné, ale už nikoliv tak zuřivé, jako dříve. No a podívejme. Uplynulo pár dní a hranice se skutečně zavírá. Ne my, ale Německo!

Co to všechno znamená? Především to, že EU je rozložena a její koncept se v podstatě zhroutil. Vzato historicky, tak po staletí platí, že stát či impérium, které neumí ochránit svoje hranice není funkční a následuje zánik. No a přesně to se nyní přihodilo EU, která byla hrdinná, když francouzské a britské letky bombardovaly Kaddáfího, když se Ukrajinci zabíjeli mezi sebou, když pomáhali proti opozici proti Asadovi, aby z toho nakonec vznikl Islámský stát. Nyní se ale ukazuje, že EU je naprosto bezradná a sterilní, pokud nastane problém, který se dotkne jejího území. A nemusí to být vůbec vojenský útok, stačí pochod civilistů.

Jsem si teď už jist, že žádného systémového řešení  ve prospěch svých obyvatel nejsou vrcholní politici EU schopni, naopak. Byla to Merkelová, která vyzvala uprchlíky, ať si pospíší, že náruč Německa je jim otevřená! Diletantismus, snílkovství, záměr? Ať to či ono, tak nastala situace, kdy se na EU nemůžeme dál spoléhat a čekat, neboť se od nich ničeho nedočkáme a musíme hájit svoji zemi bez ohledu na to, co tomu Merkelová, Hollande a jiní řeknou.

Nemám potřebu dále tyto věci rozvádět, jen bych opakoval fakta, která byla v posledních měsících popsána snad tisíckrát. Pouze konstatuji, že jsem dospěl k závěru, že EU ztratila schopnost řídit svoji politiku ve prospěch obyvatel jejích členských států a v důsledku toho jsme se ocitli ve stavu skutečného ohrožení a je naší povinností se bránit.

Co je třeba udělat? V prvé řadě urychleně připravit krizový pohraniční režim a podpůrnou legislativu. Dále svolat mimořádné schůze obou sněmoven PČR a projednat návrh postupu

ČR. A konečně třetím krokem, který může být souběžný, je třeba vypsání lidového referenda k otázce řešení hrozby uprchlíků a našeho postoje k EU v této věci.

Právě teď se láme chleba a je třeba mít jasný a podložený postoj našich občanů. Už třeba jen proto, aby si zodpovědný ministr ušetřil bláboly o tom, že si budeme uprchlíky vybírat. Většinový názor, a myslím si, že výrazně, je jasný a je třeba ho respektovat – je třeba bránit naše hodnoty a naši zemi.

- Jan Veleba -
Dříve zastupitel a člen rady města Velké Meziříčí, nyní předseda strany (SPOZ), která jako jediná má smysluplný název - Strana práv občanů Zemanovci, bývalý prezident Agrární komory České republiky. Vystudoval obor mechanizace zemědělství na Vysoké škole zemědělské v Brně (současná Mendelova univerzita v Brně) a Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity Brně. Od roku 2005 byl do roku 2014 prezidentem Agrární komory České republiky. Spoluzakládal Stranu venkova. Roku 2012 byl zvolen jako nestraník senátorem PČR v obvodě č. 44 - Chrudim.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

15.09.2015 09:39

PS. Abych dokreslil obraz současnosti je nutno dodat, že izraelské tajné služby (Mossad) vyzývaly obyvatele židovského původu, aby se stáhli co nejrychleji na území Izraele a tím předešli možným masakrům ze strany islámistů. Pokud kdokoliv vyzývá občany židovského původu k návratu do bezpečí, dává tím najevo, jak je situace ve skutečnosti vážná. Jenom hlupák daný stav bagatelizuje. Dál už netřeba slov.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

15.09.2015 09:06

Před několika lety jsem polemizoval nad názory našeho prezidenta Václava Klause. Ten předvídal rozpad Evropy na pricipu nerovnosti mezi evrposkýmu zeměmi. Podle mne se tyto těžkosti daly překonat. Jsme zasazeni do jedné kultury. I naše chápání hudby, stolování, společeského bontonu a samozřejmě způsob myšlení nás příliš nerozděluje. Jsme spojeni jednou vírou v Boha, i když jsou rozdíly v pojetí slova božího jednotlivými církvemi. Ale už tenkrát jsem napsal, že to, co nás ohrožuje jsou "spojené evropské emiráty". Narážel jsem tím na změnu chování celé řady muslimů ve dvacetimilionové evropské populaci. Mnoho původních přistěhovalců z Turecka a Blízkého východu si splnilo svůj sen. Vystudovalo a začalo podnikat. Restaurace, ale i kiosky s rychlým občerstvaním byly převážně provozované Turky. Chytré hlavy z arabského světa vystudovaly na lékárníky a lékaře. Jedno bylo charakteristické, a to, nemarodili tolik, jako naše populace. Nestěžovali si, pracovali a byli pro společnost přínosem. Situace se dramaticky změnila s příchodem novodobých technologií. Retlanstační, telekomunikační družice začaly vysílat signál v celosvětové síti rozhlasu i televize. K turkům a jejich dětem se vrátily televizní pořady v mateřtině, přímo z Turecka. V jejich restauracích zněla orientální hudba z internetu. A bylo zle! Nejen, že se opět odcizili naší kultuře, ale především jejich děti se dostatečně neučily řeč země, v níž žijí. Přišly potíže ve školství. Rodiče žáků konstatovali, že děti emigrantů umí místní řeč jenom nedostatečně. Jejich děti byly bržděny ve výuce. To vedlo k prvním protestům. Čím větší byl vyvíjen nátlak na integraci, tím více se potomci emigrantů společnosti odcizovali. Vyrostl vzdor. Party mladých výrostků původem z Orientu mezi sebe nepouštěli místní děti. Už jenom proto, že mluvili svým jazykem. Odcizení využili jako první náboženští vůdcové ke svým cílům. Začala jejich radikalizace. Ta vyústila do teroristických akcí. To, že přes 6,000 obyvatel Evropy s evropským občanstvím bylo schopno odtáhnout na pomoc IS, je krajně znepokojující. To totiž není konečné číslo. I hloupému Honzovi napekla maminka buchty, aby se mohl vydat do světa. (Jinými slovy, někdo mu musel v tom kroku pomáhat). Nejinak tomu je i v případě mladistvých bojovníků IS, kteří jsou poté schopni uřezávat hlavy i humanitárním pracovníkům. To byla původní Evropa před současným přílivem uprchlíků. Dvacet milionů evropských muslimů, kteří se podle všech prognóz měli integrovat, představuje tikající bombu v naší civilizaci. Ta současná vlna představuje přilévání oleje do ohně. ....Jistě všichni víme, že na perifériích velkých evropských měst žijí dnes komunity svérázným způsobem. Do předměstí Paříže se místní obyvatelé neodváží. Panují tam jiné zákony. Kdo tam zajde, riskuje oloupení i život. Dokonce ani policie tam nezavítá. My bychom za nimi přišli, ale oni to nepřipustí. Jak potom máme navázat spolupráci, když k nim nesmíme ani na návštěvu. Ovšem sociální dávky neodmítají...Tento stav se bude zhoršovat. I tajné služby jsou znevýhodněny tím, že pokud muslimské komunity mluví svou řečí, nikdo z těch, kteří vedou odposlechy, jim nerozumí. Z této neřešitelné situace není úniku. Po tsunami uprchlíků se situace v oblasti monitoringu dále zhorší. Téměř stoprocentní úspěšnost bývalých policistů při odhalování kriminální činnosti byla založena na faktu, že odposlechy byly jednoduhé tím, že podezřelí mluvili stejnou řečí. Co ale dnes? Monitorovat statisíce arabskými nářečími mluvících lidí sice lze, jenomže, kdo jejich komunikaci vůbec rozumí? V této situaci, plné bezpečnostních rizik, se dnes nacházíme. Obávám se, že sami bychom dnes na to nestačili. Nezbývá, než spolupracovat v rámci bezpečnostních složek na úrovni Interpolu. Jedině společné úsilí tisíců příslušníků monitorovacích a tajných služeb nás může ochránit od civilizační katastrofy. Věřme, že ještě není všem dnům konec. Mějte se hezky.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy