• Sobota, 29. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Horymír

My víme, co si máš myslet o Putinovi!
Počet návštěv: 3876

My víme, co si máš myslet o Putinovi!

Eva Hrindová Článek od Eva Hrindová

Dívám se na rozhovor s Putinem, vedený režisérem Stonem a kladu si neodbytné otázky. Proč to je taková sláva a my odpůrci propagandy tomu ani nemůžeme uvěřit? Proč považujeme pomalu za disidentský čin odvysílání rozhovoru s člověkem, kterým se tady pomalu straší malé děti? Jedna kolegyně mi dokonce řekla: „Užívej si to, za chvilku už takové rozhovory nikdo nebude točit ani vysílat.“

Kam jsme se to proboha dostali? Oficiální představitelé parlamentních politických stran otevřeně straší Putinem, stejně tak novináři. Ale nikdo mu nedá prostor, nikdo se nezajímá o jeho postoje a názory a hlavně – nikdo nám nepřináší nezaujaté zpravodajství z Ruska. Už se bere automaticky, že někdo rozhodne, kdo je nepřijatelný a o takovém člověku už nemáte šanci nic zjistit. Je to zlý démon, ale nikdo vám není schopen říct proč. A už vůbec nedostanete šanci si názor udělat sami.
.
Všude jen propaganda. Je to až směšné, kdyby to nebylo zoufale smutné.

A tak zírám na film, kdy režisér klade Putinovi otázky a nechá ho mluvit, neútočí na něho, prostě se ptá. A Putin odpovídá. Neříká nic, co bych netušila, co bych vzhledem ke znalostem o způsobech naší propagandy netušila. Přesto je pro mě ten rozhovor přínosný. Je dobré vidět člověka, jak reaguje, jak mluví bez přípravy, jak gestikuluje. A vychutnávám si, že mi po dlouhé době nikdo nic nenutí – tu ho máš, dívej se a sama si udělej názor. Přemýšlej si sama o tom, co vidíš, slyšíš a udělej si názor. Je to tak úžasné, tak jiné.

Chtěla bych zase žít ve světě, kde se lidé respektují a mají k sobě úctu. Ostatně Putin to několikrát v různých souvislostech zmínil. Evidentně je to pro něho důležité. Líbil by se mi svět, kde se lidé poslouchají, starají se o své věci a svobodně se rozhodují sami za sebe – jednotlivci i země. To je totiž svoboda a tu my nemáme.

Těžko mít svobodu v zemi, kde obyčejný rozhovor, který jen dává prostor člověku, kterého všichni démonizují, působí jako téměř svatokrádežný čin. Těžko chtít po lidech, aby se chovali rozumně, když nemají pravdivé informace. Ani v těch nejzákladnějších věcech. Obklopeni informacemi už nevíme vůbec nic. Jak se člověk atakovaný nepravdou může rozumně rozhodovat? Jak může být svobodný? Když mu není dovoleno, aby si na věci udělal názor sám? Jsme jen otroci, kteří ani nedohlédnou za své mříže. A o světě okolo máme jen informace od těch, kteří nás vězní. Ne každý má chuť a sílu vyšplhat se po zdi k zamřížovanému oknu a rozhlédnout se.

Sama odmítám to, co mi nutí druzí. Nevěřím tomu, co nám předkládají o Rusku, nevěřím tomu, co nám vykládají o Číně, nevěřím tomu, co nám vykládají o Asadovi a Sýrii. Je v těch jejich pohádkách tolik nepřesností a nelogičností. Naposledy mě pobavil rozhovor s jedním čínským spisovatelem, kritikem režimu, který se nenechal dotlačit k tomu, aby špinil svou zem. A zásadně odmítl interpretaci o životě v Číně, kterou mu nutil novinář. Místo toho, aby se ho ptal a poslouchal, co mu spisovatel o životě v Číně vypoví, tlačil ho ke zdi a k potvrzení toho, co se traduje o Číně u nás, především mezi kritiky prezidenta Zemana. Nepodařilo se mu to a údiv spisovatele byl zřejmý i z psaného textu. Styděla jsem se. Za toho novináře…

Žijeme v divném světe a divné době. Já věřím v rozum lidí a v jejich správné rozhodování, ale můžeme očekávat rozumné rozhodování lidí, kteří nevidí pravdu v celé šíři? Může se člověk, kterému je mnoho věcí zamlčováno, zodpovědně rozhodovat? A kdo je vinen – ten, který dělá špatné rozhodnutí na základě špatných vstupních informací nebo ten, kdo ty vstupní informace cenzuruje?

A toto je zamlčování, protože obraz Ruska a Putina, je po zhlédnutí krátkého filmu, dost jiný, než je nám vnucován. Nevím co s tím, je to obrovská propagandistická mašinérie a nedovedu si představit, že ji někdo dokáže porazit. Nevím jak, nevím kdy. Ale vím, že to není dobré. Ale taky vím, že pravda se nedá dlouhodobě potlačovat. Prostě vyplave nahoru, jako olej na vodu. A dokud budu moci, budu tomu pomáhat. I když mě budou stokrát blokovat. A vy to dělejte taky!

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

22.06.2017 21:38

Máte pravdu,pane Přibyle.Komouši si to mysleli a banda zoufalců chodila poslouchat pod balkon krásné lži a bouřlivě to vítali.Když někdo nemá na to,rozeznat lháře a opilce,dostane se tam,kam jsme se dostali my.Kvůli bandě nemyslících debilů.Hlavně,že si tam mohli veřejně zanadávat na komunisty a vyřvávat hesla typu"už je to tady".Dneska téměř všichni do jednoho tvrdí,že oni tam nebyli a všichni,že"takhle jsme to nechtěli". Nechtěli,ale naletěli a pomohli k lizu zrůdám ještě horším,než byli komouši.Myslet,myslet,myslet.Ne věřit slibům.Jinak souhlas.


 
František Bartl

František Bartl

22.06.2017 16:57

Úcta panu Stoneovi, že tohle dal dohromady . . pana Putina sleduji dlouho, tak jeho názory pro mě nejsou novinkou, ale snad to zachytí víc lidí . . Zkuste to porovnat s dokumentem CO DOKÁŽE LEŽ, který nám naservírovali před třemi týdny v Čt . . měli by jsme vzít klacky a vyčistit ten bordel . .


 
Paul Vinar

Paul Vinar

22.06.2017 10:12

Výborně paní Evo Hrindová. Souhlas, souhlas.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy