• Čtvrtek, 23. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Vladimír

Ten, jenž předpověděl stěhování národů, se nechtěl dělit o ropu a zlato a musel být umučen...
Počet návštěv: 54734

Ten, jenž předpověděl stěhování národů, se nechtěl dělit o ropu a zlato a musel být umučen...

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Muammar Kaddáfí, vůdce Libye, nejbohatšího státu Afriky, nechtěl dát Západu ze své ropy ani galon a z libyjského zlata ani karát, proto musel být odstraněn podvodníky s "bezletovou zónou", aby mohl být zahájen zvrhlý veletrh zbraní amerických zbrojařů....

Před čtyřmi roky byl najatými vrahy zlynčován Muammar Kaddáfí. Zopakujme si vše, co předcházelo  nejděsivějšímu exodu a prý až druhému největšímu stěhování národů po skončení 2. sv. války. Miliony běženců z Afriky a Blízkého východu nyní svírají Evropu ve smrtelných kleštích, zrušen byl halasně otevíraný Schengenský prostor, znovu se staví nejen již proklamativně zbořené zdi a ploty z žiletkových drátů. Znovu jsou hlavním artiklem propagandy snímky mrtvých dětí. To vše dávno předpověděl Muammar Kaddáfí, a proto musel být potupně umučen...

V době, kdy Kaddáfí přebíral v roce 1969 vládu, patřila Libye k nejchudším zemím světa, ale v roce 2011 už měla jako nejbohatší africká země nejnižší podíl obyvatel žijících v chudobě z celé Afriky. Během jeho vlády stoupla gramotnost z 10 na 88 procent. Vytvořil zdravotnickou síť na dobré úrovni.

Dobře si prohlédněme, kdo pro ropu, zlato a vzácné kovy rozkrádal Afriku, čímž přispěl k současnému stěhování národů...

Průměrný věk dožití byl v Libyi nejvyšší na kontinentě - muži 75 let, ženy 80 let; tedy vyšší než v České republice. Veřejný dluh byl druhý nejnižší na světě. V roce 2002 stál u zrodu Africké unie, jejíž snahou je postupná integrace afrických zemí. Na summitu v Addis Abebě v únoru 2009, kde byl zvolen jejím předsedou, se vyjádřil pro projekt Spojených států afrických, což se samozřejmě zemím těžícím z africké chudoby moc nelíbilo. Navíc měla Libyjská centrální banka pod přímou Kaddáfího kontrolou téměř 144 tun zlata. Libye tak byla mezi 25 zeměmi světa s největší zásobou drahého kovu za 6,5 miliardy USD. A to lákalo západní jestřáby, jimž se z Kaddáfího snahy po zestátňovaní dělaly mžitky před očima...

Můžeme se potom divit, že libyjské obyvatelstvo mělo nejvyšší životní úroveň v Africe? Že produkovalo nejvíc ropy na černém kontinentu? A že HDP na obyvatele činilo přes 16 600 USD. A pokud jde o oficiální „Index lidského rozvoje“, který je průměrem tří indexů: indexu očekávané délky života, indexu vzdělání a indexu HDP (statistiku zpracovává každoročně OSN), a který nejlépe charakterizuje kvalitu života obyvatelstva, byla Libye v roce 2010, jako vedoucí africká země na 53. místě na světě, další africký stát byl Tunis až osmdesátý první. Taková byla Libye, dnes země chaosu a násilí… USA k tomu stačilo jen pár let; prostě, co jiného lze očekávat od země amerického snu a neomezených možností? Hlavně, že bylo co krást a jak ožebračovat africké země… http://olser.blog.idnes.cz/c/462023/evropa-praska-ve-svech-z-africkych-utecencu-kdo-vsak-afriku-zbidacil-ten-nehne-prstem-a-ma-svatozar.html

Libye prostě je, vlastně do bombardování byla, nejúspěšnějším africkým státem. Vzpomínky na minulost; měsíční podpora v nezaměstnanosti $ 730, měsíční plat zdravotní sestry $ 1.000, příspěvek při narození dítěte $ 7.000, nevratná dotace státu na získání bytu pro novomanžele $ 64.000, cena benzínu $ 0,14/ liter. Bezplatné je zdravotní péče, školní vzdělání, nájemné neexistovalo, platby za energie v domácnosti se neúčtovaly, až polovinu ceny automobilu dotoval stát, alkohol se neprodával… Co z toho zbylo dnes…?

https://janica9.wordpress.com/2012/12/16/historicky-projev-muammara-kaddafiho-na-valnem-shromazdeni-osn-23-zari-2009/

A je to tady; stěhování národů však předpověděl nedávno zavražděný libyjský vůdce Muammar Kaddáfí, když v roce 2008 prohlásil: “Proč umírat za islám? Nepotřebujeme už teroristy ani sebevražedné atentátníky. Přes 50 milionů muslimů v Evropě ji samo změní za pár desítek roků na islámský kontinent…” Muslimy zavražděný nizozemský režisér Theo van Gogh k tomu dodal další nadčasový výrok: “Multikulturalismus je zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku…”

Kaddáfí trhá Chartu OSN...

A naplňují se i jiná prorocká slova: „Zalidníme Evropu našimi dětmi. Porazíme bezvěrce dělohami našich žen!” Tuto větu neřekl žádný středověký islámský sexuální maniak, ale v roce 1974 prezident Alžírska Houari Boumedienne… Tož, a teď, babo Šabatová hidžábová, raď… V Salcburku už objevili u jednoho běžence lepru; co na, vy všichni blahoslavení malomocní v EU? Nucenou kvótu EU přes tisíc běženců vydržíme, ale co nesneseme, je ebola, HIV, malárie a cholera…

“Většina uprchlíků z Afriky dnes přechází přes Libyi, kde je chaos, hranice jsou prakticky otevřené. To za Muammara Kaddáfího nebylo. Libye byla stabilním státem. Tím, že velmoci včetně EU podpořily povstání proti Kaddáfímu, nesou i svůj díl odpovědnosti za to, že dnes tato země slouží k transferu uprchlíků, kteří se pak pokoušení překonat Středozemní moře. To je velký problém…” tvrdí Patty Bebe.

Setkání s kamerunskou novinářkou Patty Bebe...Půvabná žena žije v Česku, kde v Českých Budějovicích vydává časopis Mbo@ttitude Magazin. Vystudovala Université Lumiére v Lyonu, poté práva na pařížské Sorbonně.

Další otázka pak obsahuje slova o tom, že Kaddáfí byl diktátor, který dlouhodobě podporoval terorismus..?. A zde byl měl novinář připomenout i fakt, že přerod sponzora terorismu Kaddáfího zpečetila tehdejší americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová svoji návštěvou Libye. Prostě takové obrácení Ferdyše Pištory po muslimsku. Riceová tak potvrdila, že Kaddáfí se napravil, navzdory stovkám mrtvých v letadle nad Lockerbie, a byl Washingtonem vydáván za příklad pro ostatní - jmenovitě Írán a Severní Koreu. Libyjci a USA spolu nemluvili přes padesát let, poslední americký šéf diplomacie byl v Tripolisu v roce 1953.

article_photo

Nepůjčil bys mi, Muammare, jednu z tvých černošských strážkyň…?

Část vlastnoručně psaného dopisu Kaddáfího, tajně propašovanému Berlusconimu:

Drahý Silvio,

…Byl jsem překvapen přístupem přítele, se kterým jsem podepsal smlouvu o přátelství, která slouží oběma našim národům… Doufal jsem, že alespoň Ty se budeš zajímat o skutečnosti a pokusíš se o zprostředkování, než se připojíš k této válce.

Neviním Tě z věcí, za které nejsi zodpovědný, protože jsem si vědom toho, že jsi s touhle katastrofální akcí, která není hodna ani Tebe, ani italského lidu, nesouhlasil. Ale věřím, že je stále ve Tvé moci to zvrátit a podpořit zájmy našich národů. Buď si jist, že já a můj lid jsme ochotni zapomenout a otočit tuto černou stránku ve vztazích, které spojují lid Libye s lidem Itálie….

…Doufám, že Všemohoucí Bůh Tě bude provázet na Tvé stezce spravedlnosti (aby se zastavilo krveprolití, kterým trpí má země – Libye – přeškrtnuto)…

article_photoČervená: vysoké riziko útoku, oranžová: průměrné ohrožení, žlutá: minimální riziko…
(http://www.redakcja.mpolska24.pl/6737/holokaust-chrzescijan)
article_photo

Za vše zde uvedené může i dlouhodobý úbytek evropského obyvatelstva a projekt EUROMED. Známe to, bohužel, tedy spíš Alláhužel, i z Česka, kde vzrůstající populační křivku drží děti imigrantů. Cizinců nyní v ČR žije přes 410 000 a legálně jich u nás pracuje necelých tři sta tisíc. Počet obyvatel České republiky stoupl meziročně o 65 tisíc na nynějších více než 10,446 miliónu, což výrazně ovlivnila přistěhovalci ze zahraničí. Porodnice zkrátka praskaly ve švech a za předloňských prvních devět měsíců se u nás narodilo 91 300 dětí, tedy o 4900 více než za stejné loňské období. Tenkrát se u nás ještě víc dětí rodilo, než kolik umřelo lidí... EU se oddala islámu; chová se jako zrádce křesťanské Evropy…?

Dějí se dnes ve světě dějí věci; třeba vrchol zhůvěřilého pokrytectví...

Inu, když nájemní vrahové zlynčovali Kaddáfího dýkou do konečníku, jako by napodobili své vzory z irácké věznice Abu Ghraib, kde odborníci z CIA mučili a ponižovali své vězně stejně, jak to činí v dalších dvaceti věznicích po celém světě, aby se vyhnuli americké jurisdikci a nemohli být obviněni z porušování lidských práv na půdě USA...

PS: Winston Churchill o Islámu: Jak strašné prokletí, jež mohamedánství vložilo na své uctívače! Kromě fanatického šílenství, které je stejně nebezpečné u člověka jako vzteklina u psa, ještě ustrašená fatalistická apatie. Důsledky jsou v mnoha zemích zjevné. Nepromyšlené chování, zaostalé zemědělství, nepružné obchodní metody a absence ochrany majetku, existují všude tam, kde vládnou nebo žijí Prorokovi následovníci. Degradovaný sex připravuje život o jeho krásu a kouzlo, stejně tak jako o jeho důstojnost a posvátnost. Skutečnost, že podle mohamedánských zákonů musí každá žena patřit nějakému muži jako jeho výlučný majetek, ať již jako jeho dítě, manželka nebo konkubína, musí vést nutně ke zpoždění vymizení otroctví až do doby, kdy Islám přestane mít nad lidmi takovou velkou moc. Jednotliví muslimové mohou vykazovat vynikající vlastnosti, ale vliv tohoto náboženství paralyzuje společenský vývoj těch, kdo ho následují. Na světě neexistuje úpadkovější síla. Zdaleka ne na vymření, mohamedánství je militantním, stále se šířícím náboženstvím. Již se rozšířilo střední Afrikou, na každém kroku vychovává bojovníky neznající strach, a kdyby nebylo křesťanství zaštítěného silnými pažemi vědy, proti které marně bojovalo, civilizace moderní Evropy by mohla zaniknout, stejně jako civilizace starého Říma. Sir Winston Spencer Churchill
(The River War, first edition, Vol. II, pages 248-50 (London: Longmans, Green & Co., 1899)

Přirozenou součástí kapitalismu už nejsou jen krize, ale teď i vysoké zdi, ploty z ostnatých drátů a železné opony…

Novodobí misionáři vyrazí do Kurdistánu a Jordánska

“Čekají vás černé dny!” vydírá Islámský stát; hrozba není zpřed mnoha let, ale ze včerejšího dne…

Když zdvořile ustupujeme roztahovačnému hostu, jsme postupně vytěsňováni ze svého příbytku

izraelské osudy - Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

21.09.2015 09:20

Vždy, když popisujeme historické události a jejich souvislosti, nevyhneme se tvrdé realitě. Tou je bezpříkladné rabování přírodních, surovinových zdrojů (nejen) v Africe. Mnohé země s pohádkovým bohatstvím žijí v bídě. Jejich obyvatelé trpí, protože to, co stačí vytěžit a vyrobit mizí do zahraničí, aniž by lidé, kteří se svou prací podílejí na tvorbě hodnot, dostali za svou úmornou práci řádně zaplaceno. Miliardy dolarů zisku se přelévají do nadnárodních monopolů, korporací a následně do bankovního sektoru. Na místní tvůrce bohatství je "zapomenuto". Ať si žijí v chudobě, hlavně že my se máme dobře. Jak dlouho asi tak takové neměnné nazírání a ignorování lidských potřeb vydrží? Kdy se utrhne ucho od džbánu a dojde trpělivost? Ta doba nazrála. ...Ožebračení lidé, kromě jiného, nemají možnost přístupu ke vzdělání. Za toto jejich držení v nevědomosti podezírám politiky USA. Nemáte vzdělání? Budete tedy pracovat za nejnižší mzdu. Že se neuživíte? To je přece vaše věc. V tom spletenci je markantní jedna skutečnost. A tou je úmysl vedený snahou mít tyto lidi jako otroky moderní doby. Asi bychom žasli, pokud by lidé s vyšší inteligencí mohli projevit svůj talent. Jak by vzrostl počet vzdělanostních vrstev obyvatelstva Země. Takto je vše uměle přibržděno ve svém vývoji. Lidé se prostě nemohou vzdělávat, pokud nejsou přiměřeně za svou práci honorováni. .....Děsíme se těchto uprchlíků, kteří by neprchali, kdyby měli ve svých domovinách příhodné podmínky k životu a rozvoji. To však světový kapitál neumožnil. Již jsem psal o bumerangovém efektu. To, že jsme tyto utečenecké země zanedbávali, obyvatelstvo drželi v negramotnosti, jejich surovinové bohatství rabovali, nemůže vést k jiné děějinné události, než k té, kterou právě teď řešíme. "Když mi nezaplatíš za moji práci, dojdu si k tobě, protože ty se nemáš dobře pouze na základě tvých schopností, píle a správných ekonomických rozhodnutí, ale také díky rabování, kterého se spolu s ostatními dopouštíš. Tak, a teď jsem zde a chci si kousnout do koláče, který jste (i díky nám) měli možnost upést. To, že si s sebou mnozí neseme zášť a nenávist k těm, co nás po léta okrádali, je přece nad slunce jasné. To vám máme prominout všechny křivdy, jichž jste se u nás dopustili? A tak jsme u vás. Chceme pracovat za slušné mzdy. Mnozí se pokusí a mnozí zvládnou i vyšší vzdělání. Nedivde se těm, kteří nás jdou pomstít za to, co jste jim svou (neo)koloniální politikou spáchali. Uživili bychom se sami, pokud byste nám poskytli odpovídající výdělek. Žádné megakoncerty beatových a rockových skupin by se nemusely konat na naši podporu. Vždyť jste nám vše co se dalo, téměř bezplatně odvezli ! Co je nám do toho, co si s námi počnete? Co jste zaseli po dlouhá léta klíčilo a teď budete sklízet....Udoláni svou vlastní vinou za civilizační pohromu, která by se nekonala, pokud by byl jiný přístup ke koloniím. Válečná zvěrstva USA vůči všem, kdo zvedali hlavy z absolutní poroby a podepsaly a ještě podepíšou na příštím dění okolo nás. Společenské změny utopené v krvi musí vyvolávat obavu, zda-li se ti, které jsme vojenskými intervencemi utopili v krvi a válečné vřavě vhodné pro zvýšený prodej zbraní, nezachovají stejně jako my, likvidátoři jejich samostatné budoucnosti. Mějte se hezky.


 
„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

Měl jsem ten ztřeštěný plán, už když jsem vyrazil na Pražské jaro na koncert skvělé české harfenistky Kateřiny Englichové, s níž je ženatý Václav Bartuška, velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost. A ten byl, resp. měl být mým novinářským sólokaprem. Tušil jsem jeho přítomnost, pak jsem navíc seděl náhodně hned za ním a o přestávce jsem ho drze oslovil se svojí utajenou strategií; připadal jsem si jako směšný konspirátor.

ZAPOMENUTÁ STUDÁNKA

ZAPOMENUTÁ STUDÁNKA

Vracel se domů z první letošní čekané na divoké holuby. Vstával brzy, bylo kolem čtvrté hodiny, ale vzduch byl stále teplý; žádné ranní čerstvo, žádný svěží závan, jen teplé ovívání opocených tváří. Cítil, jak se mu pot řine podpaždím a stéká bohatým pramínkem k opasku. Těšil se na osvěžení v oderském meandru, přidal do kroku, protože ještě musel projít loukami, kde bylo téměř nedýchatelně.

Poslední domácí zprávy