• Pondělí, 11. prosinec 2017
  • Svátek má Rukojmí Dana

Proč není stát firma a proč jej nelze jako firmu řídit.
Počet návštěv: 591

Proč není stát firma a proč jej nelze jako firmu řídit.

Jaromír Bradávka Článek od Jaromír Bradávka

„Budeme stát řídit jako firmu!“ Tak zní jedno z předvolebních hesel politického subjektu, který se uchází o hlasy voličů v nadcházejících parlamentních volbách. Opravdu to jde? V následujícím textu si ukážeme, jaký je rozdíl mezi státem a firmou, a proč je nelze řídit stejným způsobem.

Zjednodušená definice státu:

Stát je lidské společenství nacházející se na ohraničeném území, tvořené lidmi se společným etnickým, jazykovým a kulturním původem a spravované určitým, lidmi přijatým způsobem.

Zjednodušená definice firmy:

Firma je právní subjekt zřízený jako prostředek provozování ekonomické činnosti svého majitele.

Hlavní funkce státu:

1. Ochrana vnějších hranic a udržování vnitřního pořádku.

2. Tvorba, ochrana, dodržování a vymáhání práva.

3. Výběr a správa daní.

4. Zajišťování veřejných služeb občanům.

Hlavní funkce firmy: Tvorba zisku pro svého majitele.

Již z definice jsou zřejmé rozdíly mezi státem a firmou, které se ještě zvýrazní při srovnání jejich funkcí. Kromě toho je stát vždy právně a ekonomicky nadřazen firmě. Vyplývá to z funkcí státu na poli práva.V určitých případech totiž může být stát přímo zřizovatelem firmy, ale opačně to neplatí. Rovněž daně platí firma státu, ale opačně to neplatí.

Do jisté míry podobně mohou fungovat stát a firma v oblasti financování. Oba musí dodržovat rozpočtovou kázeň, oba vedou účetnictví, oba plánují a sledují náklady a výnosy. Stát však negeneruje zisk a neměl by být ve ztrátě. Ziskovost státu je výsledkem vysokých daní a drahých státních služeb, což přináší vysoké životní náklady obyvatelstvu. Ztrátovost státu je výsledkem špatného výběru daní a nepřiměřených státních výdajů, což přináší zadlužování státu, které však musí obyvatelstvo v budoucnu zaplatit, nebo státní bankrot, který na dlouho sníží životní úroveň všech obyvatel. Obojí je z pohledu obyvatel státu nežádoucí.

Také v řízení státu a firmy je rozdíl. Stát řídí zvolení zástupci občanů hlasováním, jehož výsledkem je zákon, platný pro všechny (tedy i pro zákonodárce), a ti jsou za svá rozhodnutí občanům odpovědní.

Firmu řídí majitel direktivně, formou příkazů, jak uzná za vhodné a nic, kromě zákonů, jej neomezuje.

Na špatná rozhodnutí ve firmě doplatí její majitel krachem; postiženým (propuštěným) zaměstnancům však stát může pomoci a obvykle tak činí.

V případě špatného řízení státu jsou politici odvoláni, nahrazeni jinými a podle práva potrestáni. Vždy však jsou povinni stát a jeho hospodaření řídit ve prospěch všech občanů, neboť špatná politická rozhodnutí a a z nich plynoucí negativní ekonomické důsledky se dotknou většiny obyvatel, kterým však nemá kdo pomoci. Proto je důležité ve volbách vybírat do vedení státu odpovědné odborníky, kteří budou stát řídit dobře a ve prospěch nejen těch, kdo je volil, ale všech občanů.

Jelikož nikdo není dokonalý a jsme lidé chybující, je nejvyšší čas zamyslet se, koho zvolíme do vládních a poslaneckých funkcí a kdo bude řídit náš stát tak, aby nám sloužil k naší spokojenosti. Neboť proto jsme si stát zřídili a za to si politiky v jeho čele z našich daní platíme.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Josh Ommi

Josh Ommi

12.08.2017 13:04

Jenom na okraj: Jeste za zivota knizete Rainiera III se pokousel pan Stavros Niarchos a jeho klika prebrat politickou a exekutivni moc v Monacu. Knize Ranier III to vyresil tak, ze se rozhodl ridit Monaco jak firmu. Funguje to dodnes. Takze je to mozne. Da se namitat, ze Monaco je male a Cesko je vetsi... Ale je evidengtni, ze to jde... Takze jde zas jenom o politicke chteni.....


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

12.08.2017 09:34

Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří....Jsem rád, že pan Bradávka vyvolal skutečnou diskusi k tématu, jenž nám přeložil. Pravda je vždy ošemetná, zvláště pokud ji šiji horkou jehlou. Shazuje jak nesedlaný kůň.... Bez podnikatelské vrstvy úspěšných lidí, kteří se dovedou v konkurenčním boji otáčet by náš stát, jako takový, neexistoval. Nadáváme na podnikatele, že nás dřou z kůže. Tak si na to posviťme. Všichni zaměstnani všech podnikatelů odvádějí státu daň ze superhrubé a hrubé mzdy. Letos byl dnem daňových prázdnin 29. květen. Do té doby pracovali pro stát. Pět měsíců tedy zaměstnanci sponzorují běh státu. Další daně, kdy platíme do státního rozpočtu většinu peněz jsou z pohonných hmot, alkoholu a tabáku. Pro ilustraci: Výroba a distribuce litru benzínu vyjde na 3.60 Kč, Litru lihu na 5.20 Kč, krabička cigaret vyjde na 4 - 6 korun. Potraviny jsou oprocentovány 15%, běžné spotřební výrobky 21%. Průměrný pracující tak průměrně odevzdá dvě třetiny své mzdy na přímých a nepřímých daních státu. Pro ilustraci: Babišových 17.000 zaměstnanců odevzdají denně firmě, (Babišovi) dvacet korun. To znamená 34.000 tisíc. Stát vybere od každého z nich na přímé dani 400 Kč denně. O tyto částku jsou tedy zaměstnanci denně zkráceni na dani. V ruce jim s výplaty zústává 700 Kč denně, včetně sobot a nedělí. Pokud jdou tuto sumu utratit, zbývá jim v průměru 420 Kč. Rozdílovou částku si opět nechá stát. Za co ji utratí? Jenom na důchody jde 330 miliard korun ročně. Potom jsou rozděleny peníze pro desetitisíce úředníků, učitelů, policistú a dalších pracovníků v neziskových oborech, které je třeba dotovat ze státních peněz. Chudobu z velké části zapříčiňuje vysoké zdanění zaměstnanců, kteří musí vyžít ve skutečnosti za třetinu výplaty, kterou jim poskytuje zaměstnavatel. A to je pořádná rána do individuálního rozpočtu! Když si kupuji plnou nádrž benzinu u pumpy a vydám 1,100 Kč. neobírá mě hamižný kapitalista, který si i pumpařskou marží vydělají z této sumy stovku, ale nákladný provoz státu, který si na mě právě vydělal tisícovku. Tak asi tak. Nezaměňujme příčiny s následky! Proto jsem všemi deseti, aby stát držel dietu tím, že omezí příliv úřednictva a draze placených papalášů všeho druhu, kteří skutečně ujídají ze státního zbytečně. Státní mašinérie má tu vlastnost, že okamžitě začne bojovat proti těm kdo ji ohrozí. A to jsou právě (i drobní) podnikatelé, kteří ji paradoxně živí. ....Také jsme zde polemizovali o živnostnících. To je též velice kontraverzní téma. Sami ze svých zkušeností víme, že pokud nám nabídnou výhodně práci, tzv. bokovku, tak ji nezdaňují. Pro nás výhoda, pro ně problém. Mnoho lidí když dostane peníze přímo do ruky, tak nezdaňují, protože je láká všechny vydělané peníze utratit. Z živnostenské sféry se tak dostává do státního rozpočtu příliš málo peněz. Pro držení státního rozpočtu jsou nevýznamné. Přes 400 tisíc lidí se skrývá před daněmi a z toho vyplývajícími exekucemi na mwstských úřadech, kde mají svou trvalou adresu. Majetky mají přepsané na příbuzné a sami "nic nemají". Je to až příliš vysoké procento psanců, kteří se musí takto skrývat. Riziko pro takové fiškuly je vysoké, někdy ohrožující život. Stačí rozkol v rodině a ti si nemohou nárokovat nic z jimi pořízených majetků, protože oficiálně nic nemají. Měl jsem kolegu, který dojížděl do práce na motorce, kterou si "půjčil" od své dcery. Byt, majetek i elektronika mu "nepatřily". Jinak zlaté ručičky. Doplatil na to, že vše co vydělal, musel utratit hned teď. Je jedním z těch, kdo se skrývají před exekutory na městském úřadu. Nechtěl bych být v kůži takových živnostníků. Přijde vyšší věk, nemoci a oni nemají nárok na nic. Nedostanou důchod, snad jenom ubohou podporu z daní poplatníků. Nezbývá jim, než pracovat nadosmrti. Peníze, které mají díky své práci v ruce nejsou tak malé, aby je zařadily po bok chudých občanů. Z právního hlediska jsou to však ti nejchudší, protože vevykazovali žádný příjem. Oficiálně jsou to chudáci. kterým se ve skutečnosti protočily v rukou miliony. Proto nevěřme statistikám. I boháč může být chudý, pokud nezdaňuje. ...Mějte se hezky.


 
Břetislav Olšer

Břetislav Olšer

11.08.2017 23:57

chcete TOTO? 1. Tak jako v čele firmy i v čele státu musí stát diktátor, jakkoliv osvícený. Je konečným policistou, soudcem i katem zároveň. Aby udržel firemní stát v chodu musí vydávat diktátor jednoznačné předpisy, vyžadovat jejich plnění a trestat jejich porušování. 2. Jelikož cílem firemního státu je dosažení zisku, v tomto případě zajištění nezbytných životních potřeb pro všechny občany-zaměstnance, musí být jejich životní roveň udržována na jednotné a co nejnižší úrovni. Výjimku z této nivelizace mají samozřejmě jenom příslušníci vládnoucích klanů, které spolupracují s diktátorem, jeho rodinou a umožňují jeho vládu na dalších podřízených úrovních. Je jasné, že takových výjimek nemůže být mnoho, lze mluvit o pouhém procentu populace. 3. K zajištění fungování státu je třeba mít nejen přísná pravidla, ale především nekompromisně vyžadovat jejich plnění za pomocí odstrašujících drakonických trestů. Jakákoliv samostatnost nebo neposlušnost totiž ohrožuje nejen diktátora, ale také osoby podílející se na udržování a chodu diktatury na jednotlivých úrovních. Nejen diktátor, ale i jeho spolupachatelé tak mají eminentní zájem na potlačení jakéhokoliv vzdoru, byť by to bylo jenom samostatné myšlení. 4. Vymáhá poslušnosti a trestání je stále sofistikovanější díky technickému pokroku. Dnes není třeba přímo zavírat nebo věšet, když lze člověka vymazat ze systému pouhým stisknutím jednoho tlačítka. Velmi účinná je také dehonestace prostřednictvím médií vlastněných firemním státem, tedy diktátorem. Každý člověk chybuje a při spleti nepřehledných a stále se měnících předpisů a nařízení může snadno dojít k pochybení i neúmyslně. Konec konců podmínky pro život a jakoukoliv činnost lze velmi snadno nastavit tak, aby každý občan automaticky už tím, že žije, pracuje nebo podniká se každý den dopouštěl nějakého pochybení. Ta se však nechávají bez povšimnutí v záloze do té doby, než se ta konkrétní osoba stane nepohodlnou, třeba jenom proto, že veřejně prezentuje opoziční názory. Potom je taková chyba okamžitě použita jako prostředek k likvidaci nepohodlného. Samozřejmě nejlépe za doprovodu již uvedené dehonestující kampaně v médiích. 5. Přes všechnu sofistikovanost prostředků za použití současných pokročilých technik je stále zapotřebí mít dostatečně silnou a diktátorovi oddanou silovou složku, vybavenou nejen zbraněmi, ale především sledovací a odposlechovou technikou. To je sice velmi náročné, ale jelikož všechny tyto silové prostředky k potlačení jakéhokoliv vzdoru financuje diktátor z daní občanů, kteří si tak sami platí své utiskovatele a katy, lze ozbrojené složky sloužící diktátorovi vybavit i tou nejmodernější technikou na špičkové světové úrovni. 6. Je samozřejmé, že taková nivelizace společnosti, nahrává naprosto bezcharakterním jedincům v jejich pochybných kariérách. S bezcharakterností jde ruku v ruce také naprostá neschopnost a nedostatek vrozené inteligence. Tak se na vrcholek společnosti do řídících funkcí nakonec propracují jedinci s nejhorší možnou osobnostní charakteristikou, tedy spodina společnosti. 7. Nivelizace nemusí přinést úpadek bezprostředně po vzniku firemního státu, ale je velmi nepravděpodobné, že by úpadek nenastal během jednoho nebo dvou desítek let. Je zde také faktor předávání žezla, mezi diktátorem a jeho potomkem, protože málokterý diktátor nastupuje k moci v plné síle středního věku. Tak, jako u většiny firem jsme svědky toho, že dědic firemního státu není dostatečně schopný převzít vedení a k udržení u moci musí používat stále drastičtější metody. Nebo je přímý dědic svržen osobou, která dříve spolupracovala s diktátorem, ale prokázala ještě větší dávku bezohlednosti a krutosti než on sám. 8. Ač není politika v České republice zase až tak jiná, než v jiných státech, občané si sami sobě vsugerovali, že je vyhrazena jenom pro bohaté a mocné, že do toho stejně nemohou mluvit a že se stejně nic nezmění. Tento pohodlný nihilismus není přitom nic jiného než jejich vlastní výmluva před vlastním svědomím a rozumem. Útěk od svobody a břemene rozhodování. Je pohodlnější si říci, nechme to na nich, oni už to nějak zařídí. Jistě, oni to zařídí, pokud jsme spokojeni s tím, že za pár korun mlčky dřeme v robotárně, a stačí nám to, že máme střechu nad hlavou, nějaký odpad k ohlupování žaludku a trochu, přiznejme si to, hodně mizerné zábavy, kterou nelze klasifikovat ani jako céčkovou, natož béčkovou a která nám je servírována stále dokola a která vezme zavděk i seriály ještě z poloviny minulého století. 9. Demokracie, parlament a další svobody, jsou jasnou překážkou při provozu firemního státu. Nelze připustit, aby si lidé volili svoje zástupce, kteří by nakonec mohli diktátora svrhnout. Proto si přeci diktaturu nezřizoval, aby o ni při prvních volbách přišel. A proto je třeba zmanipulovat a posléze zakázat volby tak, aby byl parlament jako nezbytné krytí diktatury složen pouze ze zástupců oddaných diktátorovi. Tím způsobem se parlament změní z nepohodlné žvanírny na účinný nástroj legalizace, jakkoliv zločinného kroku diktatury. Za účelem maskování diktatury je velmi výhodné udržovat obrovskou paletu trpasličích politických stran. Jednak se tím ukojí ambice jedinců naprosto neschopných realisticky posoudit úroveň svých schopností, jednak se rozbije jakákoliv snaha o změnu již v samotném zárodku. Ideální stav, kdy by každý občan byl předsedou své vlastní strany a byl utvrzován v tom, že on je ten jediný správný nelze dosáhnout, ale i tak má Česká republika rekord v počtu registrovaný politických stran. Toto tříštění proto bude diktaturou i nadále podporováno finančně stejně, jako tomu je i dnes. 10. Vzhledem k neoddiskutovatelné moci médií, která byla již mnohokráte v dějinách vyzkoušena, a to i v době, kdy jediným prostředkem šíření vzdoru a svobodného myšlení byl primitivní knihtisk, ponechá diktatura jenom ta média, která má plně pod kontrolou. Ta budou sloužit jejím cílům stejně jako zábavní průmysl. 11. To všechno jsou nebezpečí, která přímo ohrožují naše životy a naši budoucnost, přesto se za nimi skrývá nebezpečí ještě větší. Zatímco z firmy lze odejít i třeba za cenu problémů v životě, je spíše neobvyklé, aby majitel firmy pronásledoval svoje bývalé zaměstnance. Z firemního státu ale prakticky vystoupit nelze, a to ani odchodem do blízké ciziny. Evropská unie je již natolik propojena, že lze takovou osobu ocejchovat jako nebezpečný živel a zabránit jí v odchodu z firemního státu anebo ji pronásledovat i v rámci unie, výměnou informací, které budou motivovat cizí státy a jejich aparát k zákroku proti rebelům, kteří by se chtěli uchýlit mimo hranice firemního státu. Vykonstruovat jakékoliv obvinění a vyžádat si vydání takové osoby ze zahraničí zpět do firemního státu dnes není nejmenším problémem. Při čipově registrované populaci, bank DNA, běžně snímaných otisků prstů již jenom za turistiku, to není ani nejmenší problém. Nehledě k tomu, že veškerá evidence je převáděna do elektronické podoby, takže vytvořit vhodné poklady pro represivní zásah je věcí více než snadnou, stejně tak, jako zrušit oběživo a nahradit jej pouze kredity na kartě a zbavit nepohodlnou osobu veškerých prostředků zablokováním nebo vynulováním konta. Závěr Znovu zbaveni všech práv a svobod, znovu manipulováni kastovním systémem na generace dopředu, znovu uvězněni a odsouzeni k vegetativnímu přežívání. To je nastupující firemní stát dobrovolně zvolený z vůle lidu a nedobrovolně sdílený i těmi, kdo buď nepochopili nebezpečí, anebo se mu hloupě a zbaběle odmítli postavit. A bohužel pohřbívající i tu hrstku, která si nebezpečí uvědomila, včas se mu postavila, ale jejíž hlas nebyl vyslyšen. A vše bude nepředstavitelně horší než v minulosti. Svět se mění velmi rychle a narůstají nebezpečí, která tady ještě před dvěma desítkami let nebyla, anebo přímo neovlivňovala zdejší život. Záměrně vyvolávané stěhování národů mající za cíl zničit jakékoliv solidární společenství s místním zakořeněním, které bude potom snadno manipulovatelné. Rozvírání propasti mezi bohatými a chudými, protože dnes je opravdu bohatých malá hrstka, zatímco všichni ostatní jsou prostě chudí i když si to nechtějí přiznat. Dnes jsou v měřítcích reálného života chudí i ti, kdo si o sobě myslí, že je dovolená u moře na jachtě zařadí mezi tak zvanou vyšší společnost. Bída bude dále narůstat s přílivem nových obyvatel, které trh práce nemůže absorbovat i vzhledem k nedostatečné kvalifikaci sociální systém nebude schopen uživit. Vzhůru do ponižujícího světa fašistické diktatury, vedené falešným bohem a řízené prostřednictvím ministerstev pravdy a lásky. Tolik Miroslav Sládek.


 

Poslední domácí zprávy