• Čtvrtek, 18. leden 2018
  • Svátek má Rukojmí Vladislav

Drsní bachmači
Počet návštěv: 577

Drsní bachmači

Jan Padych Článek od Jan Padych

Někdy před 40 lety. Povolali mě na vojnu k bachmačům, k pracovním praporům, které za minulého režimu stavěly železniční tratě a mosty. Zařadili mě jako kuchaře. A zrovna do roty těch nejdrsnějších bachmačů.

Viděl jsem je, když přijeli ze stavby odněkud ze Šumavy, aby zimu strávili v útvaru, než zjara odtáhnou zase někam do divočiny budovat státní infrastrukturu. S dalšími vojíny, co jsme společně narukovali, jsme si venku před budovou kasáren zrovna čistili kanady. Bachmači, spíše než vojáky, připomínali velmi početnou bandu drsňáků, zarostlých, špinavých, s neutaženými opasky s přezkami spíše pod břichem, slušně řečeno.

Tedy o úpravě podle vojenských řádů u nich nemohlo být ani řeči. To ani náhodou! Vyskákali z vétřiések, nesli si dřevěné kufry na ramenou a na zádech ruksaky, takzvané velké polní. Když nás, nováčky, míjeli, nejeden z nich si odplivnul či odchrchnul a sem tam některý z nich na nás zavolal: „Holubi! Po ptákách!“ Posílali nám i mnohem tvrdší výrazy. A my, vystrašení, s kanadami a kartáči v rukách, jsme se divili, co tak zlého jsme jim udělali, že nás tak nenávidí.

Vždyť nás ani neznají, nikdy předtím nás nepotkali, tak o co jim jako jde? A ke všemu ještě vojenská vrchnost rozhodla, že když do začátku kuchařského kursu zbývá týden, tak každý z nás, budoucích kuchařů, stráví ten týden u své takzvané domovské roty. No a tou domovskou rotou pro mě byli zrovna ti nefalšovaní bachmači, které jsem viděl přijet ze stavby. No co bych dlouze vysvětloval? Měl jsem nahnáno.

A kdo by neměl? Na mém místě. V přijímači nám naši velitelé, poddůstojníci, samozřejmě mazáci, velmi barvitě a do největších podrobností líčili, co u bachmačů čeká holuba, tedy nováčka, který se jim nepodřídí. Třeba takový nástup na krev. To se holubovi rozmlátí huba, buší do něho, dokud se neřine krev, a ta se chytá do ešusu a on sám ji musí vypít, jinak ho mlátí dál. Bylo toho víc, co jsme museli poslouchat před spaním od těch zkušených starých mazáků, starých psů, starých pažeb ošahaných, jak o sobě hrdě vyhlašovali.

A všechno to nejhorší se týkalo právě té mojí domovské roty. No, ale já ten týden mezi bachmači vyřešil po svém. Do večerky jsem se zdržoval v kuchyňském bloku, vždycky tam bylo co dělat. Přímo v kuchyni určitě. Anebo jsme tam vykuřovali v odpočívárně nebo v šatně. A pak, po večerce, jsem přišel na rotu, zeptal jsem se dozorčího, kde je nějaké volné lůžko, vzal jsem si ze své skříňky spacák a šel si tam lehnout. Většinou ještě nespali, vždy svítila zatemnělá žárovka, takzvaná poplachovka.

Mazáci leželi ve spacácích dole, v regálech, holubi nahoře, na bidlech, jak se tomu říkalo. A sotva jsem vstoupil, vždycky se mě někdo zeptal, kdo jsem a co tam dělám. Vždy jsem odpověděl, že jsem kuchař.

„Co? Vy patříte do mého družstva?“ zněla pokaždé naprosto stejná otázka. Žádného z těchto velitelů družstev jsem neznal, ale vždycky jsem souhlasně přikývl, že ano. Každý z nich se zaradoval, ţe má ve svém družstvu kuchaře. Těšili se, že si mě ochočí a ţe jim na lusknutí prstů budu z kuchyně nosit lahůdky, a kdyby ne...

No a já každou tu noc spal jinde a před budíčkem se nechal vzbudit a vždycky jsem velmi bystře zmizel, než vstali ostatní. Takže jsem ten kritický týden překonal a opět jsem byl mezi svými a docela v klidu. Třeba někdo namítne, ţe mé jednání nebylo správné a vůbec ne podle platných vojenských řádů. Já přiznávám. Opravdu jsem nejednal podle vojenských řádů. Ani tehdy, ani kolikrát mnohem později. A přesto jsem to nakonec dotáhl na kapitána v záloze. I když to byla kariéra, o kterou jsem nejevil zájem. Asi to není tak úplně spravedlivé. Ale takový už je život.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

14.11.2017 20:31

Nikdo,kdo byl na vojně,nebude dozyčného odsuzovat.I mezi bojovými rotami se jednalo mnohdy o výraznou šikanu.PTP tedy nemohli být lepší.


 
Odhalení natvrdo: Kdo volí Jiřího Drahoše, volí ve skutečnosti Miroslava Kalouska budoucím premiérem, volí Karla Schwarzenberga jako mentálního guru, volí celou TOP09

Odhalení natvrdo: Kdo volí Jiřího Drahoše, volí ve skutečnosti Miroslava Kalouska budoucím premiérem, volí Karla Schwarzenberga jako mentálního guru, volí celou TOP09

Kdo volí Jiřího Drahoše, volí ve skutečnosti Miroslava Kalouska budoucím premiérem, volí Karla Schwarzenberga jako mentálního guru, volí celou TOP09 včetně Kroměřížské výzvy a jako třešničku k tomu volíte Drahošovy poradce z Evropských hodnot, Petra Koláře a Jakuba Jandu! Známe podrobnosti!

Zvolení Drahoše by znamenalo zavírání vlastenců,  občanskou válku a invazi statisíců muslimů!

Zvolení Drahoše by znamenalo zavírání vlastenců, občanskou válku a invazi statisíců muslimů!

Kdo je Jiří Drahoš? Kde se vzal, tu se vzal, na Háchu se podobal. Podobnost čistě náhodná? Nikoli, vše je promyšlené do posledních detailů. Drahoš je spjat se západní politickou scénou již řadu let. Jeho časté schůzky s Merkelovou, tureckým velvyslancem Bigalim, americkým velvyslancem Schapirem a dalšími zločinci, usilujícími o islamizaci Evropy, čili superholokaust a likvidaci bílých, jsou dostatečně vypovídající.

Je-li Praha tak zcela jiná, nechť se osamostatní

Je-li Praha tak zcela jiná, nechť se osamostatní

S tím, jak čas běží, politické názory mezi lidem pražským a lidem zbytku republiky se rozcházejí stále dramatičtěji, ba dá se říci, že ať se ve smyslu politickém jedná o cokoli, je to vždy tak, že to, co chce Praha, mimopražští s hrůzou odmítají, a to co chtějí mimopražští, stejně emotivně odmítají Pražáci. Politicky stojí tedy obě strany na opačných pólech, hrboly na jejích tělech jsou jaksi narostlé jinak, takže při vzájemném styku a otřevu těchto nesourodých hrbolů jeden o druhého crčí z těl obou subjektů potoky krve, které by se ušetřily, kdyby město Praha a zbytek republiky žily každý zvlášť.

Poslední domácí zprávy

Jsem „hrdá lůza“

Jsem „hrdá lůza“

Proč je současný ekonomický systém špatný? Je mi ukradené, že zlevňuje elektronika, tu člověk až tak nutně k životu nepotřebuje. Jenže co...