• Úterý, 17. červenec 2018
  • Svátek má Rukojmí Martina

Drsní bachmači
Počet návštěv: 1255

Drsní bachmači

Jan Padych Článek od Jan Padych

Někdy před 40 lety. Povolali mě na vojnu k bachmačům, k pracovním praporům, které za minulého režimu stavěly železniční tratě a mosty. Zařadili mě jako kuchaře. A zrovna do roty těch nejdrsnějších bachmačů.

Viděl jsem je, když přijeli ze stavby odněkud ze Šumavy, aby zimu strávili v útvaru, než zjara odtáhnou zase někam do divočiny budovat státní infrastrukturu. S dalšími vojíny, co jsme společně narukovali, jsme si venku před budovou kasáren zrovna čistili kanady. Bachmači, spíše než vojáky, připomínali velmi početnou bandu drsňáků, zarostlých, špinavých, s neutaženými opasky s přezkami spíše pod břichem, slušně řečeno.

Tedy o úpravě podle vojenských řádů u nich nemohlo být ani řeči. To ani náhodou! Vyskákali z vétřiések, nesli si dřevěné kufry na ramenou a na zádech ruksaky, takzvané velké polní. Když nás, nováčky, míjeli, nejeden z nich si odplivnul či odchrchnul a sem tam některý z nich na nás zavolal: „Holubi! Po ptákách!“ Posílali nám i mnohem tvrdší výrazy. A my, vystrašení, s kanadami a kartáči v rukách, jsme se divili, co tak zlého jsme jim udělali, že nás tak nenávidí.

Vždyť nás ani neznají, nikdy předtím nás nepotkali, tak o co jim jako jde? A ke všemu ještě vojenská vrchnost rozhodla, že když do začátku kuchařského kursu zbývá týden, tak každý z nás, budoucích kuchařů, stráví ten týden u své takzvané domovské roty. No a tou domovskou rotou pro mě byli zrovna ti nefalšovaní bachmači, které jsem viděl přijet ze stavby. No co bych dlouze vysvětloval? Měl jsem nahnáno.

A kdo by neměl? Na mém místě. V přijímači nám naši velitelé, poddůstojníci, samozřejmě mazáci, velmi barvitě a do největších podrobností líčili, co u bachmačů čeká holuba, tedy nováčka, který se jim nepodřídí. Třeba takový nástup na krev. To se holubovi rozmlátí huba, buší do něho, dokud se neřine krev, a ta se chytá do ešusu a on sám ji musí vypít, jinak ho mlátí dál. Bylo toho víc, co jsme museli poslouchat před spaním od těch zkušených starých mazáků, starých psů, starých pažeb ošahaných, jak o sobě hrdě vyhlašovali.

A všechno to nejhorší se týkalo právě té mojí domovské roty. No, ale já ten týden mezi bachmači vyřešil po svém. Do večerky jsem se zdržoval v kuchyňském bloku, vždycky tam bylo co dělat. Přímo v kuchyni určitě. Anebo jsme tam vykuřovali v odpočívárně nebo v šatně. A pak, po večerce, jsem přišel na rotu, zeptal jsem se dozorčího, kde je nějaké volné lůžko, vzal jsem si ze své skříňky spacák a šel si tam lehnout. Většinou ještě nespali, vždy svítila zatemnělá žárovka, takzvaná poplachovka.

Mazáci leželi ve spacácích dole, v regálech, holubi nahoře, na bidlech, jak se tomu říkalo. A sotva jsem vstoupil, vždycky se mě někdo zeptal, kdo jsem a co tam dělám. Vždy jsem odpověděl, že jsem kuchař.

„Co? Vy patříte do mého družstva?“ zněla pokaždé naprosto stejná otázka. Žádného z těchto velitelů družstev jsem neznal, ale vždycky jsem souhlasně přikývl, že ano. Každý z nich se zaradoval, ţe má ve svém družstvu kuchaře. Těšili se, že si mě ochočí a ţe jim na lusknutí prstů budu z kuchyně nosit lahůdky, a kdyby ne...

No a já každou tu noc spal jinde a před budíčkem se nechal vzbudit a vždycky jsem velmi bystře zmizel, než vstali ostatní. Takže jsem ten kritický týden překonal a opět jsem byl mezi svými a docela v klidu. Třeba někdo namítne, ţe mé jednání nebylo správné a vůbec ne podle platných vojenských řádů. Já přiznávám. Opravdu jsem nejednal podle vojenských řádů. Ani tehdy, ani kolikrát mnohem později. A přesto jsem to nakonec dotáhl na kapitána v záloze. I když to byla kariéra, o kterou jsem nejevil zájem. Asi to není tak úplně spravedlivé. Ale takový už je život.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

14.11.2017 20:31

Nikdo,kdo byl na vojně,nebude dozyčného odsuzovat.I mezi bojovými rotami se jednalo mnohdy o výraznou šikanu.PTP tedy nemohli být lepší.


 
Předseda FIFA Gianni Infantino řekl o MS ve fotbale v Rusku: Už několik let tvrdím, že tohle bude nejlepší mistrovství světa v dějinách, a dnes jsem o tom přesvědčený ještě víc…

Předseda FIFA Gianni Infantino řekl o MS ve fotbale v Rusku: Už několik let tvrdím, že tohle bude nejlepší mistrovství světa v dějinách, a dnes jsem o tom přesvědčený ještě víc…

V Rusku tak skončilo 21. mistrovství světa ve fotbale. Na tradiční fotbalový svátek, který jednou za čtyři roky určuje, která země si vybojuje prestižní trofej pro nejlepší tým planety, přijely statisíce fanoušků a miliardy jej sledovaly prostřednictvím televizních obrazovek.

Poslední domácí zprávy