• Pondělí, 24. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Matěj

Okupaci z roku 1968 odsuzuji, na mé podpoře Zemanovi to nic nemění
Počet návštěv: 2456

Okupaci z roku 1968 odsuzuji, na mé podpoře Zemanovi to nic nemění

Adam Mikulášek Článek od Adam Mikulášek

Rok 1968 je historie, samotný Sovětský svaz a jeho režim jsou historie, hrozba islamizace je přítomnost, cenzura internetu je přítomnost, vnucování migrantů Bruselem je přítomnost. Takže…, ani náhodou se mi nelíbí zcestné výroky některých ruských představitelů/institucí typu: Za rok 1968 byste měli být vděční, zabránili jsme puči, píší v Rusku

Stejně tak se mi nelíbí třeba cenzura internetu v Číně, a už vůbec se mi nelíbí to množství trestů smrti v Saudské Arábii – na hodnocení případných důsledků nedávné tamější čistky uvnitř vládnoucího rodu Saudů je zatím velmi brzy.

Takže mi přijde velmi…, ehm…, zvláštní plísnit našeho prezidenta za jeho návštěvu Ruska kvůli postojům řekněme určité části ruského establishmentu vůči okupaci 1968, ostatně soudím, že příslušný článek byl určen ruským, nikoli českým nebo slovenským čtenářům…, a zároveň zavírat oči před nadbíháním části, a to části nemalé, západních politiků právě třeba Saudské Arábii a tamějšímu barbarskému režimu, podle nějž je ne jen Rusko, ale i taková Čína „ukázkovým vzorem svobodné a demokratické země“.

Stručně a jednoduše řečeno…, západ by měl skončit s lidskoprávním univerzalistickým poučováním ostatních, čímž si jen proti sobě poštvává i země, které by jinak mohly být, nebo i dříve byly, našimi spojenci. Naopak by měl podporovat obchodování, vzájemné cestování, možnosti studovat…, jak lidem z nezápadních zemí u nás, tak obráceně…, protože tím se nenásilnou a neagresivní cestou mohou rozličné země inspirovat tím, co funguje jinde, a naopak bránit se inspiraci tím, co někde jinde zkusili, ale ono to zas až tak hezky nefunguje…

A ta inspirace by vycházela zdola, ze zkušeností lidí, kteří „tam byli“…, byla by vzájemná a nevzbuzovala by tolik nenávistných emocí jako vývoz našich hodnot, ať už ekonomickými sankcemi, či rovnou bombami a tanky.

To první příkopy zakopává, to druhé je naopak prohlubuje a působí dojmem nové formy západního kolonializmu a povýšenectví, jež se zakrývá stejně bezuzdným a zhoubným kulturním sebemrskačstvím uvnitř samotného západu. Proto ani ten velmi nešťastný ruský článek, vychvalující okupaci naší země vojsky SSSR a čtyř dalších zemí, nic nemění na mém pozitivním postoji k politice našeho současného prezidenta vůči zemím typu Ruska a Číny.

 

P.S. Cítím potřebu jako podporovatel Miloše Zemana k této nové „aféře“ nemlčet, ale postavit se k ní čelem, tj. vyjádřit jasně a bez okolků, co si o věci myslím.

Adam Mikulášek
Mám bakalářské vzdělání v oboru informatiky, již od dětství se zajímám o dění v této zemi i ve světě a vzdělávám se v oblastech politiky, historie, ekonomie a psychologie. Od června 2010 jsem členem Čssd a snažím se prosazovat modernizační změny v této straně.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

22.11.2017 21:11

Já sice chápu důvody sovětské strany k vojenskému vpádu do ČSSR,ale v žádném případě s tím nesouhlasím.Na konferenci v Jaltě si mocnosti rozdělily vliv v Evropě a my jsme spadli do sovětské sféry výměnou za Rakousko.Proto USA také nic kromě formálního odsouzení neudělaly.Zda byly či nebyly americké divize na hranicích se neví.Nakonec není třeba se příliš zabývat tím,co bylo před padesáti lety.Je to pryč a stejně se to napravit nedá.Měli bychom se věnovat současným problémům a proč jsou opět na scéně politici typu těch osmašedesátníků.Ti dnešní nás opět zradili a prodali zase jiné straně.Po okupaci tohoto národa Německem a potom i SSSR posíláme české žoldnéře okupovat jiné země,se kterými ani nejsme ve válečném stavu.Postavili jsme se tím do stejné pozice okupantů,jako bylo Německo a SSSR.A stejně,jako článek v Rusku se obhajujeme ochranou tamních obyvatel.Není mezi námi,Němci a SSSR žádný rozdíl.


 
Josef Andrle

Josef Andrle

22.11.2017 20:37

Jen stručně,nevím,jestli rok 1968 byl útok?Slyšel jsem od té doby tolik verzí,?zvací dopisy a pod.Ale dodnes jsem se nedozvěděl skutečný důvod,vzpomínám si na tu dobu celkem dobře,bydleli jsme v tu dobu v jednom severočeském městě.Pravda je,že městem projeli a pak jsem sovětské vojáky viděl potom až někdy v 80.letech.Nejsem historik,pamatuji volání z rozhlasu,jedni nabádali ke klidu,druzí posílali lidi proti tankům??Kde je pravda?byli jsme členy Varšavské smlouvy??Jaká byla pravidla,stanovy?Nic se nedozvíme.Vím jen o dvou lidech,co byli zač,ti zastánci obrody a pod.Krieger a Pelikán,co na ně vím,našel jsem si v jistých zdrojích,ale zde nebudu prezentovat."úajně tenkrát na hranicích byli americké divize???Připraveny?Pravdu už se nedozvíme,půlka národa nebyla ani na světě v tu dobu,je to skoro 50.let vem to čert.Pro mě se tím nic nezměnilo,akorát jsem prožil dalších 21 let relativně v klidu a pohodě


 
Břetislav Olšer

Břetislav Olšer

22.11.2017 13:19

V roce 2015 prezident Zeman prohlásil, že srpen 1968 byl zločin, ne však Putina, jemuž bylo asi 16 let, nýbrž šéfa SSSR Brežněva. Ovšem. šlo o zločin, jen však směšný ve srovnání se zločiny Západu. Rusové také nemají na rozdíl od USA své vojáky ve více než 150 zemích světa...Tak si připomeňme jen desetinu míst, kde všude se už odehrály stejně zákeřné útoky, jaký zažilo i Československo v roce 1968... Pod vedením generála Douglase MacArthura došlo 15. září 1950 k vylodění jednotek US Army v korejském přístavu Inčchon, pak k přesunu Američanů a jejich spojenců přes 38. rovnoběžku, aby 19. října američtí vojáci obsadili Pchjongjangu a postupovali k hranicím s Čínou... Prvního náletu v operaci "Rolling Thunder" na severní Vietnam se 5. srpna 1964 kromě letadel jihovietnamského letectva účastnila i americká letadla ze tří letadlových lodí v Jihočínském moři a 7. srpna schválil Kongres USA rezoluci o Tonkinském zálivu, která prezidenta opravňovala k „použití síly na pomoc obraně svobody kteréhokoli státu SEATO“. Po deseti letech války zbylo na bojištích Indočíny přes tři miliony mrtvých Vietnamců, Laosanů a Kambodžanů, plus 59 tisíc vojáků UA Army. K tomu největší novodobá ekologická katastrofa, způsobená 72 miliony litrů defoliantů. A z původního komunistického severu byl po desetileté protikomunistické válce komunistický celý Vietnam a tak je tomu podnes. V poledne 21. dubna 1982 zaútočili Britové s celou eskadrou, třemi stovkami špičkově vycvičených mužů a vzdušnou podporou vrtulníků Wessex, Lynx a Wasp z lodi Endurance, na ostrovy Falklandy u pobřeží Argentiny. Její obyvatelé se pokusili po vzoru tichomořského Východního Timoru, který se snažil vymanit z koloniální nadvlády Portugalska, učinit totéž s britskou kolonií, jež byla vzdálená od Velké Británie na deset tisíc kilometrů. Pokus to byl marný. Britové si své neokoloniální panství uhájili za cenu tisíců argentinských obětí na životech. Podíl na tom měl zřejmě i fakt, že se Falklanďané postavili v referendu za britskou nadvládu... Dne 25. října 1983 po krátkém boji obsadila armáda USA Grenadu za spolupráce některých okolních zemí. Byly uspořádány volby. Po vytvoření nové proamerické vlády v prosinci se americká armáda ze země stáhla. USA invazi oficiálně zdůvodnily ochranou 600 amerických studentů na místní univerzitě Dne 20. prosince 1989 napadla Panamu US Army s 27 000 vojáky jako pomstu za smrt amerického vojáka, který byl zastřelen, když se v noci vracel z baru. Panamský prezident Noriega, jako agent CIA a Frankensteinovo monstrum, se obrátil proti svému stvořiteli... a tak dál... Rozkazem prezidenta USA G. Bushe začala vojenská operace z 19. na 20. 12. 1989. Vojenské letadla USA bombardovala 27 cílů, mezi nimi i Noriegovo velitelství El Chorillo, oblast San Miguelito a část města Colon. Během prvních hodin invaze spadlo na hlavní město Panama City přes čtyři sta bomb...


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy