• Středa, 20. červen 2018
  • Svátek má Rukojmí Květa

Únor se stal velmi významným měsícem roku 1986 pro dva židovské vyzvědače, žijících ve vězeních tisíce kilometrů od sebe vzdálených; Karel Köcher vězněný v USA a Natan Ščaranský, sovětský disident z Moskvy...
Počet návštěv: 1126

Únor se stal velmi významným měsícem roku 1986 pro dva židovské vyzvědače, žijících ve vězeních tisíce kilometrů od sebe vzdálených; Karel Köcher vězněný v USA a Natan Ščaranský, sovětský disident z Moskvy...

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Duch dnešního příběhu mě zastihl při jedné z mých pracovních cest do židovského státu Izrael, provázel mě pak i v Česku; stojí za připomenutí... Vše začalo v únoru 1986...

Musel to být báječný měsíce pro dva židovské vyzvědače, žijících v těch časech ve vězeních tisíce kilometrů od sebe vzdálených; Karel Köcher vězněný v USA a Natan Ščaranský, sovětský disident z Moskvy...

Oba, i s Köcherovou manželkou Hanou, se před 32 lety chystali na výměnu svých pobytů za mřížemi vězeňských cel za lákavou svobodu. Časné ráno 11 února 1986 stál Natan Ščaranský na jedné straně 100metrového neutrálního pásma Glienicker (Postupimskeho) mostu, který spojoval Východní Německo se západním Berlínem.

Na druhé straně mostu stál s fouskem a veselým úsměvem Karel Köcher a jeho žena Hana, blondýnka s velkýma modrýma očima ve světlém přepychovém norčím kožichu připomínajicí filmovou hvězdu. Jak jinak, po útrapách v americkém vězení...

Západní tisk přinesl malou zprávu, že Köcher, vyzvědač, který byl vyškolen československou StB v letech 1963-65, a pracoval pro sovětskou KGB, byl jediným komunistickým vyzvědačem v historii, kterému se podařilo v letech 1973-77 proniknout do americké výzvědné organizace CIA (Central Inteligence Agency). A dnes je slavný jako vrchní estébák, byť práskal na kohokoliv, zatímco Babiš, co psal pro StB jen posudky na hnojiva, je proklety donašeč... To jsou mi paradoxy... http://www.rukojmi.cz/clanky/5525-proc-vadi-udajny-estebak-a-premier-v-demisi-babis-a-ne-predseda-vlady-tosovsky-co-spolupracoval-s-stb-a-prezident-havel-jenz-ho-jmenoval-premierem-preklenovaci-vlady-v-roce-1998-by-se-pry-moc-divil-kdyby-zadne-takove-kontakty-nemel

Köcherovi byli spolu se třemi dalšími agenty vyměněni za sovětského disidenta Natana Šaranského a dalších šest osob, mezi nimi byl i syn tenisty Jiřího Javorského Jaroslav, po 1968 žijící v SRN a 13 let v ČSSR vězněný za pokus v roce 1972 dostat z Bulharska svou českou dívku s vypůjčeným německým pasem. Köcherovi byli zbaveni občanství USA a ze Spojených států doživotně vykázáni.

Jaký byl počátek jejich dobrodružství? Bylo 9. září 1965, auto odváží novomanžele Köcherovy do konspiračního bytu ve vile na Barrandově. Tam je vítají tři důstojníci, ten nejvyšší vytahuje dva tiskopisy. „Toto jsou služební přísahy, po jejich podpisu se oba stáváte právoplatnými příslušníky ministerstva vnitra,“ oznámí jim slavnostně.

Dvojice papíry s radostí podepíše, následuje přípitek tuzexovou whisky a soudružský small talk. „Počítejte s provokacemi, a především střežte svůj vztah a nenechte se zviklat ve vzájemné důvěře jeden vůči druhému,“ promluví soudruh otcovsky.

Köcher zároveň odevzdá vyplněnou žádost o přijetí do KSČ, svou druhou v životě, tentokrát adresovanou přímo ústřednímu výboru. StB páru slíbila, že po dobu jejich pobytu v cizině bude vyplácet na jejich společný účet tisíc korun. Průměrný měsíční příjem byl v té době zhruba patnáct set korun.

Večer si jdou zaplavat do Podolí. Už jen dva dny zbývají do jejich fingované emigrace. Köcher, stále ještě redaktor nakladatelství technické literatury, přemýšlí o úkolu, který dostal. O úkolu, který se ještě nikomu nepodařilo splnit. Proniknout do amerických zpravodajských služeb, nejlépe do té nejstřeženější, do CIA.

Popravdě, šéfové rozvědky ani nevěřili, že se mu něco takového může povést. Ale před ním to nepřiznali. „Je pravda, že to znělo jako naprostý nesmysl. Mission Impossible. Ale napadlo mě, že by tady všichni zůstali s otevřenými ústy, kdyby se mi to povedlo,“ vzpomíná.

Tvrdil, že pracuje pro Svobodnou Evropu v Německu, kterou CIA financovala,  a že je původem bezpečnostním důstojníkem americké armády. Kde na to vše vzal potvrzující dokumenty, nikdo neví, ale že mu to CIA zbaštila, to byl neuvěřitelný výkon, pokud za tím nebylo i něco jiného...?

Narodil se v roce 1934 v bratislavské židovské rodině. V roce 1939 se přestěhoval do Prahy, kde navštěvoval francouzské a anglické gymnázium. Členem KSČ byl od roku 1958, kdy také ukončil matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a o tři roky později fakultu filozofickou. V roce 1963 se seznámil s Hanou Pardamcovou.

Vzali se 22. listopadu 1963, v den zastřelení J. F. Kennedyho. Až do roku 1965 učil na vysoké škole a zároveň začal od roku 1962 spolupracovat s I. správou FMV – československou rozvědkou, šarže – agent PEDRO. Jako důstojník československé zpravodajské služby byl poté vysazen v USA. Jak, kde a za jakých okolností...? Zkrátka mu na to všecko USA prostě naletěly...

http://olser.cz/wp-content/uploads/1891.jpg

Největší radost z příchodu Šaranského do blízkosti pravicové izraelské vlády měl její expremiér Ariel Šaron, na snímku Břetislava Olšera při svých posledních volbách…

Do roku 1969 tam působil jako poradce v rozhlasovém vysílání Svobodná Evropa, jelikož si dle svých slov vytvořil projekt, jak do CIA, který byl postaven na jeho mimořádných schopnostech polyglota a studenta Kolumbijské university, jež patří do tzv. břečťanové ligy elitních amerických univerzit. V roce 1972 dostal i občanství USA. Studia zakončil na dvou fakultách; na filozofickém a ruském institutu, kde byl mimo jiné žákem Zbygniewa Brzezinského.

Od roku 1972 do roku 1976 pracoval v CIA, od 5. února 1973 jako analytik a překladatel bezpečnostních projektů. Paní Köcherová dělala manželovi v letech 1974-1983 kurýra. Padesátiletého dr. Karla Köchera a jeho o deset let mladší ženu Hanu zatkla FBI až koncem roku 1984 v New Yorku. Byli obviněni z dvacetiletého vyzvědačství ve prospěch Československa a KGB.

“Köcherovi byli nejspíše sexuálně nejvýkonnějšími nelegály v historii prosovětské špionáže,” uvedl však bývalý šéf archivu KGB Vasilij Mitrochin. V této činnosti “se nejen zdokonalovali na večírcích, kde se střídali jejich partneři, ale i při skupinových orgiích v newyorských sex klubech.” V knize “Vyzvědač proti vyzvědači” popsal Ronald Kessler v kapitole “The Swinging Mole” řadu podrobností o sexuálních aktivitách manželů Köcherových.
 
“Když jsem se dotazoval na manžele Köcherovi organizátorů sexuálních her, řekli mi: Pamatuji se na ně velice dobře. Byla to zajímavá dvojice. On byl asi profesorem. Ona obchodnice s diamanty. Úžasně krásná. Ohnivá, příjemná, půvabná… Neuvěřitelný orgasmus. Byl jsem s ní v posteli mnohokrát. Ale vzpomínka na Karla je trochu podivná. Myslím, že on používal nějaký druh speciální drogy; vždycky byl úplně nahý na všech večírcích. A měl vždy erekci…“

Zkrátka sex po vzoru legendární Mata Hari – nizozemské orientální tanečnice, která se v průběhu první světové války stala agentkou Německa a Francie, je stále okouzlujícím symbolem války, když hlavní bojiště se nachází v posteli.Dle Britských listů a Köchera je vše jinak. Ve Spojených státech je jeho jméno dobře známé. Vyšla o něm celá řada různých bestsellerů.

Mimo jiné se v nich tvrdí, že byl (nebo je...) Köcher posedlý promiskuitním sexem a že měl pověst výstředníka a donchuána v newyorských nočních klubech. Köcher to popírá a tvrdí, že je to propaganda od CIA. Argumentuje: "Prosím vás, vám trvá skoro deset let, než se dostanete do samého ústředí CIA, odkud připravujete erudované akademické analýzy. To byste všecho ohrozil tím, že se budete chovat výstředně v newyorských nočních klubech? Byl byste blbec." - Nevím... Zde je snad pravda:  http://blisty.cz/art/35209.html

Doživotní trest byl pro Köchera nepředstavitelný. Proto se po roce vazby v New Yorku obrátil na šéfa zahraniční rozvědky KGB Vladimira Alexandroviče Krjučkova s žádostí, aby výměnou za něho dosáhl propuštění Ščaranského. Dopis Krjučkovovi napsal anglicky tužkou na vytržený list papíru z bloku a dal advokátovi, ať ho odveze do Prahy a požádá, aby byl předán dál.

Že ho někdo z rozvědky bude po příletu do Prahy kontaktovat, bylo celkem jisté. Krjučkov řekl: „Když jsem tu žádost dostal, okamžitě jsem o to požádal. Köchera bych vyměnil ne za jednoho Ščaranského, ale i za tři nebo za pět.“ V Sovětském svazu byl Natal Ščaranský jako špion a disident údajně za žádost o vízum do Izraele vězněn devět let.

Nedávno jsem mluvil v Izraeli také s Janem Rosenbaumem, alias Chananem Ronem z Tel Avivu, co polovinu svého produktivního života prožil jako pracovník Mosadu; vzpomínal, jak byla cesta Ščaranského za svobodou byla napínavá. Jak je někdy sex třeba přímo v izraelské armádě dokonce povolen. Rabín Ari Schvat požehnal sexuálnímu styku s nepřítelem za účelem bezpečnosti země.

Takže sex s nepřítelem za určitých pragmatických skutečností může být označen za jeden z nejvýznamnějších dobrých skutků, citovalo periodikum Jediot Achronot závěry ze studie tohoto experta na židovská náboženská pravidla halacha nazvané “Zakázaný sex pro blaho národní bezpečnosti”. Ve svém posudku se rabín Schvat odvolává na Starý zákon. Připomíná příběh z 5. století před n. l. Žida Mordechaje a jeho dcery Ester, která svedla perského velkokrále Xerxése-Achašveroše, aniž by ten tušil, že je Židovka.

Martin Gilbert v „Dějinách Izraele“ popisuje, jak Ščaranskému bylo na základě mezinárodního tlaku povoleno vystěhovat se do židovského státu. V roce 1996 založil stranu Jisrael B’Alija, věnující se pomoci přistěhovalcům z Ruska do Izraele. V červenci 2009 byl správní radou zvolen ředitelem Židovské agentury (Sochnut). Ta vznikla v roce 1929 na území Palestiny jako obdoba místní židovské správy, s cílem zabezpečovat přistěhovalectví a osídlování území.

Společně s milicemi Hagany začala počátkem 40. let 20. století systematicky sbírat a vyhodnocovat informace o svých zejména arabských protivnících. A informace z tiskového střediska OSN v New Yorku, kde byl konzulem velvyslanectví Izraele David Saranga?

Poznali jsme se v roce 2003, když jsem ho jako akreditovaný novinář na mimořádné volby navštívil v kanceláři tiskového mluvčího Benjamina Netanjahua. Ten byl v roce 1996 schopen vytvořit koalici také s novou ruskou přistěhovaleckou stranou Jisra´el BÁilja, vedenou právě Natanem Ščaranským, která měla v knessetu sedm křesel a stála na pravici politického spektra.

Setkat se s Köcherem bylo možné v pořadu 15. června 2007 Jana Krausem „Uvoněte se, prosím“. Novinář Hvížďala k tomu mj. napsal: „Jen ze stručného výčtu Köcherova působení vyplývá dost zřetelně, že takový člověk do zábavného pořadu nepatří, protože na jeho činnosti není opravdu vůbec nic legračního.

Vyčítat to ale Janu Krausovi, jako to někteří lidé dělají, by bylo chybné: odpovědnost leží na dramaturgii, která zcela podlehla představě, že v mediální civilizaci už dávno žádné hodnoty neplatí, autority neexistují a neexistuje ani rozdíl mezi periferií a centrem či dobrem a zlem. To všechno opravdu platí v komerčních médiích, veřejnoprávní instituce ale byly zřízeny od samého počátku v roce 1927 hlavně proto, aby se podílely na udržování tzv. vyšší kultury a proti tomuto pravidlu se naše ČT prohřešila… https://zpravy.idnes.cz/rada-ct-resi-stiznost-na-spiona-v-krausove-show-frh-/domaci.aspx?c=A070703_142305_domaci_anv

V jednom pozdějším hodnocení dalšího kritika - publicisty Karla Pacnera, který se zpravodajskými službami zabývá, se Köcher totiž seznámil s profesorem Zbygnievem Brzezinskim již V 60. letech během jeho návštěvy v Praze. Kontrarozvědka se domnívala, že tento známý americký politolog by mu mohl pomoci při budování nové existence v zahraničí. Karel Pacner dokonce kvůli vystoupení Köchera u Krause zaslal Radě České televize stížnost s odůvodněním, cituji:

„…Že takové vystoupení nemá ve veřejnoprávní televizi v demokratické zemi místo.“ Jan Kraus se bránil, že chtěl o agentovi vyprovokovat diskusi. Přesto Erik Tabera v Respektu píše o Köcherovi jako o „odpudivé osobnosti“. Marně jsem listoval Respektem, abych našel další “fundované” vyjádření Erika Tabery o účasti v talk show “Uvolněte se, prosím” proslulého “odbojáře” Milana Paumera, jednoho ze skupiny bratrů Josefa a Ctirada Mašínových, kteří se na počátku 50. let prostříleli z Československa do NDR, poté do SRN a dál do USA. Nezřídka bestiálně zabili při tomto útěku sedm lidí.

„Rozhodli jsme se po roce 1949, že něco začneme dělat. Roznášet letáky nemělo význam, protože jen za to byl trest deset let,“ říkal novinářům Milan Paumer. „Tak lepší bylo začít s něčím více výrazným, třeba někoho zastřelit. A když vás chytnou, tak ta druhá strana je o jednoho člověka, o jednoho komunistu slabší,“ sdělil, že na věc nahlíží z “vojenského hlediska”. Nejedná se náhodou právě o tento gang, jež by si zasloužil přízvisko “odpudivé osobnosti”?

Jak jsem se kamarádil s izraelskými vojačkami...

V pondělí 19. března 1990 se na konference českých překladatelů v New Yorku objevil místopředseda vlády Valtr Komárek. Dočkal se ihned otázky: „Pane Komárku, je pravda, že největší mezinárodní vyzvědač, který byl jediným v historii, jemuž se podařilo infiltrovat americkou CIA pro sovětskou špionáž KGB, Karel F. Köcher, co má na svědomí životy mnoha lidí, je nyní vašim poradcem a poradcem československé vlády?“

„To pravda není – mým poradcem není,“ odpověděl Komárek, „já ho znám, a vím o něm, že nyní žije v Praze v důchodu.“ Nedodal však, že spolu byli pracovníky Prognostického ústavu… „Kdo mu ten důchod platí,“ pokračoval tazatel, „když tento vyzvědač byl vyměněn mezi americkou a sovětskou vládou do Moskvy…?“ Američtí vydavatelé, kteří sponzorovali konferenci, přerušili tuto rozmluvu, že není žádoucí na programu konference…

Manželé Köcherovi žili a snad pořád ještě  žijí ve své vile u Prahy a možná už jen přemýšlejí, jestli to byla jejich sexuální závislost, co je přivedla na dráhu vyzvědačů, nebo naopak jen láska ke komunistické vlasti a národu z nich udělala erotické kaskadéry a psance…? Hlavní však je, že nedávno ve zdraví oslavili zlatou svatbu, půl století ode dne zavraždění Kennedyho v Dallasu…

Inu, ať jsi padouch nebo hrdina, všichni jsme přece jedna rodina, jak se praví v muzikálu Limonádový Joe, aneb Köcher Karel, dnes důchodce ve své vile u Prahy, jehož žena Hana si prý stěžovala, že pomluvy ohrožovaly její údajný pražský obchod s bižutérií....

Snímky Břetislav Olšer, ČTK, Reuters...

Janeček nebo Kraus – kdo bude Goliáš a kdo David?

Kdo je „odpudivá osobnost“; špion- erotoman nebo bezohledný vrah?

Sex po vzoru Mata Hari je pořád účinnou zbraní…?

http://www.karelpacner.cz/?str=hom&id=167&n=kdo-je-karel-kcher

Když žena říká ne, myslí ano, aneb Clinton japonsky: semeno na saku

Politický wrestling, aneb Za harassment 74 roky vězení…?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKnihav elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

22.02.2018 10:52

Vždy jsem tak trochu záviděl dobrodružným povahám. To, co mě fascinuje, je schopnost infiltrace, kdy se člověk stane šedou koroptvičkou, která svou barvou splývá s hnědošedou hroudou pole. Musí se stát neviditelným, neslyšitelným, nenápadným a neprovokujícím. Jedině jeho sexuální život může být bouřlivý, protože sexuální extempóre smývají podezření, že pán je špion. A tak pan Köcher učinil vše pro to, aby byl nenápadný i tím, že si přišel (i jeho manželka) na své. Žádný James Bond, vždy učesán, oholen, s pečlivě vyleštěnými lakýrkami, co k nám voněl z filmového plátna. Splynutí s prostředím dělá prvotřídního agenta. Musí jet i v podrazech těch, kteří naplánují a připravují mezinárodní konflikty. Musí s nimi ve všem souhlasit, aby se neprozradil. A taprve potom odesílá své šifrované zprávy na místo určení. ....Samozřejmě, že současná US security se nachází v hojné míře po celém světě. Jistě musí být divné, že se většina Čechů nedá zlomit intenzivní propagandou. Jak je to možné? Na svou vizáž zapomeňte, ta vám nepomůže. Své pečlivě udržované obleky ani nerozbalujte, z kufru lakýrky nevytahujte, blbě se neusmívejte a nedělejte ze sebe, jako špioni, idioty. .....Mějte se hezky.


 
Břetislav Olšer

Břetislav Olšer

21.02.2018 21:24

Celou pravdu o panu Köcherovi se asi nedozvíme, proto jsem přidal k mému článku i odkaz z Britských listů, aby bylo mé vyprávění co nejobjektivnější... Zde celý text z BL: V červenci 1999 jsem - poprvé a naposledy -- cestoval s dětmi ze skotského Glasgow autem do České republiky. Je to hodně daleko. Jeli jsme pomalu, po východním pobřeží Británie, zastavovali v Lindisfarne (to je ostrov, kde býval středověký klášter, proslulý iluminovanými rukopisy, na ostrov vede silnice, po níž se však dá jet jen při odlivu: při přílivu je asi kilometr této asfaltky dva metry pod vodou). Zastavili jsme se tehdy v červenci i v přístavě Whitby či v historickém, středověkém městě Yorku a naposled jsme přespali v univerzitním městě Cambridgi.Tam jsem si ráno před odjezdem v trafice koupil Guardian. Vyšel v něm obsáhlý článek "Princezna Diana, milionář Fayed, CIA a český rozvědčík". Po jeho shrnutí se Britským listům "český rozvědčík" ozval a článek dementoval textem "Západní rozvědky asi skutečně zatajují případ Diana. Já s ním neměl nic společného". Své dementi poslal i do deníku Guardian, kde ho samozřejmě otiskli. Když jsem byl tehdy v České republice, Karel Koecher mě pozval do své vily za Prahou a vyprávěl mi tam, po dobu asi čtyř hodin, svůj životní příběh. Nikdy jsem ho nepublikoval, řekl jsem mu na rovinu, že jeho tvrzení jsou nedoložitelná, pokud nebude možno získat z ruských archivů podrobné ekonomicko-politické analýzy, argumentující, že je potřeba, aby se východní blok liberalizoval a demokratizoval, které Koecher údajně do Ruska posílal. Byl jsem si vědom, že tak úspěšný špion, jakým byl Karel Koecher -- žádnému jinému východnímu špionu se po tak dlouhá léta nepodařilo proniknout do samotného ústředí americké CIA -- bude mít naprosto v malíčku zvládnuto umění psychologické manipulace. Od té doby jsem se s Karlem Koecherem setkal několikrát, na Salonech kritického myšlení, kam organizátoři Alex Koenigsmark a Viktorie Hradská zvou levičáky i pravičáky, a dr. Koecher nikdy svou výpověď nezměnil. Možná, že skoro po deseti letech bych měl přece jen svědčit o tom, co mi tehdy Karel Koecher řekl a jak na mě působil. Rozeberte si to jakkoliv. Paradoxní už na první pohled bylo, že tento nejúspěšnější špion bývalého komunistického bloku působí dojmem erudovaného a distinguovaného amerického univerzitního profesora. Spojené státy, v nichž žil po mnoho let, má daleko zažitější než současné prostředí České republiky.Řekl bych, že se i v amerických reáliích orientuje daleko lépe než v českých. Email má u amerického providera. Špion je svobodný člověk Jak Karel Koecher sedí ve své předměstské vile nedaleko Prahy, je téměř posedlý historií špionáže a roli výzvědných agentů při vývoji událostí. Má rozsáhlou knihovnu publikací většinou věnovaných této problematice. Svou argumentaci prokládá citacemi z jednotlivých vědeckých analýz -- konec konců to činí i v článku, který dnes publikujeme na jiném místě. I tak působi dojmem profesora. "Jste-li jmenován do zahraničí do postu velvyslance, není to svobodná funkce," vysvětluje Koecher. Jste státním zaměstnancem, jste podřízen svým politikům v Praze či v Moskvě nebo ve Washingtonu, a i když nabudete mimořádného prozření ohledně toho, jak je kultura i politika vaší země vnímána v zemi, v níž působíte, jako velvyslanec se to své vládě -- zejména pokud je totalitní -- neodvážíte říct. Odvolali by vás, kdybyste vládu kritizoval a dokazoval, že se chová jako banda pitomců. Vyhodili by vás z práce." Výzvědný agent je podle Koechera v naprosto jiné situaci. "Podařilo-li se vám po letech úsilí proniknout do samého ústředí konkurenční mocnosti, jste ve zcela výlučném postavení. Vaše řídící orgány nebudou chtít o vás přijít. V takovém postavení jsem si ve svých zprávách z ústředí CIA vůbec nebral servítky a zcela jasně jsem ve svých ekonomicko-politických analýzách toho, co si Amerika myslí o sovětském bloku, prosazoval nutnost reforem a demokratizace," tvrdí Koecher. Životní příběh A jaký tedy byl Koecherův životní příběh? Od mládí se chtěl stát špionem (vysvětloval mi to mimo jiné tuším svými rodinnými poměry, které jsem po letech už zapomněl). V polovině šedesátých let byla československá zahraniční rozvědka reformistická. Chtěla vědět, jaké mají Spojené státy úmysly se střední Evropou. Chtěla mít v CIA vlastního informátora a nemuset se spoléhat na ruské mocipány - tou dobou docházelo k podstatnější emancipaci československých tajných služeb, prosazovaly československé zájmy. Mladý Koecher byl tedy vyslán do Spojených států. Vystupoval jako emigrant. Dostal se do Ameriky a začal tam studovat. Byl žákem Zbigniewa Brzezinského a spolužákem Madeleine Albrightové. Vliv vysoce kvalitního univerzitního prostředí je zjevný, když se s Koecherem dáte do rozhovoru, dodnes. Chová se a vystupuje jak univerzitní vědec. Ve Spojených státech je Koecherovo jméno dobře známé. Vyšla o něm celá řada různých bestsellerů. Mimo jiné se v nich tvrdí, že byl (nebo je...) Koecher posedlý promiskuitním sexem a že měl pověst výstředníka a donchuána v newyorských nočních klubech. Koecher to popírá a tvrdí, že je to propaganda od CIA. Argumentuje: "Prosím vás, vám trvá skoro deset let, než se dostanete do samého ústředí CIA, odkud připravujete erudované akademické analýzy. To byste všecho ohrozil tím, že se budete chovat výstředně v newyorských nočních klubech? Byl byste blbec." - Nevím. Dlouhá léta trvalo, než se Koecherovi nakonec podařilo proniknout do centra CIA. Jenže když zaznamenal tento úspěch, osud ho podrazil. Stalo se něco směšného a typicky českého. V době, kdy totiž Koecher konečně pronikl do ústředí CIA, byla v Československu v běhu husákovská normalizace. Reformní činitelé výzvědných služeb byli zbaveni moci a na jejich místo přišli Husákovi primitivové, konjunkturalisté. Koecher celý nadšený, že má nyní přístup k nejtajnějším a nejerudovanějším analýzám americké zpravodajské služby, začal pro své řídící orgány v nyní husákovsky znormalizovaném Československu vypracovávat vědecké ekonomicko-politické analýzy. Avšak noví primitivové, nyní ve vedení československých tajných služeb, o takové věci neměli zájem. Požadovali od Karla Koechera, aby jim posílal z Ameriky informace, kdo má s kým jaký nemanželský poměr. Při jednom Koecherově tajném pobytě v Československu za husákovské normalizace ho příslušníci tajných služeb věznili několik dní v jednom pražském konspiračním bytě a nutili ho, aby vystoupil v Československé televizi s tvrzením, že je Václav Havel agent CIA. Koecher to odmítl. Když se tedy nedalo jednat s českými normalizačními primitivy, Koecher začal své analýzy posílat přes hlavu svých československých šéfů rovnou do Ruska. Tam jeho reformistická a prodemokratická argumentace zaujala reformní křídlo. Naopak však strašně vadila konzervativnímu křídlu ve vedení ruských tajných služeb. To se rozhodlo učinit Koecherovu posílání reformních analýz do Moskvy přítrž. KGB Koechera americké CIA prozradila. Podle Koecherova tvrzení ho vedení CIA odtajnil ruský generál Kalugin. Stalo se to prý tak, že Koecher šel jednoho dne v New Yorku po ulici, když ho obklopila skupina amerických agentů a zatkla ho. Koecher byl předveden k svému šéfovi v CIA. Následoval prý dlouhý rozhovor s ním. Koecher Američanovi vysvětlil, že už dlouho se snaží posílat do Prahy, a nyní do Moskvy politické a hospodářské analýzy, které argumentují pro demokratizaci a liberalizaci režimu. Přiznal se, že to, co píše, nemá podle jeho úsudku absolutně žádný dopad, že je to házení hrachu na zeď a že se těsně před svým zatčením v deziluzi rozhodl, že tato činnost nemá význam, že oznámí svým šéfům, že z CIA odejde, odstěhuje se z Ameriky do Vídně a věnuje se tam jinému zaměstnání. Americký šéf Koecherovi řekl, že to je dobré rozhodnutí. "Odstěhujte se do Vídně, avšak pokračujte v tom, co jste dělal dosud," sdělil mu. "Od nynějška to ale budete dělat s naším plným vědomím." Tak zněla dohoda a Koechera propustili. Chystal se odcestovat tedy do Vídně. Než všechno zařídil, amerického šéfa, s nímž si odjezd do Vídně a práci double agenta zařídil, smrtelně zranili na lovu. Koecher byl znovu zatčen a strávil v americkém vězení více než rok, za velmi drastických podmínek -- málem ho tam usmrtili spoluvězni. V nouzi nejvyšší požádal svého právníka, ať se obrátí na reformisty v Moskvě a ti mu zachrání život. A tak se také stalo. Na přímé rozhodnutí Michaila Gorbačova byl Koecher posledním špionem z období studené války, který byl koncem osmdesátých let vyměněn za tehdejšího vězněného sovětského disidenta Anatolije Ščaranského. K výměně -- ostře sledované sdělovacími prostředky -- došlo, jak v nějakém špionážním filmu -- na jednom mostě mezi západním a východním Berlínem. Viděli jsme to tehdy v televizi. Jenže Koecher byl v malém českém normalizačním rybníce příliš velkou rybou. Když se po propuštění navrátil do Československa, československé úřady byly konsternovány. Žil sice na svobodě, ale ve vakuu. A to vakuum pokračuje dodneška. Rád by učil na vysoké škole historii moderní špionáže -- a že by byl dobrým profesorem, nikdo v ČR se ho ovšem neodváží pozvat přednášet. Na Britské listy se tehdy v roce 1999 obrátil proto, že ho uráželo -- a myslím, že právem -- že kdykoliv se objevilo jeho jméno v médiích, vyvolalo to proti němu hysterickou, emocionální, fašistickou kampaň -- připomínající praxi někdejších českých vlajkařů. To, čemu Koecher věnoval svůj život, je možná kontroverzní -- ne každý z nás by se chtěl stát špionem. Inteligentní a neúplatná analýza toho ovšem chybí - jako konečně chybí v českém prostředí inteligentní a neúplatná analýza snad každého tématu. Řekl jsem tehdy po dlouhém rozhovoru panu Koecherovi, že nemohu jeho svědectví publikovat, pokud nebudou k dispozici ony liberálně-demokratické analýzy, které údajně posílal za komunismu do Moskvy. On však snad ani publikaci své životní historie nechtěl -- prostě jen vypráví svůj příběh: a ať si o něm můžeme myslet cokoliv, má právo na to, aby byl slyšen.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

21.02.2018 19:48

Vyzvědači,dnes jsou nazýváni agenty tajných služeb,jsou zvláštní sorta lidí,o jejichž životě a důvodech se nic nedovíme.Těžko můžeme soudit jejich pohnutky k jejich dobrodružným sklonům.


 
Trump chtěl plnit jen své sliby, kvůli nimž je v Bílém domu, v Kapitolu sice prohlásil, že se musí s přistěhovalectvím něco podniknout teď hned; někteří přistěhovalci ze zoufalství využívají děti jako lidské štíty. Ale vzal zpátečku...

Trump chtěl plnit jen své sliby, kvůli nimž je v Bílém domu, v Kapitolu sice prohlásil, že se musí s přistěhovalectvím něco podniknout teď hned; někteří přistěhovalci ze zoufalství využívají děti jako lidské štíty. Ale vzal zpátečku...

Napřed Valné shromáždění OSN odsoudilo Izrael kvůli zabíjení Palestinců v Gaze. Rezoluci navrhla Palestina, Alžírsko a Turecko. Spojené státy požadovaly připojení pasáže, která odpovědnost za násilí připisuje hnutí Hamás, ale s návrhem neuspěly, proto oficiálně 19. června 2018 oznámily, že odcházejí z Rady OSN pro lidská práva.

Česká smůla na nekompetentní ministry zahraničí – od erotomanů, jakým byl kníže Karel Spáč I., alias Schwarzenberg, přes rovněž harašícího Zaorálka, až po milovníka kmotrů a běženců Pocheho; partička k pohledání…

Česká smůla na nekompetentní ministry zahraničí – od erotomanů, jakým byl kníže Karel Spáč I., alias Schwarzenberg, přes rovněž harašícího Zaorálka, až po milovníka kmotrů a běženců Pocheho; partička k pohledání…

Tak si nyní udělejme malou rekapitulaci již někdy zveřejněných článků, dnes hlavně o tom, jak velká je česká smůla na vhodné ministry zahraničí – od senilních erotomanů, jakým byl kníže Karel Spáč I., alias Schwarzenberg, přes rovněž harašícího Zao-Cu-tunga - Zaorálka, až po milovníka kmotrů a běženců Pocheho; partička diplomatických es k pohledání…

Poslední domácí zprávy