• Sobota, 29. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Horymír

Úvahy nad naší svobodou
Počet návštěv: 1533

Úvahy nad naší svobodou

Richard Siemko Článek od Richard Siemko

Dost často se setkávám s tvrzením svých oponentů, že současná společnost je lepší proto, že jsme svobodnější. Vždy jako první uvádějí příklad, že především máme právo vyjadřovat své názory. Což jsme prý za vlády komunistů neměli.  

Je to pravda? Samozřejmě že není, i v dobách komunistických vlád jsme měli právo vyjadřovat své názory. Pouze když se náš názor neshodoval s oficiální propagandou, mohli jsme očekávat ztrátu osobní svobody i dalších následků.

Proto si myslím, že tady je takzvané jádro pudla. Strach před následky mohl člověka přesvědčit, že navenek vystupoval jako loajální a vnitřně byl svobodný. Lidé se naučili žít dvojím životem.

Nemůžu si pomoci, ale 30 let po pádu komunistického režimu se mnohdy přistihnu při podobných myšlenkách. Sice nežijeme ještě ve společenských poměrech, kdy hrozí ztráta svobody za vyjádření svých názorů na veřejnosti, ale již můžeme sledovat nátlak psychický. Očerňování , nálepkování, dehonestování, urážky, atd. Nátlak médií na ty, kdo nehlásají oficiální propagandu, kdo nemají takzvaný jediný správný názor, kdo si dovolují hlásat nepopulární názory, se bohužel množí jako houby po dešti.

Nezdá se vám, že se množí i případy, kdy je některým lidem vyhrožováno i ztrátou svobody za některé názory a jejich veřejné vyjádření? Víte o tom, že příčina spočívá v tomto ústavním omezení? (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Jak se množí zákony, které specifikují co je ještě zákonné a co je nezákonné, omezují se i naše svobody názorů a jejich veřejné vyjadřování. Mnozí se s tím setkali již i na těchto stránkách, když jim byl smazán nějaký nepohodlný názor.

Mnozí z nás se už setkali i s tím, že někdo se obával vyjádřit koho bude volit jen proto, aby se nestal terčem negativních invektiv. Je vytvářená mediální atmosféra, kdy někteří politici a jejich spřízněná média, hlásají "jediný" správný názor a kdo ho nepapouškuje je ostrakizován.

Nejsem schopen tady uvést všechny případy dnešních dnů, kdy je vytvářen nátlak na vnitřní svobodu osobních názorů a kdy je osobní svoboda názorů a svědomí potlačována vnějším tlakem. Někdy mne napadá, že je to horší stav, než za komunistického režimu.

Je mi jasné, že oponenti takového názoru a pohledu na dnešní společnost, se opět na mne vrhnou jako hejno vos, ale fakta a mé myšlenky po třiceti létech jsou takové. My, kdo jsme půlku života prožili pod vládou bývalých komunistů a další půlku pod vládou parlamentních demokracií, jsme získali zkušenosti, které jsou bohužel pro západní půlku Evropy neuchopitelné a nepochopitelné.

Jen málokdo dnes dokáže rozumět a chápat, že svoboda je přírůstkový proces. Jako takový, tento proces znamená, že naše svobody mají narůstat postupně a ne skokově. Skokový nárůst svobody se může změnit v chaos. Což je to, co můžeme sledovat posledních 30 let.

Někdo se mylně domníval, že lze lidem dát všechny svobody najednou a oni se naučí jednat zodpovědně také najednou. Jak už jsme se mohli ujistit, neplatí to. Někteří si představují svou svobodu jako svobodu svobodné lišky ve svobodném kurníku. Jiným se svoboda stala ospravedlněním pro svou bezohlednost a nedostatkem soucitu k porobě jiných.

Bohužel dnes můžeme sledovat nový fenomén, že někteří lidé dávají přednost svému bezpečí před svou svobodou. Aniž si uvědomují, že se tak dobrovolně stávají otroky těch bezohledných a bezcitných. Což mne automaticky vede k úvaze o příčinách neřízené (nebo úmyslně řízené?) imigrace nepřizpůsobivých osob nekompatibilních kultur.

Jsou snad ti bezohlední a bezcitní jedinci tak zkažení, že klidně ohrozí bezpečí svých spoluobčanů, jen aby je přinutili vzdát se svých svobod, pro dosažení svých osobních mocenských ambicí? Cožpak jste neprohlédli úmysly těch bezohledných a bezcitných, že neváhají zneužít ohleduplné a citlivé k prosazení svých nepoctivých záměrů?

Takže na závěr vám položím otázku, která svoboda je pro vás osobně důležitější, ta vnější nebo ta vnitřní?

Richard Siemko
Když dáte přednost nezávislosti před vztahem, vzájemně se ohrožujete. Druzí se stávají předmětem manipulace nebo řízení pro vaše vlastní uspokojení. Autorita, tak jak si ji obvykle představujete, je pouhou výmluvou, kterou používají silní, aby přinutili ostatní podvolit se tomu, co chtějí oni.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

01.03.2018 20:28

Jisté je,že nikoho za jeho názory nezavřou.Jen se svobodně na každém jedinci,co s nimi nesouhlasí,povozí jinak.Ztráta zaměstnání je první na řadě.Při jakékoliv oprávněné žádosti o pomoc od úřadů se dočkají ti s nesprávným názorem odmítnutí.Takže stejně není žádná svoboda,jako nebyla za komančů.Jen je pomsta sofistikovanější.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy