• Sobota, 07. prosinec 2019
  • Svátek má Rukojmí Benjamín

ZOUFALCI
Počet návštěv: 1454

ZOUFALCI

Ladislav Petráš Článek od Ladislav Petráš

Říká se, že pes je nejvěrnější přítel člověka. Je zajímavé, že se to neříká o politicích. Bylo by přece krásné, kdyby se jako lidová moudrost z pokolení na pokolení předávalo, že politik je nejlepším přítelem svého občana. Toho se zřejmě hned tak nedočkáme. Asi to má své příčiny. Ale to rčení o psech mohu z vlastní zkušenosti potvrdit.

Tento přátelský vztah má však, tak jako ostatně vše, své základní podmínky. Jednou z nich je to, že člověk nesmí násilím lámat charakter svého psa. Pes má totiž svůj charakter. Dalo by se dokonce říct, že má svou čest. Pokud budete respektovat tyto vlastnosti svého psa, buďte si jisti, že pes bude respektovat vás. Vzájemný respekt je předpokladem pro vzájemnou důvěru. Proč to funguje mezi psem a člověkem a nefunguje to mezi lidmi navzájem, to nevím.

Ostatně vývoj politické situace v naší kotlině dosvědčuje tuto vzájemnou nedůvěru mezi politikem a jeho voličem. Nejprve však chci uvést několik obecnějších souvislostí. Jde o to, abychom viděli to dění na našem politickém „dvorku“ v širších souvislostech. My nejsme pupkem světové politiky, ale v závislosti na našich politicích jsme v určitém patře této politiky. Buď můžeme být rovnocenným partnerem, suverénním (ale zároveň mnohdy, právě pro svůj suverénní názor ignorovaným) činitelem, nebo pouze vykonavatelem přání (rozkazu) někoho jiného. Vždy bude záležet na tom, jaké máme politiky. Vždy bude záležet na tom, jaké to jsou osobnosti a jak respektují zájmy občanů, kteří je pověřili řízením svého státu, svých osudů. Vždy bude záležet na tom, jestli mají svůj charakter (a jaký) a svoji čest.

V posledních dnech se všechna masmédia na celém světě zahltila zprávami o pokusu likvidace dvojitého agenta Skripala. Nebudu se rozepisovat o této kauze podrobně. Je dostatek informací ve všech médiích. Ale pozor! Ve většině jsou to informace jednostranné (alespoň v těch oficiálních). Nebudu tady agitovat pro jedny, nebo druhé názory. Jen chci, aby tyto názory z jedné i druhé stany byly posuzovány selským rozumem a ne hloupě přebírány bez přemýšlení. Nejsme přece hlupáci, i když řada námi zvolených politiků a řada takzvaných novinářů nás za hlupáky zřejmě považuje.

Osobně mohu konstatovat, že mně velmi překvapila reakce některých našich politiků na jednoduchou zprávu. Prezident M. Zeman požádal jednu naši zpravodajskou službu (BIS) o to, aby prověřila, zda se na našem území nevyvíjela, neskladovala látka označovaná jako „Novičok“, se kterou (údajně) byl podniknut útok na bývalého dvojího agenta Skripala a jeho dceru, kteří se nacházeli na území V. Británie. Na této žádosti není nic neobvyklého. Selský rozum říká, že pokud mě někdo požádá o pomoc proti někomu druhému a nedá mně dostatek podkladů pro mé rozhodnutí, musím si informace obstarat sám. Důležité je to zejména tehdy, když se jedná o bezpečnost státu, jako v tomto případu. Jinak můžu být za užitečného idiota, zneužit pro udělání špinavé práce za někoho jiného. Stávám se jednoduše a prostě děvečkou pro vyklízení chlívu někoho jiného. Co by měl takový postup společného s politikou suverénního státu?

A světe div se! Informace o státnickém a odpovědném rozhodnutí prezidenta republiky vyvolala šílenství. Tato informace vzbudila u našich některých politiků zděšení, které vyústilo až k obvinění prezidenta republiky z vlastizrady.

Ponechme na chvilku stranou rozbouřené emoce některých našich rádoby politiků a zůstaňme alespoň na chvíli u zdravého selského rozumu. Pokud se každý z nás potřebuje v nějaké situaci rozhodnout, vždy musí mít k dispozici alespoň základní informace ke svému rozhodnutí. Podstatně závažnější jsou rozhodnutí prezidenta a vlády v otázkách, které se týkají naší bezpečnosti a budoucnosti. Po této krátké odbočce se vraťme k meritu věci.

V. Británie požádala EU a NATO o podporu ve sporu s RF o autorství teroristického činu s použitím chemické látky „Novičok“.  Nedodala však žádné hodnověrné informace, že autorem tohoto útoku je právě RF. Naopak, odmítání spolupráce s RF při vyšetřování tohoto činu, okamžité a ukvapené závěry a ultimáta ze strany V. Británie vůči RF vyvolávají dojem o účelovém napadání Ruska zrovna tak jak jsme toho byli svědky při sestřelení civilního letadla letu MH17 nad Ukrajinou. Tam také, ještě než sestřelené letadlo dopadlo na zem, viník byl jasný. Západním zemím byl znám okamžitě. Oficiální představitelé západních zemí označili za viníka RF, i když do současné doby nejsou známé výsledky vyšetřování. Marně RF předkládala své informace vyšetřovací komisy, marně se chtěla do vyšetřování zapojit. Nedostala povolení! Holandská vláda, která vyšetřovala tuto tragédii, uvalila na výsledky vyšetřování embargo. Proč asi?

Obdoba nastala i po útoku na agenta Skripala a jeho dceru. Zde je prohlášení RF:

„Vyjadřujeme razantní protest v souvislosti s přijatým rozhodnutím řady členských zemí EU a NATO o vyhoštění ruských diplomatů. Považujeme tento krok za nepřátelský a neodpovídající úkolům a zájmům o zjištění příčin a hledání viníků incidentu, k němuž došlo 4. března 2018 v Salisbury. Provokativní gesto pověstné solidarity s Londýnem těch zemí, které se podvolily úřadům Velké Británie v tak zvané „záležitosti Skripalů“, aniž by se namáhaly vyznat se v okolnostech tohoto skutku, je pokračováním konfrontační linie zaměřené na eskalaci situace,“ tvrdí ruská strana.

„Jde o pokus o vraždu ruských občanů na území Velké Británie. Ruská strana, nehledě na naše opakované výzvy k Londýnu, nemá žádnou informaci v této záležitosti. Nemají objektivní a vyčerpávající údaje ani spojenci Velké Británie, kteří se slepě řídí zásadou euroatlantické jednoty na úkor zdravého rozumu, norem civilizovaného mezistátního dialogu a zásad mezinárodního práva. Je samozřejmé, že uvedený nepřátelský krok této skupiny zemí nezmizí beze stopy a my na něj budeme reagovat,“ varuje Rusko skrze svou ambasádu v Praze.

Na základě této nepodložené žádosti o podporu V. Británie ve sporu s RF byla v řadě zemí EU i mimo ni přijata opatření k vyhoštění akreditovaných diplomatů. Z 28 členských zemí to byla polovina (ke dni 26. 3. 2018), celkově k tomuto dni se rozhodly vyhostit ruské diplomaty následující země: V. Británie 23, Norsko 1, Švédsko 1, Finsko 1, Dánsko 2, Estonsko 1, Litva 3, Lotyšsko 1, SRN 4, Polsko 4, ČR 3, Francie 4, Španělsko 2, Itálie 2, Chorvatsko 1, Rumunsko 1, Ukrajina 13, Austrálie 2 a USA 60.

Takové masové vyhoštění diplomatů je, jak ukazuje historie, jedním z posledních kroků k válce. Pokud totiž není s kým komunikovat na úrovni diplomacie o vzájemných problémech, zůstává jen jedno řešení. Tím je válka. Jak se má tedy zachovat odpovědný politik? Má brát jako fakt nepodložené zprávy (vzpomeňme jen na naší nedávnou historickou zkušenost, která předcházela Mnichovské zradě našich spojenců Francie a V. Británie)? Nebo si má nechat prověřit situaci? Prezident M. Zeman se zachoval jako státník a ne jako politik, který vědomě strká hlavu do cizího chomoutu.

A jaká byla odezva našich rádoby politiků? Náš velvyslanec v USA Kmoníček papouškuje slova premiérky V. B. T. Mayové, že Rusko je „… s největší pravděpodobností autorem…“ tohoto činu a je nutné být solidární s V. Británií. Poslankyně za ODS M. Němcová dokonce prohlásila: „Jsem přesvědčená, že prezident se té velezrady dopustil. Svými slovy nahrává Rusku, nikoli jistotě ČR.“ Čím se prezident dopustil velezrady? Prostě tím, že chce mít jistotu, že případná otravná látka nebyla v minulosti skladovaná na našem území a že v současnosti ji nemáme k dispozici? Tím, že chtěl mít jistotu, že ČR nemůže být označována za potenciálního spolupachatele?

O podání ústavní žaloby na prezidenta uvažují i poslanci za hnutí Starostové a nezávislí. „Rusko vede hybridní válku se Západem, jehož jsme součástí. Součástí té války je i dezinformační rovina. Tady se prezident Zeman jasně připojil k šíření dezinformačních zpráv,“ prohlásil poslanec Farský (STAN). Panu Farskému se podařil vskutku krkolomný kousek. Obezřetnost prezidenta, aby měl jistotu v tom, že se nebudou šířit poplašné a falešné zprávy o roli ČR v tomto incidentu, prohlašuje za šíření dezinformačních zpráv. Zřejmě se panu Farskému udělalo trochu nevolno. V letním období bych to považoval za následek dlouhého pobytu na sluníčku, ale nyní? Snad jen byl delší dobu v blízkosti pana Kalouska a dýchal ten známý odér, který okolo sebe šíří.

Samozřejmě politici za TOP 09 nezůstali stranou a ústy svého předsedy J. Pospíšila se připojují k této iniciativě. „Míra zrádcovské servility prezidenta ČR vůči cizí mocnosti překročila všechny meze. Vláda ČR by měla uložit BIS zpracovat analýzu, jak velkým bezpečnostním rizikem je ruská rezidentura na Pražském hradě. A na základě té zprávy konat,“ žádal dokonce M. Kalousek. Toto prohlášení pana Kalouska je opsaný ekvilibristický trik od pana Farského (STAN). Opět staví na hlavu skutečnost. Ale M. Kalouskovi se už nedivím a o příčinách jeho závěrů nepochybuji.

Obdobně prezidenta republiky napadají další takzvaní „demokraté“. Například novinář J. Tuna napsal: „Zeman evidentně slouží a pracuje pro jinou zemi. Proti zemi, které je hlavou státu. Prezident, který se aktivně snaží najít důkazy ve prospěch jiné mocnosti a cizího činitele proti své vlastní zemi, jejíž vláda jednoznačně obvinění této mocnosti odmítla, je velezrádce. Agent mocnosti, která s největší pravděpodobností zaútočila nervovou látkou na naše území, protože území EU je naším společným územím,“ napsal tento novinář na sociální síti Facebook. Nejsem si jist, zda J. Tuna zaznamenal, že M. Zeman je prezidentem ČR a že svým zadáním pro BIS chce chránit ČR před blamáží (případně falešnou solidaritou, což je vlastně to samé). Pro jakou zemi tedy pracuje M. Zeman? A pro jakou zemi pracuje J. Tuna?

Můj selský rozum říká, že kdo nechce být za hlupáka a užitečného idiota v cizích službách, má si informace prověřovat a teprve poté přijímat adekvátní rozhodnutí. To učinil náš prezident. Za to ho někteří naši rádoby politici, novináři a další váleční štváči chtějí žalovat za vlastizradu! Podle mého názoru je to nejvyšší vrchol zoufalství těchto lidí, kterým se permanentně nedaří oblbovat národ, což mimo jiné ukázaly i výsledky posledních parlamentních voleb. Nedaří se jim slouhovsky se vtírat do přízně cizím (byť i možná spřáteleným) mocnostem.

Marně si kladu otázku: Kam až hodlají tito lidé zajít? Neuvědomují si snad závažnost situace v kontextu širší mezinárodní situace, která žene svět do války? Jaká je jejich odpovědnost vůči svým voličům a občanům této země? Co je to za lidi s takovou nenávistí a s pohrdáním k občanům? Jsou to jen zoufalci, kterým prezident M. Zeman rozkopl jejich intrikánskou bábovičku (po kolikáté již?).

Jak je vidět, politiků, kteří umí jen politikařit a vést různé zákulisní hry a pletichy máme dost. Kdo nám však chybí, jsou osobnosti. Osobnosti angažované v politice. Pokud budeme mít na politické scéně jen politiky a politické strany, které handlují něco za něco (viz současné rozhovory mezi ANO a ČSSD), tak se z tohoto politického marasmu nedostaneme.

My však máme osobnosti. Vzpomínám například na Ing. A. Vitáskovou. Jako šéfka Energetického regulačního úřadu ustála souboj s mafií. Jak s tou energetickou, tak s tou justiční. Sama se pustila do tohoto nerovného boje a vyhrála. I když byla prvoinstančním soudem odsouzena na 8,5 roku vězení, nevzdala svůj boj. S přesvědčením o své nevině a s čistým svědomím čelila obrovskému tlaku a ustála ho. Neohnula hřbet a zachovala si svoji čest. To jsou vlastnosti osobnosti. Tu si dovedu představit v politice.

A takových je jistě víc. Jen je hledat a dát jim příležitost. Přesvědčit je o tom, že oni mají naši důvěru a ne ti pleticháři, kteří se v poslaneckých lavicích drží 20 let i více a kromě zloby, nenávisti a vlastního prospěchu, pro občany a vlast neudělali nic. Přitom mnozí z nich ani nepoznali život mimo tyto poslanecké lavice.  Je jen na nás, občanech, koho si vybereme do svého čela. Musí tady platit heslo Důvěra za důvěru. A důvěra je předpokladem pro přátelství. Tak, jak je to u toho hesla: pes je nejlepší přítel člověka.

Ladislav Petráš
V letech 1966 – 1969 studoval na Vojenské škole Jana Žižky z Trocnova (VŠJŽ) v Bratislavě, poté na Vysoké vojenské škole pozemního vojska (VVŠ PV) ve Vyškově. Ve své kariéře dále absolvoval Vojenskou akademii A. Zápotockého (VAAZ) v Brně, Vojenskou akademii generálního štábu Ozbrojených sil SSSR (VA GŠ) v Moskvě a Kurz vyšších funkcionářů v oblasti řízení prostředků obrany (USA). V rámci služby vykonával velitelské a štábní funkce (od velitele roty až po velitele motostřelecké a mechanizované divize) u bojových útvarů ČLA a AČR. V posledních letech své vojenské kariéry zastával funkci vedoucího katedry taktiky, velení a štábní služby na Vojenské akademii v Brně. Svoji vojenskou kariéru ukončil v roce 2004. Poté pracoval pro soukromou firmu, kde se zabýval bezpečnostní problematikou. V roce 2007 odešel do důchodu.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Maličký Kamínek

Maličký Kamínek

28.03.2018 23:09

Výborně, pane Petráši. Mám pocit, že sebranka v křeslech kvičí čím dál častěji, nejlépe ihned, už se ani nesnaží vypadat korektně. Řešení jakékoli situace žádné, jen kvičení.


 
Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí "demokraci" a vraždí po celé planetě.

Jednou z ukázek USA, země neomezených možností a splněných přání, bylo během desetileté americko-vietnamské války se třemi miliony zavražděných Vietnamců a Laosanů, též vánoční bombardování Hanoje koncem šedesátých let, kdy nechal pouze prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války. Šlo bezpochyby o nejbrutálnější nálet v historii. 

Jan Padych - Lámání křížů (4.)

Jan Padych - Lámání křížů (4.)

Zřejmě z něho pořádně čpěl aceton, přestože toho večera až tak moc nečichal. Otec to ucítil, sotva otevřel dveře. „Sviňáku!“ křikl na syna. „Pořád v tom jedeš?“ Určitou dobu si dal od čichání pokoj, proto snad otec považoval věc za vyřízenou.

Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Jak baron Prášil, pardon, ne šlechtic, nýbrž právě ten potulný žvanil Tomáš Etzler poskytl nedávno dlouhatánský rozhovor pro SeznamZprávy mimo jiné odpovídal na otázky. Čína, kam se podíváš. Česko už několik týdnů řeší spory s touto komunistickou zemí.

Poslední domácí zprávy