• Neděle, 22. duben 2018
  • Svátek má Rukojmí Evženie

NAD PROPASTÍ
Počet návštěv: 441

NAD PROPASTÍ

Ladislav Petráš Článek od Ladislav Petráš

Tak zase máme o krůček blíž k novému světovému válečnému konfliktu. To, k čemu už se delší dobu schylovalo, se odehrálo dnes v noci. Některé členské státy NATO – USA, V. Británie a Francie – vojenskou silou napadly suverénní stát Sýrii a to bez mandátu RB OSN. Je to další, z více jak 60 nezákonných válek, které byly vedeny členskými státy NATO od roku 1949, kdy byla tato organizace založena. Tyto nezákonné války nejsou v rozporu jen se stanoviskem RB OSN, ale také se zakládající smlouvou NATO – Severoatlantickou smlouvou.

Ale vezměme to postupně. Již delší dobu jsme svědky eskalace napětí mezi Ruskou federací (RF) a některými členskými zeměmi NATO v čele s USA. Zcela evidentně jsou porušovány elementární zásady nejen slušnosti, ale zejména zásady mezinárodního práva a charty RB OSN. Tyto zásady jsou porušovány takovým způsobem, že i přes masivní ideologickou propagandu je jasné, že je na RF činěn ne masivní nátlak, ale přímo útok. USA a jejich spojenci už ztratili jakékoliv zábrany a proto používají argumenty, které postrádají jakékoliv věrohodné zdůvodnění a jakoukoliv logiku.

Jednou z takových nepotvrzených informací, která byla použita proti Rusku, bylo sestřelení letadla Boening 777 mezinárodního letu MH17 v roce 2014. Při této katastrofě zahynulo 298 lidí. Trosky letadla ještě nedopadly ani na zem a již zde bylo obvinění, že za sestřelení tohoto letadla a za oběti je zodpovědné Rusko. Vzápětí, aniž by byly na stole nějaké výsledky šetření, byly na RF uvaleny hospodářské sankce jak ze strany USA, tak také ze strany EU. Vyšetřováním této katastrofy bylo pověřeno Nizozemsko. Vyšetřovací komise odmítla, v rozporu se všemi pravidly zapojit do vyšetřování představitele RF. Odmítla také to, aby se zabývala materiály a důkazy předloženými ruskou stranou. Do současné doby nebyly veřejnosti předloženy žádné oficiální výsledky šetření. Hospodářské sankce proti Rusku však pokračují.

Dne 4. dubna 2017 došlo k zasažení některých občanů Sýrie ve městě Chán Šajchůn v provincii Idlíb otravnými látkami (OL) typu sarin a chlor. Okamžitě bylo prezidentem USA D. Trumpem obviněno Rusko a syrský prezident B. Asad. Vzápětí nato, 6. dubna, USA provedly na Sýrii raketový útok. Bez vyšetřování, bez důkazů o vině. Podle Trumpa byl útok proveden v „životním národním bezpečnostním zájmu“. O viníkovi podle něj není pochyb.

Dne 4. března 2018 byl v Salisbury (V. Británie) zasažen neznámou OL bývalý agent Skripal a jeho dcera. Ten samý den oznámila premiérka V. Británie T. Mayová, že byla použita OL pod názvem Novičok a tato látka byla vyrobena v Rusku. Ministr ZV V. Británie obvinil prezidenta RF V. Putina z toho, že tuto akci osobně nařídil. Okamžitě, samozřejmě bez jakýchkoliv důkazů byla přijata opatření proti „určeným“ viníkům – Rusku. Masivní vyhoštění diplomatů (jen z USA jich bylo vyhoštěno dokonce 6O) a další ekonomické sankce. Přitom následná vyšetřování ukázala na to, že předložené důkazy ze strany britské premiérky byly, slušně řečeno nevěrohodné. Dá se dokonce uvažovat o tom, že jednou z variant pokusu o usmrcení Skripala byla provokace britských zpravodajských služeb.

Poslední z provokací se udála v těchto dnech. 8. dubna byly údajně použity OL, konkrétně chlor, na obyvatele syrského města Dúma. Takzvané Bílé přilby přinesly řadu „autentických“ záběrů z místa činu. Následující den okamžitě zazněly hlasy ze strany politiků USA, V. Británie, Francie, SRN a dalších, že vinu za tento incident nese Rusko a Asad. Samozřejmě opět bez důkazů. Přitom, když se podíváte na inkriminované snímky pořízené „Bílými přilbami“, nikde nevidíte u zasažených obětí dusivý kašel, zarudlé oči, křeče a další příznaky po zásahu chloru. Některé děti na videu pláčou, ale je zřejmé, že viníkem pláče jsou zasahující a „zachraňující“ Bílé přilby. Také poskytování první pomoci „zasaženým“ chlorem tím, že jsou poléváni vodou, je kontraproduktivní, protože plynný chlor ve spojení s vodou vytváří žíravinu, která by poleptala tělo oběti. Nic takového se na videu neděje.

A opět jsme svědky toho, jak také naši vládní politici zejména A. Babiš a ministr v demisi M. Stropnický, ale také předsedové některých opozičních politických stran papouškují falešnou solidaritu (ostatně tak, jako ve všech mnou použitých předchozích příkladech) s rozhodnutím D. Trumpa o dalším raketovém útoku na Sýrii.

„Úder proti syrskému režimu, který útočí chemickými zbraněmi na civilní obyvatelstvo, byl nevyhnutelný…“ prohlásil A. Babiš.

Z Prohlášení MZ ČR ze dne 14. 4. 2018 se uvádí: „Dnešní vojenský zásah USA a spojenců vnímáme jednoznačně jako jasný vzkaz komukoliv, kdo by chtěl v chemických útocích v Sýrii pokračovat.“ Co když se ukáže, že to byla provokace? Budeme útočit na USA, V. Británii a Franci? Ministr M. Stropnický si asi oblékne vojenskou uniformu a osobně zaútočí.

Podle předsedy TOP 09 J. Pospíšila: „USA, Francie a Velká Británie daly nočním raketovým útokem na Sýrii Asadovi, ale i celému světu, jasný vzkaz, že použití chemických zbraní proti občanům je překročením Rubikonu a nemůže zůstat bez reakce Západu. Odpovědnost za stav v Sýrii nese Asad a jeho spojenci Rusko a Írán.“

Předseda ODS Petr Fiala považuje útok Západu na Sýrii za správnou reakci na nedávný chemický útok v Dúmá.

Zaperlil také ministr zahraničí M. Stropnický, který řekl, že kdyby mezinárodní společenství čekalo v Sýrii na mandát RB OSN, bylo by pasivním přihlížejícím až spolupachatelem chemických útoků. V souladu s tímto názorem jsme v současné době spolupachatelé vojenské agrese proti suverénnímu státu Sýrii.

Všechny výše uvedené události bychom mohli pokládat za politické tanečky USA a RF tak, jak jsme si na ně v předchozích několika letech pomalu začali zvykat. To za předpokladu, kdyby tady po posledním domnělém chemickém útoku nebyla tvrdá a nekompromisní prohlášení jak ze strany Prezidenta USA D. Trumpa, tak ze strany představitelů RF.

O co tedy jde? Především jsem toho názoru, že USA primárně nejde o vyvolání válečného konfliktu s RF. Jsou si moc dobře vědomi toho, že by tento konflikt neskončil jako válka konvenční, ale jako válka jaderná. Neskončil by jako konflikt mezi USA a RF, ale jako válka celosvětová. Za tyto oběti jim regionální zájmy nestojí. Jsem toho názoru, že se zde společně promítá (a zároveň střetává) několik zájmů USA. Především platí to, co již před pěknou řádkou let napsal G. Friedman (majitel zpravodajské agentury Stratfor). USA šly naposledy vyhrát válku do Vietnamu. To se jim nepodařilo. Od té doby rozpoutaly desítky válek, ale ani jednu nepotřebovaly vyhrát. Jejich pravým cílem bylo vytvoření chaosu v daném regionu. Tento chaos brání vzniku regionální mocnosti, dává příležitost k uplatnění politického, finančního a ekonomického vlivu USA. Obdobně to vyjádřil i ve své přednášce v Chicagu dne 13. října 2017: „Umíme hospodářskou a vojenskou podporu, umíme poradce a též to, co jsme dělali v Japonsku, v severním Vietnamu, v Iráku a v Afghánistánu: konat „preventivní útoky“, které nejsou určeny k porážce nepřítele, ale k jeho vyvedení z rovnováhy.“

A co se v posledních měsících a roce děje v tomto regionu? USA musely přehodnotit své cíle v Sýrii, protože ztrácí podstatný vliv na Turecko a Írán se pomalu, ale jistě s podporou

RF stává regionální mocností. RF získává dominantní politickou a vojenskou roli v tomto regionu. Proto se USA snaží o odstoupení od mezinárodní smlouvy o Íránském jaderném programu, proto se snaží ne o boj proti Daeši, ale o jeho skrytou podporu, rozdmýchává nepokoje v syrské společnosti podporou vnitřní syrské opozice, snaží se o diskreditaci vládních sil Sýrie a Ruska (inscenované chemické údery atd.). Důležité pro USA v této době je zejména snaha o zabránění Rusku, Íránu, Turecku a Sýrii dosáhnout dohody o urovnání konfliktu v Sýrii, o poválečném uspořádání v této zemi, vypořádání otázky Kurdů atd. To se prostě Američanům nehodí do krámu.

Dalším faktorem, který zde hraje významnou roli, je ten fakt, že D. Trump není státník. Politice nerozumí, nemá vytvořen vládní tým, který by mu pomáhal v řízení státu. Je to ve své podstatě velkohubý politik, který nevnímá význam slov, které v politice používá, rozhoduje se podle toho, co vidí ráno v televizním zpravodajství a podobně. Připadá mně to, jako jedna scéna z filmu Rozmarné léto. Tam jeden starý muž stojí u konstrukce s napjatým lanem, na němž balancuje provazochodec Arnoštek. Starý muž cloumá s tímto lanem a říká:  “Pane Arnoštku slezte dolů, nebo spadnete.“ A za vydatného tahání za lano Arnoštek padá dolů. V případě Trumpa to je tak, že na tom laně stojí artista Svět a Trump cloumá lanem a říká: „Bojujeme za demokracii, i kdybychom měli tento Svět zničit. Ale Amerika na prvním místě.“ Jde jen o to, kdy tento Svět, včetně Ameriky spadne do propasti nukleární války. I když je to, co jsem nyní napsal trochu zjednodušené, myslím, že to podstatu řízení státu ze strany D. Trumpa vyjadřuje.

No a co napsat k té frašce americkéhobritskofrancouzského úderu v noci 14. dubna 2018? Myslím, že Rusové a Američani s námi sehráli vynucenou frašku. Ve své podstatě šlo o to, zachovat tvář jak Ruska, tak USA. Po předchozích vzájemných výhružkách se zdálo, že světový konflikt je za dveřmi. Raketový úder nezpůsobil žádné lidské, ani materiální škody. I když ze strany USA, V. Británie a Francie dochází ke chvástavým prohlášením o zničení převážné části chemických laboratoří, skladů a zásob chemických zbraní Sýrie, je to asi trochu jinak. Pokud by byly zasaženy sklady s OL, bylo by zamořeno jejich okolí, ale jak víme, mezinárodní organizace OPCV zde má od pondělí pracovat a zatím nejsou žádné signály o tom, že by tento prostor byl zamořen OL. Ani těmi takzvaně použitými B. Asadem, ani těmi, které by měly uniknout z vybombardovaných skladů.

Přesto však předchozí události posunuly pomyslné hodiny ukazující čas, který zbývá do nového světového válečného konfliktu zase o něco blíže ke dvanácté hodině. Další ústupek Ruska Spojeným státům by byl pro V. Putina nepřekonatelnou překážkou. Důvodem je to, že váleční jestřábi nejsou jen v administrativě USA, ale také v generálním štábu armády RF. Tam už začínají být nespokojeni s váhavostí a manévrováním prezidenta Putina. To, co se nepodařilo USA před prezidentskými volbami v Rusku (posílení a politická konkurenceschopnost protiputinovských opozičních sil), to se jim daří nyní. USA zahnaly Putina do kouta. Putin již nemá mnoho prostoru pro manévrování.

Dnes před ním stojí otázka: zachovat si tvář a zachovat hrdost národa, nebo se podvolit a vrátit se na cestu, kterou Rusko vedli Gorbačov a Jelcin? Myslím, že zde pro Putina moc možností na výběr není. To si musí uvědomit i D. Trump. Je zde ještě jedna možnost, jak posunout o trochu zpět hodiny odměřující lidstvu zbývající čas. Je to osobní setkání Putina a Trumpa a jednání u jednoho stolu. Tam by se ti dva měli dohodnout na mírovém řešení současné situace. Tím by mohla být uspokojena ambice D. Trumpa zapsat se do světové historie, coby světový mírotvorce a ne jako ten, kdo zničil lidstvo. Ostatně v tomto případu by už asi nebyl nikdo, kdo by tento zápis udělal.

Ještě jedna krátká poznámka na adresu našich „válečných“ štváčů. Pokud deklarují spojenectví a přátelství s agresorem, sami se agresorem stávají. Pravý přítel musí mít odvahu říci tomu druhému, že se mýlí. To není jednoduché, ale je to nezbytné. Pokud mu jen poklonkuje jako slouha svému pánovi, není to žádné přátelství. Je to jen jednání sluhy, který se chce vetřít do pozornosti svého pána. Jak známo, ten pán dovede tohoto sluhu využít (zneužít) a je ochoten a schopen ho kdykoliv zmačkat jako papír a hodit ho do odpadkového koše.

Takže, dnešek jsme ještě prožili v míru. Ale co bude zítra? Spadneme do propasti, nebo po tom laně budeme ještě nějaký ten čas balancovat?

Ladislav Petráš

duben 2018

Ladislav Petráš
V letech 1966 – 1969 studoval na Vojenské škole Jana Žižky z Trocnova (VŠJŽ) v Bratislavě, poté na Vysoké vojenské škole pozemního vojska (VVŠ PV) ve Vyškově. Ve své kariéře dále absolvoval Vojenskou akademii A. Zápotockého (VAAZ) v Brně, Vojenskou akademii generálního štábu Ozbrojených sil SSSR (VA GŠ) v Moskvě a Kurz vyšších funkcionářů v oblasti řízení prostředků obrany (USA). V rámci služby vykonával velitelské a štábní funkce (od velitele roty až po velitele motostřelecké a mechanizované divize) u bojových útvarů ČLA a AČR. V posledních letech své vojenské kariéry zastával funkci vedoucího katedry taktiky, velení a štábní služby na Vojenské akademii v Brně. Svoji vojenskou kariéru ukončil v roce 2004. Poté pracoval pro soukromou firmu, kde se zabýval bezpečnostní problematikou. V roce 2007 odešel do důchodu.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

15.04.2018 19:39

Není žádná možnost něco změnit.Americké sliby jsou prázdná slova a těm už nikdo nevěří.Jen Putin!Kdyby je vzal po hlavě hned při prvním náletu na Sýrii,tak byl klid a ten poslední by se nekonal.Putin udělal z Ruska psa,který štěká,ale nekouše.


 
              X sjezd KSČM. Skuteční komunisté už sotva dýchají a delegáti tohoto sjezdu volbou zrádného Filipa dali zelenou k jejich úplné likvidaci. Skálo zakroč!!!

X sjezd KSČM. Skuteční komunisté už sotva dýchají a delegáti tohoto sjezdu volbou zrádného Filipa dali zelenou k jejich úplné likvidaci. Skálo zakroč!!!

Možná ani nemá smysl se k dnešnímu sjezdu levicové špíny vůbec vyjadřovat. Říkám si sám sobě abych držel hubu, ale nitro se bouří. Mé přesvědčení se bouří!! Vyzývám proto skutečné komunisty k opuštění oportunistické a zrádcovské partaje s názvem KSČM, která se pachtuje s ideologickým nepřítelem, s nepřítelem národa a dělnické třídy.

Projev prezidenta republiky na sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy

Projev prezidenta republiky na sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy

,,Víte, když jsem řekl, že jsem levicový politik, a proto mě oslovil rok 68 a socialismus s lidskou tváří, chtěl bych  říci, že i když je to velmi nepolupární, že jsem stoupenec socialismu. Ale pozor na to, stoupenec demokratického socialismu. Takového, jako byl například v osobě Olofa Palmeho, Willyho Brandta, Françoise Mitterranda a řady a řady dalších. 

Glosa: Kdypak se přihlásí též Radek Banga do soutěže o Pulitzerovu cenu…? Často přece skrze svou hudbu a hlavně svými texty nemilosrdně poukazuje na aktuální společensko-politické problémy.

Glosa: Kdypak se přihlásí též Radek Banga do soutěže o Pulitzerovu cenu…? Často přece skrze svou hudbu a hlavně svými texty nemilosrdně poukazuje na aktuální společensko-politické problémy.

Radek Banga sice se svojí skupinou Gipsy.cz není zrovna hip hopový umělec a rapper jako Kendrick Lamar, co se právě stal prvním hip hopovým umělcem, který získal Pulitzerovu cenu za hudbu, nicméně možná by porotu přesvědčil svým nějakým laskavým textíkem...

                            Arabista Pelikán: Spojencům věřit musíme – i když lžou

Arabista Pelikán: Spojencům věřit musíme – i když lžou

No přesně takhle to na Novinkách CZ pan Pelikán neřekl, ale přesně takový význam to mělo. Řekl to totiž takto: „Spojencům věřit musíme, i když Sýrie a Rusko mají pravdu“. A spojenci lžou, až se jim od huby práší, doplní si už každý, kdo v posledních dnech sledoval nepředstavitelnou západní blamáž, ty neuvěřitelné lží, jdoucí rychle za sebou a doprovázené mamutími tresty lživě obiněných a vzápětí též nespravedlivě odsouzených. 

Poslední domácí zprávy