• Středa, 11. prosinec 2019
  • Svátek má Rukojmí Dana

Demokracie na rozcestí a hon na čarodějnice
Počet návštěv: 1573

Demokracie na rozcestí a hon na čarodějnice

Richard Siemko Článek od Richard Siemko

Co má společného hon na čarodějnice a současné aktivity demokratického bloku. Malý exkurs do historie a jeho konfrontace se rčením: nic nového pod sluncem.  

Zastánci demokracie se v době informační exploze cítí nejistě a hledají viníky své nejistoty jak už bývá bohužel zvykem všude jinde, než u sebe. Ve středověku zastánci konzervatismu nacházeli viníky své nejistoty i v jiných osobách, které označili za čarodějnice a upálili je. Hlásáš něco, co je v rozporu s dogmaty? Pak musíš být vyslanec ďábla! Že pro to nejsou důkazy? Nevadí. Stejně tě upálíme.

Dnes je sice už neupalujeme, nebo nevězníme, ale ostrakizujeme a bez důkazu obviňujeme ze všeho zla na světě. Tentokrát způsobil informační revoluci rozmach sociálních sítí. Vyrovnat se s touto informační revolucí není snadné a lidé na ni reagují různě. Proto je znovu v módě i hon na čarodějnice. Tentokrát jde o hon na Rusko, jako nejhoršího vnějšího nepřítele a jako vnitřní jsou u nás nejhorším nepřítelem komunisté. Proč tyto dvě množiny? Protože je není třeba spojovat přímo, každý přece ví, že v Rusku byl 70 let komunismus. Že už je v Rusku skoro 30 let demokracie? To nevadí, klidně přece můžeme tvrdit, že tam vládnou bývalí komunisté, nikdo jím přece nemůže věřit, že to je jinak. Jsou zlí a proto jím nemůžeme věřit.

Důkazů netřeba, ďáblovi se přece nedá věřit. Tento princip nejprve převládl v mezinárodním právu, kde se už tradičně nejprve střílí, pak se teprve mluví o vyšetřování. Posléze to použili také ve vztazích mezi pohlavími – k odsouzení muže stačí obvinění. Třeba z toho, co spáchal před dvaceti lety. Nebo se použije multikulturalismus a islamofobie. Hnutí Me Too zatím nedisponuje krásnými a chytrými raketami, ale i tak dokáže napáchat nevratné škody. Jak jinak lze vysvětlit chování některých západních politiků, kteří se zas a znovu uchylují k honu na čarodějnice – především na Rusko. Podle některých lidí je dobře, že Rusko podobnou demencí zatím netrpí.

Poslední události v Sýrii ukázaly, že druhá strana konfliktu, tedy Ruská federace, Čína a jejich spojenci, se zatím chová zdrženlivěji, snad proto, že se více válčí na Twitteru a televizních obrazovkách. Proto se náš svět ještě nepropadl do pekla velké války. Takže mě napadá jedna kacířská myšlenka: nezpůsobila to náhodou skutečnost, že východní elity netrápí digitální demence v takové míře, která postihla jejich západní protějšky?

Hon na čarodějnice může mít mnoho různých podob. Od inkvizičního teroru na zaostalé chudáky křivě nařčené z černé magie, či smilněním s ďáblem, až po promyšlenou kampaň, mající za úkol zdiskreditovat nepohodlnou skupinu lidí. Důvody a ideologie v tomto případě nehrají roli. Hon na čarodějnice se totiž může uspořádat v jakémkoliv režimu s jakoukoliv záminkou. Třeba i v tom, který se prohlašuje a současně je i vnímán, jako ten nejdemokratičtější na světě.

Mccarthismus rozjíždí obrovské fízlování, zastrašování, cenzurování poštovních zásilek a s tím spojený nelegální nátlak na každého, kdo se lišil. Podezřelí z neamerické činnosti jen s potížemi nalézali obhájce, protože advokáti se báli, že pokud budou řádně dělat svou práci, budou sami obviněni z komunistických tendencí. Současně byl vyvinut silný tlak na inteligenci - učitelé, univerzitní profesory, novináře, či spisovatele. Byli například nuceni k ponižujícím přísahám věrnosti režimu jako ve fašistické Itálii. Jeden z největších psychologů našeho století Erikson raději opustil svou univerzitu, než by přísahal, že není tím, čím opravdu nebyl - komunistou. Většina se samozřejmě nátlaku podvolila a mnozí z nich pak publikovali další antikomunistické texty.

Nevím jak vám, ale podobnost dnešních událostí u nás a v bývalých postkomunistických zemích, například v Polsku, Maďarsku není náhodná. Demonstrace v 15 městech najednou, příklon části umělců a především velké části médií, nelze chápat jinak, než že jsou organizované z jednoho centra.

Uvedu dva příklady, které jsou charakteristické a nejvíce známé. Nejdříve hon na Zemana, před jeho první volbou prezidenta a jeho pokračování dodnes. Druhým je Babiš a jeho enormní růst preferencí loni na jaře. Nejdříve byly vypuštěny pomluvy, Kalouskovy dluhopisy, Čapí hnízdo a když to nezabralo, našel se příliš iniciativní tvůrce žaloby kvůli trestnímu stíhaní. Že dodnes není pravomocně odsouzená údajná Babišova spolupráce s STB je jen třešinkou na dortu. Aby to nebylo málo, bylo vítězné ANO s Babišem v čele, vmanipulováno do jediné možnosti pro sestavení vlády s SPD a KSČM. Rozjezd včerejší kampaně proti KSČM a projevu prezidenta Zemana na jejich sjezdu, v konfrontaci s ostatky kardinála Berana jen dokazuje, že tito tvůrci současného honu na čarodějnice se nezastaví před ničím, co slouží jejich záměrům.

Richard Siemko
Když dáte přednost nezávislosti před vztahem, vzájemně se ohrožujete. Druzí se stávají předmětem manipulace nebo řízení pro vaše vlastní uspokojení. Autorita, tak jak si ji obvykle představujete, je pouhou výmluvou, kterou používají silní, aby přinutili ostatní podvolit se tomu, co chtějí oni.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

22.04.2018 20:12

Takové jednání používají tzv."demokraté" a mají to odkoukané od církví a později od nedemokratických režimů v různých částech světa.A tím se řídí do dnešní doby a nejen státy,ale "demokraté"uvnitř států,když se jim dostane nějaký drobný podíl na moci,ale skutečnou moc nemají.TOP09 a KDU-ČSL jsou v současnosti těmi pofidérními "demokraty".Co není v jejich prospěch,je ohrožení demokracie.Co udělají ti,kteří s nimi "nemluví" je v jejich mysli špinavá stranická politika,co udělají oni,to je prý vznešené státnictví,byť jsou to demonstrace proti demokracii.


 
Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. jste dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. jste dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Jak baron Prášil, pardon, ne šlechtic, nýbrž právě ten potulný žvanil Tomáš Etzler poskytl nedávno dlouhatánský rozhovor pro SeznamZprávy mimo jiné odpovídal na otázky. Čína, kam se podíváš. Česko už několik týdnů řeší spory s touto komunistickou zemí.

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí "demokracii" a vraždí po celé planetě.

Jednou z ukázek USA, země neomezených možností a splněných přání, bylo během desetileté americko-vietnamské války se třemi miliony zavražděných Vietnamců a Laosanů, též vánoční bombardování Hanoje koncem šedesátých let, kdy nechal pouze prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války. Šlo bezpochyby o nejbrutálnější nálet v historii. 

Napřed o rabování Poláků na hrobech Židů vyšly knihy Jana Tomasze Gross - Zlatokopové a Sousedi, dnes zase jen opakování těchto zvěrstev od autora Piotra Reszka: Hledači židovského zlata

Napřed o rabování Poláků na hrobech Židů vyšly knihy Jana Tomasze Gross - Zlatokopové a Sousedi, dnes zase jen opakování těchto zvěrstev od autora Piotra Reszka: Hledači židovského zlata

Opět je v Polsku v prosinci 2019 další pozdvižení; přinesla ho kniha s názvem "Hledači židovského zlata", obraz svědectví o tom, jak lidé z obcí sousedících s vyhlazovacími tábory Belzec a Sobibor v Lublinském vojvodství na jihovýchodě Polska ještě i několik desetiletí po konci druhé světové války vykrádali masové hroby židovských obětí nacismu.

Poslední domácí zprávy