• Středa, 16. leden 2019
  • Svátek má Rukojmí Ctirad

Zdeněk Jemelík, Kauza Zadeh: Nová obžaloba - část 12
Počet návštěv: 634

Zdeněk Jemelík, Kauza Zadeh: Nová obžaloba - část 12

- Zdeněk Jemelík - Článek od - Zdeněk Jemelík -

V mezidobí od vydání 11. dílu seriálu dne 4. května 2018 se dočkaly neobvyklého ohlasu mimo soudní síň některé události, popsané v 10. dílu. Bezohlednost, s kterou soud nakládal se soukromými daty obž. Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ), uloženými v paměti jeho iPadu a iPhonu, vyvolala pobouření. Jako první reagoval již 1.dubna 2018 spolek Chamurappi z.s. předložením návrhu na kárné stíhání předsedy senátu. Předseda soudu na něj vůbec nereagoval, čímž si rovněž přivodil návrh na kárné stíhání a současně vyvolal přenesení návrhu proti soudci Michalu Kabelíkovi na vyšší stupeň.

Teprve pak se  probudil ze snění o nedotknutelnosti soudců a nechal návrh  z 1. dubna vyřídit místopředsedou soudu jako pouhou stížnost na chování soudce a  zamítnout jej. Jeho úkon je ovšem nulitní, protože přišel až po procesní lhůtě a po přenesení návrhu k vyšší instanci. Mezitím již ale také zájem o potrestání soudce Michala Kabelíka projevila Česká advokátní komora a ozval se i poslanec Marek Benda podáním kárného podnětu ministrovi spravedlnosti. Budoucnost ukáže, zda předseda soudu arogancí vůči spolku Chamurappi z.s. soudci Michalu Kabelíkovi skutečně prospěl.

Chamurappi z.s. současně napadl stížností na chování senát Krajského soudu v Brně předsedkyně Markéty Jirsové, který k odůvodnění dalšího týrání SAZ vazbou použil lež o pobytu manželky a syna pana obžalovaného v U.S.A., kam by prý za nimi mohl uprchnout. Ve skutečnosti manželka i syn žijí v Praze a pana obžalovaného pravidelně navštěvují. Těsně před vypršením procesní lhůty stížnost zamítl místopředseda soudu Aleš Flídr písemností poněkud nestandardního provedení.

Své úvahy zahájil tvrzením, že senát vydal rozhodnutí v neveřejném zasedání a proto je stížnost „naprosto absurdní“. Jediný možný výklad jeho výroku je takový, že pokud jsou soudci při rozhodování sami mezi sebou, smí se chovat jako chátra. Pokračoval pak ve stejném duchu. Tvrdil, že vedení soudu nesmí zasahovat do rozhodovací činnosti soudců, ač nebyla těžištěm stížnosti, která směřovala proti sprosté soudcovské lži. Opřel se o zamítnutí různých podání obhájců SAZ Vrchním soudem v Olomouci a Ústavním soudem, s nimiž stížnost spolku Chamurappi z.s. nemá nic společného. Prohlásil doslova, že jako státní úředník „musí stát v pozoru“ před zmíněnými rozhodnutími a zakončil sdělením, že stížnost vnímá jako „naprosto nesmyslnou“. Nepokusil se obhájit použití lži ani slůvkem, čili stížnost věcně nevyřídil.

Celá historka je ukázkou pokleslých mravů účelového uskupení brněnských soudců a olomouckých žalobců, kteří ve snaze udržet kauci 150 milionů Kč na účtě a jejího beneficienta za mřížemi se nezastaví před žádnou zvráceností. Nemravné chování si mohou dovolit, protože v zádech mají představené typu Aleše Flídra, kteří zakryjí každý jejich přehmat.

Nezbývá než doufat, že vstup silných stěžovatelů do děje způsobí, že otalárovaní škodiči dostanou konečně zaslouženou odměnu.

Toto vše se odehrávalo vpředvečer a souběžně s pokračováním hlavního líčení ve dnech 7.-8.června 2018 před senátem Městského soudu v Brně předsedy Michala Kabelíka v trestní věci obž. SAZ & spol. Program nebyl předem dán, pouze se předpokládalo, že senát po 40 dnech od doručení rozhodne o další žádosti týraného SAZ o propuštění z vazby. Celé jednání zřejmě směřovalo k vyhlášení očekávaného rozhodnutí, a to na obou stranách. Nebyli předvedeni žádní svědci, předseda senátu se pouze pustil do zkoumání dodatečně dodaných věcných důkazů. Také se snažil získat orientaci v souběžných procesech, týkajících se SAZ a některých dalších obžalovaných. Většinu času vyplnila prohlášení obžalovaného SAZ, doplněná vstupy jeho obhájců.

SAZ opět prokázal, že nemarní čas nuceného pobytu ve státní péči: k malé radosti soudců studuje nejen judikáty vrcholných článků české justice, ale také Evropského soudu pro lidská práva a k tomu odbornou literaturu. Takto načerpanými poznatky pak doslova utlouká argumenty cynických zastánců nutnosti prodlužování jeho vazby. Například dovedně aplikoval na situaci v projednávané kauze úvahy místopředsedy Ústavního soudu Jaroslava Fenyka o slábnutí důvodů pro uvalení vazby předstižné v případě, že skupina spolupachatelů byla rozprášena. Mělo by to platit i v tomto procesu: všichni účastníci vykonstruovaného zločineckého uskupení jsou spoluobžalovanými SAZ v této kauze, v které základním nástrojem dokazování je policejní provokace s použitím svědků, kteří si spoluprací s policií zajišťují beztrestnost. Představa, že se SAZ po propuštění z vazby znova pustí do žalované činnosti s takovou sebrankou, je přímo směšná.

Velmi přesvědčivě se SAZ dovolával rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci sčítání délky vazeb, uložených v různých řízeních. Složením kauce v rekordní výši 150 milionů Kč dosáhl propuštění z vazby po 22 měsících. Znova se dostal do vazby na začátku prosince r.2016. Do konce června bude tedy mít za sebou dalších 19 měsíců, tedy celkem v obou řízeních 41 měsíců, ale maximální přípustná délka vazby při dané právní kvalifikaci v obou souběžných procesech je 36 měsíců. Obě kauzy spolu souvisí a v případě, že soudy pana obžalovaného odsoudí v obou, uložením souhrnného trestu dojde k jejich faktickému sloučení. Na pozadí citovaných rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva lze pochopit rozhořčení pana obžalovaného nad drcením lidských práv jeho a jeho rodiny dalším prodlužováním vazby nad hranici tří let. Potíž ovšem spočívá v tom, že tuto námitku posoudil na základě ústavní stížnosti pana obžalovaného Ústavní soud nálezem, který je závazný pro všechny soudy a rozhodl přesně opačně. Pokud by se soudce Michal Kabelík přidržel zdravého selského rozumu a uznal právě z uvedeného důvodu, že už je toho týrání vazbou dost, určitě by z úřední povinnosti podal stížnost žalobce a lháři ze stížnostního senátu by rozhodnutí právem zrušili. Právní formalismus obvykle vítězí nad zdravým selským rozumem, zvlášť je-li motivován záští k obviněnému. Nicméně se dá předpokládat, že dostane-li se tato záležitost do rukou Evropského soudu pro lidská práva, pravda pana obžalovaného zvítězí a česká justice utrží ostudu na mezinárodním poli.

Významným námětem vyjádření pana obžalovaného bylo prohloubení obrazu procesu, vedeného s použitím spolupracovníků policie, kteří si patrně spoluprací zajišťovali beztrestnost za své vlastní skutky. V té souvislosti pan obžalovaný připomněl jiný případ pokusu o získání křivého svědectví proti němu policejním vydíráním spoluobžalovaného Michala Šimáka , o němž se veřejně jednalo při hlavním líčení u Krajského soudu v Brně v tzv „daňové kauze SAZ“ v březnu r.2016. Tam měli policisté vydíráním nutit obviněného, aby svědčil proti SAZ, kterého vůbec neznal. Případ začala vyšetřovat GIBS, ale Vrchní státní zastupitelství v Olomouci jí věc odebralo, předalo policii a tam patrně vyšuměla do ztracena.

SAZ si samozřejmě znova stěžoval na používání lží k odůvodnění nutnosti prodloužení vazby a na zásahy do jeho soukromí.

Předseda senátu nakonec takřka nepozorovaně přešel do vazebního řízení, které zúžil na prosté oddrmolení (pardon, vyhlášení) usnesení, jímž se SAZ ponechává nadále ve vazbě. Stručné odůvodnění nepřineslo proti předchozímu usnesení nic nového až na malichernou drobnost: zatímco v minulém odůvodnění se vyjádřil pohrdavě o nabídce společenské záruky Spolku na podporu nezávislé justice v ČR Šalamoun, tentokrát znectil i spolek Chamurappi z.s., aniž by při tom Šalamoun vynechal.

V souhrnu výsledek uplynulých dvou dnů hlavního líčení v této kauze působí dojmem, že v případě vyhlášení soutěže o nejhorší zacházení s vazebně stíhaným obžalovaným v ČR by účelové uskupení brněnských soudců a olomouckých žalobců zvítězilo s velkým náskokem před ostatními účastníky soutěže. Vazba je nepřiměřeně dlouhá, zčásti zcela neúčelná, stát drží na svém účtě 150 mil. Kč, aniž by kauce plnila účel, a bez pomoci policejních provokatérů by vyvolání vazebního stíhání nebylo možné. Abstrahováním z obsahu obvinění snadno dospějeme ke zjištění, že pan obžalovaný si opatřoval důkazy pro svou obhajobu v „daňové kauze“, což je jeho právem. Získal nepoužitelná svědecká prohlášení, za která odvedl státu prostřednictvím policejních provokatérů nehorázné částky, ale u soudu je nepoužil, byť na to měl devět jednacích dní.

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Jak mocnou Ruskou říši i s Aljaškou během 150 roků prošustrovali za 5 centů za hektar a notnou dávku politické blbosti postupně ruský car Alexandr II., kukuřicový Nikita Chruščov, perestrojkový Michail Gorbačov a opilec Boris Jelcin

Jak mocnou Ruskou říši i s Aljaškou během 150 roků prošustrovali za 5 centů za hektar a notnou dávku politické blbosti postupně ruský car Alexandr II., kukuřicový Nikita Chruščov, perestrojkový Michail Gorbačov a opilec Boris Jelcin

Jak to bylo aljašská pohádko, když za působení prezidenta USA Eisenhowera byla Aljaška přijata za stát USA. Ve čtvrtek 3. ledna 2019 tomu bylo přesně 60 let, co se Aljaška stala 49. státem USA. Od doby jejího prodeje uplynulo více jak 200 let; podle oficiální historie se jakutskému kozáku Simonu Děžněvovi podařilo jako prvnímu dostat na Aljašku a zmapovat tamní břehy.

Kdo by čekal od Američanů slušnost a soudnost; dělají, co se jim zlíbí, 200 let vedou vylhané války, kde se dá, teď zprivatizovali celý telekomunikační prostor a jeho frekvence bez souhlasu OSN, drze ale křičí, že Čína Huawei ohrožuje svět

Kdo by čekal od Američanů slušnost a soudnost; dělají, co se jim zlíbí, 200 let vedou vylhané války, kde se dá, teď zprivatizovali celý telekomunikační prostor a jeho frekvence bez souhlasu OSN, drze ale křičí, že Čína Huawei ohrožuje svět

Američané si tak de facto zprivatizovali pro sebe celý telekomunikační prostor a frekvence na velmi nízké oběžné dráze, v tichosti, bez souhlasu OSN a s tichým a přísně utajeným souhlasem amerických partnerů. Problém je v tom, že Čína proti tomu protestovala a hodlá sama vybudovat vlastní celosvětovou 5G komunikační síť...

Většina migrantů je nelegálních, řekla v pořadu Na prahu změn Monika Pilloni

Většina migrantů je nelegálních, řekla v pořadu Na prahu změn Monika Pilloni

Do dalšího dílu pořadu Na prahu změn, který vysílá banskobystrický Slobodný vysielač, byla pozvána Monika Pilloni, aktivní členka Ligy Severu Mattea Salviniho a také koordinátorka Ligy pro komunikaci s italskými občany žijícími v České republice a na Slovensku. Čechoitalka Monika Pilloni v rozhovoru s bývalým policejním prezidentem a předsedou Asociace nezávislých médií Stanislavem Novotným diskutovala o současné italské politické scéně, také o fenoménu Ligy a jejím předsedovi M. Salvinim.

Nemít rád je stejné, jako nenávidět!

Nemít rád je stejné, jako nenávidět!

Vás, Rusy, nemám rád, říká herec Pavel Nový. No uznávám, že ne každý musí mít nutně každého rád, někdo nerad Rusy, další zase Němce, jiný třeba Amíky apod.  V případě pana Nového však jde o něco jiného, pan herec Nový nemá Rusy rád jaksi z principu. Tím hlavním důvodem nebo příčinou je jeho „jednačtyřicet  ztracených let v totalitě.“ Pozoruhodné, všichni ti, kteří nejsou spokojeni s dnešní politikou, všude vidí ohrožení demokracie a svobody, obrat politického kormidla na Východ atd., se nejvíce odvolávají se na totalitní režim.

Poslední domácí zprávy