• Středa, 17. říjen 2018
  • Svátek má Rukojmí Hedvika

Proslulý nizozemský houmlesák a milovník jointů Hutka, kandidát na Blbce roku 2018, opět ve svém našňupaném oparu vyzvracel pamflet na prezidenta Zemana - Miloš a zubatá, na kterého přivolává smrt…
Počet návštěv: 6863

Proslulý nizozemský houmlesák a milovník jointů Hutka, kandidát na Blbce roku 2018, opět ve svém našňupaném oparu vyzvracel pamflet na prezidenta Zemana - Miloš a zubatá, na kterého přivolává smrt…

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Prý známý písničkář a skladatel, resp. proslulý nizozemský houmlesák, slangový výraz pro bezdomovce a tuláky, Jaroslav Hutka, jedna z tváří revolučního roku 1989, na sebe upozornil svou novou písní s názvem Miloš a zubatá. Jde o pamflet na prezidenta Miloše Zemana, na kterého autor písně přivolává „zubatou“.

Docela si pamatuji částky, které tento "písničkář" účtoval naší ZO SSM. Z SSM žil. Když mu STB navrhla odchod do zahraničí, na rozdíl od ostatních folkařů hned emigroval a "boj" proti totalitě zabalil. V Holandsku na něj nejenže nečekala otevřená náruč, ale protože nic neuměl, kromě drnkání, žádný blahobyt. Naštěstí proběhl hadrový převrat a milý Hutka, se hned vrátil přiživit a stal se pravověrným havloidem.Výsledek obrázku pro olser hutka šiklová

Tak to bylo, naši stateční umělci rádi působili pod hlavičkou SSM. A když se dostavili na koncert, slušně řečeno, pod vlivem alkoholu a někteří muzikanti se potáceli na jevišti, zcela logicky už nebyli danou organizací zváni. Dnes to vydávají za hrdinství a nechávají se obdivovat, jací byli odbojáři včetně mistra Mišíka…

Taková prostě je, byla a bude nenávistná kampaň těchto bezvýznamných trotlů, skřípajících zuby bledou závistí, kteří omílají starou, nudnou a dávno vybledlou zvěst, že Nohavica byl práskačem, udavačem a konfidentem StB. Nohavice je naštěstí natolik fenomenální, že ho nechávají tyto žvásty zcela klidným. Naštěstí zná rozdíl mezi StB a CIA, jejichž agenty Vondru a spol. naopak za to vynášejí do nebes, až se tam u brány dělá sv. Petru nevolno…

Kdo z této havloidní svoloče ví, co je to potlesk ve stoje - standing ovation? Co o něm ví houmlesák z Nizozemska Hutka, nebo duševně retarování presstituti z Reflexu v čele se Steigerwaldem, nebo Rejžek a další narkomani, sociálně vyloučení ubožáci a veksláci, co Nohavicovi nesahají ani po kotníky?

Jan Rejžek a Václav Havel si povídají na folkovém festivalu v Lipnici v roce 1988. Bylo to Havlovo památné vystoupení. Bez přípravy, rovnou z hlediště. Nikdo z diváků jeho vystoupení vůbec nečekal… Zdroj © www.ceskatelevize.cz

Třeba Karel Steiherwald: „Truchlivý prezident odměňuje Nohavicu. Přichází doba odměňování fízlů a udavačů…“  https://www.respekt.cz/tydenik/2006/22/tajemstvi-jaromira-nohaviciVýsledek obrázku pro olser okamura

Nebo Rejžek: „Vlastenec Tomio Okamura se vyfotil v supermarketu s dalším provařeným estébákem Jaromírem Nohavicou, o němž si snad nemusíme dlouze vyprávět. A liboval si, že mají podobné názory na aktuální palčivé problémy. Ano. Populistický blábolil z Českého Těšína je jasně vyjádřil naposledy v písních Dežo a Arab mi šahá na babu.

(Všude už tuto Nohavicovu písničku vymazali, snad tato nahrávka ještě chvíli vydrží: https://www.youtube.com/watch?v=3Gp_bSItgbU)

A nyní je zde rádoby kritický k prezidentovi Hutka, který již v úvodu písně, kdy mluví o celkovém úpadku země. „Země se změnila v grotesku a z Hradčan už je jen žumpa,“ zpívá se v ní. V refrénu písně znějícím „Miloš zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud“ zase autor naráží na životní styl a kouření neodmyslitelně spjaté s českým prezidentem.

Skladby Jaroslava Hutky občas mívají sílu pobuřovat lidi. To je u písničkáře vlastně docela žádoucí, u songu s všeříkajícím názvem Miloš a zubatá už to ale možná vousatý muž s kytarou trochu přehnal. „Lebka praskla, mozek odkryla, kladivo, srp, rudá hvězda, na maják šplouchala tequila“: Jaroslav Hutka složil píseň o smrti Miloše Zemana...

„Masaryk v hrobě se obrátil, zařval ‚co je to za chlapa?‘ A na zubatou se obořil, kde se zase dneska flákáš,“ začíná Hutka přivolávat prezidentův konec. „Kosa teď dopadla prudce,“ pokračuje pak text. „Lebka praskla, mozek odkryla, kladivo, srp, rudá hvězda, na maják šplouchala tequila, v podvěsku kremelská brázda,“ popisuje autor v písni naturalisticky konání smrtky s kosou zubaté. Píseň je pak zakončená třikrát opakovaným „zubatá mává nám nazdar“.

Nahrávku ke sdílení na síti Youtube poskytla skupina Post Bellum. Tato nezisková organizace vyhledává a zaznamenává vzpomínky pamětníků klíčových událostí 20. století, především veteránů druhé světové války, vězňů komunistického režimu či obětí kolektivizace. Pod Post Bellum spadá také rozsáhlý projekt Paměť národa, na kterém spolupracuje s Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů.

Jaroslav Hutka je známý od 60. let, kdy mimo jiné popularizoval moravské lidové písně a zapsal se tak do paměti mnohých jako folkový hudebník. Stal se signatářem Charty 77, v důsledku čehož byl v rámci Akce Asanace donucen opustit Československo a žil v emigraci v Nizozemsku. Po pádu komunistického režimu se vrátil. Od devadesátých let byl častým kritikem polistopadového vývoje.Výsledek obrázku pro hutka zeman

Vyjádření Mikuláše Kroupy, ředitele Post Bellum: 

"Jak vznikla nahrávka písně o Zemanovi v podání pana Hutky? Jaroslav byl námi osloven, aby vyprávěl svůj životní příběh pro Paměť národa. Věnoval se nám skutečně velmi, čtyřikrát jsme se sešli v našem studiu a vznikla takřka osmihodinová nahrávka jeho vzpomínek, čehož si moc vážíme. Jaroslav nás poprosil, zda by si mohl v našem studiu natočit několik písní. Bylo samozřejmé, že jsme souhlasili. Jaroslav či někdo od něj pak píseň zveřejnil na YouTube a chtěl poděkovat Post Bellum, což je mile. A tak tam připsal větu „poskytlo Post Bellum“. 

Prosím, nechtějte, abych se za Post Bellum nebo Paměť národa vyjadřoval, zda se nám píseň líbí, nebo ne, je to přeci na každém, jak mu tato kramářská odrhovačka lahodí či nikoliv, nebo abychom se dokonce distancovali, to je přece přitažené za vlasy. Hutku mám moc rád, mnoho jeho písní považuji za to nejlepší, co od písničkářů zlidovělo, především ty písně, které povzbuzovaly ke statečnosti za komunismu. K těm novým mám už méně osobní vztah. Ale to je tak celé. Panu Hutkovi děkuji za vyprávění a přeji mu silné nervy a stoický klid nad těmi hnusnymi anonymy, co mu teď chodí. Nám taky, ale ať chodí, my si z toho nic neděláme..."  https://echo24.cz/a/SZCe5/video-pisnickar-hutka-v-pamfletu-posila-na-milose-zubatou

Na místě je nyní na místě moje vzpomínka na vlahý májový podvečer, Český rozhlas 1 – Radiožurnál vysílal Ozvěny dne. Dojemná pohoda, zvláště když rusista Jiří Klapka vzpomínal, jak před devíti roky u nás uváděl koncert Alexandrovců a bál se, že to nezvládne, protože po Verdiho Sboru Židů z Nabucca se rozbrečel…

Sotva to dořekl, něco se jekotavě zachechtalo. Komentátor představil bývalého nizozemského bezdomovce Jaroslava Hutku a zeptal se ho na názor na Alexandrovce. Exhomelesák se nepřestal chechtat, přičemž ze sebe vypravil o jedinečném ruské souboru: Směšné divadlo, uniformy, v životě by prý na ně nešel. Ostatně se diví, že ještě existují. Měl prý dojem, že už se dávno rozpadli… Alexandrovci… Cha, cha…Zbyněk Pecák

Jaromír Nohavica | FOTO: Zbyněk Pecák

Jaroslav Hutka se narodil v dubnu 1947, kdy už bylo po válce. Jak uvedl web Axiss.cz, „byl to neúspěšný politik Balbínovy poetické strany, který zbaběle utekl z republiky, aby po návratu parazitoval na jménu Karla Kryla (který, na rozdíl od Hutky, něco pro tuhle zemi dělal i v exilu). Jaroslav Hutka, co nyní pomlouvá Jaromíra Nohavicu, samozřejmě pro své vlastní zviditelnění. Nohavicu, co chodil v době minulé na výslechy, podával, jak už tomu u většiny podobných bývalo, nedůležité informace, jen aby mohl zpívat, aby mohl aspoň takhle doma národu pomáhat. Hutka? Utekl, žil na podpoře a pořádně nikdy nic nedělal, vrátil se a teď už jen závidí a pomlouvá….“

Znáte víc Hutku, nebo Nohavicu, co vyprodal dvakrát po sobě arénu v Praze a byl bezkonkureční hvězdou libereckého festivalu: http://www.rukojmi.cz/clanky/2332-nohavica-utoci-na-arabsky-svet-a-hrozi-mu-i-smrti-to-rekli-v-tv-nova-boze-to-si-ten-fajny-synek-z-tesina-zrobil-po-nocich-atomovu-bombu-ze-ohrozuje-na-dve-miliardy-mohamedanskych-arabu

Soubor Alexandrovců oficiálně zahájil svoji činnost vystoupením v Moskvě 12. října 1928 pod názvem Soubor rudoarmějské písně. Na počátku měl jen dvanáct členů – osm zpěváků, dva tanečníky, jednoho harmonikáře a jednoho recitátora – a vedl jej pozdější národní umělec SSSR, tehdy mladý profesor hudby Alexandrov z Moskevské konzervatoře. Těleso se později rozrostlo až ke zhruba dvěma stovkám členů. V průběhu 2. světové války se rozdělilo na čtyři skupiny, které uskutečnily při odjezdech vojáků na frontu i přímo na frontách a v nemocnicích přes 1 500 koncertů…

Je jí teprve deset, ale za sebou toho má už víc, jak leckterá česká pěvecká hvězdička! Valeria „Lery“ Kurnuškina zpívá víc jak čtyři roky se slavnými Alexandrovci a za tu dobu se stala asi nejmladší sólistkou podobného souboru na světě. A sbírá jeden úspěch za druhým...

V roce 1977, kdy byli Alexandrovci hvězdami první světové velikosti, se Hutka s marnou hřívou zúčastnil III. festivalu druhé kultury na Hrádečku Václava Havla u Trutnova a stal se signatářem Charty 77, jako komunistka Šiklová. V řadách KSČ tato Hutkova příznivkyně působila od roku 1956. Na podzim roku 1967 přemlouvala své spolustraníky, aby z KSČ nevystupovali, ale zůstali tam a podpořili tím tu stranickou část, která se snažila o reformu.

V osmašedesátem se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny KSČ na FF UK. O rok později byla „vyloučena“ z KSČ, jelikož podepsala “2000 slov”, jejichž autorem byl její stranický kolega Vaculík. Chtěla si udělat “oko” u budoucích mocipánů a negovat tímto svým rozhřešením třinácti let své kolaborace s režimem…Kvůli policejní šikaně, nebo spíš pro svoji lenost, opustil Hutka v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v Nizozemsku.

Hutka - parazit: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pisnickar-Hutka-vzdy-jen-parazitoval-a-Kryl-ho-nemel-rad-uderil-spisovatel-263434Výsledek obrázku pro hutka šiklová

Po „pádu komunismu“ se vrátil, ne však k policejnímu výprasku sedmnáctého na Národní třídu, ale až 26. listopadu 1989 na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni. Očekával Funkci. Nedočkal se. Zase po něm chtěli, aby pracoval. S ručkama dozadu se z něho postupem času stal chechtavý kritik české postkomunistické demokracie… Je známo, že Karel Kryl neměl Hutku nikdy příliš v oblibě. Hutka nikdy pořádně nepracoval a doma i v cizině parazitoval, pobíral sociální dávky a jako houmlesák se jen tak bezcílně poflakoval. Od jointu k jointu.

Moc toho o pořádné muzice nevěděl, proto po návratu zjistil, že jsou u nás mnohem lepší muzikanti, co ještě navíc celé roky předtím pomáhali Čechům. Tohle ho štvalo a jak to vypadá i po celý život štvát bude. Svědomí má i Hutka, i když je to chorobně závistivý člověk, jenž v životě nic nedokázal, protože bez práce nejsou koláče ani Nizozemsku. Už tam záviděl sousedovi, co pracoval a měl se líp než on…

Za další žárlivé Hutkovo plivání na prezidenta Zemana je opět Nohavica: http://www.rukojmi.cz/clanky/4793-prezident-zeman-vyznamenal-nohavicu-a-je-z-toho-poprask-v-prazske-lagune-oba-pry-rozdeluji-cesko-tvrdi-svoloc-co-prave-vylezla-ze-svych-smradlavych-der-aby-je-ze-zavisti-opet-poplivala

Nohavica je slušný člověk, který nikdy nikomu neublížil. Přes to nejede vlak. To, co na StB řekl, nemohlo nikomu uškodit, jelikož to byly fádní informace, které každý věděl. Nechcete mi povídat, že je snad lepší utéct za kopečky, nestydět se tam brát sociální dávky a nic nedělat, tak, jak to činil za větrem povaleč Hutka, zatímco ti, co zůstali, nejenže snášeli zdejší režim, ale také pomáhali; třeba zpěvem…

V sobotu 12. listopadu 2011 se Jaromír Nohavica jako první z českých písničkářů stal nositelem ceny Premio Tenco, která je každoročně udělována v rámci Festivalu autorských písní v italském San Remu na scéně divadla Ariston. Ohrnovat nos nad Premio Tenco se nevyplatí, pokud si nechcete udělat osudu. Tedy pokud pro vás něco znamenají písničkáři Jacques Brel, Donovan, Nick Cave, Vladimír Vysocký, Bulat Okudžava nebo Leonard Cohen. „Písničkář je doma tam, kde mu chtěli naslouchat…“ řekl mi jednou lapidárně, tedy spíš trochu zasněně…

Má písniček už několik stovek, zpaměti jich umí plus mínus na sto dvacet tři… Vytvořil i libreta k operám. Mozart a jeho Cosi fan tutte, Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni a Figarova svatba. Na svém seznamu má také přebásnění polského muzikálu Malované na skle Ernesta Brylla a Katarzyny Gätnerové, jemuž předcházelo přeložené libreto k romantické opeře Heinricha Marschnera Vampýr…

Jak jsem doplnil Hutku do výběru Blbců 2017: http://www.rukojmi.cz/clanky/5197-vyber-blbcu-roku-2017-v-alejich-prazske-kavarny-bylo-zase-nablito-psychopati-rejzek-cerny-dolezal-peszynski-herman-ci-kalousek-a-dalsi-se-brodili-ve-svych-havloidnich-zvratcichVýsledek obrázku pro hutka ŠIKLOVÁ

Kdysi chtěl být Hutka malířem, dnes si říká grafik a spisovatel, co je spíš houmlesák a narkoman zpívá s hudebním hluchem své pomlouvačské songy… Ale nemůže za to, že v San Remu ho nikdo nezná, zato Nohavicu ano, stejně jako Alexandrovce, co jsou tam a všude po světě pojmem… Probůh, připomeňte mi, kdo že je to ten Hutka…?

Inu, v návaznosti na vulgární exkrement mozku narkomana Huťky si připomeňme Havlem zrušený § 103 trestního kodexu: „Kdo snižuje vážnost prezidenta republiky, nebo kdo veřejně hanobí jiného čelního představitele republiky pro výkon jeho pravomoci nebo vůbec pro jeho činnost v životě politickém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením…“ Poslanec dr. Onráček (KSČM) navrhuje návrat k tomuto ustanovení tr. Zákona, který zrušil prezident Havel, aby nemusel ztrestat svého kamaráda z disentu, co na něho  u Městského soudu v Praze 14. prosince 1993 zařval: „Vašku, ty jsi prase, jsi prase a hovado…“ http://www.rukojmi.cz/clanky/6610-nenavist-a-zast-zbavila-hutku-soudnosti-pevci-odpovida-kardinal-duka-na-ktereho-v-textu-o-milosovi-a-zubate-take-doslo

https://aeronet.cz/news/video-zubata-uz-si-jede-pro-milose-s-prasklou-lebkou-opilec-vlastizradce-a-ovar-jaroslav-hutka-vyzvracel-do-sveta-text-ktery-lekar-prisoudil-psychopatovi-nahravku-uverejnila-neziskovka/

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

05.08.2018 20:01

Občané hlavně nejsou ochotni nic proti rostoucímu nebezpečí dělat.Jak to prohlásil Hitler o Češích:Nahoře(politici) se hrbí a dole(hlupáci) šlapou. Trefil se velice přesně do naturelu českého národa.


 
Richard Hercl

Richard Hercl

04.08.2018 21:17

Milý pane autore, vážím si toho,že mi umožňujete na Vašich stránkách upustit trochu páry z každodenní reality . Pokud, např. odešlu svůj názor na zdf.de, kde jsem již déle registrován, vůbec to neznamená, že bude uveřejněn.Každý komentář podléhá schválení a pokud se názor odlišuje od hlavního proudu, není uveřejněn. Takže se nedivme, že jsou Němci tak blbí.Mnozí občané ČR si vůbec neuvědomují, jak krok za krokem postupuje jejich ztráta svobody obecně a stávají se tak otroky současného trendu, který ovládá celou Evropu. Děkuji Vám.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

04.08.2018 20:42

"Krásný je vzduch, krásnější je voda, co je nejkrásnější, ta lidská svoboda"....Hymna sametu. ...Člověk musí udělat řadu přešlapů, aby se v národním povědomí vynuloval. Zlobí mi korektor, takře zátra. .....Mějte se hezky.


 
Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Letošní říjen znamená nejen 100. let založení Československa, ale je rovněž doslova napěchován dramatickými chvílemi i lidskými tragédiemi. Ta, která se týká Milady Horákové, je velmi ponurá a začala de facto v Moskvě, kde s ní vedli dlouhé rozhovory, o kterých není veden žádný záznam.

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Už se mi ty kulatiny blížily a já se cítil stále víc ztuhlý. Jasně, když člověku schází pohyb. Avšak přišel podnět. Od syna, třicátníka. Docela se vychloubal, že běhá na delší tratě a že mu to svědčí. Za nedlouho někde na nettu přečetl, že lepší než běh je ostrá chůze.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek vna kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek na kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Přečetl jsem si v Lidových novinách článek Ivany Milenkovičové, specialistkou na protitibetskou propagandu, její další rozhovor, tentokrát ne s Tibeťankou paní Nyimou Lhamovou, neteři lámy a duchovního vůdce Tenzina Deleka Rinpočheho, nýbrž s předsedou exilové tibetské vlády Lozangem Sanggjänem.

„Míšení ras. Cílem je vznik světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí přijmout 1,5 milionu přistěhovalců ročně.“ Na půdě Sněmovny padla slova, ze kterých mrazí

„Míšení ras. Cílem je vznik světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí přijmout 1,5 milionu přistěhovalců ročně.“ Na půdě Sněmovny padla slova, ze kterých mrazí

Na půdě Poslanecké sněmovny se konal seminář s názvem „100. výročí vzniku Československa v době neutichající evropské integrace“ s podtitulem „Přežijí národní státy snahu o evropský superstát?“ Seminář pořádal poslanec Jan Skopeček (ODS), který si přizval zajímavé hosty z různých částí politického spektra. O budoucnosti Evropy mluvil proděkan Národohospodářské fakulty Vysoké Školy Ekonomické v Praze Miroslav Ševčík, výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl, režisér a někdejší předseda KSČM Jiří Svoboda a analytik Ondřej Krutílek z think-tanku Pravý břeh.

Poslední domácí zprávy