• Neděle, 24. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Gabriel

Jan Padych: Mařko, promiň…
Počet návštěv: 1082

Jan Padych: Mařko, promiň…

Jan Padych Článek od Jan Padych

Stalo se před více než padesáti Silvestry... Hledal jsem kamarády u řeky, kdosi mi prozradil, že je viděl jít někde k ostrůvku, tak se říkalo zalesněnému břehu, kde se uchylovala trochu odrostlá mládež, kluci a holky, popíjeli tam laciné víno a kouřili laciná cigára, no a tak dále.

       Divil jsem se, že moji kamarádi šli zrovna tam, ale vydal jsem se je hledat, tak jsem šel do míst, kde jsem ještě dosud nebyl. Vkročil jsem za první stromy a křoviny a náhle mě obklíčili čtyři hoši, o něco vyšší než já a také statnější, když přece mně bylo tak dvanáct a alespoň dvěma z nich určitě táhlo tak na patnáct.

     „Mařka nepřijde,“ upřel na mě zrak ten nejvyšší a nejstatnější, určitě i nejstarší z nich. „Tak na ni nečekej.“

     „Kdo nepřijde?“ podivil jsem se.

     „Mařka nepřijde,“ zatvářil se ten holomek dost nepřátelsky, „a nedělej, že ji neznáš!“

     Pochopil jsem, že je zle. Kvůli nějaké Mařce, o které ani nevím, jak vypadá, se mi nechtělo schytat nakládačku, která byla takřka na spadnutí.

     „Když nepřijde, tak nepřijde,“ pokrčil jsem rameny. „A vůbec ať za mnou nechodí!“

     Nastala proměna, docela výrazná. Ten přede mnou se dokonce udiveně rozesmál: „Máme jí to vyřídit?“

     „No jasně, ať za mnou nechodí,“ trval jsem na svém.

     Hoši se rozveselili, určitě takový průběh neočekávali. Veškeré napětí pominulo.

     „My jí to vyřídíme! Jasně! Hned teď!“ hoši mě nechali projít a radovali se, jak celou věc vyřídili.

     A já? Pokud se ulevilo jim, tak mně opravdu mnohem víc. V tu chvíli. No ale pak jsem si docela vyčítal. Bylo sice docela fajn vyváznout jen tak, bez boule, bez šrámu. Jenomže kdybych aspoň tu Mařku viděl, jak vypadá.

     Mohlo mě těšit, že mě, dvanáctiletého, tito čtyři kolohnáti považovali snad za svého soupeře v Mařčině přízni. Ale něco mi na tom fakt vadilo. Dokonce jsem pak obcházel vedlejší dvorky, abych třeba zahlédl některého z těch čtyř a podle toho bych se mohl dozvědět, kde ta Mařka bydlí a jak vypadá. Nic, žádného z nich jsem ani nezahlédl. 

     Každopádně si myslím, že ta mladinká slečna se s mým výrokem bezpochyby vypořádala a v jejím životě po něm nezůstal ani žádný šrám. Ale přesto se jí aspoň takto písemně omlouvám.

     Mařko, promiň. A prosím tě, pochop tehdy tu moji situaci.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Kateřinu Jacques Jau Jau známe jako biomasu, pak z neúspěšného boje o křeslo v Evropském parlamentu v roce 2014, kdy končila na 5. místě kandidátky LES, dnes jde o další pokus o EP za STAN a TOP 09

Kateřinu Jacques Jau Jau známe jako biomasu, pak z neúspěšného boje o křeslo v Evropském parlamentu v roce 2014, kdy končila na 5. místě kandidátky LES, dnes jde o další pokus o EP za STAN a TOP 09

Kateřinu Bursíkovou Jacques si většina běžných lidí spojí především s jejími „zelenými“ léty ve Sněmovně a s nešťastnými výroky ohledně biomasy v show Jana Krause. Poté se politička na nějakou dobu přemístila do Británie, kde absolvovala prestižní kuchařskou školu v Londýně, dnes je ředitelkou coworkingového a vzdělávacího centra ve Sněmovní 7.

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

Říkám o něm. Poznáte o kom je řeč? Napovím, je to člen ODS.

Říkám o něm. Poznáte o kom je řeč? Napovím, je to člen ODS.

"Říkám, že by bylo nejlepší jej utratit. Je to duševní mrzák, bezpracně  se obohacuje na úkor druhých, na veřejnosti se chová jako debil, vystupuje jako hulvát, vypadá jak prase  a hlavně, je to podporovatel imigrantů! Já bych mu dal poslední cigáro, křížek nan čelo a utratil jej, co s takovým, pro společnost naprosto zbytečným, zhovadilým jedincem?" říkám o něm já.

Poslední domácí zprávy