• Středa, 17. říjen 2018
  • Svátek má Rukojmí Hedvika

Jan Padych: Mařko, promiň…
Počet návštěv: 663

Jan Padych: Mařko, promiň…

Jan Padych Článek od Jan Padych

Stalo se před více než padesáti Silvestry... Hledal jsem kamarády u řeky, kdosi mi prozradil, že je viděl jít někde k ostrůvku, tak se říkalo zalesněnému břehu, kde se uchylovala trochu odrostlá mládež, kluci a holky, popíjeli tam laciné víno a kouřili laciná cigára, no a tak dále.

       Divil jsem se, že moji kamarádi šli zrovna tam, ale vydal jsem se je hledat, tak jsem šel do míst, kde jsem ještě dosud nebyl. Vkročil jsem za první stromy a křoviny a náhle mě obklíčili čtyři hoši, o něco vyšší než já a také statnější, když přece mně bylo tak dvanáct a alespoň dvěma z nich určitě táhlo tak na patnáct.

     „Mařka nepřijde,“ upřel na mě zrak ten nejvyšší a nejstatnější, určitě i nejstarší z nich. „Tak na ni nečekej.“

     „Kdo nepřijde?“ podivil jsem se.

     „Mařka nepřijde,“ zatvářil se ten holomek dost nepřátelsky, „a nedělej, že ji neznáš!“

     Pochopil jsem, že je zle. Kvůli nějaké Mařce, o které ani nevím, jak vypadá, se mi nechtělo schytat nakládačku, která byla takřka na spadnutí.

     „Když nepřijde, tak nepřijde,“ pokrčil jsem rameny. „A vůbec ať za mnou nechodí!“

     Nastala proměna, docela výrazná. Ten přede mnou se dokonce udiveně rozesmál: „Máme jí to vyřídit?“

     „No jasně, ať za mnou nechodí,“ trval jsem na svém.

     Hoši se rozveselili, určitě takový průběh neočekávali. Veškeré napětí pominulo.

     „My jí to vyřídíme! Jasně! Hned teď!“ hoši mě nechali projít a radovali se, jak celou věc vyřídili.

     A já? Pokud se ulevilo jim, tak mně opravdu mnohem víc. V tu chvíli. No ale pak jsem si docela vyčítal. Bylo sice docela fajn vyváznout jen tak, bez boule, bez šrámu. Jenomže kdybych aspoň tu Mařku viděl, jak vypadá.

     Mohlo mě těšit, že mě, dvanáctiletého, tito čtyři kolohnáti považovali snad za svého soupeře v Mařčině přízni. Ale něco mi na tom fakt vadilo. Dokonce jsem pak obcházel vedlejší dvorky, abych třeba zahlédl některého z těch čtyř a podle toho bych se mohl dozvědět, kde ta Mařka bydlí a jak vypadá. Nic, žádného z nich jsem ani nezahlédl. 

     Každopádně si myslím, že ta mladinká slečna se s mým výrokem bezpochyby vypořádala a v jejím životě po něm nezůstal ani žádný šrám. Ale přesto se jí aspoň takto písemně omlouvám.

     Mařko, promiň. A prosím tě, pochop tehdy tu moji situaci.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Letošní říjen znamená nejen 100. let založení Československa, ale je rovněž doslova napěchován dramatickými chvílemi i lidskými tragédiemi. Ta, která se týká Milady Horákové, je velmi ponurá a začala de facto v Moskvě, kde s ní vedli dlouhé rozhovory, o kterých není veden žádný záznam.

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Už se mi ty kulatiny blížily a já se cítil stále víc ztuhlý. Jasně, když člověku schází pohyb. Avšak přišel podnět. Od syna, třicátníka. Docela se vychloubal, že běhá na delší tratě a že mu to svědčí. Za nedlouho někde na nettu přečetl, že lepší než běh je ostrá chůze.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek vna kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek na kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Přečetl jsem si v Lidových novinách článek Ivany Milenkovičové, specialistkou na protitibetskou propagandu, její další rozhovor, tentokrát ne s Tibeťankou paní Nyimou Lhamovou, neteři lámy a duchovního vůdce Tenzina Deleka Rinpočheho, nýbrž s předsedou exilové tibetské vlády Lozangem Sanggjänem.

„Míšení ras. Cílem je vznik světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí přijmout 1,5 milionu přistěhovalců ročně.“ Na půdě Sněmovny padla slova, ze kterých mrazí

„Míšení ras. Cílem je vznik světle hnědé rasy v Evropě. Proto musí přijmout 1,5 milionu přistěhovalců ročně.“ Na půdě Sněmovny padla slova, ze kterých mrazí

Na půdě Poslanecké sněmovny se konal seminář s názvem „100. výročí vzniku Československa v době neutichající evropské integrace“ s podtitulem „Přežijí národní státy snahu o evropský superstát?“ Seminář pořádal poslanec Jan Skopeček (ODS), který si přizval zajímavé hosty z různých částí politického spektra. O budoucnosti Evropy mluvil proděkan Národohospodářské fakulty Vysoké Školy Ekonomické v Praze Miroslav Ševčík, výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl, režisér a někdejší předseda KSČM Jiří Svoboda a analytik Ondřej Krutílek z think-tanku Pravý břeh.

Poslední domácí zprávy