• Čtvrtek, 18. říjen 2018
  • Svátek má Rukojmí Lukáš

Stop štědrým a neadresným sociálním dávkám
Počet návštěv: 673

Stop štědrým a neadresným sociálním dávkám

Radek Rozvoral Článek od Radek Rozvoral

Lidé napříč Evropou odmítají štědré a neadresné sociální dávky. Sociální politika uplatňovaná každým státem je rozdílná. Nejvíce štědré jsou ty země, kde jsou u moci sociálně demokratické strany.

U nás po celá léta parametry sociální politiky utvářela ČSSD, ale po celou dobu neuměla zabezpečit, aby nastavila takový systém, aby sociální pomoc čerpali pouze potřební. Dnešní systém vyplácených sociálních dávek je nepřehledný a parazitují na něm tzv. „chytráci“ na úkor slušných občanů.

 

Slušní a pracovití občané jsou základem každého prosperujícího státu, a volení představitelé politické moci, by to měli mít neustále na paměti. Vyspělost jednotlivých zemí se posuzuje dle mnoha ukazatelů a jedním z nich je nastavený systém sociálních dávek. To představuje skutečnost, jak se stát umí o své občany, kteří se dostali do tíživé situace (finanční, zdravotní) postarat, aby měli v dané zemi zabezpečenou standardní kvalitu života. Na štědrém systému sociálních dávek stavěly svou politiku hlavně sociálně demokratické strany. Jako příklad lze uvést Švédsko, které mělo vždy nejštědřejší sociální systém (tzv. švédský model).

To je jedna, ta pozitivní strana pomyslné mince. Ukažme si ale i tu druhou, negativní. Aby mohl stát tento model uplatňovat, tak to řeší neustálým zvyšováním daní jak firmám a výdělečným subjektům, tak i fyzickým osobám. Daně se ve Švédsku pohybují v rozmezí 40 až 60 %. Tato situace se přestala líbit slušným a pracovitým lidem, kteří to jasně dali najevo při nedávno proběhlých volbách.

Sociálně demokratický blok zde sice ještě tím nejtěsnějším výsledkem zvítězil, ale už nedostal důvěru, aby v zemi dále vládl. Tento zlom nastal v době, kdy do Švédska přišlo okolo milionu imigrantů (roky 2013-17), kteří v drtivé většině nepracují a čerpají sociální dávky. Tím se stalo, že současný sociální systém ve Švédsku už není udržitelný a bude to i v budoucnu pro Švédy velký problém.

Sociální politiku našeho státu jako výkonné ministerstvo spravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které vede ministryně paní Jana Maláčová z ČSSD. Do jeho kompetence spadají tři hlavní pilíře – zaměstnanost, sociální pojištění (nejvyšší položka na finance jsou důchody) a sociální politika (zde nejvyšší finanční náklady na sociální dávky). Náklady na udržitelný provoz všech těchto pilířů se neustále zvyšují a ministerstvo slouží hlavně ČSSD, které ho ovládá jako nástroj k ovlivňování občanů (jak se podle nich umí o své občany postarat). Opět jedna strana mince. Ta druhá, kterou snad každý vidí (uvedu pouze tři případy):

  • Důchodový systém je z pohledu občanů nespravedlivý a důchodová reforma v nedohlednu (stát při tomto způsobu jeho řízení nebude mít v budoucnu prostředky na jeho financování).
  • Sociální dávky jsou řešeny nekoncepčně a jejich neadresné vyplácení je často zneužíváno občany, kteří jenom na systému parazitují (např. rodičovský příspěvek vyplácený nepřizpůsobivým občanům, kteří nepracují, byť jim v tom nic nebrání a ani řádně nevychovávají své děti, které nenavštěvují základní školy).
  • Mladí slušní pracující lidé nemají patřičnou podporu k založení rodiny a nárok na zajištěné bydlení

Pro názornost uvedu přehled výdajů v oblasti dávkových systémů MPSV v porovnání roku 2017 a 2018, konkrétně měsíce leden až červenec. Navýšení je skoro o 14,5 miliardy Kč vyšší, což procentuálně představuje skoro 5%.

Získávat peníze na sociální politiku zvyšováním daní je tím nejjednodušším řešením, ale zároveň tím nejhloupějším. Naše hnutí SPD nechce jít touto cestou. Víme, že peníze se dají uspořit jinde a dobře nastavený systémy financování sociální politiky by měl zabezpečit všechny slušné a pracovité občany naší země. Je naší povinností, umět se o občany, kteří jsou např. zdravotně postižení postarat. V žádném případě ale nebudeme podporovat zneužívání sociálních systémů osobami, které například mohou pracovat, ale nechtějí. Naopak pro občany, kteří celý život pracovali pro blaho své země, jsme povinni zajistit takové zabezpečení (důchod, bydlení, stravu a další), aby v naší zemi důstojně prožili poslední etapu svého života.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

03.10.2018 20:08

Pane Rozvorale,velice se mýlíte.Je povinností majority se starat o netahavou minoritu.Stačí jenom to,že každý pracující člen jistého etnika sám sebe nazývá cikánem.Romové jsou ti,co natahují ruce a žijí na úkor majoritní společnosti.Tento trend byl zaveden po převratu 1989 Havlem a slavnou EU.Do té doby museli buď pracovat,nebo byli v base.To není ale žádný rasismus,jak se snaží "někdo" vykládat,ale konstatování pravdy.Ty fotky,co posílají prezidentovi jako důkaz,že pracují,se dělají na objednávku stejně jako videa o topících se migrantech.Právě ti pracující cikáni jsou na tom nejhůř.Majoritní společnost je v podstatě mezi sebe nepřijala a jejich minorita je vyloučila ze svého středu.


 
Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Milada Horáková založila “Svaz přátel SSSR“, stala se jeho místopředsedkyní a v říjnu 1946 letěla do Moskvy, ubytovali ji v luxusním hotelu “National“; vrátila se domů a v roce 1950 byla pro velezradu popravena

Letošní říjen znamená nejen 100. let založení Československa, ale je rovněž doslova napěchován dramatickými chvílemi i lidskými tragédiemi. Ta, která se týká Milady Horákové, je velmi ponurá a začala de facto v Moskvě, kde s ní vedli dlouhé rozhovory, o kterých není veden žádný záznam.

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Už se mi ty kulatiny blížily a já se cítil stále víc ztuhlý. Jasně, když člověku schází pohyb. Avšak přišel podnět. Od syna, třicátníka. Docela se vychloubal, že běhá na delší tratě a že mu to svědčí. Za nedlouho někde na nettu přečetl, že lepší než běh je ostrá chůze.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek vna kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Kdo víc lže o Tibetu? Předseda exilové tibetské vlády Lozang Sanggjä, nebo fakta, která jsem zažil přímo v Tibetu; bez údajného sledovacích kamer a prohlídek na kontrolních stanovištích ve Lhase..?.

Přečetl jsem si v Lidových novinách článek Ivany Milenkovičové, specialistkou na protitibetskou propagandu, její další rozhovor, tentokrát ne s Tibeťankou paní Nyimou Lhamovou, neteři lámy a duchovního vůdce Tenzina Deleka Rinpočheho, nýbrž s předsedou exilové tibetské vlády Lozangem Sanggjänem.

Poslední domácí zprávy