• Pondělí, 18. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Romana

Proč náš mainstream lže místy líp než Goebbels...
Počet návštěv: 2209

Proč náš mainstream lže místy líp než Goebbels...

- Lubomír Man - Článek od - Lubomír Man -

Zakrývání nepříjemných informací, což představovalo nejdůležitější složku Goebbelsovy propagandy, nebylo ničím jiným než informačním komolením, anebo, chcete-li, informační lží. Na to, abyste se k takovému to „výběrovému“ informování čili lži uchýlil, musíte mít charakter

Lhaní musí být vaší přirozeností, nebo výstižněji řečeno, musíte být lhář. Tím Goebbels byl, a lháři jsou též současní kapitáni našich mainstreamových médií. Navenek možná ctihodně působící lidé, usazeni v nejvyše postavených kancelářích či redakcích našich sdělovacích prostředků, kteří po římském způsobu zvedají k jednotlivým informacím, které k nim denně dorážejí, palce buď nahoru, nebo dolů. Palec nahoru znamená, že informace může být v mainstreamových médiích zveřejněna, zatímco palec dolů znamená opak, čili jejich věčné zatracení.

Až potud tedy shoda mezi válečným zločincem Goebbelsem a našimi nejvyššími mediálními rozhodčími, určujícími, co nesmíme a naopak musíme číst a poslouchat. A to v zájmu toho, aby neokonzervativní pravda americká, pravda Posseltova, Havlova a dejme tomu i Halíkova, jež byly po sametu vyhlášeny za naše pravdy celospolečenské a národní, nebyly ani stínečkem pravdy skutečné zacloněny. Proto se také všechny dnešní informace, které by s těmito pravdami tzv.„neštimovaly“ goebbelsovky zakrývají,  tzn. házejí do koše. A to místy tak důsledně, jak to snad ani Goebbels neblahé paměti nečinil. Měl totiž s likvidováním pro režim nevhodných informací jistý problém. Bylo jím londýnské rozhlasové vysílání BBC v německém jazyce, které pravidelně to, co on zakrýval, s chutí oznamovalo, takže kníže nacistické propagandy považoval za výhodné přijít občas i s  informací pro režim nevýhodnou jako první, aby tak s Londýnem držel ve věci důvěryhodnosti přijatelné konto. Že mu ovšem i tak vysílání BBC v němčině dělalo kromobyčejnou starost dokazuje fakt, že jeho „rozkladnému“ vlivu na válečné úsílí Říše věnoval několik rozhorlených článků jak v týdeníku Das Reich, tak v říšskoněmeckém rozhlase.

Naši  propagandisté ovšem tenhle problém nemají a zakrývat nevhodná fakta mohou vcelku pohodlně. BBC hlásá stejnou neokonzervativní americkou pravdu jako oni, a oněch pár českých internetových serverů, snažícících se víceméně po amatérsku uvádět mainstreamem zkomolenou pravdu na pravou míru, čtou spíše jen desetitisíce čtenářů, kteří vzhledem k tomuto počtu vrásky na čelech našich tiskových náčelníků nedělají. Ale i kdyby jich bylo víc, stále by se nic nedělo, protože na straně světonázoru, jež tiskoví náčelníci šíří, stojí neúchylně nejvlivnější jeho hlasatel i tvořitel – Česká televize. Takže zakrývat nevhodné informace lze provádět bez ošívání, a také se tak činí, a to v rozměrech, nad kterými by i proslulý upravovatel skutečnosti Goebbels bledl občas závistí. Pro ilustraci uvedeného faktu stačí uvést pouhou jednu událost, i když se podobných nabízejí desítky i stovky.a stejně výmluvných. A to tu, jak vpravdě probíhal Majdan, a jak jeho obraz  pro nás, konzumenty, křivil a ohýbal náš mediální mainstream.

Je známo, že v několika prvních dnech demonstrací na Majdanu dodržovala ukrajinská policie (berkut), rozkaz hlídat v sevřeném tvaru úřad vlády, prezidenta a policie, v žádném případě se nebránit očekávaným útokům demonstrantů a na veškeré jejich útoky odpovídat nehybností a klidem. A to zájmu toho aby případnou svou obranou neposkytli demontrantům záminku k  vzplanutí otevřeného střetu.

A tak jsme na filmových a televizních záběrech na internetu viděli sevřené  řady k sobě natlačeních policistů, do jejichž ohelmovaných hlav i nekrytých ramen tloukli zdivočelí demonstranti železnými tyčemi a roztočenými řetězy jak do měchu. Občas, a to stále častěji, některý z policistů padl zraněn či mrtev k zemi, ale vzniklá mezera – aby policejní tvar zůstal neporušen - se okamžitě zacelíla,, což paradoxně poskytovalo demonstrantům jistotu že každý jejich další úder, třebaže i opilecký a špatně mířený, najde svůj cíl. A tak se do řad policistů bušilo dál, bylo viditelné, že zde jde o snahu   vyprovokovat policisty k obraně a rvačce, která by ospravedlnila i následnou řežbu a s ní i převrat, ale vyžadovaná odpověď ze strany ubíjených policistů nepřicházela. Tak ubíhaly minuty, hodiny i dny, a  policisté se nebránili dokonce ani tehdy, když demonstranti přistoupili k jejich hromadnému zapalování - jen se v sebezáchovném instinku váleli po dlažbě se snahou uhasit tak na svých tělech plameny, které je už začaly stravovat.

No a když ani po takovéto proceduře se neteční policisté očekávaným způsobem nebránili, spustili demonstranti z hotelu Metropol palbu do zad vlastních lidí, a jiná skupina demonstrantů, umístěná v budově konzervatoře, zahájila palbu přímo do řad policistů. Teprve pak se věci daly do potřebného pohybu...

Všechny tyto otřesné a v dějinách policie – a to nejspíš i ve světovém měřítku – naprosto ojedinělé  scény jsme tedy viděli jen na několika pravdu bránících internetových serverech, avšak naše média, pochopitelně včetně ČT,  nám o nich nepřinesla ani nejskromnější informaci. Přitom po celou dobu  majdanských událostí byli zpravodajové našich předních listů i reportér ČT na místě, mohli nám o všech těchto věcech přinést vlastní zprávy, ale buď je to ani nenapadlo, anebo možná i napadlo, ale jejich pražští nadřízení v zájmu uchování čistoty severoatlantického ideálu v našich duších, uložili jejich svědectví k ledu. ČT nás namísto toho bavila idylickými obrazy demonstrantů, připravujících si na Majdanu jídlo, když dokonce i tohle byla stínohra, protože pelmeně se na Majdanu dovážely hotové a rozdávaly se  demonstrantům zdarma – a to z fondu pěti miliard dolarů, jež na tzv. pomoc pro demokratickou obnovu poskytla neziskovým organizacím Ukrajiny - ergo kladívko tedy povstalcům - americká vláda.

Tolik tedy na příkladu jediném jak vypadá svět skutečný, a jaký obraz nám o něm poskytují naše média.

Zřejmě jim za naše aspoň zčásti pravdivé informování nestojíme, anebo – a to spíš – je jejich falešné informování o světě kolem nás součástí velkého plánu jakéhosi světového grémia, v němž je nám určeno předkládanému věřit – a mlčet. Grémia, které ze všech na světě miluje nejvíc samo sebe a nejmíň ze všeho na světě ctí pravdu.

(Podle  svědectví P.C. Robertse se naprostá většina Američanů letité lži neokonzervatistů přizpůsobila  natolik, že ji prostě již považuje za pravdu. V Evropě a též u nás (hlavně u starších ročníků), nejde zatím vše tak hladce, ale vše je jen otázkou času a trpělivosti. Dočkáme se i my.)

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Tříska se chtěl původně stát tanečníkem. To mu naštěstí rozmluvil legendární herecký bard Karel Höger (†67), který ho náhodou slyšel recitovat. V letech 1955 – 1959 proto vystudoval herectví na pražské DAMU, a poté se stal historicky nejmladším členem činohry Národního divadla, podobně jako kdysi Ladislav Pešek (†79).

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček okomentoval v polovině listopadu 2019 zařazení organizace Člověk v tísni na seznam společností, jejichž činnost je v Rusku považována za nežádoucí. Bude chtít vysvětlení od ruského velvyslance, řekl a na svých sociálních sítích prohlásil, že bude vysvětlení kroku vyžadovat od ruského velvyslance, neboť zákaz této „respektované organizace“ považuje za absurdní.

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Martin Roman (50) je i dnes v byznysu vnímán jako kontroverzní muž, a to je možná ještě milosrdné označení pro to, jak se o něm po Praze v některých kruzích mluví. Pro Andreje Babiše je něčím jako Voldemort pro Harryho Pottera. Jeho jméno se raději nevyslovuje.

Poslední domácí zprávy