• Čtvrtek, 23. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Vladimír

JEŠTĚ PÁR VĚT K AFGHÁNISTANU
Počet návštěv: 861

JEŠTĚ PÁR VĚT K AFGHÁNISTANU

Ladislav Petráš Článek od Ladislav Petráš

Poté, co se z Afghánistánu v poslední době začaly přivážet rakve s ostatky našich vojáků, roztrhl se pytel s komentáři na téma, proč se vojensky angažujeme v této zemi, na téma, zda naši vojáci jsou hrdinové, či zda jsou to prachsprostí žoldáci.

Posledním impulsem pro napsání tohoto článku byl jeden e-mail, který jsem dostal s odkazem na program ČT s pořadem „Máte slovo“, vysílaný dne 8. 11. Na tyto pořady mám svůj názor a nedívám se na ně. Protože se téma týkalo Afghánistánu, a obsazení bylo „hvězdné“ neodolal jsem a podíval jsem se na něj. Budu slušný a své pocity z tohoto pořadu si nechám pro sebe. Ale uvedu trochu jiný pohled na problém bezpečnosti ČR právě v kontextu zahraničních misí Armády České republiky (AČR), typu mise v Afghánistánu.

Předně se pojďme podívat na některé základní právní dokumenty, které pojednávají o bezpečnosti ČR a odpovědnosti za realizaci úkolů s touto odpovědností spojených. Těmito základními dokumenty jsou zejména:

* Ústava ČR (Zákon č. 1/1993 Sb.)

* Ústavní zákon o bezpečnosti ČR (Zákon č. 110/1998 Sb.)

* Zákon o zajišťování obrany ČR (Zákon č. 222/1999 Sb.)

* Zákon o ozbrojených silách ČR (Zákon č. 219/1999 Sb.)

Ústava ČR stanovuje odpovědnost za všechna opatření souvisejícími s bezpečností ČR a právy vyplývajících z této odpovědností. Odpovědnými subjekty, které řeší bezpečnost ČR jsou Parlament ČR a vláda (čl. 43). Dalším subjektem, který vstupuje do procesu odpovědnosti za bezpečnost je prezident ČR. On je vrchním velitelem ozbrojených sil (čl. 63, odst. 1c). Ústava ČR neukládá žádná práva, povinnosti ani odpovědnost ozbrojeným silám (OS).

Z Ústavního zákona o bezpečnosti ČR (110/98) je důležitý zejména cl. č. 1: „Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu.

Zákon o zajišťování obrany ČR (222/99), §2 (1): „Obrana státu je souhrn opatření k zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. …“.

V §5 (1) se praví, že: „Vláda k zajištění obrany státu v míru:

* a) vyhodnocuje rizika ohrožení … a činí nezbytná opatření ke snížení, případně vyloučení těchto rizik;

* e) rozhoduje o základních opatřeních přípravy státu k obraně …;

* f) rozhoduje o základních směrech výstavby, přípravy a použití OS …;

* I) schvaluje koncepci přípravy občanů k obraně státu

Zákon o ozbrojených silách ČR 219/99), §9 definuje úkoly OS:

(1) základním úkolem OS je připravovat se k obraně ČR a bránit ji proti vnějšímu napadení.

(2) OS plní též úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluvních závazků ČR o společné obraně proti napadení.

Ale dosti teorie, podívejme se na realizaci odpovědnosti za obranu ČR v kontextu s diskusí o misi v Afghánistánu. Podíváme-li se na citaci z Ústavy, ale i na ostatní uvedené zákony, zjistíme, že za vysílání AČR, či jejích částí do zahraničních misí je výhradní odpovědností námi volených politiků!!! Velení armády se nemůže rozhodnout, že vtrhne do Afghánistánu, či jiné země a udělá tam pořádek. My nemáme armádu pučistů! Vojáci slouží své zemi, platí je náš stát, plní politické zadání. Nejsou a nemohou být žoldáci, které platí cizí stát či nějaký jiný soukromý subjekt.

Podívejme se na zahraniční mise z hlediska Ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Co má naše mise v Afghánistánu společného se zajištěním svrchovanosti a územní celistvosti ČR? Co má společného s ochranou demokratických základů ČR, s ochranou životů a majetkových hodnost? Zde bychom spíše měli našim politikům položit některé otázky:

-jak je to se skutečnými schopnostmi našeho státu plnit výše stanovenou základní povinnost?

-Jak naši politici realizují svoji odpovědnost vůči občanům danou jim Ústavou ČR?

 Zde neobstojí žádná hesla typu: V Afghánistánu naši vojáci bojují za Prahu. To je vyložená demagogie.

Podíváme-li se na Zákon o zajišťování obrany ČR, dojdeme ke stejnému závěru, jako u zákona předchozího. Navíc si však musíme položit řadu dalších otázek v souladu s §3 tohoto zákona, který definuje, že: „Řízení a organizace obrany státu zahrnují výstavbu, přípravu a řízení OS, operační přípravu státního území, plánování obrany státu a opatření v národním hospodářství a na všech úsecích veřejného života v zájmu zajišťování obrany státu“.

Jednou z těchto otázek může být například to, jaký má stát vliv na svůj obranný průmysl? Jakým způsobem je zabezpečena výstavba ochranných úkrytů pro obyvatelstvo? Kde si občané mohou vyzvednout ochranné protichemické prostředky? Jaké má stát zásoby potravin a pohonných hmot a dalších nezbytných prostředků nedotknutelných zásob? Jak je na tom s ochranou před možným vydíráním a možných sabotáží vládních rozhodnutí ze strany cizích vlastníků našich důležitých surovinových zdrojů (voda, uhlí a další surovinové a energetické zdroje, tok financí atd.)? Jaké jsou zásoby výstroje a výzbroje, možnosti pro ubytování povolaných armádních záloh v případě mobilizačního rozvinutí AČR? Jak velikost, struktura, výzbroj a zásoby materiálu AČR odpovídají hlavnímu poslání OS? Takových otázek bych mohl pokládat ještě celou řadu.

Na závěr si dovolím okomentovat ještě jeden dokument, který naši politici velmi často a rádi používají při své argumentaci, když zdůvodňování vysílání našich vojáků na zahraniční mise, či při povolování průjezdu cizích armád přes naše území. Je to Severoatlantická smlouva, kterou naše republika podepsala při vstupu do NATA.  I přesto že je tato smlouva velmi krátká mám dojem, že jen málo politiků je s ní seznámeno. Základním článkem není článek č. 5, kterým naši politici operují, ale je to článek č. 1. Tento článek je jediný, který členské země NATO k něčemu zavazuje. Ostatní články jsou jen deklarativní. Článek č. 1 zní: SMLUVNÍ STRANY SE ZAVAZUJÍ, JAK JE UVEDENO V CHARTĚ SPOJENÝCH NÁRODŮ, UROVNÁVAT VEŠKERÉ MEZINÁRODNÍ SPORY, V NICHŽ MOHOU BÝT ZAPLETENY, MÍROVÝMI PROSTŘEDKY TAK, ABY NEBYL OHROŽEN MEZINÁRODNÍ MÍR, BEZPEČNOST A SPRAVEDLNOST A ZDRŽET SE VE SVÝCH MEZINÁRODNÍCH VZTAZÍCH HROZBY SILOU NEBO POUŽITÍ SÍLY JAKÝMKOLI ZPŮSOBEM NESLUČITELNÝM S CÍLI SPOJENÝCH NÁRODŮ“

Jak je mise v Afghánistánu v souladu s touto smlouvou vyhodnoťte si sami. Nyní mně dovolte, abych se vrátil k prvnímu odstavci tohoto článku. Podle mého názoru, ti politici, kteří měli plnou h... (ústa) hrdinů, když oslavovali naše mrtvé vojáky, jen zakrývali svoji spoluvinu na jejich smrti. Při těchto farizejských výlevech našich některých politiků jsem si vzpomněl na jednu z písní jednoho z našich nejlepších bardů – Karla Kryla. Je to Píseň Neznámého vojína. Poslední dva řádky jsou odpovědí těmto politikům:

„Co mi to říkáte? Že šel bych zas? Rád?

Odpověď čekáte? Nasrat, jo nasrat!“

Jak nadčasové. K. Kryl byl prostě génius.

Těm, co o nich prohlašovali, že jsou to žoldáci, jsem snad dostatečně objasnil, kdo zodpovídá za vyslání AČR do zahraničí a co je povinnost vojáka. Voják má právo odepřít splnění rozkazu jedině v případu, pokud je tento rozkaz v rozporu s  platnými zákony. V případu mise v Afghánistánu (a dalších podobných) je to pouze jeden jediný voják a to i za cenu, že přijde o svoji funkci. Tím vojákem je náčelník generálního štábu (NGŠ). Ale takového zatím nemáme. Najde se takový?

Ladislav Petráš

listopad 2018

Ladislav Petráš
V letech 1966 – 1969 studoval na Vojenské škole Jana Žižky z Trocnova (VŠJŽ) v Bratislavě, poté na Vysoké vojenské škole pozemního vojska (VVŠ PV) ve Vyškově. Ve své kariéře dále absolvoval Vojenskou akademii A. Zápotockého (VAAZ) v Brně, Vojenskou akademii generálního štábu Ozbrojených sil SSSR (VA GŠ) v Moskvě a Kurz vyšších funkcionářů v oblasti řízení prostředků obrany (USA). V rámci služby vykonával velitelské a štábní funkce (od velitele roty až po velitele motostřelecké a mechanizované divize) u bojových útvarů ČLA a AČR. V posledních letech své vojenské kariéry zastával funkci vedoucího katedry taktiky, velení a štábní služby na Vojenské akademii v Brně. Svoji vojenskou kariéru ukončil v roce 2004. Poté pracoval pro soukromou firmu, kde se zabýval bezpečnostní problematikou. V roce 2007 odešel do důchodu.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

10.11.2018 21:43

S nedodržováním platných závazků a ustanoveními platnými pro NATO přichází chaoz. Ten vzniká tím, že jsou zcela ignorovány platné předpisy. Paragrofové znění je jednoznačné: NATO je obranný pakt mající za úkol bránit 28 členů aliance v případě napadení nepřítelem. Tím, že jsme této delkaraci na hony vzdáleni, se komplikují vazby, které měly za cíl ctít původní stanovy NATO. Státy, které nikdy neměly být napadeny, protože naši civilizaci bezprostředně neohrožovaly, se staly terčem našeho vojenského a ideologického vměšování do jejich vnitřních záležitostí. Probíhají mnohaleté boje s těmi, kdo nás bezprostředně neohrožují. Tím vzniká chaos ve vedení a řízení tohoto vojenského paktu. Militanti zjistili, ýe je třeba vést války na územích vzdálených tisíce kilometrů od naší demarkační linie. Zcela jsme zapomněli na platnost úsloví: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá....Pokud NATO není schopna dostát svým závazkům, přichází adekvátní odpověď. (Vy jste deklarovali obranný pakt, ale my se vám musíme bránit ve vzdálených zemích všemi prostředky. Tam jste přece být nikdy neměli. Ale když tu již jste, použijeme vše k vlastní obraně. Vše, co vás odradí od další agrese, je povoleno).... Každý stát, každý národ se brání, pokud jsou na jeho území cizí vojska. Diverze je též způsob boje. Za války ji provozovali partyzáni, kteří byli za tyto činy oslavováni. ......Mějte se hezky.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

10.11.2018 20:08

Nedovedu zcela stoprocentně posoudit,zda naši vojáci jsou či nejsou žoldáci.Vzhledem k tomu,že bojují za zájmy cizí mocnosti,i když jsou placeni z peněz daňových poplatníků,tak asi žoldáci jsou.Když pomineme otázku žoldáků,tak jsou to okupanti a postavili se na stejnou pozici,jako Německo za vlády A.Hitlera i jako SSSR za vedení Brežněva.Výkřiky typu boje za Prahu ve vzdáleném Afghanistanu jsou jen politickou lží,do které přispívá i prezident Zeman.I když jsou jeho názory stejné,jako sluníčkářů z kavárny,stejně mu nadávají.A jsou to ti,kteří poslali cizí děti(od starých rodičů,kteří je možná velmi potřebují),ale ty svoje si nechají doma,aby se jim nic nestalo.Pan Petráš se sice snaží vyvolat dojem,že to nejsou žoldáci,ale už tím,že dostávají podstatně vyšší sumu peněz jako žold,než ti,co zůstanou doma,tak tím naplňují podstatu žoldáka.Jsou tam pro peníze!


 
„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

Měl jsem ten ztřeštěný plán, už když jsem vyrazil na Pražské jaro na koncert skvělé české harfenistky Kateřiny Englichové, s níž je ženatý Václav Bartuška, velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost. A ten byl, resp. měl být mým novinářským sólokaprem. Tušil jsem jeho přítomnost, pak jsem navíc seděl náhodně hned za ním a o přestávce jsem ho drze oslovil se svojí utajenou strategií; připadal jsem si jako směšný konspirátor.

ZAPOMENUTÁ STUDÁNKA

ZAPOMENUTÁ STUDÁNKA

Vracel se domů z první letošní čekané na divoké holuby. Vstával brzy, bylo kolem čtvrté hodiny, ale vzduch byl stále teplý; žádné ranní čerstvo, žádný svěží závan, jen teplé ovívání opocených tváří. Cítil, jak se mu pot řine podpaždím a stéká bohatým pramínkem k opasku. Těšil se na osvěžení v oderském meandru, přidal do kroku, protože ještě musel projít loukami, kde bylo téměř nedýchatelně.

Poslední domácí zprávy