Ono také řešení, že se najednou odmítne stávající venezuelský prezident Maduro a dál se plná podpora věnjuje samozvanci je skutečně atypická. Říká se tomu porušování zásady nevměšování a na příkladu Sýrie, Libye, Iráku, ale i Ukrajiny vidíme, k jakým to vedlo koncům.

Už fakt, že jedna ze zakladatelských zemí EU Itálie zablokovala manifestační jednotný postup hodně znamená. A možná ještě více fakt, že se ohledně postoje rozhádali koaliční partneři Hnutí 5 ti hvězd, které bylo kategoricky proti uznání samozvance a naopak Liga, která byla pro.

Už je ostudným faktem, že Babiš opět selhal, tak jako před půl rokem v případu údajné ruské otravy Skripala a jeho dcery. Co je ovšem důležitější, že zatím podle propočtů jen 13 zemí EU poslušně poslechlo Trumpa, naopak 15 jich zatím neuposlechlo.

Z takové Evropy, která přemýšlí a nejedná jako stádo bychom měli mít radost.

Je to důležité především proto, že Maduro není zbabělec jako kdysi Janukovyč a nedá se očekávat, že se vzdá. A nejen to, kdo zabrousí například na stanici CNN vidí nejen demonstrace ve prospěch samozvaného prezidenta, ale stejně tak mnohasettisícové demonstrace ve prospěch legálního prezidenta. Už z toho je jasné, že jedinou cestou je dialog. Násilné přiklonění se jen k jedné straně povede k občanské válce, která,jak platí pro latinskoamerický styl života by byla nelítostná a zřejmě i nekončící.

A nejen to. Bohužel se blíží okamžik, kdy se začne diskutovat, zda v budoucnu rozmisťovat americké jaderné rakety v Evropě. Tam už půjde do tuhého.

I Babiš bude muset začít přemýšlet a ne střílet stanoviska od boku. A když nebude přemýšlet on, budeme muset my…