• Pondělí, 09. prosinec 2019
  • Svátek má Rukojmí Vratislav

Mají homosexuálové nárok na adopce dětí? Nemají. Nikdo ho nemá.
Počet návštěv: 1708

Mají homosexuálové nárok na adopce dětí? Nemají. Nikdo ho nemá.

Ladislav  Jakl Článek od Ladislav Jakl

Myšlenka nějakým způsobem vytknout do právního řádu speciální právo pro homosexuály na adopci dětí je postavena na dvou zásadních omylech (kromě absence hodnotových základů, ale ty asi nelze přesvědčováním nikomu oktrojovat).  

Prvním je, že problematika adopcí spadá do jakéhosi okruhu přirozených nároků dospělých osob, druhým je představa, že kdesi v sirotčincích strádají houfy bezprizorních dětí, pro které je každá péče lepší než ta, které se jim dostává nyní.

K tomu prvnímu: Ne, žádné právo adoptovat dítě neexistuje a existovat nesmí. Ani pro heterosexuály. Dítě není hračkou, na kterou lze vznášet nějaký nárok, a pokud tomuto nároku není vyhověno, je prý dotyčný dospělý o svůj nárok diskriminačně okraden. Stát má u dětí, které jsou vlivem mnoha okolností svěřeny do jeho péče, za povinnost sledovat jen a pouze jejich zájem. Nedostal ve svěřených dětech materiál sloužící k ukojení tužeb žadatelů o adopci. Stát, který rozhoduje o svěření dítěte do péče, smí přihlížet pouze k jeho zájmu, nikdy ne k zájmu žadatelů.

Proces adopcí není žádnou samoobsluhou nebo koloniálem, kam lze přijít a zeptat se: nemáte nějaké pěkné děcko, mně je doma smutno... A stát řekne: jojo, podívám se do skladu, něco se tam najde. Tady máme pěkný kousek, chcete ho zabalit? A za dveřmi krámku stojí homosexuálové, kterým je vstup odepřen. Ne, tak to není a nesmí být, to je představa zcela scestná.

Stát je povinen zvažovat, zda je adopce v zájmu dítěte, a má právo prověřit, zda případný budoucí rodičovský pár skýtá záruky, že zájem dítěte nebude ohrožen. Stát nemá nástroje, jak vidět do lidí a prolustrovat dispozice každého páru do nejmenších detailů. Musí být ale povinen zvažovat všechny zjistitelné okolnosti, které mohou výchovu ovlivnit nebo pro ni přinést jakákoli rizika. Bojovníci za nárok homosexuálů adoptovat děti vlastně nebojují za žádná práva, ale za to, aby stát nesměl přihlížet mezi mnoha jinými okolnostmi k tomu, že „pár“ je tvořen osobami stejného pohlaví, protože by je tím diskriminovat.

A proč by zrovna k této okolnosti stát (a příslušní odborníci státem pověření) přihlížet neměl jako k čemukoli jinému? Kterou okolnost odborníkům ještě zakážeme zkoumat, aby se to nedotklo citů žadatele? Státu v tomto smyslu nesmíme zakazovat vůbec nic. Pokud dotyčný odborník shledá, že rizikovým faktorem je třeba kouření nebo jistá tělesná indispozice, není žádným projevem diskriminace, když k těmto věcem přihlédne, je to pouze projev snahy zvážit vše, co může mít vliv na péči o svěřované dítě.

A k tomu druhému? Mýtus o přeplněných nevyhovujících sirotčincích je také zcela mimo realitu. Kojenecké ústavy a další zařízení tohoto typu jsou u nás na světové úrovni. A rozhodně se v nich nenacházejí tisíce právně volných dětí, pro které nelze najít ochotné pečovatele. Je to přesně naopak. Tisíce párů čekají, zda se v těchto zařízeních nenaskytne k adopci volné dítě, a často čekají marně. Sám jsem čekal tři roky, vím, o čem mluvím. V ústavech péče je o děti velmi dobře postaráno a je tam navíc nemnoho dětí. Je třeba proto velmi poctivě zvážit, zda a komu je svěřit, a ne, že je třeba udat je komukoli, jen aby „netrpěly v sirotčinci“. Ostatně velká část dětí v ústavech ani není tzv. právně volná, to znamená, že trvají rodičovská práva biologických rodičů.

Trochu cynicky, ale pravdivě řečeno, poptávka po dětech převyšuje nabídku, nikoli naopak. I to je důvodem, proč je třeba žadatele o adopci prověřovat co nejdůkladněji a rozhodně nelze si zakazovat zkoumat některé okolnosti, které mohou péči o svěřené dítě ovlivnit.

Ladislav Jakl
Ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause, novinář, rockový muzikant a pivovarnický expert.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Oldřich Slováček

Oldřich Slováček

05.03.2019 21:25

Souhlasím s panem Majevským. Lidé si musí uvědomit, že ne každý může (nebo dokonce musí) mít všechno, že ne každý je duševně nebo fyzicky stejný jako jiný, že třeba slepý nemůže řídit auto, že vozíčkář nenajde uplatnění v zahraničních misích AČR, nebo že muž nemůže otěhotnět. Mezi lidmi byly a jsou rozdíly a nikdy si ve všem (zdůrazňuji "ve všem") nebudou rovni.
Nejsem věřící, ale Bůh stvořil muže a ženu k tomu aby tvořili pár, žili spolu v manželství, rozmnožovali se a vychovávali budoucí generaci. Jako ateista věřím v moudrost přírody, která (nejen) savce rozdělila na samce a samičky a přidělila jim úlohy v procesu zachování druhu.
Pokaždé když člověk šel proti přírodním zákonům, byla to chyba a dříve či později se to vymstilo, nebo ještě vymstí.
Je mi homosexuálních párů líto, ale v tomto mají prostě obyčejnou lidskou smůlu.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

05.03.2019 19:46

Mohou mít dva homosexuálové spolu děti?Nemohou!K narození dítěte je třeba žena.Mohou mit dvě lesby spolu dítě?Nemohou!Nemají spermie na oplodnění.Lesby jsou zvýhodněny tím,že se některá obětuje a roztáhne nohy před mužem,aby přišla do jiného stavu a porodila dítě.Jenže pořád se točíme kolem toho,že k početí dítěte musí být dva,žena a muž.Je to dané přírodou a proto nemají gayové a lesby právo na adopci dětí!V případě umělého oplodnění by měl být znám dárce,aby na své dítě přispíval.A to by hned žádný dárce nebyl a lesby by také ostrouhaly.Nelze lámat přírodní zákony podle potřeby jednotlivců.A teď do mne!


 
Napřed o rabování Poláků na hrobech Židů vyšly knihy Jana Tomasze Gross - Zlatokopové a Sousedi, dnes zase jen opakování těchto zvěrstev od autora Piotra Reszka: Hledači židovského zlata

Napřed o rabování Poláků na hrobech Židů vyšly knihy Jana Tomasze Gross - Zlatokopové a Sousedi, dnes zase jen opakování těchto zvěrstev od autora Piotra Reszka: Hledači židovského zlata

Opět je v Polsku v prosinci 2019 další pozdvižení; přinesla ho kniha s názvem "Hledači židovského zlata", obraz svědectví o tom, jak lidé z obcí sousedících s vyhlazovacími tábory Belzec a Sobibor v Lublinském vojvodství na jihovýchodě Polska ještě i několik desetiletí po konci druhé světové války vykrádali masové hroby židovských obětí nacismu.

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí "demokracii" a vraždí po celé planetě.

Jednou z ukázek USA, země neomezených možností a splněných přání, bylo během desetileté americko-vietnamské války se třemi miliony zavražděných Vietnamců a Laosanů, též vánoční bombardování Hanoje koncem šedesátých let, kdy nechal pouze prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války. Šlo bezpochyby o nejbrutálnější nálet v historii. 

Zase je 18. prosinec 2011, datum skonu Václava Havla. Ať je mu země lehká, byť nechal zmizet svazky StB se svými kamarády z „mokré čtvrti“; od Petra Cibulky si za to vysloužil nesmrtelnou větu:

Zase je 18. prosinec 2011, datum skonu Václava Havla. Ať je mu země lehká, byť nechal zmizet svazky StB se svými kamarády z „mokré čtvrti“; od Petra Cibulky si za to vysloužil nesmrtelnou větu: "Vašku, jsi prase, jsi prase, jsi hovado“

Tak si opět připomínáme 18. prosinec 2011, datum skonu Václava Havla. Nyní pokus o připomenutí mého nezvyklého nekrologu; o mrtvých jenom dobře, budiž jim země lehká, nicméně není od věci dodat, že díky němu byla vyměněna naše svoboda za lichvu exkomunistických oligarchů.

Proč světu vadí islámský terorismus bez výhrad, kromě muslimských vrahů z Číny, krvežíznivých Ujgurů; prý vězňů absurdistánu. A co potom byli saúdskoarabští atentátníci z 11. září 2001...?

Proč světu vadí islámský terorismus bez výhrad, kromě muslimských vrahů z Číny, krvežíznivých Ujgurů; prý vězňů absurdistánu. A co potom byli saúdskoarabští atentátníci z 11. září 2001...?

„Čína roste, Čína je silná, Čína má tak velký trh! Každý to opakuje – a tím přikrmuje zlo. Všichni víme, jaké zločiny má Komunistická strana Číny na svědomí,“ říká v rozhovoru pro ČT24 Rušan Abbásová, proslulá ujgurská aktivistka. Dobře ví, o čem mluví. Její rodinu prý spolkl koncentrační tábor.

Poslední domácí zprávy