• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

BAJKA O ZTRÁTĚ ROZUMU
Počet návštěv: 594

BAJKA O ZTRÁTĚ ROZUMU

To se vám sešla zvířátka na palouku, aby se dohodla, kdo bude řídit každou část lesa, polí a vod. „Já budu řídit vše, co se nachází v podzemí,“ pištěla myš. „To tedy ne!“ odmítl králík. „Já jsem větší!“

   „Pche!“ štěkla liška. „Podzemí budu řídit já, jsem ještě větší a dokáži vyhrabat nory moc hluboko.“ Zezadu vyprskl jezevec: „A co já? To, co umím vybudovat pod zemí, jsou ohromná díla. Šéfem budu tedy já!“

   A tak se hádali o vládu nad křovinami, o vládu v polích, o vládu v korunách stromů, o vládu nad vodami. Dohodnout se však nedokázali. Nakonec se rozhodli vyslat hranostaje na výzvědy k lidem. Vrátil se celý posmutnělý, dokonce mu zbělel jinak černý konec ocásku.

   „Co vám mám povídat? Lesům třeba šéfuje zemědělec, lékaře řídí zpěvák a šoumen…“ A tak pokračoval a pokračoval, až zvířátkům bylo jasné, že kdokoli může řídit cokoli. Vlka pověřili kontrolou velikosti hnízd ptáků a orel dostal na starost hloubku všech nor. Vydra měla hlídat výšku travin a motýl dostal za úkol dohlížet na spánek netopýrů.

   Když ten chaos viděla moudrá sova, zakryla si křídlem oči, aby se nad ztrátou rozumu zvířátek nerozplakala. Jen tak pro sebe si špitla: „Co nezmůže rozum, možná vyléčí čas!“

 Štěpán Neuwirth

 

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

15.03.2019 20:08

Čas nic nevyléčí a lidskou blbost už vůbec ne.Dokud budou rozdávány funkce podle zásluh a ne schopností,nic se nezmění.Lidé tohoto typu se přímo množí geometrickou řadou a budou k dispozici vladařům.Ti se za ně potom skrývají způsobem "já nic,to on".


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

13.03.2019 07:59

Vlk v rouše beránčím. ....Propaganda je tu od toho, aby z vlka učinila beránka a naopak. Zcela se tak smývá instinkt, kdo je nepřítel, před kým se máme bránit a kdo nás vlastně ohrožuje. A tak musí ten, kdo chce přežít neustále rozšiřovat své teritorium. A zase nevíme s jistotou, zda beránek postupuje správně, když posunuje hranice svého vlivu až k demarkační linii, za níž je panství vlka. Protože jsme v pozici beránků, nezbývá nám nic jiného, než se od vlka oddělit mohutnými ohradníky. Ty jsou ovšem mobilní, takže se dají stále posouvat na původní vlkovo hájemství. To se ovšem vlkovi nelíbí, že je vytlačován ze svého revíru. A tak se brání na svém původním území. Vede si tak, že beránci a ovečky zírají na travnaté svahy a nemohou si (zatím) užďobnout. Stovky až tisíce kilometrů se sem táhli, a teď nic! Vlci zašpérovali svá loviště... Měl jsem tuhle takový sen, že si beránci s vlky vyměnili roli. Že ti, koho považujeme za beránky byli vlastně vlky. Od té doby si nejsem sám sebou jist. Jakýsi rohatý mi našeptával, že za kořistí k jejímu teritoriu se stahují spíše vlci a ti beránci mají co dělat, aby se před jejich smečkami ubránili. Že vlastně vlci ze sebe dělají beránky a vzbuzují tak soucit mezi ostatními zvířátky. Ty s nimi potom táhnou za jeden provaz. Migrují tisíce kilometrů, aby se zmocnili lákavé kořisti, která má na svém území kde co. ...A teď nevím co mám dělat, abych se zbavil snů. Kdybych je neměl, věřil bych té původní verzi. Byl bych přesvědčený šťastlivec. Ale takhle! No uznejte sami! ......Mějte se hezky.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy