• Neděle, 27. květen 2018
  • Svátek má Rukojmí Valdemar

„Tak nám zastřelili Ferdinanda, paní Millerová“, řekl Švejk; Petráček přidal svou paralelu
Počet návštěv: 5934

Chudák Jan Masaryk; napřed spáchal sebevraždu, pak ho zabila StB, dnes zase britská SIS...

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

„Tak nám zastřelili Ferdinanda, paní Millerová“, řekl Švejk a v duchu toho napsal Petráček z LN o vraždě Jana Masaryka, tentokrát ne StB, ale britskou SIS a dodal, že Masaryk stejně legalizoval 25. února 1948 Gottwaldovu vládu...

Takže si to vlastně zasloužil; kdyby to však bylo před časem, Petráček by zle vyplísnil vražedné manýry československé Státní bezpečnosti, co prý vyhodila tehdejšího ministra zahraničí z okna, čímž za to byli, jsou a budou komunisté jen bestiální zločinci. Dnes psavec lapá se svým recyklovaným názorem po dechu, když za smrtí byla britská tajná služba SIS, a nešlo o Schengenský informační systém, nýbrž o Secret Intelligence Service. Ví však, co s tím; Jan Masaryk přece zradil ideály Západu a dostal zaslouženě, co proto. Jana Masaryka totiž z okna Černínského paláce prý shodil úředník ministerstva zahraničních věcí Jan Bydžovský na příkaz britské tajné služby SIS.

Bydžovský se k podílu na vraždě Jana Masaryka doznal v lednu 1950 poté, co byl pět měsíců vězněn. Doposud se předpokládalo, že toto „doznání“ má stejně malou  hodnotu jako „doznání“ dalších obětí politických procesů 50. let. Napsala o tom Václava Jandečková ve své nové knize "Kauza Jan Masaryk – nový pohled". Spisovatelka a badatelka ze Kdyně na Domažlicku, jež ve svém popisu vzdělání uvádí absolvování i fakulty mezinárodních vztahů UK, právě dokončila knihu, v níž přináší nové informace o možném pozadí smrti politika Jana Masaryka. Jeho bezvládné tělo našli 10. března 1948 na nádvoří Černínského paláce v Praze. Mělo to vypadat jako sebevražda, ale podle archivů to byla vražda.

Jandečková zcela věrohodně dokládá, že přestože byl na Bydžovského vykonáván psychický a fyzický nátlak, k vraždě Jana Masaryka se doznal spontánně; uvedl rovněž některé detaily týkající se Masarykova služebního bytu v době jeho smrti, které by nemohl znát, pokud by na místě skutečně nebyl. Doznání navíc podle dochovaných dokumentů vyšetřovatele překvapilo a stalo se předmětem rok a půl trvajícího státní bezpečnostního prošetřování, v jehož rámci bylo navrženo vyšetřování smrti Jana Masaryka znovu otevřít. K tomu však nakonec nedošlo a režim setrval na tvrzení, že šlo o sebevraždu. Vyšetřování Jana Bydžovského i následné prošetřování jeho výpovědí provázela podle Jandečkové řada podivných okolností, přesto však ale dokládá, že byť byl na Bydžovského vykonáván psychický a fyzický nátlak, k vraždě Jana Masaryka se doznal spontánně... Stb a CIA

Ani po téměř sedmdesáti letech však nedává smrt Jana Masaryka badatelům spát. Václava Jandečková proto přichází po prostudování dokumentů v řadě archivů s tvrzením, že zpravodajské kanály britské tajné služby SIS směřující do Černínského paláce mohly být už na začátku roku 1948 infiltrované komunistickými agenty KGB, kteří vydali příkaz k odstranění populárního československého politika. Jak rafinované; sice britští agenti, co ve skutečnosti byli zhůvěřilými komunisty... Koza se nažrala, Petráček o Janu Masarykovi mele dál svou zrádcovskou...

Knihu věnovala spisovatelka své tetě Anně Váchalové z Prapořišť jíž ji při křtu osobně předala... Foto: Domažlický deník

Bydžovský se podle vlastních slov upsal v roce 1942 ke spolupráci s britskou tajnou službou. Po komunistickém převratu si jej měl zavolat generální sekretář ministerstva Arnošt Heidrich, také agent britské tajné služby, a oznámil mu, že Masaryk má být na její přání odstraněn, protože odmítá odjet do Londýna. Samu vraždu prý Bydžovský spáchal s plukovníkem Františkem Fryčem. Tento bývalý zpravodajec, člen legendárního týmu Františka Moravce, jenž odletěl těsně před německou okupací do Londýna, byl v té době také ve vazbě StB, s výpovědí Jana Bydžovského však nebyl kupodivu nikdy konfrontován.

Trošku si před několika roky  "zapetráčkoval" i autor Respektu Antonín Kostán, když mj. tragikomicky napsal:..."Jan Masaryk se opravdu chystal spáchat sebevraždu a byl by tak v průběhu několika dnů zřejmě i učinil, ale zčista jasna se zjevivší vražedné komando prý bylo rychlejší… Veškeré kovbojky o bandě agentů či partyzánů prohánějících se nepozorovaně jedné březnové noci po Černínském paláci a později se v exilu vyhazujících do povětří, ale ve světle svědectví osob Masarykovi nejbližších nutně blednou.

Pokud se neobjeví jednoznačný a přesvědčivý důkaz, že tomu tak nebylo, je prostě nutno na jeho smrt nahlížet jako na sebevraždu. Je třeba se přidržet postoje Alice Masarykové, která dle svědectví Amelie Posse-Brázdové  na adresu lidí šířících v exilu zvěsti o Masarykově chystaném útěku a o jeho zavraždění prohlásila, že se nelze propůjčovat „propagandistickým lžím“,  byť jsou šířeny v dobrém úmyslu: „Naším heslem musí zůstat Pravda vítězí! Musíme se držet pravdy, ať už to stojí cokoliv.“ Konec konců i sebevražda může mít majestátní rozměr etického gesta – tohle snad není nutné v Palachově národě připomínat…" http://kostlan.blog.respekt.cz/k-sebevrazde-jana-masaryka/

Pan Petráček se prostě umí stejně ze všeho vylhat, asi zapomněl, jak ještě nedávno plival na československou Státní bezpečnost StB pro její úkladnou vraždu Jana Masaryka, kterou ta zrůdná mašinérie totality chtěla nazvat sebevraždou, což by však křesťan Jan nikdy neučinil. Každopádně, historická studie má až příliš mnoho svých :¨"prý" a "údajně", než aby mohla být považována uvedenými fakty za relevantní; asi proto se pro jistotu zaštiťuje termínem "hypotetická"...

Inu, každopádně Petráček něco napsat musel, od toho má své sloupky v LN, proto doslova píše: "Největším problémem okolo Jana Masaryka není jeho smrt, ale fakt, že zůstal ministrem zahraničí i po 25. únoru 1948. Ze patřil k těm, kteří hladké převzetí moci komunisty nejenže umožnili, ale svou osobou zaštítili a legitimizovali…" Tato česká kauza prý však nepřinesla katarzi, jen sousto pro záhadology a konspirátory… http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Miroslav-Vejlupek-Smrt-Jana-Masaryka-v-zornem-uhlu-Vaclavy-Jandeckove-412651

http://www.lidovky.cz/pohnute-osudy-jana-masaryka-vysvobodila-az-smrt-ale-jak-to-s-ni-bylo-11m-/lide.aspx?c=A150924_214311_lide_ELE

Byl Köcher špionem kvůli sexu, nebo že jen chtěl jako komunista pomoci StB proti USA…?

 http://www.lidovky.cz/nova-hypoteza-masaryka-zavrazdili-britsti-agenti-fsp-/zpravy-domov.aspx?c=A151228_220517_ln_domov_ELE

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKnihav elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří  Řezník

Jiří Řezník

31.12.2015 21:48

Kauza Jan Masaryk: pohled Václavy Jandečkové Ve své nové knize paní Jandečková příchází s tezí, že na smrti ministra zahraničí Republiky československé před půlnocí 9. března 1948 se podílel tehdejší přednosta šifrovacího oddělení ministerstva zahraničí pan profesor Jan Bydžovský jako agent britské tajné služby, který v součinnosti s dalšími vysoce postavenýnými osobami na osobní příkaz generálního sekretáře tohoto ministerstva Arnošta Heidricha, rovněž agenta britské tajné služby. Autorka zvažuje i motiv: dodávky zbraně pro Izrael (s.46). Avšak také zvažuje možnost, že ten příkaz pocházel od Sovětů, kteří chtěli zabránit útěku Jana Masaryka na Západ. Proč? Paní Jandečková tvrdí, že za vraždou Jana Masaryka stojí všehoschopné sovětské tajné služby diky své infiltraci do britských tajných služeb. Pan Bydžovský jednal na základě fingovaného příkazu. Měla by ale alespoň hypoteticky uvést, na jaké úrovni byly britské tajné služby infiltrovány a kdo ten příkaz vydal. Ani Huberta Ripku, ani Petra Zenkla a další NKVD nezastavilo, i když tehdy nutně musel jejich odchod do exilu sovětskou státostranu daleko více znepokojovat, protože se Jan Masaryk na Západě naprosto morálně znemožnil svou podporou Gottwaldovy vlády, spolupráci na pašování jablonecké bižuterie do Británie atd. Ve skutečnosti mohl Jan Masaryk pouze utéci do Izraele, kde by byl vítaným hostem a dokonce už stal čestným občanem. A dokonce tam měl úředně odcestovat. V každém případě je nutné paní Jandečkové uznat za zásluhu, že našla zpracovala, vyhodnotila nové prameny, které bylo žádoucí projít. Když se její teorie vezme pouze z hlediska výpovědí pana Bydžovského a následného jejich vyhodnocení bohužel nezjištěným expertem v r. 1950, tak to klapne. Je zajímavé, že někdo ty dokumenty pokládal za tak důležité po r. 1990, že se namáhal někam založil některé dokumenty (základní výpověď Bydžovského a plánek údajného místa činu, který pan Bydžovský nakreslil). Avšak teorie nutně musí vysvětlit všechna fakta, tedy například i tvrzení paní Scheinplflugové, že časně ráno 10. března 1948 hovořila s Janem Masarykem, i když podle výpovědi pana Bydžovského měl tento vypadnout také jeho přičiněním po požití spacího prášku z okna Černína. Pan Bydžovský mi do té skládačky moc nezapadá. Alespoň prozatím ne. Jenom upozorňuji na dvě maličkosti: Mechanoskop Vichr, tedy ten, kdo to měl z kriminalistů nejlépe v Černínu obhlédniuté, tak v r. 1968 v policejní výpovědi uvede v okně Černína "Jan Masaryk, případně jiný občan". A pak neuvažujte o dvojníkovi, když takovýchto narážek a náznáků lze najít přehršel. Pan Bydžovský je z mého pohledu důležitý v tom smyslu, že zřejmě jeho výpověď (a je možné, že právě proto byla učiněna, aby se ledy hnuly) vedla k prvnímu přešetření vyšetřování smrti Jana Masaryka, v němž pak příslušný expert začal rozčilovat nad zprávou policejního lékaře Teplého, v níž je na rozdíl od pitevního protokolu profesora Hájka, uvedeno, že na břichu Jana Masaryka se nalézaly podelné oděrky, které považoval za známku násilí. Pan profesor Hájek uviděl kolmé oděrky tamtéž, které považoval za známku sebevraždy. Tento rozpor pak odstartoval mé zkoumání, koho pan profesor Hájek pitval. A když se k tomu přidalo to, že podle Marcii Davenportové měřil Jan Masaryk 6 a půl stop, kdežto pan profesor naměřil mrtvole na pitevním stole 178 cm, tak už nezbyde nic jíného, než celou záležitost prozkoumat hlouběji. Existence dvojníka může být možná dokonce nechtěným výsledkem určitých dezinformačních her, které mezi sebou začaly ty výzvědné služby hrát. Stejně tak jeho foto v pokročilém věku na webu Kfar Masary, které nutně Steinhardovi a jeho roli v atomové špionáži, s čímž ovšem jako první přišel pan Čermák (Operace Vítězný Únor). Existují další náznaky, že Masaryk přežil svou úředně oznámenou smrt. Za prvé bylo publikovááno svědectví, že v kibucu Kfar Masaryk v 50. letech byl spatřen údajný synovec TGM. Z rodokmenu Masaryků ale je evidentní, že žádného takového příbuzného mít TGM nemohl. Za druhé již v roce 1948 byl publikován dopis Jana Masaryka Stalinovi, který je sice evidentně psán den po jeho předně oznámené smrti, ale obsahuje takové informace, které mohl znát toliko Honza osobně, respektive z rodinného vyprávění. Pokud pan Bydžovský někde případně uvádí, že něco měl společného s pádem Janem Masaryka, tak pokud uvádí, že se tak stalo v okně koupelny, tak nebyl v celé kauze vůbec zapleten, potože v tom případě je ignorována výpověď kolegy MUDr. Teplého před pitvou, že Jan Masaryk měl vypadnout někde zcela jinde z daleko menší výšky, což mu měl dr. Teplý sdělit. Rodina pana Bydžovského může být úplně klidná. Pan Jan Bydžovský se ani přímo, ani nepřímo na vraždě Jana Bydžovského nepodílel, a to ani v případě, pokud předpokládáme, že Jan Masaryk byl vskutku vyhozen z koupelny svého ministerského bytu. I podle této verze se tak stalo po půlnoci, kdežto z vlastních výpovědí pana profesora jasně plyne, že byl dávno před půlnocí doma. O všech faktech, která uvádí, se mohl dozvědět z četby tehdejších novin a z doslechu (rozsypané žiletky). Vůbec ale není jasné, proč by bezvládné tělo měl spolu se svým společníkem dovléci až do koupelny, když měli v dosahu okno v ložnici, kde dokonce pana ministra zmoženého po požití poněkud oslazené kávy nějakým práškem na spaní měli zdvihnout z lože a začít přenášet. Konečně v popisu manipulace s ministrovým tělem jsou takové mezery, že sama paní autorka musí začít velmi výrazně doplňovat sama výpovědi pana Bydžovského. A kdyby snad pana Bydžovského měli poslat do akce nějací britští, nebo snad dokonce sovětští agenti, tak jak věděli, že jim ten nováček v oboru vražd nezkolabuje, či mu nerupnou nervy? Do takové akce lze pouze poslat jedince, kterému náleží oprávněně přezdívka „Zabiják“. Protože nelze zjistit, že by snad pan Bydžovský se snažil někoho krýt, nebo i sám sebe před obviněním z nějaké ještě závažnější trestné činnosti, tak nutné se spokojit s verzí, že jeho přiznání jsou výsledkem činnosti jeho mozku ve stressujícím vězeňském prostředí, Mozek myslí v pojmech, respektive ve slovech a potřebuje tuto svou dovednost neustále trénovát. A čím slabší jsou vnější podněty, tím větší prostor získávají různé fantazijní představy, které neslouží k ničemu jinému, než trénování aktivit mozku. A když se k tomu dodá ta skutečnost, že svým vyprávěním získával pozornost jediného publika, které měl k dispozici, tedy vyšetřovatelů, tak příznání pana Bydžovského mohou zaujmout toliko psychology o tom, jak funguje lidský mozek, nikoliv být podkladem pro nějaké fundované závěry o tom, co konal před půlnocí 9. března 1948. Sám si přece do deníku napsal, že všichni jsme zdrceni ze sebevraždy Jana Masaryka. A nenapsal všichni jsou zdrceni ze smrti Jana Masaryka. Mimochodem, paní Jandečková zjistila podivuhodnou věc, že Vavrá-Stařík žil i v době, když už měl být podle úředních dokumentů popraven. .


 
Prolhaný pudl Washingtonu, píše The Daily Mail o Johnsonovi, bezduchém šaškovi; potvrdila to i dvojice ruských komiků, když nepostřehl, že se vydávala za nového arménského premiéra Pašinjana, jenž žádal rady, jak na Putina

Prolhaný pudl Washingtonu, píše The Daily Mail o Johnsonovi, bezduchém šaškovi; potvrdila to i dvojice ruských komiků, když nepostřehl, že se vydávala za nového arménského premiéra Pašinjana, jenž žádal rady, jak na Putina

Ministr zahraničí Velké Británie Boris Johnson, původem Turek jako poleno, se poprvé ztrapnil, když pronesl: „Domníváme se, že je nanejvýš pravděpodobné, že to bylo jeho (Putinovo) rozhodnutí použít nervovou látku v ulicích Spojeného království, v ulicích Evropy poprvé od druhé světové války…“

Víte vůbec, čeští antisemité, že při bratrovražedných bojích mezi Abbásovým Fatáhem ze Západního břehu Jordánu a vůdcem Hamásu Haníji v Gaze zabíjí Palestinci víc svých soukmenovců, než kolik jich zastřelili Izraelci?

Víte vůbec, čeští antisemité, že při bratrovražedných bojích mezi Abbásovým Fatáhem ze Západního břehu Jordánu a vůdcem Hamásu Haníji v Gaze zabíjí Palestinci víc svých soukmenovců, než kolik jich zastřelili Izraelci?

Čeští antisemité, neznalí reálií Blízkého východu a horující pro stát Palestina, ani netuší, že tento umělý stát tvoří dvě enklávy, které se vzájemně vyvražďují – Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy, vzdálené od sebe asi sto kilometrů; bratrovražedný boj Fatáhu s Hamásem stál jen v roce 2007 životy více než 600 lokálních Arabů, co si říkají Palestinci...

Je možné, že kdyby Beneš přijal pomoc SSSR, nebylo by ani mnichovské zrady, Protektorátu Böhmen und Mähren, ani akce Anthropoid, heydrichiády a tisíce obětí v obcích Lidice či Ležáky, ani popravených na Pankráci...?

Je možné, že kdyby Beneš přijal pomoc SSSR, nebylo by ani mnichovské zrady, Protektorátu Böhmen und Mähren, ani akce Anthropoid, heydrichiády a tisíce obětí v obcích Lidice či Ležáky, ani popravených na Pankráci...?

Hypotetická otázka: Kdyby Beneš přijal pomoc SSSR, nebylo by ani mnichovské zrady a dnes bychom si nepřipomínali, jak před 76 lety došlo 27. května 1942 v Praze k jedné z největších odbojových událostí celé druhé světové války; útok na Reinharda Heydricha, resp. „hrdinství“ Gabčíka a Kubiše, co prý změnilo československé dějiny…?

Poslední domácí zprávy