• Pátek, 03. červenec 2020
  • Svátek má Rukojmí Radomír

Oslavy 57. let od kubánské revoluce, jež měla být jako arabské a sametové dle scénáře USA
Počet návštěv: 4950

Oslavy 57. let od kubánské revoluce, jež měla být jako arabské a sametové dle scénáře USA

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Na Kubě byly 2. ledna 2016 zahájeny oslavy 57. výročí vítězství kubánské revoluce. Projev přednesl prezident Raúl Castro, jehož dnes nemocný bratr Fidel v roce 1959 oznámil v Santiagu de Cuba svržení diktátora Fulgencia Batisty...

Kuba oslaví letos rovněž 63. výročí zahájení revoluce útokem na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba 26. července 1953. Vzpomínám na oslavy před čtvrt stoletím, kdy na Náměstí Revoluce u památníku Jose Mártiho v Havaně praskalo ve švech; asi milion Kubánců sledovalo tradiční projev Fidela Castra; byl velmi emotivní a trval tradičně několik hodin.

Kubánci prchali přes moře na Floridu a to vůdce rozčílilo; napřed ukázal na ženy: ” Vy jste byly za Batisty děvky, teď máte díky revoluci slušnou práci a stejně chcete do Ameriky. Já se na to můžu vys.at…” řekl a odcházel, dav ale křičet: “Fidel, Fidel…” Tak se vůdce otráveně vrátil a pro změnu nadával mužům, že byli otroky… Celá situace se opakovala… Nadávky, odchod Castra a jeho teatrální návrat a znovu…
Potomci afroamerických otroků...

Nedivil jsem se mu; tisíce Kubánců a Kubánek prchalo na člunech z Kuby na Floridu. Nebyli to ale bývalí otroci z plantáží a negramotní vesničané, ale prostitutky, jejich pasáci a všichni ti, co kolaborovali a tvořili horních deset tisíc za Batistovy vlády a pracovali v amerických firmách na úkor negramotných obyvatel ostrova. Rozčiloval se ten "vousáč - barbudo" Fidel Castro, který zlikvidoval na ostrově 80procentní negramotnost, dal Kubáncům půdu, elektřinu a bezplatné zdravotnictví, to dětské patří dnes k nejlepším na světě.  Od března 1952 do prosince 1958 zavraždila Batistova armáda a policie asi 20 tisíc Kubánců, mnohonásobně víc, než kolik velezrádců právem popravili Castrovi barbudos…

Kuba je nejen perla Antil, ale i šťastný ostrov, kde lidé žijí skromně, ale jsou šťastní. Měli sice věci a potraviny na příděl přičiněním půl století trvajícího obchodní blokády USA, ale největší kabaret pod otevřeným nebem na světě Tropikáno tančí, jakoby Kubánci žili v přebytku. Už přes půl století let trvá americké embargo na dovoz čehokoliv a vývoz kubánského zboží; situace se ještě zhoršila po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, který byl hlavním kubánským spojencem. Dnes už ale vlaje kubánská vlajka vedle té americké, takže se snad vše brzy zlepší. Jedním z dalších důvodů, proč pořadatelé letošních oslav poněkud přiškrtili rozpočet, jsou tři velké hurikány, které nedávno Kubu zasáhly. Škody se vyšplhaly k deseti miliónům dolarů (asi 192 miliónů Kč).
foto:ČTK/AP

Čas běží neúprosně; nastaly již oslavy 57. let vstupu Fidela Castra a jeho barbudos do Havany, den po útěku Batisty, začíná rok, v němž bylo zahájení kubánské revoluce útokem Fidelových partyzánů na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba 26. července 1953, jež měla být jako později mj. ty arabské, oranžové či sametové a jiné po celém světě dle scénáře USA. V posledních letech Batistovy diktatury byl totiž kubánský venkov v oblasti totálně zanedbaný. To věděli i Američané a proto poslali do kubánských hor svůj televizní štáb, aby natočil reportáže o rodící se revoluci, a následně si Castro osobně přiletěl do Washingtonu pro 10 tisíc dolarů podpory jeho vzpoury proti zkorumpovanému Batistovi. Jako ve Vietnamu, kde USA nechaly zastřelit tamního jihovietnamského bosse Diema, jelikož byl pokryteckým katolíkem a ostudou celé Indočíny a tím pádem i US Army; buddhističtí mniši se kvůli němu hromadně upalovali.

article_photo

Po absolvování katolické střední školy v Havaně (Colegio de Belen) studoval Fidel práva na Havanské univerzitě (1945-50) jako syn úspěšného podnikatele s cukrovou třtinou a kubánského plantážníka Ángela Castra y Argiz. Za studií se aktivně účastnil studentského hnutí, organizujícího protivládní demonstrace, byl členem Ortodoxní strany kubánského lidu. Jeho cílem bylo obnovení ústavy z roku 1940, rozdělení části půdy mezi drobné zemědělce, získání podílu na zisku podniků pro dělníky, rolníky a ostatní zaměstnance a dále zabavení korupcí získaného majetku.

Revoluce na Kubě sice zvítězila 2. ledna 1959 po svržení diktátora Fulgencia Batisty, za její počátek bývá však označován útok partyzánů na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba 26. července 1953, který měl zahájit povstání za svržení Batistova režimu. Od 16. října téhož roku začal proti němu soud. Fidel Castro při procesu odmítl obhájce a hájil se jako právník sám. Po 72 dnech samovazby vystoupil před soudní tribunál s obhajobou, která se stala v podstatě programem tzv. Hnutí 26. července.

Fidel Castro ve své brilantní obhajovací řeči mj. pronesl: „Od května do prosince je na Kubě s pěti a půl milionovou populací milion lidí bez práce. Pracuje-li otec rodiny čtyři měsíce v roce, zač může koupit oblečení a léky pro své děti? Vyrostou rachitické, ve 30 letech nebudou mít v puse jediný zdravý zub, vyslechnou deset milionů projevů a nakonec zemřou na chudobu a zklamání. Přístup do vždy plných státních nemocnic je možný jen na doporučení nějakého politického magnáta, který bude od nešťastníka požadovat hlas jeho a celé jeho rodiny, aby Kuba zůstala stále stejná nebo horší...“

Útok na kasárna však byl ještě neúspěšný a její vůdce Fidel Castro byl odsouzen na 15 let do vězení, z něhož vyšel po dvou letech díky amnestii. Poté odletěl do Mexika, kde založil Hnutí 26. července. S jeho několika členy se pak v prosinci 1956 vylodil na kubánském pobřeží a z hor Sierra Maestra pak vedl partyzánskou válku. Stal se hrdinou nejen Kubánců, ale i občanů Spojených států. Již v březnu 1957 k sobě povstalci pozvali reportéra prestižního amerického deníku The New York Times Herberta Mattewse.

Ten s Castrem udělal interview a zároveň podlehl romantickému kouzlu partyzánů. Do novin tehdy napsal: „Síla osobnosti, která z Castra vyzařuje, je neodolatelná. Je nemožné si nevšimnout, jak ho jeho muži obdivují a zbožňují. (…) Když jsem se zaposlouchal do vyprávění, jak po vylodění dával dohromady roztříštěné zbytky invazní armády, jak získával zbraně a zásoby a jak zahájil první z dlouhé řady útoků partyzánské války, zmocnil se mne dojem, že je nepřemožitelný…“ Fidel Castro byl najednou hrdinou USA, jeho obliba byla čím dál větší, a zatímco si v horách Sierra Maestra podávali dveře další novináři, partyzány začali oslavovat i vlivní evropští intelektuálové. Západní svět v čele s USA Fidel Castro doslova pobláznil. Bylo to v době, kdy sdělovací prostředky USA povstání na Kubě hodnotily ještě velmi pozitivně.
Partyzáni v té době totiž získali fotodokumentaci z americké vojenské základny Guantanámo z nakládání amerických napalmových pum do kubánských bombardérů, které nemilosrdně vypalovaly vesnice v oblasti ovládané povstalci. Fotografie, které předali revolucionáři sdělovacím prostředkům v USA, měly velkou odezvu na veřejném mínění, které se stavělo stále negativněji vůči činnosti stávajícího kubánského prezidenta a vlády. Dne 27. června přepadli partyzáni několik autobusů převážejících americké důstojníky ze základny do Santiaga. Zajatcům přímo ukázali některé napalmem zcela zničené vesnice.

Zajatí vojáci se obrátili dopisem na amerického konzula na Kubě s žádostí o zastavení ničivého bombardování. Americký konzul Wolam a velvyslanec USA v Havaně A. T. Smith vyjednali přerušení bombardování, což umožnilo povstalcům přeskupit svoje vojska a ubránit Sierru Maestro. Koncem roku 1958 bylo Batistovo vojsko zcela demoralizováno a poraženo i přesto, že ani početně ani výzbrojí se povstalecké vojsko vládnímu zdaleka nevyrovnalo. Fidel Castro se svou vojenskou skupinou dobyl a obsadil Santiago de Cuba, kde byl nadšeně obyvatelstvem přijat. V prosinci byl sveden pod vedením Che Guevary třídenní vítězný boj o město Santa Clara, čímž byla otevřena cesta k útoku na Havanu.

Na poloostrově Zapata je přírodní rezervace v Ciénaga de Zapata a skanzen dávných kubánských indiánů Tainů, na pláži sviní byl bělostný písek se stopami kopýtek prasat, podle nichž se zátoka jmenuje. A kousek dál je i krokodýlí farma...

Údery povstaleckého vojska v horách i odpor ve městech ochromily moc vlády natolik, že se koncem prosince 1958 zhroutila. Dne 1. ledna 1959 v 01 hod. opustil prezident Batista letecky Kubu a o den později – 2. ledna 1959 – vstoupily do hlavního města oddíly povstalců vedené Ernestem Che Guevarou a Camilem Cienfuegosem. Dne 8. ledna přijíždí do Havany tehdy 33 letý vůdce partyzánů Fidel Castro a 13. ledna 1959 vynesl Revoluční tribunál první rozsudky smrti nad aktivisty Batistova režimu. V první vládě, která vznikla 5. ledna 1959 ale nebyl Fidel Castro; předsedou nové kubánské vlády se stal opoziční právník Miro Cardone a do vlády jmenoval především členy umírněného Hnutí 26. července.

Prezidentem se stal Manuel Urrutia Lléo, který se partyzánských bojů nezúčastnil. Byl však všeobecně známý a kladně hodnocený pro svoji soudní objektivitu z doby svého působení v období Batistovy diktatury. Do pěti dnů po svém ustavení byla tato první revoluční kubánská vláda uznána nejen všemi zeměmi Latinské Ameriky, ale rovněž USA, SRN, Velkou Británií, Španělskem a dalšími  a dalšími zeměmi. Chápaly revoluci jako cestu dalšího státu, který se svojí bídou přispěchá poslušně pod křídla USA. Fidel Castro přece jako velitel partyzánů nebyl komunistou, což bylo velké plus; v té době totiž senátor McCarthy vedl v USA boj s komunismem. Fidel se komunistou stal až v roce 1965. resp. když byla 2. října 1965 založena Komunistická strana Kuby, v jejímž čele stál jako prezident, předseda vlády a vrchní velitel armády Fidel Castro Ruz až do 19. února 2008. McCarthismus

Můj kubánský průvodce Oriol vystudoval v Praze, takže česky mluvil, jako když bičem mrská. Avšak místo toho, abych kladl většinu otázek já, ptal se též on. Třeba jak bychom existovali desítky let v Česku bez dodávek základních surovin, ovoce, ropy či s polovinou negramotných obyvatel. Krčil jsem rameny jako při mnohých jiných svých pokusech o kloudnou odpověď.

article_photo

Oriol však byl pyšný, že Kuba byla vždy v centru globálního dění – žil zde Ernest Hemingway, který dostal Nobelovu cenu za literaturu za román “Stařec a moře” o kubánském rybáři, sovětské rakety na ostrově způsobily, že USA musely stáhnout své atomové hlavice z Turecka, v Zátoce sviní, na Playa Giron – Bahía de Cochinos – v provincii Matanzas, zase dali Castrovi partyzáni za vyučenou hordám žoldáků z Floridy a kubánští lékaři zvládají nejlépe dětské choroby a HIV…

Kolik měli krve Fidel a Che na svých rukách v době, kdy byli podporováni USA?. Jistě ne víc, než Batista, přesto byla ve Washingtonu až koncem loňského roku vztyčena kubánská vlajka, která se v areálu MZ USA připojila k desítkám vlajek ostatních států, jež se Spojenými státy udržují diplomatické styky. Po 55 letech tak nastalo obnovení diplomatických styků mezi oběma zeměmi. Sankce jsou odjakživa nástroj globálního vydírání, přičiněním embarga vůči Kubě se tento ostrov stal doslova ostrovem chudoby v moři ekonomických zisků. Dnes je Kuba vhodná pro byznys; USA: “Nemáme Kubu rádi, ale můžeme mít rádi její ropu…”

article_photo

Rusko je na Kubě od roku 2014 zase ve hře. Putin vyjádřil naději, že ruská ropná společnost Rosněfť a kubánská společnost Cupet začnou “ve velmi blízké budoucnosti” se společným průzkumem ropných ložisek u pobřeží Kuby. Kuba zatím produkuje asi 60 tisíc barelů denně a dalších 93 tisíc, které potřebuje k pokrytí svých potřeb, nakupuje za „redukované ceny“ z Venezuely. Zatím. Kuba totiž zjistila v Karibiku značné ropné rezervy, které se nacházejí v Mexickém zálivu nedaleko Cienfuegos. Nyní je ve hře až 20 miliard barelů, což téměř odpovídá ropným zásobám Spojených států, které těží jen v Mexickém zálivu téměř pětinu své domácí produkce.

Součástí základny Guantanámo je též Mc Donalds po kubánsky…

Prezident Putin loni odpustil Kubě neuvěřitelných 90% dluhu; Moskva a Havana podepsaly dohodu, která předpokládá vymazání dluhu v objemu 35,2 miliardy dolarů (zhruba 710 miliard Kč) a splacení zbylých 3,5 miliardy dolarů během příštích deseti let. Tady si musíme udělat menší analýzu toho, proč Moskva neodpustila Havaně celých 100%. Je to naprosto jednoduché; Moskva potřebuje velmi významně obnovit a restartovat vztahy s kubánskou vládou, které v posledních letech nijak aktivní nebyly, ale zároveň si potřebuje Rusko udržet určitou páku na Havanu, aby byla svolná s určitými vojenskými a zpravodajskými aktivitami Rusů na ostrově. Proto oněch deset procent dluhu bylo ponecháno jako určitá pojistka, že Havana necukne před kroky Moskvy na Kubě, které mohou ale nemusí nastat. K čemu všemu může dojít?

article_photo

Že Batistův režim nebyl komunistický? To je fakt, ale za to svými otrokáři pobil desetitisíce nevinných lidí, tak proč by tyto zvrhlíky, co vraždili, nemohli zabíjet Castro s Guevarou jako Mašíni komunisty? Nebo snad oprávněný odpor proti tyranu může být pouze tehdy, je-li tyran se stovkami mrtvých komunistický, ale když je to tyran placen USA a „pouze“ s dvaceti tisíci zabitými, je nedotknutelný? Od roku 1962, kdy USA zahájily ekonomickou blokádu zpupné Kuby, neslyšíme ze zahraničních médií nic jiného než plivání na snahu Kubánců jít svojí cestou. Trestán však nebyl jen Castrův klan, ale nevinní obyvatelé tohoto ostrova Velkých Antil.

article_photo

Kuba je propojena pupeční šňůrou s kukuřicovým Chruščovem. Ten v roce 1954 věnoval jako svůj soukromý dar Ukrajině Krym, aby poté seděl jako vrchní velitel v přístavu Sevastopol, díval se přes Černé moře k Bosporu, kde mělo Turecko namířeny na SSSR rakety Jupiter vybavené jadernými hlavicemi o síle 1,4 megatun TNT. A vypukla karibská krize, protože na Kubu byly v polovině léta 1962 dopraveny sovětské rakety R 12, co měly dolet 2000 kilometrů, přitom na Floridu stačily necelé dvě stovky.

USA pak naštěstí slíbily stáhnout rakety z Turecka a Chruščov rozzlobil Fidela Castra a rakety z Kuby zase přepravil zpět. Perla Antil však vzpomíná též na českou stopu; v letech 1964 až 1967 se Valtr Komárek stal na Kubě poradcem Ernesta Che Guevary. A Vladimír Dlouhý tam byl se svými rodiči 14 měsíců v období let 1967-69. Pak byl Komárek ředitelem Prognostického ústavu v Praze, kde kolem sebe soustředil Václava Klause, Miloše Zemana, Vladimíra Dlouhého, Karla Dybu, Tomáše Ježka či Miloslava Ransdorfa.
Teprve v říjnu 1962, v období tzv. Karibské krize, došlo k dalšímu zostření napjatých vztahů mezi Kubou a USA. A bylo vyhlášeno ekonomické embargo na Havanu, stejně jako vyhlásily USA po půl století později sankce vůči Rusku kvůli připojení ruského Krymu s jeho základnou v Sevastopolu; a je tu další podobnost… Už víte, proč se Hemingway bratřil s Castrem a Kundera s komunisty?
article_photo

Vaqueros z Guantanáma…

Dostat se k základně Guantanámo se komplikovalo z několika důvodů; sehnat automobil bylo složité, protože na Kubě jezdila jen auta, co tam nechali Američané. Tedy fordy a chryslery, co měly spotřebu kolem třiceti a víc litrů. Kamarád Oriol si věděl rady. Benzín? Jeho odpověď na tuto otázku byla svérázná – ukázal na obzor, kde každý den pluly flotily tankových lidí, na nichž Rusové posílali Castrovi ropu. “Litr benzínu nám díky dovozům ropy od Sovětů, barel třeba za tunu citrusů, vyjde asi na necelá dvě pesos, proto se nesmíš divit, že naše trofejní americké limuzíny mají spotřebu až 35 litrů na sto kilometrů a jejich majitelům to vůbec nevadí…” říkal mi Oriol. Navíc na základně pracovala spousta Kubánců – zedníků, různých obsluh a nádenických prací. Byly zde i obchody. Mc´Donalds po kubánsku. Jen fotit bylo zakázáno směrem k místům s vojenským osazenstvem. Jinak pohoda.

V červenci 1903 byla totiž mezi Kubou a USA podepsána dohoda, upravující pronájem námořních a uhelných stanic v Guantanámo a Bahia Honda. Další vyděračství; tato dohoda neobsahuje z pozice síly přesný termín pro ukončení své platnosti. Spojené státy se pouze zavázaly platit Kubě roční nájem dva tisíce pesos ve zlatých mincích “po celou dobu, po kterou by okupovaly a používaly zmíněné rozlohy území z titulu dohody”. V roce 1959, po vítězství kubánské revoluce, vyjádřil Fidel Castro ostrý nesouhlas s další existencí cizí základny na svém území.

Od roku 1959 nepřevzala Kuba ani jediný šek za pronájem základny, za což ukládá vláda USA každoročně u švýcarské banky – kdysi 2000 zlatých, dnes 4085 dolarů. Převzetím šeku by totiž potvrdila, že uznává platnost smlouvy z roku 1934.Raúl Castro se však dnes objímá s Obamou a všichni jsou rádi,  jen mnohé mrazí, že kdykoli se do historie Kuby zapletou Spojené státy, je z toho napřed základna a později věznice Quantanámo, o tamním mučení už ví kdekdo… třeba se na politické scéně objeví další Batista…? Kdo byl za kubánskou krizi aneb USA měly rakety v Turecku dřív…

Nedávno jsem si na Fidelův projev vzpomněl, ale nebylo to v Karibiku, ale v Česku, když několik dnů dělal ve sněmovně obstrukce tehdejší premiér Nečas Johnovi, když nechtěl schválit nového policejního prezidenta Lessyho; mluvil ve Sněmovně až několik hodin, když navrhnul vyřadit asi tři desítky bodů. Nazval to sarkasticky racionalizací sněmovní schůze. Návrh na vyřazení každého z bodů posléze obsáhle zdůvodňoval, jeho vystoupení tak trvalo několik hodin. Vysloužil si přízvisko Fidel Castro, jenž vytvořil jeden ze zápisů v Guinessově knize rekordů, když dosáhl nejdelšího projevu o kubánské revoluci na půdě OSN v září 1959; trval 4 hodiny a 29 minut…

Inu, po kubánské revoluci však nastaly další vyprovokované revoluce – arabská, oranžová, růžová, sametová, majdanská, cedrová, tulipánová, jasmínová… Za vším ale nehledej ženu, nýbrž Spojené státy severoamerické. Globální provokatér je zkrátka jako starý pes, kterého nelze naučit nové kousky; lze tedy opravdu z principu srovnávat vrahy Mašíny s Fidelem Castrem a Che Guevarou? Naštěstí Kubánská revoluce neskončila jako ty arabské, sametové a další... (Projev Fidela Castra před soudem v roce 1953...http://www.sds.cz/docs/prectete/epubl/fcr_50vu.htm)

Snímky Reuters (5) a Břetislav Olšer (10)

Starého psa novým kouskům nenaučíš, aneb Kuba v přechodu…?

http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2009/3/nastup-kubanske-revoluce/

Obama se přivítal s Raulem Castrem; poslal komerční letadlo na Kubu

Jednička v léčbě HIV, resp. AIDS se jmenuje Kuba, ale Češi budou lhát dál…

Když je hrdinstvím zrada vlastní krve…

Druhé mocenské centrum; papež František, prezidenti Zeman, Kirchnerová, Raúl Castro a Putin…?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

03.01.2016 19:24

PS. Oprava přklepu: "uzurpátor"


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

03.01.2016 19:10

Velké Antily byly kolonizovány Španěly, Francouzi i Angličany. (Byly mezi nimi sváděny územní boje. Jak jinak?). Na Kubu bylo zavlečeno velké množství otroků, kteří sloužili svým pánům pro otrocké práce. Po několika stovkách let musela přijít změna. Španělština sjednotila přistěhovalce z různých koutů světa (i zavlečence z Afriky). Krutovlády a poroba nikdy nevyústí v nic jiného, než ve vzdor a změnu. Nikdy nemůžeme počítat s tím, že lidi, které vykořisťujeme tak, že musí žít v bídě a marazmu, se neodhodlají k revoluční změně. Přišlo to, co se stát muselo: "Kuba si, Yankee no". Každý otrok se musí zbavit svého pána. On totiž člověk není pes. Kdo by se divil, že otrok se zakousl uzulpátorovi do nohy. Byli jsme a ještě budeme svědky dějinných proměn. Cesta ke společnosti, kde nás nikdo nebude bičovat a ponižovat, je klopotná. Dnes opět zarůstá pichlavým křáčím. Věřím, že máme tu sílu, abychom ho z cesty vyklučili. ...Mějte se hezky.


 
Mlčící většina je rukojmím menšin

Mlčící většina je rukojmím menšin

Až se jednou zase proti obyčejným lidem naplánuje nějaká další nová drahota, co se stane? Sejdou se političtí vůdci rozličných menšin a vše odsouhlasí. Že je to utopie? Ba ne, soudy v západní Evropě a v USA už demokracii obcházejí dnes.

 

Není sucho jako sucho – nebo ano?

Není sucho jako sucho – nebo ano?

V médiích čas od času zazní zvláštní pojem – „nejhorší sucho za posledních 500 let“. Nevím, kdo s tím přišel jako první, ale začíná se to v určitých novinářských, politických a zdá se i odborných kruzích ujímat jako výraz pro současný typ počasí (v užším slova smyslu po letošním březnovém a dubnovém suchu) i pro počasí za poslední léta (2014 – 2018) v širším slova smyslu. Považuji tuto rétoriku za velmi nebezpečnou, protože ve spojení s jinými tématy (green new deal, 5G sítě, koronavirus a ekonomická krize v důsledku „pandemie“) se jí stále dokola straší široké vrstvy obyvatelstva nejrůznějšími katastrofálními dopady. A člověk, který se bojí, je lépe manipulovatelný a s menším odporem přijímá nejrůznější opatření „pro jeho vlastní dobro“.

Poslední domácí zprávy

Bratři v triku (ODS).

Bratři v triku (ODS).

Proti pietním vzpomínkám nelze nic namítat zvláště, jedná-li se o tak významnou osobnost, jakou byla Milada Horáková. Nabízí se řada...