• Sobota, 19. říjen 2019
  • Svátek má Rukojmí Michaela

Profesor Max Kašparů: Jsi vlastenec? Jsi xenofob, až rasista. Zakazuješ něco dětem? Jsi tyran a měli by ti je odebrat
Počet návštěv: 551

Profesor Max Kašparů: Jsi vlastenec? Jsi xenofob, až rasista. Zakazuješ něco dětem? Jsi tyran a měli by ti je odebrat

-  Rukojmí.cz - Článek od - Rukojmí.cz -

POLOČAS HORKÉHO ROKU Stačí projevit svůj názor a máte nálepku. O tom, která vám patří, rozhodují samozvané intelektuální elity. Říkáš o sobě, že jsi vlastenec? V tom případě jsi xenofob, až rasista. Nesouhlasíš s názorem, že existuje sedmdesát pohlaví? Potom jsi zabedněný klerikál. Dáváš dětem úkoly a něco jim občas zakážeš? V tom případě jsi tyran a děti by se ti měly odebrat. Tak komentuje profesor Max Kašparů, psychiatr, kněz, člen Rady ČT, ale také držitel největšího počtu vysokoškolských titulů v Česku, skutečnost, že nám přebývají ti, kteří společnost rozdělují. Mají na to tři páky. Politickou korektnost, zblázněný liberalismus a bezbřehou toleranci.

Pokud někdo intenzívně sleduje, o čem referují domácí média, nutně musí mít pocit, že česká společnost je naštvaná, že je nespokojená především s politikou a lidé neprožívají nejšťastnější období, ačkoli politici rádi prohlašují, že se máme nejlépe v historii. Také to na vás tak působí, nebo jako odborník na lidskou duši, ať už jako kněz, nebo psychiatr, máte ze setkávání s lidmi ve svém okolí jiný dojem? A pokud si stěžují, na co především?

Pravda je, že se po materiální stránce zase tak moc špatně nemáme. Auto skoro v každé rodině, každoroční dovolená v zahraničí, v obchodech pět druhů chleba, dvacet druhů jogurtů a pomazánek…

Akakademického přes nemocniční, chrámové ani hospodské není cizí, preferuji svoji naučenou psychiatrickou vlastnost a všude naslouchám.Stěžování si, brblání a kritika patří k lidské podstatě. V létě je moc horko, v zimě je mráz, soused má na zahradě lepší švestky a švagr si koupil nové auto. Každý si stěžuje na něco jiného, protože každého tlačí bota jinde. Ba znám i takové, kteří mají problém s tím, že nemají žádný problém.

Na druhé straně si na stěžování nestěžujme. Pokud by byli lidé spokojení s těžkou prací, nevymysleli by stroje, kdyby byli spokojeni s pěší chůzí, nevymysleli by automobily. Nespokojenost s aktuálním stavem vede do jisté míry k pokroku. Mimo jiné, znáte zemi, kde by si lidé nestěžovali na politiky?

Nevyhrává v těchto časech v Česku zlo a nenávist nad vším ostatním, jak to vypadá nejen z výstupů médií, ale i ze sociálních sítí a diskusí na internetu? Nebo je to jen viditelná slupka, zatímco život jede v kolejích podobných těm, v nichž jsme prožili uplynulých třicet let?

Zpovrchněli jsme, ztratili stud a slušnost. Vulgární slova, která dříve padala jen na WC v nádražní restauraci, ta dnes létají Hradem, Parlamentem, školami i v rodinách. Z toho je slyšet nenávist jednotlivců, ale život celé společnosti jede ve vyjetých kolejích.

Dala by se ta nynější situace brát svým způsobem i jako generační konflikt, když do protestních akcí v průběhu jara se zapojovali především mladí lidé, kteří se i mobilizovali a svolávali do akce prostřednictvím sociálních sítí?

Nejsem přítelem často opakované věty, že se změnila doba. Doba, čas je fyzikální veličina, která nikdy nedávala sama sobě vlastní obsah. Obsah jí dávají lidé. My jsme se změnili, nikoli doba. Jedno však zůstalo. Radikalismus mladého člověka a jeho odpor ke křivárnám. Vždyť listopadová revoluce nebyla záležitostí starců a peciválů, ale aktivních mladých lidí. Nejde tedy o generační konflikt, ale o zcela přirozený jev.

Psali jsme:

Vlastně už první přímá prezidentská volba vyvolala reakce, že jde o rozpor mezi městem a venkovem, vzdělanými a méně vzdělanými, mladšími a staršími. To se tvrdilo i po vítězství Babišova hnutí ANO na podzim 2017 a také po obhajobě Miloše Zemana ve druhé přímé prezidentské volbě. Je skutečně takto česká společnost rozdělena a jsou voliči zmíněných dvou politiků lidé nevědomí a manipulovaní, jak naznačují třeba umělci Jiří Mádl a Aňa Geislerová?

Třemi slovy řečeno – hledá se viník. A opět se nálepkuje. My vesničané jsme rozumově za míň, venkov nesahá Pražákům po kotníky. Za socialismu nám pravdu zvěstovala strana – osvědčená vůdkyně našeho lidu a inspirátorka jeho slavných vítězství – dnes nám pravdu a pozitivní inspiraci zvěstuje jen sportovní a umělecká obec.

Od dubna takřka do začátku prázdnin čelila země sérii demonstrací, které byly nejprve označovány za protest proti jmenování ministryně spravedlnosti Marie Benešové do funkce, ale postupem času vykrystalizovalo, že jsou namířeny především proti Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Jak jste ty akce spolku Milion chvilek pro demokracii chápal? Co vám osobně o stavu společnosti řekly?

…a stalo se to, že se nestalo nic. Prohlásit za efekt všech shromáždění skutečnost, že se tím našim vrcholným politikům dala najevo nespokojenost s jejich politikou, je slabá útěcha. Oni spí a budou spát klidně dál. Obávám se ovšem, že další demonstrace, které jsou snad plánované na listopad, budou opět bez úspěchu a mohou u lidí vést k frustraci, ke zmarnění a depresi.

Pikantně v této atmosféře působí skutečnost, že v Poslanecké sněmovně prosadili komunisté usnesení, že „privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny“. Je požadavek na „vyšetření zločinů privatizace“ oprávněný? A jsou zrovna komunisté ti praví, kdo by ho měli navrhovat? Tíží naši společnost více zločiny komunismu, nebo zločiny privatizace?

Z jejich jednání jsou zřejmé tři věci. Jsou nekritičtí vůči vlastní minulosti, jejich ideologie není reformovatelná a jejich taktika útočí na nižší lidské pudy. Na strach a závist. Jsou to právě oni, kdo mají co hovořit o excesech, zločinech a chybách. O tom, kdo společnosti škodil a škodí stále, o tom není nutná diskuze.

Andrej Babiš

Před pár týdny oslavil Karel Gott své osmdesáté narozeniny, které přitáhly hodně hlasité a často nevybíravé kritiky těch, kteří ho z různých důvodů nemají rádi. Je namístě ho označovat za symbol normalizace, ztělesnění konformity a méně či více přiznané spolupráce s komunistickým režimem?

Klobouk dolů před každým, kdo si v té době udržel rovnou páteř a čistý štít. V první řadě mám na mysli Martu Kubišovou a smekám. Na druhé straně pokládám otázku těm, kteří dnes ty slabší kritizují. Zvládli byste to a vydrželi byste v té době následovat Martu Kubišovou i vy? A odpovězte si upřímně.

Mgr. Marie Benešová

Nastal čas boření trůnů, čímž nemyslím ani tak útoky na prezidenta a premiéra, ale právě na idoly, jakými byli či jsou zmíněný Karel Gott, ale také Jaromír Jágr, jehož zase část společnosti a jeho bývalých fanoušků zavrhla za cestu do Číny v rámci prezidentské návštěvy?

Reakci na Jágrovu cestu do Číny vidím ze tří aspektů. Prvním je skutečnost, že éter je přesycený strachem z Číny, druhým důvodem je závist a třetím je neznámý důvod cesty. Ono totiž není důležité, kam jedu, ale proč tam jedu. A nyní si dovolím otevřít a použít komunistický slovník. „Jel tam s úmyslem, aby svými kontakty s nepřátelskou velmocí a jejími diverzními centrálami škodil našemu lidu, aby podporoval nenávistné běsnění pekingských jestřábů a rušil tak klidný a spokojený vývoj v naší liberálně tržní a liberálně demokratické společnosti. Takovým u nás pšenka nepokvete a náš lid s nimi rázně zatočí.“

Michael Kocáb

Mohly by se ty trůny uvolnit pro jiné ikony z oblasti umění či sportu jako třeba Jágrova velkého hokejového rivala Dominika Haška, který přiznal, že tři hodiny denně studuje politiku a nevyloučil, že by se v roce 2023 mohl v přímé volbě ucházet o prezidentský úřad? Považujete za reálné, že by lidé po třiceti letech v nynější atmosféře zase vsadili na populární osobnosti, jako když v roce 1990 zvolili do Federálního shromáždění Rudolfa Hrušínského, Jana Kačera, Michaela Kocába, Emílii Vášáryovou či Milana Kňažka?

Nepochybujte o tom. Budou volit hlavně toho, koho znají, a nebudou si vůbec klást otázku, zda vhodný je, nebo není. Zpěváci a sportovci mají oblibu, jsou vidět, především často vidět, a lid do jejich sportovních výkonů vkládá i schopnost výkonů mezinárodně politických. S komikem je legrace na jevišti, bude s ním veselo i na Hradě.

Univerzitní profesor z oční kliniky, který denně vrací lidem zrak, nebo kardiochirurg, který zachraňuje den co den lidské životy, není pro většinu populace ani známý, ani zajímavý, takže nemá absolutně žádnou šanci. O tom to je.

Na toto téma jsem jednou hovořil se svým spolužákem, známým to chirurgem. Na moji otázku, zda by byl ochotný kandidovat na hlavu státu, odpověděl otázkou: „To jsem tak špatný diagnostik a operatér, že bych měl jít dělat prezidenta?“

Na druhé straně jsou to právě herci a sportovci, kteří po uprázdněném trůnu přímo baží. Někteří mají abstinenční příznaky po „prknech“ nebo po „bedně“ a rádi by je vyměnili za křeslo.

Psali jsme:

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

31.07.2019 19:14

Ze všeho je nejlepší,že všechny tyto debiloviny pochází ze země,která je po společenské stránce na nízkém vývojovém stupni.Jediné,v čem skutečně vynikají,je vyvolávání válek.Připomíná mi to dobu prvobytně pospolnou,kde se ráno rozhodli že zabijí všechny muže ve vedlejší vesnici a jako důvod uvedli,že se má vstávat pravoiu nohou napřed a oni vstávají tou levou a to je přeci proti jejich pravidlům.Na stejných základech je postavena politika USA vůči druhým.A po celém světě najdou dost svých přikyvovačů,kteří jejich dementní chování podporují.Ti přisluhovači zapomněli,že každá říše se dříve,nebo později,stane pouhou historií.Bylo jich dost a dost a žádná nevydržela.Stejně tak nevydrží "říše" USA.Čas těchto říší je stále kratší a kratší.


 
Kdoví, jak by dnes vzpomínaly na Dubčeka, který zemřel 7. 11. 1992, Kubišová a Janžurová, nebo již zesnulá antikomunistka Čáslavská, přestože to byl první tajemník ÚV KSČ, resp. právem nejmocnější komunista Československa?

Kdoví, jak by dnes vzpomínaly na Dubčeka, který zemřel 7. 11. 1992, Kubišová a Janžurová, nebo již zesnulá antikomunistka Čáslavská, přestože to byl první tajemník ÚV KSČ, resp. právem nejmocnější komunista Československa?

Automobilová nehoda 1. září 1992 na dálnici u Humpolce ukončila 7. listopadu 1992 politickou i životní cestu Alexandera Dubčeka. Řidič luxusního BMW dostal v dešti na problematickém úseku 88. kilometru smyk, nezvládl řízení a proletěl svodidly.

Halík obdržel kříž za zásluhy o česko-německé smíření, Herman na sjezdu landsmašaftu oslovil německy potomky henleinovců: “Milí přátelé“; jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet..

Halík obdržel kříž za zásluhy o česko-německé smíření, Herman na sjezdu landsmašaftu oslovil německy potomky henleinovců: “Milí přátelé“; jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet..

Německý prezident Frank-Walter Steinmeier udělil českému katolickému knězi a teologovi Tomáši Halíkovi státní vyznamenání - Kříž za zásluhy 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo. Halík kříž obdržel za zásluhy o česko-německé smíření a angažovanost za spravedlivou občanskou společnost i dialog mezi národy a náboženstvími.

Prvenství Rusů: Gagarin - první člověk obletěl Zemi- Leonov první ve volném prostoru; Ruští vědci se též potopili na dno jezera Bajkal s více než 1700 druhů rostlin a živočichů; hloubkou 1 637 metrů vytvořili sladkovodní světový rekord…

Prvenství Rusů: Gagarin - první člověk obletěl Zemi- Leonov první ve volném prostoru; Ruští vědci se též potopili na dno jezera Bajkal s více než 1700 druhů rostlin a živočichů; hloubkou 1 637 metrů vytvořili sladkovodní světový rekord…

Ve věku 85 let zemřel 11, října 2019 bývalý sovětský kosmonaut Alexej Leonov, který 18. března 1965 jako první člověk vystoupil do otevřeného kosmu. Informovala o tom ruská média s odvoláním na páteční oznámení Leonovovy spolupracovnice Natalije Filimonovové.

Po 9 letech Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku vynesl rozsudek; norská sociální služba Barnevernet porušila práva matky a dítěte Bude to precedent v kauze Evy Michalákové, které  tak byly odebráni její dva syny v roce 2011?

Po 9 letech Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku vynesl rozsudek; norská sociální služba Barnevernet porušila práva matky a dítěte Bude to precedent v kauze Evy Michalákové, které tak byly odebráni její dva syny v roce 2011?

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku konečně vynesl v říjnu 2019 rozsudek, podle nějž norská sociální služba Barnevernet porušila práva matky a dítěte, když jí ho odebrala a proti její vůli dala k adopci. Znamená to pro Norsko nějaké změny, nebo se přístup Barnevernetu měnit nebude?

Poslední domácí zprávy