• Středa, 12. srpen 2020
  • Svátek má Rukojmí Klára

Jan Palach - absolutní sebeobětování jako memento pro nás všechny; opravdu nezbytnost?
Počet návštěv: 8826

Jan Palach - absolutní sebeobětování jako memento pro nás všechny; opravdu nezbytnost?

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Bude to 47 let, kdy v pražském Borůvkově sanatoriu zemřel Jan Palach; v lednový den, v němž jsem se navíc já v roce 1947 právě chystal na svět v domečku ve valašské vesničce. Palachovo upálení se stalo absolutním sebeobětováním a mementem.

Podle vzpomínek zdravotního personálu trval Jan Palach během svého utrpení na tom, že skupina jeho následovníků skutečně existuje. Na otázku, kdo jsou její členové, však odmítal odpovědět. Dne 17. ledna 1969 nahrála psychiatrička MUDr. Zdenka Kmuníčková na magnetofon krátký rozhovor s popáleným studentem. Zopakoval v něm požadavky ze svého dopisu a zdůraznil, že svým činem chtěl probudit lidi. Ve stejný den navštívila Palacha na pokoji také jeho matka a bratr, kteří byli silně otřeseni. Oba byli následně hospitalizováni na psychiatrické klinice; dva dny poté Palach zemřel...

Foto: ČTK

Sebeobětování nejbolestivější smrtí se nám všem stalo děsivým mementem; stěží lze popsat a pochopit jeho absolutní oddanost svému přesvědčení, že člověk je stvořen pro svobodu, on sám se ve znamení živé pochodně svobodným stal. Byl to fanatismus, nebo naopak bezmezná víra v pravdu? Každopádně to bylo zcela něco jiného, než o čem jsem psal včera v souvislosti s množícími se sebevražednými atentáty islamistů po celém světě. Smrtí Jana Palacha nebyl nikdo z patologické nenávisti a pomsty zavražděn, aby vyvolal strach, beznaděj a bezmoc všech, kteří přežili. Ani náboženský fanatismus či zločinné vydírání teroristickými skupinami... Proč se neupálil někdo za invaze USA na Grenadu, do Salvadoru či Havaj...? Kolik 21. srpnů již bylo ve světě, aneb Není okupace jako okupace?

Ovšem přesto pro zločince Josefa Mašína byl, je a bude Jan Palach vždycky jen blázen, jehož bezprecedentní čin svojí patologicky mašínovskou zkažeností zneužívá, aby si mohl plivnout na Čechy, do jejichž země se bojí vrátit, protože má strach, jak by se díval do očí těm, kterým zavraždil jejich nejbližší. Jen Mašínova zbabělost je za slovy, v nichž tvrdí, že "Jan Palach byl „popsán ve dnech předcházejících jeho činu jako člověk trpící depresí. Deprese není normální stav. Byl to čin psychicky nemocného člověka…“ Nalijme si čistého vína; i kdyby byl Palach cvok na entou, nikdy by neklesl na úroveň psychopata Mašína a spol…

Jednadvacetiletý student filosofie Karlovy univerzity Jan Palach se zapálil 16. ledna 1969 a tři dny nato zemřel. Svým činem chtěl upozornit na nesvobodu nastolenou po okupaci pěti armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a především apeloval na lhostejnost lidí k poměrům v zemi. Před Muzeem v Praze si odložil sako, pak se polil benzínem a zapálil… Hořící běžel přes křižovatku od kašny pod muzeem k Washingtonově ulici, kde se jej pokusil uhasit výhybkář Dopravního podniku svým vlastním kabátem…Jeho živá pochodeň šokovala nejen celé Československo.

Jako čistokrevný zbabělec dosahuji jen při představě sebeupálení zvýšení svého krevního tlaku na pokraj infarktu myokardu a mráz mi jde po celém těle. Snažím si představit, co všechno se odehrávalo v Palachově mysli. A co se odehrává v myslích jeho rodičů, nejbližších přátel, spolužáků, kteří v sobě už navždy ponesou bolest z Janovy tragické smrti. Sebeupálení je nepředstavitelné utrpení a velmi těžký konec. Jako by lidé, kteří se pro tento druh smrti rozhodli, dávali najevo, že chtějí všem lidem vzkázat, jak je jim náprava věcí veřejných nadevše a stojí i za kruté utrpení. Jako čistokrevného zbabělce mě děsí Palachova nejbolestivější smrt

Foto: Reuters...

Ne jako zbabělí sebevražední muslimští atentátníci, co chtějí na své cestě za mučednictvím do čtvrtého ráje zabít desítky židovských dětí ve školním autobuse a mít do jediné vteřiny vše pozemské za sebou. A v tomto je rozdíl v boji jedněch za lidská práva, zatímco těm druhým jde pouze o soulož s dvaasedmdesáti černookými pannami na nebesích, kde tečou řeky mléka, medu a vína…

Sebeupálení Jana Palacha spustilo v tehdejším Československu úplnou vlnu podobných sebevražd. Od jeho smrti v lednu 1969 do dubna téhož roku se u nás upálilo dalších dvacet devět lidí, kteří se k Palachovi hlásili. Politické důvody však měl jenom Jan Zajíc. Lékaři tehdy mluvili o “epidemii”. Spisovatel Josef Škvorecký ve své knize Mirákl napsal, že Palach patřil k lidem psychicky vyčerpaným. Život si podle Škvoreckého bere jen člověk bezprostředně ohrožený na životě, což však nebyl případ invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa… Ve svém rozhovoru v Torontu jsem se Josefa Škvoreckého zeptal: „V knize Mirákl píšete také o upálení Jana Palacha a zmiňujete se, že to byl čin šílence. U nás je dnes tento nešťastný sebevrah ctěn jako národní hrdina. Trváte i přesto na těchto svých slovech o něm?”

„Dívejte, nechci se dotknout citů nikoho, ale to, co on udělal, toho by normální člověk nebyl schopen. Když se na to díváte z hlediska psychiatrie, je něco takového nenormální. Normální člověk je schopen sebevraždy jedině v extrémní situaci, kdy má volbu mezi tím, že buď prožije něco strašného, nebo místo toho zemře. Klobouk dolů před tímto jeho činem, obětoval přece svůj život a nebyl to čin, kterého by byl schopný kdokoli…” A dodal, že navíc vše, co bylo o Janu Palachovi v Miráklu napsáno, vyslovila hlavní postava Danny Smiřický. A literární licence přece nezakazuje patřičnou fabulaci. Samozřejmě, v případě svobody slova… Palach se upálil kvůli Rusům, láma zase kvůli Američanům…

Upálení vietnamského budhistického mnicha na ulici v Saigonu. (11. června 1963)

Předvečer 11. června 1963; šestašedesátiletý buddhistický mnich Thích Quang Duc usedl na ulici v Saigonu do pozice lotosového květu k pravidelné modlitbě. Tehdy už dobře věděl, že se ten večer je jeho poslední. Poté se náhle pohnul, ze záhybu roucha vytáhl sirky a jednou škrtl. Ruku pak volně spustil do klína a během několika vteřin vzplanul. Lidé, kteří jeho počínání viděli, později uvedli, že se ani nepohnul, a dokud mu kouř nevnikl do plic, stále se modlil…

Mirákl, který byl napsán v emigraci v letech 1969-1972, má svého hlavního hrdinu. Danny Smiřický působí v románu Mirákl jako cynik, který si dovolil lakonicky říct: … „Jednoho dne se na Václavském náměstí podpálil jakýsi student…“ Nyní budu citovat z českého vydání Miráklu, Atlantis 1991, str.325:

…“K večeru jsem seděl v Očenášově mládeneckém bytě ve vile na Babě. “Člověče, víš co mi řekla Vrchcolábova Renátka?” povídal. “Víš, co mi řekla? Že držej na koleji vigilie a střídavě si čtou jeho závěť a zpívaj národní hymny. Šárka je tam, že je bude držet s nima, člověče! Inteligentní lidi, a jeden hysterickej psychopat je takhle zpitomí. Nakonec Rusáky donutěj k tomu, co říkal Hejl. To už jsme teda s rozumem úplně v prdeli.”

Koukal jsem francouzským oknem na zimní noc. Na vedlejší parcele stála rozestavěná budova z bílého a strakatého mramoru…. “Hejl!” vzdychl Očenáš. “Má dojem, že hraje důležitou politickou roli v důležitým historickým období. Z klinickýho hlediska je to psychopat s mučednickým komplexem.”

“Brzy si vykompenzuje, když bude takhle vyvádět,” řekl jsem… (Onen Hejl představoval v Miráklu Václava Havla, který už v šedesátých letech věděl, kam jeho ambice směřují…)

Mirákl, str. 412: …”Byl jsem už docela při vědomí, opět já. Daniel Smiřický, pomýlený kontrarevolucionář menšího významu, převychovatelný, autor libret k muzikálům, detektivních románů a filmových veseloher, bojící se ne tak Boha, jako světa, skeptický…”

S Josefem Škvoreckým a Lumírem Salivarem…

Palach se stal pro mnohé zkrátka hrdina. Jeho smrt měla ukázat, že má cenu bojovat proti porušování základních lidských práv. Chtěl apatické spoluobčany povzbudit k dalšímu boji… Dá se ale srovnat invaze pěti armád Varšavské smlouvy do ČSR, kromě Jugoslávie a Rumunska, s okupací Protektorátu Böhmen und Mähren Hitlerovými nacisty? S plynovými komorami, krematorii…? Kdy by se měl mladý citlivý člověk cítit víc v ohrožení svého života – 15. března 1939 nebo 21. srpna 1968…? Po bitvě je každý generálem.

Co kdyby Palach místo upálení emigroval? Dnes by žil, možná velmi dobře, třeba v USA… Ovšem, byla by to zbabělost, že uteče před komunisty a Sověty, aby ostatní nechal v rejži. Jako mnozí politici, dokonce dnes v české vládě. A proč se mi po vyslovení jména Palach, který nikdy nikoho nezabil, vybaví činy islamistických sebevražedných atentátníků, kteří také zabili sebe, k tomu však i tisíce nevinných osob, mezi nimi i několik desítek teenagerů na diskotéce v Tel Avivu či se odpálili ve školním autobusu plném dětí… Možná proto, že také jednali jako „hrdinové“, co upozorní muslimy na židovskou okupaci „jejich“ Palestiny…?

Novinář a fotograf portálu Čítárna Mik Herman napsal: „Co na tu Palachovu společenskou paranoiu říct? Jen to, že způsob, jak většina lidí samozřejmě přejímá oficiální názor Palach-hrdina, mi silně připomíná dobu socialismu. Paradoxně … A tak mě napadá, co se vlastně změnilo…? Ještě, že jeho tvář není na lízátkách…“

„Hrdinstvím není hrdinská smrt, protože smrt je rychlá, hrdinstvím je hrdinský život…“ napsal Federico García Lorca. „Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je to, že chce kvůli něčemu v příkoří žít,“ přidal Jerome David Salinger…

foto: MAFRA - Tomáš Krist

Student Jan Palach a farář Josef Toufar mají sice památník, avšak úřady nepovolený. Na fasádu bývalého Borůvkova sanatoria v Legerově ulici v Praze, kde oba muži zemřeli, ho nainstaloval designér Otakar Dušek. Vadilo mu, že se na zchátralé budově za celé roky žádný památník neobjevil. "Myslím, že jim to tato společnost dluží," řekl. Jestli bude muset být památník odstraněn, je ve hvězdách... Kdy někdo odstraní některou z Havlových laviček na místech úřady nepovolených...?

Inu, Jan Palach byl skutečný statečný mladík, který však nemá ani své lavičky za 300 tisíc, ani po sobě pojmenované nějaké letiště, ani se nikomu nemusí platit za to, že po něm pojmenuje ulici či náměstí... Josef Mašín: Upálení Palacha? Jenom čin psychicky nemocného člověka

Zifčák alias agent StB Růžička, mrtvý Šmíd a špek submisivního Uhla

Studentka se upálila na protest

Kdo má o Palachovi pravdu

Číňan se oběsil pro zabití svého syna

„Nechali mi klíče od své chaty, bytu a dvou aut, k tomu milion…”

Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz, bretislav-olser.enface.cz a na mém facebooku

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

15.01.2016 15:22

Dnes nemohu jinak, než citováním básně Karola Kuzmányho: KDO ZA PRAVDU HORÍ V SVETEJ OBETI...Kto za život ľúďstva život posvätí....kto nad krivdou biednych slzu uroní...tomu moja pieseň slávou zazvoní........Keď zahrmia dělá orol zaveje...za slobodu milú kdo krv vyleje...pred ohnivým drakom kto vlasť zacloní...tomu moja pieseň slávou zazvoní........Kto si stojí slovu či priam zhršknie svet...komu nad statenosť vence v nebi nět...koho dar nezveďne, hrozba neskloní...tomu moja pieseň slávou zazvoní.......Pán Boh šlachetnosti nebo vystaví...večně on pre podlosti peklo podpálí...Kto ctí pravdy božskej, božské zákony...tomu má pieseň slávou zazvoní......Mějte se hezky.


 
Stephen Lendman: Masové rabování v Chicagu. Mé město v obležení

Stephen Lendman: Masové rabování v Chicagu. Mé město v obležení

Včera, to je v pondělí ráno, jsem se probudil do hrozivé skutečnosti. Mail, zaslaný všem obyvatelům zdejšího obvodu mi sděloval, že během předcházející noci z neděle na pondělí, došlo na nejvýznamnější chicagské třídě, nazvané Velkolepá míle (Magnificent Mile), a patřící do našeho obvodu, k masovému rabování maloobchodních prodejen. 

Pompeo, tys nám tady ale chyběl…

Pompeo, tys nám tady ale chyběl…

Přiletět do země jako představitel zatímní supervelmoci, která se hroutí před očima, tři měsíce předtím, kdy jeho nejvyšší šéf prezident USA má nakročeno k odchodu z Bílého domu, je v podstatě komické. A ještě je komičtější, že přijíždí s tím, aby podpořil fanatické protičínské sunity v podobě Vystrčilů, Fischerů apod. svým vystoupením v Čechy hluboce nenáviděným Senátu.

Poslední domácí zprávy