• Pátek, 15. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Leopold

Jan Padych: Venuše z mořské pěny
Počet návštěv: 350

Jan Padych: Venuše z mořské pěny

Jan Padych Článek od Jan Padych

Toho dne se jim poměrně dařilo. Vždyť hned celou velkou krabici prezervativů prodali v nočním klubu, kam přišli ráno, a ani nevěřili tomu, že tam vůbec někoho zastihnou. Dokonce majitele, který zcela v rozporu s tím, co provozoval, zřejmě sám ani neponocoval, takže ráno se jim mohl náležitě věnovat. Zdvořilý a usměvavý padesátník s krátce střiženými vlasy. Při rozhovoru sám dokonce navrhl, že jim ukáže chloubu podniku. Samozřejmě vůbec neprotestovali a nechali se zavést do apartmá v prvním patře.  Jeden z pokojů byl situován částečně jako zahrada, částečně jako bazén s vodotryskem.

     Majitel klubu zatáhl hrubé závěsy a pošlapal nějaké čudlíky pod stolkem s ohromnou televizí. Za příjemného šumění se pustily vodotrysky a světla pozvolna měnila své barvy, nad bazénem a záhonky s naaranžovanými květy se vytvořilo něco jako temný mlžný opar, prosvícený pohyblivou duhou. 

     „Toto je naše specialita. Venuše v lázni, pánové,“ usmíval se podnikatel. „Dovedete si představit, jak bohyně lásky vychází z mořské pěny? Mám dvě bohyně, které to zvládají mistrovsky. Člověk ani na okamžik nezapochybuje. Něco úchvatného!“

     Představit si to opravdu dokázali. Proč ne? Akorát je oba napadlo, že pouze si představovat je věc jedna, ale přímo zažít, věc druhá. Jenomže oni musejí hned procitnout. Jsou jenom pikolíci. Pro ně se Venuše svlékat nebudou, natož aby se před nimi vynořily, jak byly stvořené kdysi v samotných počátcích světa. A ještě k tomu v deset ráno. Ale aspoň ta představa.   

+++

     Večer jim zůstalo už jen pět malých grossů po šestatřiceti balíčcích,  což chápali jako důvod k oslavě. A podle toho, co měli zrovna za sebou, se oba snadno shodli, jak svůj úspěch oslaví.

     „Chci vidět Venuši v mořské pěně,“ ukázal Mára na budovu s nápisem Night Club Orient Mystery, u které zrovna zaparkovali. „Co ty na to?“

     „Jasně, přesně tam oslavíme náš úspěch!“ bodře se přidal Pepan.

     Celý penzion vyhlížel nesmírně tajemně, ostatně už to měl ve svém názvu. Muž, který jim otevřel dveře s jemně tepanými mřížemi, měl na hlavě bílý turban a dlouhý hábit až po zem. Napřed si oba projel pohledy, přičemž obzvlášť dlouho hleděl na Pepanův ošuntělý kufřík a Márovu lehkou kabelku. Pak je pustil dovnitř a řekl něco, čemu vůbec nerozuměli, ba ani nepochopili, v jaké řeči to zaznělo.

     Uvnitř to dokonce ani nevypadalo na žádný bar, spíše na luxusní obývák, zařízený rafinovaným orientálním nábytkem a od stropu visely šňůry se všelijakými kovově lesklými cinkrlátky, které se houpaly podle průvanu či lehkého závanu vzduchu a vydávaly lehounké cinkání.

      Objevily se dvě dívky, jedna nejspíš Indka, druhá snad Korejka. Obě  hodně nalehko, dokonce i to málo, co na sobě měly, jenom z pestrého hedvábí a krajkových síťek. Podaly jim kožené desky, které si rozevřeli a uviděli něco, co poněkud připomínalo jídelní či nápojový lístek z luxusní restaurace, akorát cifry se jevily ještě o poznání vyšší.

     První se začetl Mára. Polovinu toho vůbec ani nedokázal přečíst, něco však přece bylo česky: Tajemství Sindibádovy otrokyně, Šeherezádino pokání, Baziliškův skok… No to znělo jako z pohádky. Ještě tak vědět, co se za tím skrývá. Všechno od dvou tisícovek nahoru. Ještě že se kšefty vydařily! Když si je třeba i takto oslaví, šéf Květoš pak jistě necekne. Proč by měl?

     Ani Pepan z toho počteníčka nezmoudřel. Také on hleděl jako opařený. A když jim obě Asiatky přinesly malinkaté skleničky jako nějaké náprstky, oba je  bez váhání do sebe obrátili.

     Mára si ještě stačil uvědomit, že někde ve vedlejší místnosti se začali hádat nějací dva cizinci, ozvalo se plesknutí, také něco jako zařinčení, něco jako rozbití skla, a snad i tlumený výstřel. Jenomže pak už neslyšel vůbec nic. Oči se mu podivně zavíraly, šíleně se mu zachtělo spát. Chtěl se tomu vzepřít, avšak bylo to silnější, než jeho vůle.

     Procitl, zrovna když ležel na něčem rovném a tvrdém, nad ním a kolem něho samé bílé kachličky. Poznal, že je nahý, akorát od podpaží k nohám zavinutý do bílého prostěradla. Chtěl se posadit, ucítil ostrou bolest na zádech. Alespoň zvedl hlavu a rozhlédl se kolem sebe. Poznal, že leží na stole a vedle je další stůl a na něm jiné tělo. Hlavu s dlouhými vlasy a vousisky poznal hned. Samozřejmě Pepan, který zrovna na něho zíral s očima dokořán, stejně vyjevený jako on sám. Také jeho dost zabolelo, když se pohnul. Bodejť by ne, vždyť oba měli záda rozdrásána, místy až na živé maso, což poznali, když se posadili a jeden druhému  prohlédl hřbet. Ale ani za nic si nedokázali připomenout, jak se všechno stalo a proč jsou zrovna na stolech a proč zrovna v místnosti, která tolik připomíná márnici.

     „Nechápu!“ nešťastně zaúpěl Pepan. „Vůbec nechápu! Ty jo?“

     „Cos to vybral, voe, za čínské mučení?“ osopil se na něho Mára. „Jsi nějaký vadný, nebo co!“

     „Já nic nevybral, ty vogo!“ hájí se Pepan. „Vždyť já jsem vůbec nic nevybíral. To ty.“

     „Já taky ne, ale co je s našima prachama? Skoro sto litrů jsme měli.“

     Oba se zděšeně rozhlíželi po té ponuré místnosti. Hodně je překvapilo, že vidí své svršky pečlivě složené, také našli peníze v Márově malé kabelce. Zatím to nestačili přepočítat, všimli si ale dvou lístků, spíše  účtenek, a na nich sumy po 2.5OO Kč a úhledným písmem vepsáno: konzumace nápojů a jídel dle výběru plus osobní služby. Také razítka se jménem, znějícím kupodivu hodně česky, s činností restauračních a ubytovacích služeb, zřetelně uvedeno také IČO.  

     Prachy měli, klíče od auta i od svých bytů rovněž. Vůbec nechápali, ale raději se co nejrychleji oblékli, což jim vůbec nešlo kvůli bolavým zádům, rozdrásaným do krve snad ocelovým kartáčem, nebo něčím podobným. Dost se podivili, že dveře zůstaly odemknuté. Na nic nečekali a vyběhli. V autě také našli všechno, jak to tam nechali večer. Ještě narychlo přepočítali peníze. Nechybělo nic, než těch pět tisícovek, na které však měli vypsané dvě účtenky. 

     Ještě se oba zahleděli na barák s velmi zřetelným nápisem Night Club Asia Mystery.

     Oběma se zrovna honila hlavou jedna jediná otázka:

     No co to jako mělo znamenat?

(úryvek z románu „Bankéři z pergoly“ – průšvihy malých podnikatelů z doby zlaté éry raného kapitalismu po sametové revoluci)

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

08.11.2019 19:24

Tak to dopadá,když MČČ se dostane k penězům a chce dělat frajera.Ještě,že je to jenom román.U někoho by to mohlo dojít až do reálu.


 
Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Bendova magisterská práce na ZČU v Plzni - Restituční proces nesplnila běžné podmínky v počtu normostran; měla jen 57 stran. Minimálního počtu 100 dosáhl student až větší velikostí písmen a odlišným řádkování

Bendova magisterská práce na ZČU v Plzni - Restituční proces nesplnila běžné podmínky v počtu normostran; měla jen 57 stran. Minimálního počtu 100 dosáhl student až větší velikostí písmen a odlišným řádkování

Poslanec  Marek Benda, který je obzvláště hrdý syn svého proslulého otce, je zaměstnanec českého národa, jenž doposud nikde jinde nepracoval, než ve Sněmovně. Je poslancem s dvouletou přestávkou od roku 1990. Ve volbách v roce 2002 zvolen nebyl, ale v červenci 2004 se do Sněmovny vrátil jako náhradník. Od 21. dubna 2013 je novým předsedou poslaneckého klubu ODS...

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček okomentoval v polovině listopadu 2019 zařazení organizace Člověk v tísni na seznam společností, jejichž činnost je v Rusku považována za nežádoucí. Bude chtít vysvětlení od ruského velvyslance, řekl a na svých sociálních sítích prohlásil, že bude vysvětlení kroku vyžadovat od ruského velvyslance, neboť zákaz této „respektované organizace“ považuje za absurdní.

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Martin Roman (50) je i dnes v byznysu vnímán jako kontroverzní muž, a to je možná ještě milosrdné označení pro to, jak se o něm po Praze v některých kruzích mluví. Pro Andreje Babiše je něčím jako Voldemort pro Harryho Pottera. Jeho jméno se raději nevyslovuje.

Poslední domácí zprávy