• Pátek, 13. prosinec 2019
  • Svátek má Rukojmí Lucie

VÁNOČNÍ A NOVOROČNÍ PŘÁNÍ ROKU 2019
Počet návštěv: 247

VÁNOČNÍ A NOVOROČNÍ PŘÁNÍ ROKU 2019

Vážení a milí, přiznávám se, že jsem letos váhal, zda usednout k počítači a napsat pár slov, kterými Vás oslovím v závěru roku 2019. Nakonec jsem se rozhodl, že vystoupím z prostoru uzavřeného rámem obrazu současného světa. Toto rozhodnutí mi umožnilo alespoň krátký čas pobýt tam, kde vládne lidství, láska, porozumění – kde žijí normální, slušní a poctiví lidé.

   Napomohla mi k tomu moje spolužačka M. Čas od času mi napíše a některé své dopisy ozdobí verši básníka Jana Skácela. Použiji tři, kterými uvedu ve vhodném okamžiku své myšlenky.

   Vánoce, jak je chápu já sám, jsou především svátky dětí. Sedím a dojatě pozoruji svá vnoučata, jak pod vánočním stromkem rozbalují dárky a těší se z nich. Děti – to jsou bytosti, k nimž upírám své naděje a nešetřím svou láskou. Svatvečer se tak pro mne stává příležitostí se vracet do dětství svého. V této souvislosti poprvé použiji verše Jana Skácela:

Dětství je to, co dávno kdysi

bývalo a teď ze sna visí

jak motouzek a zbytek pout

jež lze a nelze rozetnout

Třeba nám život jinak káže

kdo moudrý je, ten nerozváže

motouzek, co nás s dětstvím spíná

a krásná pouta neroztíná

  Snad i Vy se na chvíli vrátíte v myšlenkách tam, kde svět byl pro nás, děti, tajemný a hodný objevování. Vánoční svátky jsou také časem vzpomínání na naše mládí, na naše první lásky i na ty, s nimiž jsme dospěle spojili své životy a jdeme bok po boku po cestě, která nám byla nabídnuta, po cestě, která byla a

je mnohdy křivolaká, ale také plná krásných okamžiků. Když se Vám před očima objeví mladistvá léta se svou svěžestí prvních objetí, prvních polibků, prvních zklamání, zašeptejte jen sami pro sebe tyto verše Jana Skácela:

Ještě si přiťuknem a vypijem to tiše

nikomu nepovíme, co víno o nás zná…

a spadne hvězda tenká jak plíšek

a voda blízko mostů bude stříbrná.

   Až jedenatřicátého prosince odbijí hodiny zlom letopočtu a popostrčí nás do roku 2020, popřejte svým blízkým zejména to, co i Vás činí šťastnými a spokojenými.  Básník Jan Skácel snad i pro tento okamžik napsal následující verše:

Novému ránu rozžnem svíci

je neznámé a nemá tváře

jak anděl v dřevu lípy spící

a čekající na řezbáře

Někdy se anděl na nás hněvá…

každý má anděla svého

a naděje má z buku křídla

a srdce z dřeva lipového

   Přátelé milí, věřte, že velice rád se připojuji k těmto veršům s přáním pevného zdraví; nechť Vás provází jako stálice nejen rokem, který se každou hodinou blíží, ale ještě po dlouhou dobu našeho pobytu na planetě Zemi.

S úctou Váš Štěpán Neuwirth

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

01.12.2019 18:55

Musím s panem Neuwirthem souhlasit i nesouhlasit.Nesouhlas s tím,že já jsem vánoční svátky měl rád jen kvůli tomu,že bylo volno.Od mých devíti let mi jinak byly úplně lhostejné.Na jejich kouzlo člověk přijde až v době,kdy vidí své děti se radovat z dárečků,které dostávají z lásky a potom u vnoučat,jak popisuje pan Neuwirth.A to pro mne znamenalo víc,než jakékoliv vánoční svátky během dětství a puberty.Radost v očích dětí nemůže nic jiného nahradit!


 
Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. jste dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Vzpomínka: Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny vzkaz od Tomáše Etzlera: „Tem patetickym cechackym utokum na moji osobu se smeji. Utocit na meho 30 let zesnuleho otce je jina vec. jste dobytek. Prekrocil jste hranici Olsere. Snad Vas potkam…“

Jak baron Prášil, pardon, ne šlechtic, nýbrž právě ten potulný žvanil Tomáš Etzler poskytl nedávno dlouhatánský rozhovor pro SeznamZprávy mimo jiné odpovídal na otázky. Čína, kam se podíváš. Česko už několik týdnů řeší spory s touto komunistickou zemí.

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí "demokracii" a vraždí po celé planetě.

Jednou z ukázek USA, země neomezených možností a splněných přání, bylo během desetileté americko-vietnamské války se třemi miliony zavražděných Vietnamců a Laosanů, též vánoční bombardování Hanoje koncem šedesátých let, kdy nechal pouze prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války. Šlo bezpochyby o nejbrutálnější nálet v historii. 

Napřed o rabování Poláků na hrobech Židů vyšly knihy Jana Tomasze Gross - Zlatokopové a Sousedi, dnes zase jen opakování těchto zvěrstev od autora Piotra Reszka: Hledači židovského zlata

Napřed o rabování Poláků na hrobech Židů vyšly knihy Jana Tomasze Gross - Zlatokopové a Sousedi, dnes zase jen opakování těchto zvěrstev od autora Piotra Reszka: Hledači židovského zlata

Opět je v Polsku v prosinci 2019 další pozdvižení; přinesla ho kniha s názvem "Hledači židovského zlata", obraz svědectví o tom, jak lidé z obcí sousedících s vyhlazovacími tábory Belzec a Sobibor v Lublinském vojvodství na jihovýchodě Polska ještě i několik desetiletí po konci druhé světové války vykrádali masové hroby židovských obětí nacismu.

Poslední domácí zprávy